KODEX KATACHI

KODEX KATACHI

カタチ



# 6



Obchodní centrum, podzemní parkoviště.


O hodinu později nasedal Yuji Tasekawa na svůj elektro moped, když za sebou zaslechl jemný hlas.
„Yuji!“
Mladík se otočil. Hned jí uviděl. Mezi auty stála dívka v barokních šatech.
„Kdo jsi?“ zeptal se.
„Jsem Taya,“ představila se s úsměvem na tváři.
„Kde ses tady objevila?“
„Přišla jsem z Druhého světa,“ ukázala směrem k přístavu.
„Odkud?“ vyhrkl.
Opatrně slezl z mopedu. Zůstal stát na místě. Nechtěl se k ní přiblížit. Nebál se jí. Věděl, kým ve skutečnosti je, i když vypadala jako obyčejná dívka.
„Hezké šaty,“ změnil téma.
„Děkuji.“
„Vybrala sis je sama?“
„Hi hi!“
„Řekneš mi, proč jsi za mnou přišla?“
„Hranice mezi naším a vaším světem se narušila,“ spustila.
„Hranice?“
„Ano,“ kývla a udělala krok vpřed. „Máme s vaším světem nejtenčí hranice, proto nás někteří vnímaví lidé vidí.“
„A ode mě chceš co?“
„Můžeš mít moc.“
„Opravdu?“
„Když se staneš vykladačem kodexu Katachi, získáš obrovskou moc.“
„Přišla jsi, abys mě tu energii naučila používat?“
„Ano….“
Zarazila se. Byla překvapená, že ten smrtelník ví o té energii. Přesto se pokusila dostat se do jeho srdce. Neviditelné chapadlo se přiblížilo k jeho tělu. Jakmile chtělo proniknout dovnitř, něco ho zablokovalo. Žlutá vrstva se v tu chvíli rozzářila a upozornila Yujiho, že jeho tělo je pod útokem cizího parazita. Tak je Yuji nazýval, parazitující duchové.
„Kdo jsi?!“ vyhrkla Taya a neviditelné chapadlo vrátila zpátky.
„Jsem člověk,“ odvětil Yuji s úsměvem na tváři.
Dívka se rozzlobila a počet jejích rukou se ztrojnásobil. Vytvořila kolem sebe vějíř, který připomínal páva.

Ocas pávů ve skutečnosti není pravý ocas. Jsou to prodloužená vrchní ocasní pera, která tvoří takzvanou vlečku a na konci každého pera vlečky se nachází paví oko.

„Chceš mi ublížit?“ zeptal se Yuji a vytáhl amulet, který se automaticky aktivoval.
Zvětšil se a ze středu květiny vyskočila dvě zářivě rudá ramena. Zastavila se metr nad amuletem.
„Amyuretto sutoraiku!“ vykřikl.
Zářivá ramena vystřelila proti nepřátelské osobě. Ta byla však na tento útok připravená a uskočila stranou.
„Je to jen otázka času, než tě dostanu!“ pronesl Yuji.
„Uvidíme!“ zazněla sebejistě Taya, jejíž hlas už nebyl tak milý a něžný.
V tu chvíli se ramena pokoušela zasáhnout uskakující dívku v barokních šatech. Když už to vypadalo, že jí jedno rameno zasáhne, jedno paví oko vyslalo energetický proud, který vytvořil stříbrný štít.
Gžt!
Zajiskřilo se, ale rameno štítem neprošlo. Yuji hned poznal, že tento Amorfin patří do řádu Mocných, tudíž musel použít silnější energii.

„Amyuretto suupaa sutoraiku!“

Yuji vyslal nový povel a očekával, že rameno prolomí štít.
Gžt!
Znovu se zajiskřilo. Štít tlaku neodolal a rozlomil se na několik kousků. Druhé rameno zasáhlo dívku do zad a jeho energie narušila fyzickou integritu jejího těla. Vzhledem k tomu, že Taya patřila k Mocným Amorfinům, nebylo jednoduché jí zničit. Odolávala. Využívala své vnitřní energie k tomu, aby porušenou integritu spravila. Snažila se trhliny v těle uzavřít, ale nešlo to. Yujiho amulet byl silnější a nakonec se rudé rameno dostalo skrz a roztrhlo tělo dívky na dva kusy.
„Jsiii taaak moooc-nýýý,“ zaznělo z úst umírajícího Amorfina.
„Jsem Yuji Tasekawa, jeden z nejsilnějších zástupců Swordu,“ pronesl a připravil se. Věděl, co bude následovat.
Bum!
Zbytek těla vybouchl. Yuji to předpokládal a zareagoval včas.

„Amyuretto fikkusu!“

Okvětní lístky amuletu se rozzářily a vtáhly unikající energii do sebe. Po chvilce zhasly a na zem dopadl malý lávový kámen. Yuji se ani nenamáhal, aby ho zvedl. Kopl do něho a kámen se odkutálel do kanálu. Hned poté ukryl amulet do kapsy, nasedl na svůj moped a odjel…


* * *

Dům rodiny Kumura.


Mezitím přivítal Shigeki svého kamaráda Kazuakiho ve svém pokoji. Pohostil ho čajem a krevetovými čipsy.
„Jsi přeci můj nejlepší kamarád.“
Neustále mu opakoval a připomínal, co pro něho jeho přítel znamená.
„Já to vím, Shigeki. Nemusíš mi to pořád opakovat!“
„Jen chci, abys věděl, že se ti snažím pomoct.“
„Pomoct? Kdo říkal, že potřebuju pomoc? Musím si to jen srovnat…“
„Ochránci tě chtějí zabít.“
„Vždyť jsem se jen bránil. Tím pádem jsou Ochránci ti špatní!“
„Nejsou, jsi jen zmanipulovaný…“
„Jak to můžeš vědět?! Co když jsi tu ty ten zmanipulovaný?! Tohle nikam nevede!“ vykřikl Kazuaki a vyběhl z pokoje na chodbu, kde se málem srazil s panem Kumurou.
Už to byl zase ten Kazuaki plný vzteku.
„Kam spěcháš?!“ zeptal se ho.
„Z cesty!“ vyštěkl Kazuaki a pokračoval dál.
„A-aha!“ dodal a pohlédl k pokoji svého syna.
Shigeki stál ve dveřích a jen smutně sledoval, jak Kazuaki opouští jejich dům.
„Jestli chceš, můžeme si o tom promluvit,“ promluvil pan Kumura.
„Nevím, jestli by to pomohlo,“ odvětil Shigeki.
„Co se mu stalo?“
„Má v sobě problém,“ odvětil a uvědomil si, že to může být myšleno i dvojsmyslně, což je v tomto případě opravdu příhodné.
„Poradí si s tím. Je mladý,“ dodal otec a čekal, jestli mu jeho syn ještě něco neřekne.

Ten však mlčel. Po chvilce se vrátil do svého pokoje. Pan Kumura pokrčil rameny a pokračoval ve své cestě do vedlejší místnosti.












カタチ



# 7



Staveniště.


Tetsui Yamato byl nedočkavý mladík a chtěl si své nově nabité schopnosti znovu vyzkoušet. Vzal si kolo a odjel na nejbližší staveniště. Bylo už po práci. Měli zamčená vrata, ale to Tetsuimu nevadilo. Našel si místo, kde by mohl drátěný plot přelézt.
„Uvidíme, co to všechno umí,“ procedil mezi zuby a přiložil svou ruku k srdci a pronesl spouštěcí formuli.

„Katachi-Tetsu!“

V tu chvíli se u jeho dlaně objevil oranžový fosforeskující oblak. Namířil svou rukou na cíl, který si náhodně vybral.

„Kodekkusu!“

V okamžiku, kdy se ruka narovnala, se oblak proměnil v trojúhelník. Obepnul Tetsuiho paži a zaměřil se na cíl. Paletu plnou cihel.
Vžžt!
Jasný záblesk přesně zasáhl. Všechny cihly zmizely. Tetsui nadšeně zavýskal.
„Paráda!“ vykřikl a nevšiml si, že se k němu blíží průsvitná postava.
Byl to Ryu. Zachytil energii dalšího zmanipulovaného člověka. Rozhodně ho chtěl zastavit a tak se ho jal hledat.
„To je velká moc,“ poznamenal.
„Co-cože?!“ vyhrkl Tetsui a otočil se k místu, kde stála průsvitná postava.
„Jsem Ryu – Ochránce lidí,“ představil se.
„Co tu chceš! Di ode mě pryč!“
„Chci ti pomoci.“
„Mě?“ rozchechtal se. „Mám takovou moc, že tě vymažu z povrchu zemského, ani si toho nevšimneš! Co si vůbec zač?“
„Jsi hloupý a arogantní,“ pronesl Ryu.
Úmyslně ho provokoval.

„Katachi-Tetsu!“

Tetsui se zatvářil rozzlobeně a byl připraven použít kodex Katachi. U jeho dlaně se objevil oranžový fosforeskující oblak. Namířil svou rukou na Ryua.
„Špatná volba,“ řekl Ochránce a roztáhl křídla.
Tetsui chtěl vyslovit formuli Kodekkusu, a neznámého se zbavit. Uvědomoval si, že ho zabije. Bylo mu to však jedno. Byl chladný, arogantní a naštvaný, že o něm řekl, že je hloupý.
„Já nejsem hloupý!“ vykřikl. „Jsem vykladač kodexu Katachi!“
Ve chvíli, kdy se nadechoval k útoku, Ryu zasáhl. Z jeho křídel vystřelily světle modré šípy a cestou k mladíkovi vytvořily kruh. Před hroty se vytvořila fosforeskující pavučina, která Tetsuiho spoutala. Tělo dopadlo na zem.
Hrrr!
Vzteklý kluk se snažil vymanit ze sevření, ale marně. Vykřikl tedy formuli Kodekkusu, a povedlo se mu udělat v pavučině trhlinu. Ryu věděl, že vztek chlapci propůjčuje větší sílu. Rozhodl se tedy ve vteřině. Zhmotnil se před ním a namířil svůj prst proti jeho hrudi. Dlouhým drápem pronikl až k místu, kam byl vložen kodex Katachi.
Aáá!
Hoch zavil bolestí, vytřeštil oči a kolem úst se mu objevila čerstvá krev. Ryu nepovolil a probodl jeho lidské srdce. Ačkoliv bylo jeho úkolem chránit lidi, teď musel jednoho z nich zabít…pro dobro všech ostatních, kteří byli v ohrožení kvůli aroganci tohoto jedince.
„Nevratná volba!“ pronesl Ryu a vytáhl dráp z mladíkovy hrudi.
Tetsui naposledy vydechl.


* * *

Hned poté Ryu zmizel. Objevil se u Shigekiho v pokoji a seznámil ho se smrtí mladíka jménem Tetsui Yamato.
„Bylo to nezbytné, proto mi to říkáš, že?“
„Ano. Byla to nevratná volba!“
„Byl to Amorfin?“
„Ne. Byl Mocnými Amorfiny proměněn na vykladače kodexu Katachi.“
„Na vykladače…?“
„I pro nás je to nové. O to více nebezpečné. Pro všechny!“
„Ten kluk byl proměněný jako Kazuaki?“
„Ano.“
„Je to opravdu nevratná volba?“ zeptal se Shigeki a v duchu se obával kladné odpovědi.
„S tímto druhem jsme se ještě nesetkali. V každém případě jsou velmi nebezpeční a znásobením jejich vzteku se znásobuje i jejich síla.“
„Musí být nějaký způsob, jak Kazuakiho zachránit!“
Smutně se zadíval na Ryua a pak se posadil na okraj postele.
„Je mi líto tvého přítele, ale byl lstivě oklamán,“ dodal Ryu.
„Až zabijeme všechny Amorfiny, pokusíme se ho zachránit!“ pronesl odhodlaně Shigeki.

Ryu neodpověděl. Otočil se směrem k oknu a zmizel. Shigeki těžce vydechl. Poté si lehl a zavřel oči.


* * *

Pod mostem.


Matsu se díval do potoka, když mu Eiji řekl, že už půjde domů na oběd.
„Uvidíme se pak?“ zeptal se Matsu.
„Škoda, že jsme si nezahráli Gomoku,“ zakňoural Eiji.
„Až přijdu domu, zavolám Hirakimu a Jiroovi, a mohli bychom si zahrát zítra u mě doma.“
„Vážně?“
„Jasně,“ přikývl Matsu.
Eiji se pousmál a byl nadšený.
„Těším se!“ vykřikl a přeběhl lávku.
Rukou zamával na Matsua, který naskočil na své kolo. Ten ho uviděl a pozvedl svou pravici nad hlavu.
Autor Danny Jé, 11.04.2020
Přečteno 66x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter