KODEX KATACHI

KODEX KATACHI

カタチ



# 4



Opuštěný přístav, Dock 12.


Tou dobou Tetsui Yamato projížděl na svém kole opuštěným přístavem. Když se blížil k Doku 12, zaslechl hlas.
„Tetsui!!“
„Tetsui!!“
Otočil se směrem, odkud ten hlas vyšel, ale nikoho neviděl.
„Tetsui!!“
Ozvalo se po třetí. Mladík zastavil.
„Kdo je to?“
V tom okamžiku se před ním objevila dívka v barokních šatech.
„Co si zač?“ vyhrkl.
„Jsem Taya,“ představila se s úsměvem na tváři.
„Zdáš se mi?“
„Ne.“
„Odkud jsi?“
„Jsem z Druhého světa,“ ukázala směrem k opačné straně od přístavu.
„Jestli je to nějaký žert, tak ste mě nevylekali!“ vykřikl do stran.
Myslel si, že to na něho kamarádi nastražili.
„Slyšel jsi přece můj hlas,“ pronesla.
Opatrně našlapoval ze strany na stranu. Nechtěl se k ní přiblížit, ale nebál se jí. Byl stále přesvědčen, že to je nějaký vtip. Vypadala jako obyčejná dívka, jen ty šaty byly takové zvláštní.
„Řekneš mi, co po mě chceš?“
„Jistě.“
„No tak!?“ udeřil na ní znovu.
Myslel si, že dívka se vystraší a uteče, ale ona zůstala. Usmívala se.
Je moc hezká a milá, prolétlo mu hlavou.
„Potřebuji tvou pomoc, protože hranice mezi naším a vaším světem se narušila,“ spustila.
„Co že to?“ zeptal se nevěřícně a trochu hloupě.
Dívka to zopakovala a přistoupila blíž. Tetsui toho využil a dotkl se jí. Jaké bylo překvapení, když jeho ruka projela jejím tělem jako by byla – DUCH.
Oh!
„Jsi snad duch?“
„Ne tak docela. Je to složitější.“ odvětila.
Když jsi říkala, že jsi z druhého světa, tím si jako myslela paralelní světy a tak?“
„Ano, “ odpověděla trpělivě Taya.
„A co se stane, když se ta hranice prolomí?“
„Nastane chaos a váš svět zanikne.“
„Cože?“
Vytřeštil oči.
„To jako, že umřeme?“
„Ne. Jste energie jako my, ale jiná. A energie neumírá. Jen svět, na který jste byli zvyklý, se změní.“
Dívka chvíli přemýšlela, jestli mu má vysvětlovat pojem duše a energie.
„Jak zachráníme náš svět?“ zeptal se a tím to za ní vyřešil.
Taya se otočila a poklonila se mu. Tetsui nechápal, proč to udělala, ale neptal se jí.
„V tomto městě existují i jiní vykladači kodexu Katachi. Každý z nich má schopnost pracovat s energií a regenerovat jak pozitivní, tak i negativní energii,“ odpověděla.
„Jsem jedním z nich?“
„Staneš se jím.“
„Víš o dalších?“
„Vím o tobě, proto jsem přišla za tebou.“
„…z paralelního světa?“
„Je to svět na druhé straně. Druhý svět. Máme s vaším světem nejtenčí hranice, proto nás někteří vnímaví lidé vidí.“
„Slyšel sem, že někdo vidí duchy, ale nikdy by mě nenapadlo, že i já se jednou setkám s něčím takovým,“ poznamenal.
Oči mu létaly do stran. Snažil se vstřebat všechny ty informace, které mu Taya předala.
„Takže já jsem vykladač kodexu Katachi. Co to znamená?“
„Znamená to, že máš moc.“
„Jak velkou? Naučíš mě jí používat?“
„Ano, postupně.“
„A co ještě?“
„Řeknu ti, proti komu jí můžeš použít.“
„A dál?“ ptal se zvědavě.
„Do vašeho světa se dostaly i jiné bytosti jako jsem já.“
„Už jsou tady?!“
Dívka jen pokynula hlavou.
„Co chtějí?“
„Zničit vykladače Katachi.“
„To znamená, že mě budou chtít zabít?“
„Ano.“
„Jak je poznám, co sou zač?“
„Vesmír je zná jako Ghostery. Nemohou tě jednoduše zabít, protože máš ve svém srdci kodex Katachi. A jsi silnější než oni, proto se budou snažit tě přelstít.“
„Jak?“
„Kdykoliv tuto energii použiješ, budeš jako otevřená kniha a oni mohou proniknout do tvého srdce. Musíš být proto velmi opatrný.“
„Jak poznám, že je to ten pravý Ghoster?“
„Vždy přijmou podobu ze světa, ve kterém se nacházejí, ale mají problém v této podobě vydržet dlouho. Takže se po čase objeví jejich skutečná energie.“
„Ve výsledku tedy budou vypadat jak?“
„Budou vypadat jako lidé s jasně modrýma očima, ale i přesto to nebude snadné je oddělit od obyčejných lidí. Asi nejdůležitější pro tebe bude, abys věděl, že se budou snažit najít oni tebe.“
„Budou zabíjet i jiné lidi?“
„Ghoster je v podstatě nenasytný žrout energie. Když pronikli do vašeho světa, zjistili, že živí lidé mají spoustu chutné energie. Když však ti nejmocnější z nich zjistili, že váš svět má mezi sebou vykladače kodexu Katachi, věděli, že vás musí najít a zabít.“
„Takže mě budou hledat?“
„Ano.“
„A já je musím zabít?“
„Z pohledu pozemské smrti, ano.“
„Jak?“
„S použitím kodexu Katachi, zabiješ jejich fyzické tělo a energii proměníš v černou kouli.“
„A co s tou koulí?“
„Nic. Energie zůstane uvnitř. Nic ji nedokáže vypustit ven, kromě znovu použití kodexu. To se ale nestane!“
„Kdy začneme!“ vyhrkl Tetsui nadšeně.
Dívka se usmála a byla ráda, že našla dalšího.
„Přilož ruku ke svému srdci a řekni Katachi-Tetsu!“ pronesla vzápětí.
Tetsui udělal přesně, co dívka nařídila. Přiložil svou ruku k srdci a vyslovil spouštěcí formuli.

„Katachi-Tetsu!“

V tu chvíli se u jeho dlaně objevil oranžový fosforeskující oblak. Podíval se na dívku a chtěl dát ruku pryč, když ho dívka zastavila.
„Namiř svou ruku na cíl a řekni Kodekkusu!“ poradila mu.
Tetsui znovu udělal, co nakázala a namířil svou rukou na cíl, který si náhodně vybral. Byla to hromada dřevěných palet.

„Kodekkusu!“

V okamžiku, kdy se ruka narovnala, oranžový oblak se proměnil v trojúhelník. Obepnul Tetsuiho paži a zaměřil svůj cíl.
Vžžt!
Jasný záblesk zasáhl hromadu palet, která během vteřiny zmizela, kolem se rozlétl drobný prach. Hned poté trojúhelník zmizel. Tetsui si nadšeně prohlížel svou ruku.
„To je skvělé!“ vykřikl.
„A to nebylo všechno!“ pobídla ho k dalšímu pokusu.
„Aha.“
„Zkus najít živý cíl!“
„Krysu?“
„Určitě tady nějaká bude!“ znovu ho pobídla.
Tetsui okamžitě zbystřil a znovu použil svou novou zbraň.

„Katachi-Tetsu!“

V tu chvíli se u jeho dlaně objevil oranžový fosforeskující oblak. Namířil svou rukou do míst, kde si myslel, že bude nějaká krysa.

„Kodekkusu!“

V okamžiku, kdy se ruka narovnala, oblak se znovu proměnil v trojúhelník. Obepnul Tetsuiho paži a zaměřil svůj cíl.
Vžžt!
Jasný záblesk zasáhl hromadu odpadků, která v mžiku zmizela. Na zemi zůstala jen černá koule velikosti jablka.
„To je ono?“ ukázal rukou ve chvíli, kdy se jeho paže vrátila do normálu.
„Ano,“ kývla Taya. „Neživá věc pozbyla svého pevného skupenství. Byla zničena. Živá věc se proměnila v prach a z její energie se stala obyčejná černá koule.“
„Co s ní mám dělat?“
„Klidně jí zahoď, už ji nikdo nebude potřebovat,“ odvětila.
„Co mám dělat dál?“
„Každý, kdo bude mít jasně modré oči a bude se podivně chovat, je Ghoster, zneškodni ho!“ řekla důrazně.
„Jsem vykladačem, to budou kluci čučet!“
„Nikdo se o tom nesmí dovědět, jinak budeš v ohrožení,“ dodala a zmizela.
Uh!
Tetsui se podivil, jak rychle zmizela.

„Katachi-Tetsu!“

Přiložil svou ruku k hrudi a vyzkoušel to znovu. U jeho dlaně se objevil oranžový fosforeskující oblak.
„Funguje to!“ pousmál se a přiložil ruku k tělu.
Oranžový oblak zmizel. Tetsui nasedl na kolo a vyrazil domů.










カタチ



# 5



O hodinu později Shigeki opustil domov a vyrazil za přáteli. Na konci ulice zahnul k potoku. Zamířil k mostu, který vedl přes tmavou řeku.
„Shigeki!“
Ozval se hlas vycházející od řeky. Mladík se ohlédl a uviděl Ryua.
„Co tu děláš?“ zeptal se Shigeki.
„Musím tě informovat o tom, že Amorfini začali manipulovat s některými lidmi, aby s nimi bojovali proti nám,“ odvětil.
„S lidmi?“
„Ano.“
„Vím, že někteří lidé se přiklánějí ke zlu, aby dosáhli svých cílů, moci a peněz. Proč by však chtěli bojovat proti vám?“
„Amorfini využili svých lstí, aby je přesvědčili, že my jsme ti špatní.“
„Jak takové lidi rozeznám od ostatních?“
„Amorfini vyslali ze svých řad Mocné, aby dokázali přesvědčit dostatečné množství lidí k zabíjení Ochránců. Museli jim propůjčit část své energie, kterou budou moci využít, aby nás zničili.“
„Mají tedy nějaké amulety jako já?“
„Ne. Amorfini jsou nehmotní. Nic takového jim nemohli předat. Zřejmě to bude něco energetického.“
„Mohli by ohrozit i mě?“
„Ano.“
„Co uděláme?“
„V první řadě ti musím říct, kteří lidé to jsou.“
„Ty to víš?“
„Použili svou moc a jeden z nich už dokonce zabil jednoho ochránce.“
„Řekni mi tedy jména, najdu je a zkusím jim vysvětlit jako člověk člověku, že jsou zmanipulovaní.“
„Jeden se jmenuje Tetsui Yamato a druhý se jmenuje Kazuaki Nagato.“
„Co-že?!“ užasl Shigeki.
Sotva popadal dech.
„To není možné. Kazuaki je můj přítel!“
„Proto jsem přišel, jakmile jsem se to dozvěděl. Vím, že máte s přáteli schůzku u mostu. Musíš být opatrný!“
„Nevěřím, že by zabil.“
„Netuším, co by udělal, kdyby zjistil, kdo jsi a co umíš.“
„Co mám dělat?“
Shigeki zmateně přešlapoval. Věděl, že si musí s Kazuakim promluvit. Jen mu nesmí říct, jakou má schopnost.
„Jdi za ním a promluvte si. Je v ohrožení!“
„Zabiješ ho?“
„Jestli ho nepřesvědčíš, tak ano.“
„To přece nemůžeš udělat!“ vykřikl.
„Pokus se ho přesvědčit, jinak musím zakročit. On neví, že stojí na špatné straně. Ohrožuje nás všechny. Až splní své poslání, Amorfini se ho zbaví.“
„Jak se tohle mohlo stát?“
„Je hodný a důvěřivý. Uvěřil příběhu, který mu nalhali.“
„Hai! Promluvím s ním!“ vyhrkl odhodlaně Shigeki a vyrazil k místu setkání.
Ryu zmizel.


* * *

Kazuaki, Matsu a Eiji stáli před čárou a dívali se na své kameny. Snažili se určit, který z kamenů je nejblíž k terči.
„Hele, Shigeki!“ vykřikl Matsu, který si ho všiml první.
„Kde se touláš?“ zeptal se Eiji.
Shigeki mávl rukou. Nevšímal si jich. Šel rovnou na věc. Musel mluvit s Kazuakim.
„Kazuaki, musím s tebou mluvit,“ pronesl a ukázal k mostu.
„Máme tu rozehranou hru!“ ohradil se Matsu.
„Vrátíme se za pět minut,“ odsekl Shigeki.
Matsu se podíval na Eijiho.
„Co mu je?“
„Netuším,“ pokrčil rameny Eiji.
Oba mladíci se zastavili pod mostem. Shigeki se s vážnou tváří podíval na svého kamaráda a pak spustil.
„Nechtěl bys mi něco říct?“ zkusil to nejdříve jinou cestou, aby ho nevylekal.
„Nerozumím ti.“
„Nestalo se včera v noci něco zvláštního?“
„Co by to mělo být?!“ podivil se Kazuaki.
„Možná o tom nemůžeš mluvit, ale chtěl bys mi to říct,“ snažil se z něho Shigeki dostat nějakou informaci, která by vedla k vysvětlení, že se stal vykladačem kodexu Katachi a svému kamarádovi nic neřekl.
„Ne,“ odvětil bleskově.
Takže mu nařídili, aby nic neřekl, pomyslel si Shigeki.
„Hrozí ti nebezpečí!“ dodal Shigeki v naději, že to zabere.
„Mě?“
„Proč mi lžeš?“
„Co tím myslíš?“
„Někdo se s tebou setkal.“
„Nevím, o čem to mluvíš. Na tohle teď nemám čas!“ ohradil se Kazuaki.
Byl naštvaný a nechtěl o tom se Shigekim dál mluvit. Odstrčil ho a vrátil se k ostatním.
„Myslím, že vyhrávám!“ radoval se Matsu.
„Ještě jsem neházel já!“ pronesl Kazuaki a připravil se k hodu.
Shigeki z dálky pozoroval, jak se Kazuaki snaží svými posledními kameny zvrátit vítězství na svou stranu.
„Nevyhraje,“ řekl Ryu, který se objevil hned vedle Shigekiho.
„Jak ho mám přesvědčit?“
„Zkus to ještě jednou a ukaž mu amulet, třeba se ti svěří. Vím, že jste si blízcí a nerad bych mu ublížil.“
„Co když se tě pokusí zabít?“
„To je možné, ale nemohu ho nechat běhat po městě, aby zabíjel Ochránce.“
„Rozumím.“
„To jsem rád,“ dodal Ryu a znovu zmizel.
Kazuaki držel v ruce poslední kámen a snažil se zasáhnout střed.
Bšt!
Najednou klopýtl a přešlápl čáru, před kterou stál.
„A vyhrál jsem!“ zaradoval se Matsu.
„To neplatí! Někdo do mě strčil!“ ohradil se Kazuaki.
„A kdo by do tebe strkal?!“ přidal se Eiji.
Jediný, kdo věděl, co se skutečně stalo, byl Shigeki.
„Já nevím, ale nikdy bych takhle nezakopl!“ vyprskl Kazuaki.
„Prostě jsi prohrál,“ dobíral si ho Matsu.
„Za to může Shigeki!“ pronesl Kazuaki a otočil se na něho. Byl naštvaný.
Shigeki stál pod mostem a díval se, jak se tam Kazuaki rozčiluje. Moc dobře věděl proč. I když nevěděl, že mluví o něm. Nezajímalo ho to. Jediné, co chtěl, bylo to, aby mu jeho kamarád uvěřil, že se stal obětí manipulace.
„Shigeki, prý si strčil tady do Kazuakiho!“ vykřikl Matsu.
„Já?!“ zakroutil hlavou a vyrazil ke skupince.
Eh!
Kazuaki máchl rukou do strany a odešel.
„Kam jdeš?!“ snažil se ho Eiji zastavit.
„Pryč!“ odsekl.
„Je to jenom hra!“ přidal se Matsu.
„Nechte ho,“ ozval se Shigeki.
„Co se mu stalo?“ zeptal se vítěz dnešního Targetu Zero, Matsu Namukara.
„Něco jste si řekli, že?“ zeptal se Eiji a rukou ukázal směrem k mostu. „Tam pod mostem!“
„Půjdu za ním,“ nabídl se Shigeki.
Eiji a Matsu jen pokrčili rameny. Možná k tomu měli i co říct, ale vzhledem k tomu, že se Kazuaki urazil, neměli komu. Teď se mohli se hrou Gomoku dočista rozloučit.
„Dneska si už Gomoku nezahrajeme,“ řekl Eiji a kopl zklamaně do kamene.
Žbluňk!
Kámen dopadl do potoka a vytvořil několik kruhů.


* * *

Shigeki pronásledoval Kazuakiho, ale v další ulici jej ztratil. Jako by tušil, že za ním jde. Neodradilo ho to a pokračoval dál. Všiml si, že ulici pohltila bílá mlha. Nebylo zde najednou ani živáčka.
Kde jsou všichni?
„Možná, že obědvají,“ uklidňoval se.
Obklopoval ho podivný pocit. Instinkt mu říkal, že je zde podezřelé ticho.
Louuuu!
Ozvalo se z jedné strany. Vzápětí se to samé zvolání ozvalo i z druhé strany. V tom se před Shigekim objevily dvě postavy v otrhaných hadrech. Oči jim zeleně zářily. Vypadalo to jako by měly místo očí dva smaragdy.

Shigeki pro jistotu sáhl rukou do kapsy, aby se ujistil, že jsou to Amorfini. Jedním okem se podíval na amulet, který svítil také zeleně.
Jsou tu!
Bytosti se šouraly pomalu ke své oběti, o které neměli ani tušení, že je obdařena pro ně nebezpečnou mocí. Pokládali ho za malého chlapce. Snadnou oběť. Proto ani nespěchali. Byli si tak jistí, že jim nevadilo, když mladík vytáhl ze své kapsy jakýsi předmět.
„Jdeme na to!“ dodal si Shigeki odvahy a otevřel dlaň, ve které se nacházel železný amulet.
Amulet se automaticky aktivoval. Zvětšil se a ze středu květiny vyskočila dvě zářivě rudá ramena. Zastavila se metr nad amuletem.
„Amyuretto sutoraiku!“ vykřikl.
Rudá ramena zasáhla obě postavy do hrudi. Amorfini se začali zmítat, ale nebylo to nic platné. Ve vteřině se jejich těla rozlétla na tisíc kousků.
Bum!
Výbuch rozmetal části do všech stran. Jakmile se lidské zbytky proměnily v prach, objevily se na místě dva malé světle zelené plamínky.
„A teď zmizte!“ namířil proti nim znovu svou dlaň.
Netrvalo to dlouho. Jejich energie ztrácela intenzitu. Po chvilce zmizeli úplně. Během několika vteřin bylo po všem. Vítr rozfoukal prach. Mlha zmizela a zpoza ní se objevil Kazuaki.
„Co jsi zač?!“ vyhrkl a přiložil si ruku k srdci.
Shikegi si všiml, že se kolem jeho dlaně objevil oranžový fosforeskující oblak.
„Kazuaki! Musíš mi říct, koho si potkal!“
„Nic o tom nevíš! Raději mi řekni, co jsi zač! Chtěl jsem se vrátit, ale pak se objevila ta mlha…“
„…a viděl jsi, co se stalo?“
„Mlha byla moc hustá, ale ty bytosti…“
„Věř mi, že těm bytostem šlo o to mě zabít!“
„Chtěli tvou energii,“ přisvědčil Kazuaki věcně.
Takže ví, o koho se jednalo, pomyslel si Shigeki.
„Jsme přeci přátelé,“ snažil se Shigeki utvrdit i sám sebe v tom, že je Kazuaki stále tím kamarádem, kterého dobře zná. I když teď ví, že je v tuto chvíli na špatné straně. „Vím, že tě kdosi navštívil a přesvědčil tě, že Ochránci jsou ti zlí a chtějí náš svět zničit…“
Kazuaki poslouchal pozorně každého jeho slovo.
„…využili tě, jako spoustu dalších a chtějí se zbavit Modrých draků, Ochránců lidí, kteří v tomhle městě bdí nad našimi dušemi…“
„…posloucháš se vůbec, Shigeki? Nikdy jsi na takové věci nevěřil!“ přerušil ho Kazuaki.
„Změnil jsem názor, když jsem potkal Ryua. On mi o všem řekl a já mu důvěřuji.“
„A co když ti lže a to ty jsi na špatné straně!“ ohradil se Kazuaki.
Byl vzteklý a nervózní.
„Vidíš, co s tebou ta moc dělá?“ promluvil Shigeki.
„Nic o tom nevíš!“
„Tak se na sebe podívej!“
„Co když Ochránci jsou ti požírači energie, Ghosteři?!“
„Ochránci nás hlídají před takovými, jako jsou Amorfini. Žádní Ghosteři to nejsou.“
„Lžeš!“
„Oni lhali tobě!“ vykřikl Shigeki.
„Nic o tom nevíš!“ opakoval Kazuaki, otočil se a chtěl odejít, když ho však zastavila zářivě rudá barva.
Vrátil svůj pohled směrem k Shigekimu.
„Co je to?“ ukázal na dvě ramena, která vycházela z podivného předmětu. Pro něho neznámého.
„Tím jsem zabil ty Amorfiny. Jsou to něco jako duchové a přišli požírat lidskou energii. Oni jsou ti špatní, Kazuaki!“
„Modré oči…“
„…ne!“ zastavil ho Shigeki. „To jsou Ochránci!“
„Zabil jsem tedy Ochránce?“
Začal mít pochybnosti.
„Musím mluvit s Tayou!“
„Tayo!“ křičel Kazuaki a z jeho hlasu šel slyšet zmatek a vztek.
„Věř mi, že ten, kdo tě navštívil, využil tvou dobrotu k uskutečnění svého plánu,“ poznamenal Shigeki.
„Ne! Potřebuji s ní mluvit!“ trval na svém Kazuaki.
„Dobře. Každopádně teď nemá smysl se dohadovat. Pojď, půjdeme domů,“ pobídl Shigeki svého kamaráda.
Autor Danny Jé, 10.04.2020
Přečteno 74x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter