RIOG VELESA - II - Bitva o Béthy

RIOG VELESA - II - Bitva o Béthy

Anotace: X.

X.



Skrytá pomsta.


Neviděla nic, ale slyšela kroky.
„To jsi ty, Salexi?“
„Ano, babi,“ ozval se mladíkův hlas.
„Včera jsi přivedl tu slečnu a hned večer ji odvedli muži se zbraněmi.“
„Jak víš, že měli zbraně?“
„Jsem slepá, ale uši mám dobré.“
„Dobře.“
Salex vstoupil do místnosti, kde přespával. Babička se došourala za ním. V ruce měla hůl. Oťukávala stěny. Jen tak se dostala do toho správného místa.
„Proč přišli ti vojáci, Salexi?“
„Ta žena byla lady Unna.“
„Proč jsi ji k nám přivedl?“
„Potřeboval jsem jí schovat, abych pak mohl říct, že jsem ji našel, abych dostal peníze, babičko!“
„Zaprodal jsi svou duši!“
„Byla to děvka krále Pruunana!“
„Taková ošklivá slova, chlapče. A té zloby, co máš v sobě.“
„Kvůli ní uvrhl král moji matku do žaláře!“ rozčílil se Salex.
„Ona přece za to nemohla,“ bránila ji babička.
„Moje matka zakopla a rozlila víno na její šaty. Omlouvala se, litovala toho, ale král Pruunan jí nechal zbičovat. A ona?! Mohla to zastavit, ale neudělala nic!“
„Ona tvou matku o život nepřipravila, ale král Pruunan!“ znovu se pokoušela rozmluvit mu jeho pravdu.
Bylo to však zbytečné. Hněv a nenávist mu zatemnily mysl. Salex se stále nevyrovnal se smrtí své matky, a když narazil na lady Unnu, využil jí jako nástroj své pomsty. Králi se pomstít nemůže, ten už je mrtvý. A za lady Unnu navíc dostal od pobočníka knížete Nerwuna zaplaceno. Ta teď bude trpět!
„Je to zbytečná pomsta,“ poznamenala, a protože Salex mlčel, vrátila se do kuchyně.
Cestou zpátky bylo slyšet, jak oťukává stěny domu. Salex si lehl na postel a vzpomínal na šenkýřku Gevennu.




„Už spíte?!“ zazněl hlas uslintaného strážného.
Dělal si na ní zálusk, ale věděl, že se jí nesmí ani dotknout. Byla velmi cenným vězněm, říkal Gaser, pobočník knížete Nerwuna. Nebude jí skřiven ani jeden vlásek! Pohrozil všem.
„Ne,“ odvětila lady Unna.
„Jste moc krásná. Myslím, že vás bude škoda,“ spustil.
Ušklíbl se. Vzápětí se rozesmál. Chytl se mříží a zatřásl s nimi. Když se lady ani nepohnula, vytáhl nůž a začal ťukat do železných mříží. Provokoval ji. Snad ji chtěl i vystrašit.
„Co tu děláš, Fakline?!“ obořil se na něj velitel stráže kaprál Turfild.
Oh!
Faklin uskočil od mříží. Lekl se. Nůž mu vypadl z ruky a spadl do sena na druhé straně. Pohlédl do míst, kam spadl a hned na kaprála Turfida, který by ho za to nechal zpráskat, kdyby se to uviděl. Pomlčel o tom. Jelikož se lady Unna ani nepohnula, myslel si, že to neviděla. Vrátím se proto, pomyslel si v duchu.
„Už jdu, veliteli,“ ozval se Faklin.
„Asi jsi zapomněl, co nám pobočník knížete Nerwuna řekl!“ zavrčel kaprál.
„Ne, jen jsem si s ní chtěl povídat,“ zalhal.
„Nevšímej si jí!“
„Ano!“ pokynul hlavou a vrátil se na své místo.
Ke vchodu.

Kaprál Turfid nahlédl skrze mříže na klečící ženu u kamenné zdi.
„Tvé dny jsou již sečteny,“ špitl a odešel.
Lady Unna nehnula ani brvou. Zdálo se, že ho neslyšela. Opak byl pravdou. Slyšela každé slovo. Jakmile velitel stráže odešel, začala hledat ten nůž. Věděla, že se strážný pro něj vrátí. Zašátrala ve slámě a našla jej. Železné dveře bouchly. Velitel stráže odešel, prolétlo ji hlavou. Sotva ukryla nůž pod sukni a vrátila se ke kamenné stěně, přiběhl strážný.
„Něco jsem tu zapomněl,“ řekl.
Lady Unna na něho pohlédla, ale věnovala mu jen pár vteřin. Pak se znovu dívala do země. Faklin našel správný klíč a odemkl. Vstoupil dovnitř a zamkl za sebou. Začal ve slámě hledat ztracený nůž.
„Kde sakra je?!“
„Hledáte tohle?“ zeptal se záhy jemný ženský hlas.
Faklin se otočil. Lady Unna stála a držela v ruce jeho nůž.
„Hele, to je moje, dejte to sem!“ nastavil ruku, ale žena se usmívala.
Držela nůž a nevypadalo to, že by mu ho chtěla vydat.
„Řekl jsem, dejte ho sem!“ ohradil se proti ní.
„Ne!“ odsekla a přiložila ostří ke svému krku.
„Počkej, počkej!“ vyprskl. „To byste neměla udělat!“
„Proč? Měl byste z toho problém?“ pohrávala si s ním.
„Samozřejmě,“ přikývl.
„Zmiz odsud!“
„Já-á, to nemohu!“
„Tak se zabiju!“ pohrozila a přimáčkla ostří víc ke svému krku.
„Dobře, dobře, už mizím,“ pronesl Faklin a zašátral pro svazek klíčů.
Našel ten správný a odemkl dveře. Otáčel se za sebe jako by předpokládal, že lady Unna chce utéct. Ona však stála na stejném místě a jen sledovala, jak strážný opouští její celu.



Po chvilce přiběhl s velitelem stráže, který se to vězeňkyni snažil rozmluvit.
„Řekl bych, že to nebude potřeba,“ pronesl sebevědomě.
„To není hra, kaprále!“ prohlásila.
„V první moment jsem si to myslel, ale zřejmě budete ode mě něco chtít? Já vás ven pustit nemohu, ale nesmíte tady zemřít!“
„To by bylo zlé, že?“ zeptala se s úsměvem na tváři.
„Jo, to by se kníže moc hněval.“
„Ten slizoun byl neopatrný,“ poukázala na Faklina.
„A-ano, to byl!!“ odsekl kaprál a otočil se na strážného.
Bez rozmyšlení ho praštil pěstí přímo do obličeje.
„Dám ho zbičovat!“ dodal.
„To nebude třeba,“ poznamenala tiše.
Stále držela svůj nůž u svého hrdla.
„Stejně si myslím, že to neuděláte, lady,“ spustil kaprál Turfid.
„To nemůžete vědět.“
„Nemáte na to odvahu,“ dodal sebevědomě.
„Vůbec mě neznáte.“
„Jste žena a tohle…“
Turfid se zasekl, když viděl, jak po jejím krku stéká kapka čerstvé krve.
Kaprál se vylekal.
„Sakra, paní!“ vyhrkl.
„Už ani krok!“
„Nemusíte to přece dělat.“
„Tvé dny jsou již sečteny, pamatujete?“
Připomněla mu jeho poznámku, když vyhnal Faklina od její cely.
„Jo, to jsem řekl jen tak,“ mávl rukou.
„Jste špatný lhář.“
„A záleží snad na tom?!“ změnil tón v hlase.
Už měl dost té hry. Začínal mít pocit, že ho zkouší, protože věděla, že kdyby se jí něco stalo, jsou oba mrtví.
„Co myslíte, že mi kníže Nerwun udělá?“ zaútočila na velitele stráže.
Kaprál jen pokrčil rameny.
„Poníží mě a pak mě stejně zabije,“ odpověděla za něho a přiložila nůž pod své prso. „Takže nemá cenu žít!“
Vzápětí ostří proniklo do jejího srdce.
„Neee!“
Autor Danny Jé, 26.10.2020
Přečteno 20x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter