Eleanora: Příběh čarodějnice

Kapitola 5: OKOUZLENÍ (4. část)

Čarodějnice vtáhla Damiána do světnice a na námořníky se ani nepodívala. „Počkáte tady. Jen hodím pár slov s vaším kapitánem,“ pronesla k nim stroze.

„A co s tou holkou?“ odvážil se jeden z nich zeptat.

„Prostě počkáte.“

Prudce před nimi zavřela dveře a ponechala je ve slepé nevědomosti. Posadila se ke stolu a nabídla židli Damiánovi. „Předně mi řekněte pravdu. Nedovolím, abyste ze mě dělali blbku,“ zahleděla se mu přímo do očí.

„Dobrá, ale zůstane to jen mezi námi. Hlavně mi prozraďte, zda ji dokážete vyléčit.“

„Nevím. S takovým případem jsem se ještě nesetkala. A to tady dělám živnost dobrých dvacet let. Potřebuji vědět podrobnosti, hlavně co konkrétně její stav způsobilo.“

Damián vytáhl lahvičku s ostny. „Tohle jsme z ní vytáhli. Hned poté ztratila vědomí.“

„Kurva!“ Čarodějnice s vytřeštěnýma očima hleděla na obsah lahvičky. „To je teda v prdeli!“

„Prosím?“ vypadlo z Damiána. Nebyl zvyklý, aby se čarodějnice vyjadřovaly tak expresivně. Eleanora to nikdy nedělala.

„To čumím! Tohle je černá magie jak prase! Divím se, že to vůbec přežila.“

„Dokážete si s tím poradit?“

Čarodějnice na něj úlisně pohlédla. „Kolik nabízíte?“

Damián řekl částku a čarodějnice ji zdvojnásobila.

„To je fakt pálka,“ odpověděl.

„Však můžete ušetřit. Zdá se vám to drahé? Nemám problém. Jděte o dům dál, teda plujte o ostrovy dál.“

„To jsem neřekl. Jsem ochoten vám tu částku dát. Ale jen když bude mít léčba úspěch.“

„To nemůže předem nikdo zaručit. Dobrá. Zaplatíte mi polovinu, a když to vyjde, doplatíte zbytek. Moje poslední nabídka.“

„A když to nevyjde?“

„Smůla. Nic nevracím. Musím tomu dát hodně energie a magických sil, a to zadara fakt nedělám.“

„Ani pro čarodějnici v rámci solidarity?“

„Ani to ne. Je to moje živnost a postavení klienta mě nezajímá.“

Damián se zamyslel. Vůbec se mu její přístup nelíbil. Čekal něco docela jiného a nerad by přenechal takovou sumu ženské, ze které se nakonec vyklube podvodnice. Může se mezi čarodějnicemi vyskytnout podvodnice? Eleanora mluvila o jakémsi čarodějnickém kodexu, který tohle zakazoval. Jenže na druhou stranu plno věcí, o nichž byla přesvědčena, jak skvěle fungují, v praxi nefungovaly vůbec. V duchu si promítl mapu. K dalšímu ostrovnímu království měli necelý týden cesty. Jakou má jistotu, že to tam bude lepší? Nesetká se se stejně tvrdým přístupem? Rozhodl se riskovat.

„Dobře. Očekávám, že dodržíte slovo.“

„Na to se spolehněte. Zavolejte ty vaše lidi a odnesete ji támhle do zadního pokoje na postel. Uděláme to takhle. Vraťte se za hodinu se zlaťákama, a já vám sdělím, zda do toho půjdu, nebo ne. Pokud ano, přijďte zítra hned po poledni, to vám řeknu víc. A skleničku s tím svinstvem mi tady nechte.“

Damián pokynul námořníkům čekajícím v předsíni. S rozpolcenými pocity společně opustili chaloupku a vydali se ke člunu.

Čarodějnice zatím změřila Eleanoře tep a přiložila jí dlaň k čelu. „Tak co s tebou, holka?“ pronesla k ní tiše. „Ty jsi mi teda zavařila. Kdyby mi tvůj kapitán nenabídl takový prachy, kašlala bych na to. Jenže sama to nezvládnu. A taky se o tom nesmí nikdo dozvědět, jinak lítám v takovým průseru, že to může bejt můj konec. Fakt, ty jsi mi tu scházela. Tak mám, nebo nemám? Jsi čarodějnice… tak bych ti asi měla helfnout. Za ty prachy. Doufám, že mě ta babice nepráskne. Dobrá, tak to teda zkusím.“

Vrhla pohled na zrcadlo komunikace a pohrdavě se ušklíbla. Zamířila do sklepa. Odemkla malou komůrku hned za hromadou harampádí. Shodila šedivý závěs ze zaprášeného starého zrcadla a pronesla kouzelné zaklínadlo.