Eleanora: Příběh čarodějnice

Kapitola 2: ZNAMENÍ ČTYŘLÍSTKU (8. část)

„Já, ty a s sebou si vyber dva lidi. Ostatní zůstanou hlídat loď,“ rozkázala Eleonora.
„Tak já se hlásim,“ ozval se kormidelník. „Byl jsem pořád na mořu, chcu taky poznat ňákou pevninu.“
„Dobře,“ rozhodl Damián. „Půjde s námi ještě Selena.“
„Proč ta? Nemá žádné zkušenosti s tímhle čarováním,“ oponovala Eleonora. Zamilované pohledy, které na Damián na Selenu vrhal, se nedaly přehlédnout. Stejně to má marné, vždyť ona si ho nevšímá, pomyslela si, ale nechtěla se hádat.
„Byla u černokněžníka. Takže něco o tom přece jen ví. Budete se doplňovat,“ nepřipouštěl diskusi.
„Tak jo,“ rezignovala. „Jsme teda komplet, můžeme vyrazit.“ Stála na palubě a chystala se slézt do člunu.
„Knihu s sebou nebereš?“ zeptal se Damián.
„Ne, tu nepotřebuji, je těžká, jen by mi překážela. Taky bych o ni nerada přišla.“
„Euniko, postaráš se mi o koťátka?“ obrátila se Eleanora na kamarádku. Ta nadšeně přikývla.
„A k čemu sebou taháte to zvířa? Bude nám jen na obtíž,“ pronesl rozmrzele Josun a úkosem pohlédl na kočku, s nastraženýma ušima sedící Eleanoře na rameni.
„Tak to se teda pletete. Kočka je pro každou čarodějnici naprosto zásadní,“ odpověděla rezolutně.
Vidouc jeho nechápavý výraz, pokračovala. „Náš svět obklopují mocné síly, které jej stvořily, včetně přírodních zákonů. Snaží se nám nenápadně pomáhat proti zlu lidí a černé magii. Tak, aby zlo neovládlo celou planetu. Takhle nám to vysvětlovala jedna profesorka na škole. Jenže naše lidské ani čarodějnické schopnosti tak dalece nesahají. Zato zvířata mají instinkt a schopnosti spojit se se silami, které stály u zrodu všeho života. Takže když je mám u sebe, posilují mé schopnosti vycítit nebezpečí a bránit se černé magii. Jenže musí to být zároveň savci, kteří stojí v žebříčku zvířat nejvýš. Musí se také jednat o tvory, kteří se dají ochočit, aby to vůbec dávalo smysl. K čemu by mi byl takový rys, když by mi při nejbližší příležitosti zdrhnul? Rovněž ne každé domestikované zvíře je na to vhodné. Třeba pes je submisivní druh, poslouchá na slovo příkazy svého pána a jeho schopnosti spolupracovat s magií jsou proto omezené. Kočky jsou jiné, mají svou hlavu a řídí se podle sebe. Proto jsou k vybavení čarodějnic nezbytné. Nejen ony, také hlodavci, myši, potkani a krysy, ale to zase nejde, protože lidé mají vůči nim děsné předsudky, dokonce je hubí,“ dodala znechuceně.
„Aha.“
„Na naší lodi je také spousta krys. Ty ale necháváte na pokoji. Což je dobře, jinak byste měli co do činění se mnou,“ pronesla bojovně.
„Krysy opúšťajú loď ako první,“ řekl kormidelník.
„Vidíte? To ten jejich instinkt, spojení se silami, o kterých lidé nemají tušení. Víte, kolikrát psi a kočky zachránili obyvatele měst před výbuchem sopky nebo tsunami?
„Nevim.“
„Nepočítaně. Vidíte, díky zkušenostem přišli námořníci na to, že krysy jsou pro posádku lodi užitečné, a tak to chodí roky.“
„No jo, no jo. Ale neměla by bejt ta čičina černá?“
„Sháněla jsem takovou, ale černé koťátko je ještě moc malé. Barva přitom vůbec nehraje roli. To jen lidé podléhají pověře, že k čarodějnici patří zrovna černá. Mezi vámi si na takový pitominy hrát nemusím.“
„Slečinko, vy toho teda víte. A dokážete to tak skvěle vysvetliť. Už som to pochopil.“
„Však jsem studovala čarodějnictví celých pět let. Nám teda říkali, že nemáme lidem nic objasňovat. Jenom plnit své úkoly a zůstat tajemné, k tomu používat vedlejší efekty jako čarodějnickou hůlku, kouli, dým a podobně, které jsou však zcela samoúčelné a v ničem mi nepomohou. Mně se tohle mlžení nikdy nelíbilo. Myslím, že lepší je vzájemná otevřenost. Kdyby si lidé dokázali navzájem v klidu konstruktivně pořádně vyříkat, co je trápí a štve, ubylo by tolika zbytečných konfliktů. Ne jenom mezi lidmi,“ pronesla smutně Eleanora a vzpomněla si na ty, kteří jí měli být oporou, a tak krutě ji zradili. „Ale dost slov. Měli bychom vyrazit.“
Damián a Josun se opřeli do vesel a zamířili ke břehu prokletého ostrova.