RIOG VELESA - II - Bitva o Béthy

RIOG VELESA - II - Bitva o Béthy

Anotace: XI. a závěr

XI.



Jed.


Tou dobou dorazil kníže Nerwun se svými vojáky zpět do Ranewerqu. Lidé ho vítali s jásotem. Rytíř Vindor několikrát pozvedl pytel do výše očí a promluvil k davu, že je tam hlava zrádce, Ragona Maneje. Lidé křičeli, výskali, chtěli jí vidět. Kníže mu pokynul a Vindor ji ukázal. Davy začaly skandovat a kníže se usmíval, i když mu bolest ve zraněné ruce připomínala, kolik životů to stálo.
Hlava Ragona Maneje byla posléze naražena na hrot železné brány při vjezdu na nádvoří hradu Ranewerq.
„Budeme slavit!“ vykřikl kníže, když dorazil před vchod do svého sídla.
„Je potřeba, aby se vám na to zranění podíval ranhojič, pane!“ ozval se starostlivě jeden z jezdců.
„Sežeňte ho!“

Ranhojič Jeremnius vstoupil do jeho komnaty. Vytáhl mu šíp a ošetřil ránu. Jako poděkování ho kníže kopl a nechal vyhodit z komnaty.
„Jestli uvidím dneska toho ranhojiče, předhodím ho psům!“
Kníže se zazubil a vyrazil do sálu, kde na něho čekali všichni ti, co s ním chtěli oslavit jeho vítězství. Jakmile vstoupil do sálu, ujal se ho pobočník, který se právě vrátil z Arghamu.
„Proč jsi nebyl v uvítacím výboru?“ všiml si kníže jeho nepřítomnosti.
„Přijel jsem před chvilkou z Arghamu.“
„Co jsi tam dělal?“
„Našli jsme ji, pane,“ pousmál se.
Kníže však nevěděl, o kom je řeč.
„A koho?“
„Lady Unnu.“
Ve chvíli, kdy uslyšel její jméno, koutky se mu rozjely do stran. Upřímně se usmál.
„Dneska mám šťastný den,“ pronesl a pochválil Gasera.
Předstoupil před dlouhý hodovní stůl a se všemi se přivítal. Poté pozvedl číši s vínem a sdělil jim, že Ragon Manej je mrtvý. Napil se a posadil se ke stolu. Vzápětí se mu zamotala hlava a jeho tělo se sesunulo k zemi. Stráže k němu hned přiskočily, zvedly ho a odnesly do jeho komnaty. Zde Jeremnius zkonstatoval smrt.
„Cože?!“ vyprskl nevěřícně Gaser, pobočník knížete Nerwuna.
„Zdá se, že byl otráven?!“ podivil se Gaser. „Nechám uzavřít sál, a pokud nenajdu toho, kdo ho otrávil…“
„…byl to ten šíp,“ přerušil ho Jeremnius.
„Jaký šíp?“
„Kníže byl zraněn. Šíp jsem vytáhl. Ránu mu ošetřil a řekl mu, že má horečku, že by měl ležet. Vyhodil mě,“ odvětil felčař.
„Taková ironie, získal hlavu Ragona Maneje a sám zemřel na otrávený šíp,“ poznamenal Gaser a odešel pryč z komnaty knížete Nerwuna.
Směřoval do sálu, aby ostatním oznámil, že kníže je mrtvý. Koho teď bude zajímat, že je lady Unna naživu? Nikoho, pomyslel si Gaser a smutně procházel chodbou kolem Ranewerqských stráží.

V sále se slavilo, aniž by někdo tušil, že kníže je mrtev.





Na druhý den Gaser odjel do Arghamu, aby vyzvedl lady Unnu, kterou chtěl nabídnout vévodovi Tilsovi, o kterém si myslel, že by se mohl ujmout vlády po zesnulém knížeti Nerwunovi a ten by tak pokračoval ve svém vazalství vůči králi Holdeynuurovi.
Zebis Gaser dorazil do Arghamu po setmění. Jeho první kroky vedli do sídla vévody Tilse, který jej samozřejmě přijal. Když se dozvěděl o smrti knížete, zajímal se, jestli vévoda Hentera bude usilovat o vládu po nebožtíkovi Nerwunovi. Gaser jen pokrčil rameny, protože to nevěděl. Ale zmínil se o lady Unně, která je uvězněna v Arghamském vězení.
„Lady Unna je mrtvá,“ sdělil mu vévoda.
„Jak se to stalo?“ vyhrkl Gaser.
„Bodla se nožem do srdce.“
„Nevěřím, že se zabila, někdo ji chtěl umlčet!“
„Jakmile se to stalo, přišel za mnou kaprál Turfid a pověděl, mi o tom nešťastném incidentu.“
„Sakra!“ vyprskl Gaser.
„Pravdou je, že jsem tomu nechtěl uvěřit, že jsme v našem žaláři měli milenku krále Pruunana, lady Unnu. Rozhodně je škoda, že je mrtvá.“
„Chci mluvit s tím kaprálem, vévodo!“ řekl Gaser dosti rozkazovačně.
„Už nejste pobočník knížete Nerwuna,“ připomněl mu vévoda jeho postavení, které v tuto chvíli bylo na úrovni posledního lokaje.
„Ovšem!“ přikývl Gaser.
Vévoda vstal z velké kovové židle.
„A teď vypadněte z mého města, nebo vás vsadím do žaláře!“
Gaser vytřeštil oči, ale nezbývalo mu nic jiného, než poslechnout. Odešel.



Než došel ke svému koni, rozmyslel se. Nasedl a vyrazil k arghamskému vězení. Musím mluvit s velitelem stráže, pomyslel si. Nechtěl uvěřit, že je lady Unna mrtvá. Možná to Tils zjistil, že je tady a schoval ji. Chce jí snad využít? Má s ní nějaké úmysly?
„Jsem Gaser!“ pronesl sebevědomě muž v dlouhém plášti, když dorazil k bráně do arghamského vězení.
„Co potřebujete?!“ zeptal se strážný, jehož tvář se objevila v malém otvoru.
„Chci mluvit s kaprálem Turfidem.“
„Nemá službu.“
Gaser zakroutil hlavou.
„Pustíte mě dovnitř?“
„Ne. Vévoda Tils vydal rozkat, abychom dovnitř nikoho nevpouštěli.“
„Proč?“
„Neptal jsem se.“
„Asi nevíte, kdo jsem.“
„Ne, to nevím, ale vím, kdo je můj pán a ten vydal jasný rozkaz.“
„Pustíte mě dovnitř?“
„Odejděte!“ odvětil strážný a zmizel.
Gaser se však nenechal odbýt a zabouchal na bránu.
„Jděte si po svém!“ ohradil se hlas z druhé strany.
Gasera to neodradilo a znovu udeřil do brány.

Po chvíli se brána otevřela. Objevili se dva strážní, kteří přistoupili ke Gaserovi. Jeden z nich ho udeřil do tváře. Gaser vmžiku ztratil vědomí a sesunul se k zemi. Strážní ho odtáhli dovnitř.
Brána se zabouchla.










Epilog:


Když Gaser procitl, nestačil se divit.
„Jsem ve vězení?“
Zvedl se ze studené země a přistoupil k mřížím, se kterými začal cloumat.
„Zavolejte mi velitele stráže!“ vykřikl.
Po chvilce přišel strážný.
„Nekřič tady!“
„Já sem nepatřím! Pusťte mě ven!“ naléhal Gaser.
„Velitel stráže byl jiného názoru.“
„Kaprál Turfid?“
„Ano.“
„Zavolejte ho a on vám řekne, kdo jsem,“ pokračoval Gaser.
Přece nemohou vědět, že kníže je mrtvý. Tuhle informaci jsem řekl jen vévodovi Tilsovi, pomyslel se.
„A myslíte si, že jsem nějaký váš sluha?!“ ohradil se na něj strážný.
„Takže víte, kdo jsem!“
Strážný neodpověděl. Otočil se a vrátil se na na své stanoviště. Gaser začal lomcovat s mřížemi. „Chci ven!“
„Ticho!“ ozval se hlas z protější cely.
„Asi nevíš, kdo jsem!“ ozval se Gaser.
„Vězeň, jako já,“ odvětil hlas.
Po chvilce se v šeru objevila silueta shrbeného muže. Jeho tvář prozradila, že je to někdo, koho Gaser zná.

Spíše znal…






Pozn.autora:

Příběh pokračuje v knize Lady Meinakin
Autor Danny Jé, 27.10.2020
Přečteno 13x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter