KODEX KATACHI

KODEX KATACHI

カタチ


# 0


Ósaka je třetím největším městem Japonska. Leží na ostrově Honšú a je jedním z nejdůležitějších průmyslových center a přístavů tohoto ostrova.

Zde začíná příběh dvou kamarádů, Kazuakiho Nagata a Shigekiho Kumury. Jednoho večera se objeví u každého z nich tajemná bytost, která jim změní život.







カタチ


# 1



Ósaka 14. června 2019


Kazuaki a Shigeki procházeli kolem opuštěné ocelárny, když zaslechli štěkot psa. Podívali se na sebe a přemýšleli, jestli se tam mají podívat. Kazuaki zakroutil hlavou. Evidentně se mu tam nechtělo. Shigeki byl v tomhle jiný, na rozdíl od Kazuakiho, který se snažil dělat všechno s rozmyslem.
„Já tam půjdu!“ vyhrkl Shigeki.
„A já počkám tady,“ řekl Kazuaki.
Vyznělo to možná zbaběle, ale nechtěl se tam jít podívat. Vlastně ho ani ten pes nezajímal. Co je mu po něm? Útulky jsou plné a domů by si ho vzít nemohl. Ani by nechtěl. Jeho sestra Kimiko má kočku. Rodiče by mu psa nedovolili.
„Dobře,“ kývl Shigeki a protáhl se dírou v drátěném plotě.
Po chvilce se vrátil, ale psa sebou neměl.
„Kde máš psa?“
„Žádný tam nebyl.“
„Vážně?“ udivil se Kazuaki.
„Asi se nám něco zdálo,“ mávl rukou.
Pak se však otočil směrem ke svému příteli. „Ale slyšeli jsme ho oba, že?“
„Samozřejmě,“ pokynul hlavou Kazuaki.
„Kam mohl zmizet?“ zeptal se Shigeki a přidal do kroku.

Kazuaki lehce pokrčil rameny a následoval svého přítele. Až na konci ulice Shigeki začal vyprávět příběh z dětství, na který si najednou vzpomněl. S kamarádem Akihirem zabloudili v přístavu a vlezli do prázdného kontejneru, ve kterém je jiní chlapci stejného věku zavřeli.


* * *

Během deseti minut se zastavili u domu, kde bydlel Kazuaki.
„Máme na zítra nějaký plán?“ zeptal se Shigeki.
„Mohli bychom jít k řece?“ navrhl Kazuaki.
„Jistě,“ odkýval to jeho kamarád a s poplácáním po rameni se rozloučili.
Kazuaki, než vstoupil do domu, pozoroval svého kamaráda, jak odchází. Měl pocit, že jeho chůze není pravidelná.

Co se tam stalo, v té staré ocelárně? Vrátil se jako vyměněný, prolétlo mu hlavou. Bylo to tím, že nenašel toho psa?


* * *

Doma se Kazuaki přivítal se svou sestrou a matkou. Otec byl ještě v práci. Vyrazil proto rovnou do svého pokoje. Byl pátek a po pěti dnech únavného školního vyučování se těšil na svou počítačovou hru Cosmic Empire. Stejnou hru hrál i Shigeki. Jako vesmírní žoldáci dobývali různá území. Bojovali proti kolonizátorům neznámých planet, vojákům Aliance, upírům a jiným monstrům za Sluneční soustavou.

Kazuaki se posadil na židli a opřel si hlavu o upravené opěradlo. Ve chvilce usnul.
Vzzz!
Najednou zazněl podivný zvuk. Hned poté se ozval dívčí hlas.
„Kazuaki!“
„Kazuaki!“
Chlapec měl však stále zavřené oči a myslel si, že se mu to zdá.
„Kazuaki, probuď se!“
Oh!
Vyhrkl a otevřel oči.
„Kdo-kdo jsi?!“ pronesl udiveně, když před ním stála dívka v načechraných šatech a s účesem podobným jako má ženská hrdinka hry na plakátu v jeho pokoji.
To je krásný sen, pomyslel si.
„Jsem Taya,“ představila se s úsměvem na tváři.
„Ty se mi zdáš?“
„Ne.“
„Jak ses sem dostala?“
Dívka se znovu usmála a ukázala směrem ke stěně.
„Proletěla jsi snad skrz zeď?“ Kazuaki nedokázal potlačit úšklebek.
„Existuje i jiný svět, než jen ten váš.“
„Co-o?“
Kazuaki se udivil a zvedl se ze židle. Chtěl se dívky dotknout, ale uhnula stranou. Jako by předpokládala, že to chce udělat.
„Proč jsi uhnula?“
„A proč se mě chceš dotknout?“
„Víš, já…“
„…chceš se přesvědčit, jestli jsem živá?“
„Ano.“
„Pocházím z druhého světa,“ znovu ukázala ke stěně, kde byl plakát s dívkou v barokních šatech. „Aby ses mě nelekl, přijala jsem její podobu.“
„Je to opravdu skutečné?“

Stále tomu nemohl uvěřit. Stála před ním krásná dívka v šatech, které se mu vždy líbily. Těsný živůtek byl stažen kosticemi, sešněrován a protažen do úzké dlouhé špičky. Čtyřhranný výstřih lemovala krajková výzdoba. Rukávy sahaly jen na úrovni loktů a byly ozdobené manžetami. Sukně byla uvolněná, rozšířená a podepřená spodničkami. Byla prodloužená do vlečky, a tím využívala efektu dvou sukní - svrchní a spodní. Měla tmavé vlasy sčesané do čela a svázané do hladkého uzlu v týle.
„Jsem tady, mluvím s tebou,“ přerušila jeho myšlenky.
„A-ano. Už tomu věřím.“
„Slyšel jsi zvuk, který neuslyší každý. Tento zvuk je slyšet, když vstupuje někdo ze světa, odkud pocházím do vašeho materiálního světa,“ pronesla.
„Četl jsem o tom, že existují jiné světy a dimenze,“ dodal Kazuaki.
Opatrně našlapoval a chodil kolem ní dokola. Jenom jí sledoval. Líbila se mu.
„Kazuaki, večeře!“
Byla to jeho sestra Kimiko.
„Budu muset jít na večeři. Budeš tu, až se vrátím?“ zeptal se.
„Ano.“
„Řekneš mi, proč jsi sem přišla?“
Taya už nestačila odpovědět, protože do místnosti vlétla malá holka s copem.
„Kazuaki, ty jsi neslyšel?!“ vyhrkla a ukázala k otevřeným dveřím.
„Stále mě komanduje,“ pronesl na její adresu.
„S kým se to bavíš?“ zeptala se.
„Přece s ní,“ odvětil a ukázal k místu, kde stála Taya.
Kimiko zakroutila hlavou.
„Jsi blázen. Nikdo tady není. Mluvíš sám se sebou,“ odsekla a vyrazila do kuchyně.
„Vždyť…“ promluvil směrem k dívce z druhého světa.
Taya se jen usmívala.
„Mami, mami, Kazuaki si povídá sám se sebou!“ křičela Kimiko.
„Počkej, co to meleš?!“ vyhrkl a rozběhl se za ní.


