H8

H8

VII.



Sandra ležela. Měla zavřené oči a zlehka oddechovala. Cítila se dobře. Žádný tlak uvnitř hlavy. Žádné halucinace. Co jiného by to bylo, pomyslela si. Ty iluze, bláznivé vidiny, ať je to cokoliv. Nevěřím v to, prolétlo jí hlavou. Byl to její hlas. Rozléhal se, jako by byla zavřená v nějaké místnosti.
Ne!
Ne!
Zastav se!
„Zakřikla jsem to,“ šeptla a rychle se posadila.
Otec byl v kuchyni a netušil, co se s ní děje. Čaj byl už hotov, ale otec nikde.
Co se stalo?
Kde je?
Vzzžt!
Nastalo ticho. Už neslyšela svůj hlas v hlavě. Co tak najednou?
To všechno se stalo během několika vteřin.
Sandra se chtěla postavit, ale svaly jí to nedovolily. Neodkázala to.
Eh!
Musím tedy počkat na otce, pomyslela si. On mi pomůže.
„Jenom já ti mohu pomoci,“ ozval se cizí hlas v její hlavě.
„Kdo jsi?“ promluvila v duchu a ohlédla se podvědomě do prosklených dveří.
Za dveřmi vedoucí do zahrady stál muž v kapuci. Obličej nebyl vidět. Jenom stín.
„Kdo jsi?!“ vykřikla.
Nevydala však ani hlásky.
Byla uvězněná ve své hlavě.
Je to jen má představa, namlouvala si.
„Je to v tobě. V každém to je. Ovládneš to. Neovládneš to.“
„Zmiz! Nechci tě tady!“
„To neurčuješ ty!“
„Tak proč jsi tu? Ubližuješ mi!“
„Bojíš se.“
„Nechci tě tady!“ vykřikla a otočila směrem ke dveřím.
Kuchyně. Otec brzy přijde. Myslela si. Chtěla odejít, ale nemohla. To udělal on?
Autor Danny Jé, 25.03.2020
Přečteno 13x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.6 | Facebook, Twitter