* * *

Kazuaki se vrátil o dvacet minut později. Dívka stále byla v jeho pokoji.
„Vážně tu ještě si?“ udivil se.
„Jistě.“
„Proč jsi tady?“ zeptal se a znovu si ji prohlížel s velkým údivem.
Samozřejmě, že to byl údiv. Nebál se jí. Byla milá, hezká, a kdyby měla zlé úmysly, už by se u ní přece projevily.
„Hranice mezi naším a vaším světem se narušila. Musíme tomu zabránit,“ odvětila.
Kazuaki využil tohoto rozhovoru, aby se k ní nepozorovaně přiblížil a dotkl se jí. Jaké bylo překvapení, když jeho ruka projela jejím tělem jako by byla – DUCH.
Oh!
„Jsi duch?“
„Z pohledu vás lidí je to asi nejpřesnější označení, ano.“
„Zkus mi to vysvětlit!“ vybídl ji. „Moc tomu nerozumím. Druhý svět, brána jako nějaká hranice?!“
„Jako energie jsem prošla skrze bránu do vašeho světa, abych ti řekla, že vašemu světu hrozí zánik.“
„Zánik?!“
Vytřeštil oči.
„Je tu nebezpečí, že hranice mezi vaším světem a tím naším se zhroutí.“
„Co se stane?“
„Nastane chaos a váš svět zanikne.“
„A my umřeme?“
„Ne. Jste energie jako my, ale jiná. A energie neumírá. Jen svět, na který jste byli zvyklý, se změní.“
„Máme fyzické tělo…“
„…to umře.“
„A naše d-u-š-e?“
Skoro se bál to slovo vyslovit.
„Ta půjde dál.“
„Tomu nerozumím.“
„Existuje mnoho světů, které jsou s vaším světem v úzkém kontaktu. Svět, ve kterém žiješ je ve vesmíru znám jako Modrá planeta, kam se chodí jiné bytosti inkarnovat.“
„Počkej, počkej, co to říkáš? To je šílené!“ bránil se Kazuaki.
„Všichni jsme energie a energie neumírá, jen se dostává do jiných dimenzí, světů a mění se jen vibrace a frekvence. Vezmi si obyčejnou kostku ledu. Mění se ve vodu i v páru. Neumírá, jen se změnilo její skupenství.“
Aha!
Kazuaki vydechl a pohlédl z okna. V ten moment zhasla jedna pouliční lampa.
„Jak zachráníme náš svět?“ zeptal se po chvilce a otočil se k ní.
„V tomto městě existují tři vykladači kodexu Katachi. Každý z nich má schopnost pracovat s energií. Jeden z nich jsi ty,“ odpověděla.
„Já jsem jeden z nich?“
„Ano.“
Oh!
„Jsem vykladač kodexu Katachi,“ pronesl a posadil se na postel.
Sledoval prostor před sebou. Oči mu létaly do stran. Snažil se vstřebat všechny ty informace, které mu Taya předala.
„A tys přišla, abys mě tu sílu naučila používat?“
„Ano.“
„A co ještě?“
„Vysvětlit ti proti komu jí můžeš použít.“
„Do našeho světa se dostaly i jiné bytosti jako ty?“
„Ano.“
„Už jsou tady?!“
Dívka jen pokynula hlavou.
„Co chtějí?“
„Zabít vykladače Katachi.“
„Katachi, hm,“ zamyslel se Kazuaki. „Proč Katachi, tvar?“
„Můžeš měnit tvar.“
„Opravdu budou chtít zabít vykladače?“ ptal se jako by tomu nechtěl věřit
„Ano.“
„Jak se proti nim mohu bránit, když nebudu ani vědět, od koho ta hrozba může přijít?“
„Vesmír je zná jako Ghostery. Nemohou tě jednoduše zabít, protože máš ve svém srdci kodex Katachi. Jsi silnější než oni, vědí to. Budou se tě snažit přelstít.“
„Jak?“
„Kdykoliv tuto energii použiješ, budeš jako otevřená kniha a oni mohou proniknout do tvého srdce. Musíš být proto velmi opatrný.“
„Jak poznám, že je to ten Ghoster?“
„Vždy přijmou podobu někoho ze světa, ve kterém se nacházejí, ale mají problém v této podobě vydržet dlouho, takže po čase začne prosakovat na povrch jejich skutečná podoba.
„Jak je poznám? Prozraď. Určitě to víš.“
„Budou vypadat jako lidé s jasně modrýma očima, ale i přesto to nebude snadné je oddělit od obyčejných lidí. Asi nejdůležitější bude, aby ses připravil na to, že oni vyhledají tebe.“
„A co jsou vlastně zač?“
„Jsou to v podstatě nenasytní žrouti energie. Pronikli skrze náš svět do toho vašeho, aby ho prozkoumali. Objevili, že živí lidé mají spoustu chutné energie. Když však ti nejsilnější zjistili, že se mezi vámi nachází vykladači kodexu Katachi, věděli, že vás musí najít a zabít.“
„Proto je třeba uzavřít hranice mezi vaším a naším světem?“
„Ano.“
„Musím je najít?“
Dívka v barokních šatech přikývla.
„Jak je tedy zabiji?“
„S použitím kodexu Katachi, zabiješ fyzické tělo a jeho energii proměníš v černou kouli.“
„Co se s ní stane?“
„Nic. Energie zůstane uvnitř. Nic ji nedokáže vypustit ven, kromě opětovného použití kodexu.“
„Kolik těch Ghosterů už je v našem světě?“
„Nespočetně.“
„Kdy můžeme začít s výukou, abych se mohl naučit používat kodex Katachi?“
„Klidně hned!“
Kazuaki přikývl a předstoupil před Tayu.
„Jsem připraven!“
„Používání Kodexu je velmi komplexní záležitost a než si to celé osvojíš, může to trvat i roky, ale pokusím se tě v rychlosti naučit alespoň úplné základy. Pak už to bude i hodně na tobě. Pokud se s Kodexem správně sžiješ, bude ti sám od sebe ukazovat cestu.“
„Rozumím, pojďme na to“
„Přilož ruku ke svému srdci a zvolej Katachi-Kazu!“ pronesla dívka.
Kazuaki udělal, co dívka řekla. Přiložil svou ruku k srdci a vyřkl spouštěcí formuli.

„Katachi-Kazu!“

Když se nic nestalo, podíval se na dívku a chtěl dát ruku pryč, vtom se najednou u jeho dlaně objevil oranžový oblak. Zvětšoval se pohybem. Jakmile ruku odtáhl od svého těla, oranžový fosforeskující oblak rostl.
„Namiř svou ruku na cíl a prones „Kodekkusu!“ poradila mu.
Kazuaki znovu udělal, co řekla a namířil svou paži na plastovou vázu, která stála na podlaze u dveří. Jeho ruka s sebou táhla oranžový oblak, jako by byl k té ruce přisátý. V okamžiku, kdy svou dlaň rozevřel, oblak se proměnil v trojúhelník. Obepnul Kazuakiho paži a zaměřil svůj cíl.
Vžžt!
Jasný záblesk zasáhl vázu, která během vteřiny zmizela. Vše proběhlo v tichosti. Hned na to trojúhelník zmizel. Kazuaki dal ruku zpátky k tělu a pohlédl k dívce.
Tomu říkám tichá zbraň!
„To je neuvěřitelný!“
„Neživá věc pozbyla svého pevného skupenství. Byla zničena.“
„Co se stane se živou?“
„Fyzické skupenství se promění v prach a z energie se stane obyčejná černá koule.“
„Jsem nebezpečný!“ vykřikl nahlas.
Po chvíli se ozval hlas jeho sestry Kimiko.
„Kazuaki! Ticho!“
Hm!
Kazuaki se usmál a podíval se na Tayu.
„Tohle až uvidí Shigeki, bude mi závidět!“ vyhrkl Kazuaki.
„Nikomu o tom nesmíš říct!“
„Cože? Vždyť mám zachraňovat svět!“
„Je důležité, abys zůstal v utajení. Ghosteři by tě jinak mohli objevit mnohem dřív.“
„Jsem připravený?“ zeptal se opatrně.
„Ano. To by prozatím mělo být vše, co potřebuješ vědět.“
„Dobře. Uvidíme se ještě?“
„Samozřejmě. Musím na tebe dohlížet, aby se tvá mise zdařila,“ odvětila.
„Budeš na mě dohlížet, i když budu ve sprše?“ pousmál se s pohledem ke dveřím.
Mlčky na něj hleděla s lehkým náznakem odporu.
„Promiň, to měl být vtípek, jen jsem se snažil trochu odlehčit situaci.“
„Ber to tak, že jsem ti stále nablízku,“ zakončila již slábnoucím hlasem Taya a odplula ven oknem skoro jako by ji odvál vítr.
„Tayo!“
Nikdo se však neozval.
„Tayo?!“ vykřikl.
Dívka zmizela. Zřejmě věděla, že v tuto chvíli její přítomnost nebude nutná.

Vážně se to děje, pomyslel si Kazuaki a vyrazil do koupelny.
Autor Danny Jé, 08.04.2020
Přečteno 93x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

ha! a pak že v dlouhých popisech šatů se vyžívají jen ženské. to tak!

ok. předem se omlouvám, pokud něco vyzní příliš kriticky.
možná jsem viděla příliš anime a četla příliš podobných příběhů, ale tohle mě zatím nezaujalo. Podobný nápad už jsem viděla a napsáno to bylo trošku neohrabaně. Neuvěřila jsem hlavnímu hrdinovi, že vše přijal s takovým klidem. Pokud tedy není docela malý kluk a ještě nevěří ve skřítky. Na druhou stranu, pokud je dospělý, zvažovala bych pohnutky podivné bytosti, která se na mě náhle tak nalepila. Určitě bych jí nevěřila vše na první dobrou.
Možná v tom příliš vidím nějaké anime nebo mangu a to mi na tom vadí. Uvidím u dalších kapitol.

09.04.2020 23:38:20 | moira

jsem rád, že jsi viděla anime. nicméně korekturu mi dělali dva šílenci, co se týče anime a nestěžovali si (smích) uvidíme, co, jak se ti to bude (ne)líbit dál...

10.04.2020 09:35:07 | Danny Jé

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter