KODEX KATACHI

KODEX KATACHI

カタチ



# 8



Přístav Ósaka, pozdě večer.


Kazuaki utekl. Nevrátil se domů. Naopak, hledal místo, kde by byl sám. Seděl u zdi na plechovém kbelíku. Hlavou se mu honily myšlenky týkající se jeho osudu.

„Stanu se ještě mocnějším a porazím všechny, kdo ohrožují Zemi a lidstvo! Ghostery, Amorfiny, Ochránce, kohokoliv! Pokud budu muset, tak i Shigekiho…“

„Ztratil ses?“ ozval se za jeho zády neznámý hlas.
Kazuaki se prudce otočil. U betonového sloupu uviděl světle průhlednou postavu. Za ní stály dvě další. „Jsou to lidé?“ Ptal se sám sebe.
„Kdo ste?!“ štěkl.
Zatím stál a sledoval skupinku třech. Věděl o své moci, ale nechtěl jí použít, prozatím. Nechtěl prozradit, kým je.
„Ty víš, kdo jsem,“ pronesla průhledná postava a roztáhla křídla.
Kazuaki si vzpomněl, co mu vyprávěl Shigeki o Modrých dracích, Ochráncích lidí.
Ghosteři, prolétlo mu hlavou.
„Co mi chcete?“ zeptal se Kazuaki a jeho pravá ruka začala být neklidná.
Už už se chystal použít svou moc, když ho Ochránce zarazil a řekl mu, že tu nejsou proto, aby mu ublížili.
„Nemusíš se bát,“ snažil se ho Modrý drak uklidnit.
„Připadá ti, že se bojím?“ přimhouřil Kazuaki oči.
Lhal, protože měl strach. Ne z nich, ale ze sebe. Nechtěl jim ublížit, ani je zabít.
„Jsem Nyu, Ochránce lidí.“
„Proč jste tady? Běžte pryč! Nechte mě na pokoji!“ ohradil se Kazuaki.
Jeho hněv stoupal. Sám cítil, jak se v něm probouzí zlost.
„Nejsme ti hrozbou,“ řekl Nyu.
„Nechte mě být!“
„Odejdeme tedy,“ odpověděl Nyu a otočil se k němu zády. Zmizel jako první.
Dvě zbývající bytosti, z dálky ve stínu vypadající jako lidé, se daly také do pohybu a zmizeli hned za ním.
Aáá!
Kazuaki vykřikl a padl na kolena. Ruce položil na studenou zem a snažil se vykašlat to, co ho tížilo na hrudi. Nedařilo se. Ovládl ho vztek, jež ho donutil se znovu postavit na nohy.
„Chci být sám!“ rozkřikl se, přikládajíc si pěst k hrudi.

„Katachi-Kazu!“

V tu chvíli se u jeho dlaně objevil oranžový fosforeskující oblak.
„Všechno zničím!“ zaječel vzteky.
Pocity se v něm míchaly. Nezvládal to. Na jednu stranu chtěl mít moc a zabít všechny Ghostery, ale na druhou stranu měl před sebou obraz Shigekiho, který mu říkal, že jsou přáteli.
Kdo jsou ti špatní a kdo jsou ti dobří?
Hněv se v něm shromažďoval. Uvědomoval si nárůst energie v něm. Je silnější, ještě silnější, nejsilnější! Tato myšlenka jej zcela pohltila.

„Kodekkusu!“

Namířil svou ruku na cíl. Oranžový trojúhelník obepnul Kazuakiho paži a během několika vteřin silný záblesk zničil část budovy, kterou měl před sebou.
Bum!
Budova explodovala a její část v mžiku zmizela. Jako by tu nikdy nebyla. Zbylá část se zhroutila a všude se rozšířil prach.

Jakmile se prach usadil, Kazuaki se otočil a vyrazil ke kotvišti, kde stály dvě nákladní lodě. Velký jeřáb je plnil kontejnery. Jakmile si však jeho obsluha všimla výbuchu, zastavil se a oni o tom informovali kapitána lodi. Zpráva se šířila rychle. U zničeného skladu se objevily dva policejní vozy, ale to byl už Kazuaki pryč.


* * *

Opuštěná budova továrny na železo.


Kazuaki si uvědomoval, co právě udělal. To byl také důvod, proč se neodvážil vrátit domů.

Rodiče budou mít starost. Kimiko si na mě ani nevzpomene, stejně si asi bude myslet, že jsem zůstal na noc u Shigekiho, prolétlo mu hlavou.

„Vrať se domů,“ ozval se hlas vycházející z poza rohu opuštěné haly.
Ve stínu byl dotyčný velmi dobře schovaný. Kazuaki nevěděl, kdo se tam skrývá.
„Co mi chceš?!“ ohradil se proti němu Kazuaki a vztáhl ruku k hrudi.
V tu chvíli byl připraven použít kodex Katachi.
„Přišel jsem ti pomoci,“ pronesl hlas, který po chvilce dostal i podobu.
Postava vyšla ze stínu. Ve tmě jí zářily světle modré oči. Jeho obličej byl podobný lidskému, ale jen podle tvaru. Velkými okny se do některých míst prázdné haly dostal svit měsíce.
„Nabízím ti pomoc,“ ozval se znovu hlas muže, který se k němu blížil.
V tu chvíli přerušil Kazuakiho krásnou představu o nebi plném hvězd.
„To už sem dneska slyšel!“ vykřikl. „Nevěřím ti! Všichni jste mě zradili!“ supěl hněvem.
„Zadrž!“ snažil se neznámý zastavit jeho zlost mířenou proti všem.
V tu chvíli se Kazuaki cítil jako by se proti němu spolčil celý svět. Dívka v barokních šatech, Shigeki i ostatní kamarádi, se kterými se dnes viděl.
„Nikdo mi nebude říkat, co mám dělat!“ zařval a použil kodex Katachi.

„Kodekkusu!“

Natáhl svou ruku. Oranžový trojúhelník obepnul paži a během několika vteřin mohutný záblesk zasáhl muže s modrýma očima.
Bum!
Jeho tělo se rozlétlo na tisíc kousků, které se okamžitě proměnily v prach. Po lidském těle zůstala na zemi jen černá koule velikosti jablka. Kazuaki byl tak plný vzteku. Nemohl si dát pokoj. Chtěl zničit i tu kouli.

„Kodekkusu!“
„Yori tsuyoku!“ - „Ještě silněji!“

Vřeštěl jako smyslů zbavený.
Mohutný záblesk několikrát zasáhl černou kouli. Oranžový žár spálil vše kolem, ale kouli, ačkoliv odlétla do strany, se nic nestalo. Kazuaki zlostně vykřikl.
Aáá!
Namířil paži na černou kouli a tlakovou vlnou ji vystřelil, až do moře. Poté opustil budovu továrny.


* * *

Dům rodiny Kumura.


Shigeki byl ve svém pokoji a snažil se dovolat Kazuakimu, ale marně. Buď má ten telefon vybitý, nebo je nedostupný, pomyslel si. Jeho rodičům volat nechtěl, aby je zbytečně nevylekal. Věřil, že se jeho kamarád domů vrátí.
„Je ztracen,“ pronesl Ryu, který se objevil náhle v Shigekiho pokoji.
„Jak to víš? Co se stalo?“
„Zabil dalšího Ochránce!“
„To není možné!“ vyhrkl překvapeně Shigeki. „Říkal jsem mu, že ho Amorfini zmanipulovali. Byl zmatený a vzteklý a nakonec utekl. Nezvedá mi telefon, ale jeho rodičům volat nechci. Věřím, že se vrátí.“
„Je mi líto, ale je to nevratná volba.“
„Tohle už mi neříkej! Jsme přátelé a já najdu způsob, jak ho zachránit!“
„Rozumím tvé starosti, přesto jsem v této věci velmi skeptický.“
„Dej mu šanci, prosím!“
„Už ji dostal.“
„Potřebuje pomoct!“
„Pomoci se mu dostávalo, ale odmítl ji. Je mi líto,“ dodal a zmizel.

Proč mi to říkal? Chtěl, abych byl smutný? Ne. Možná, že chtěl, abych ho znovu vyhledal a zachránil ho, pomyslel si Shigeki.
„Ano, musím ho zachránit,“ pronesl a vyrazil ven.


* * *

Byla půlnoc a Kazuaki se toulal po městě. Nevšímal si lidí, kteří na něho koukali. Určitě se divili, co takový mladík dělá takhle pozdě v noci venku.
„Kazuaki!“
Ozval se najednou povědomý hlas. Otočil se a za ním v osvětlené uličce stála dívka v barokních šatech.
„Ty?!“ udivil se.
Nejdříve sklopil hlavu, ale nakonec ji sebevědomě pozvedl a vyrazil za ní.
„Jsi překvapen, že mě vidíš?“ zeptala se.
„Ano.“
„Jaký k tomu máš důvod?“
„Objevil se další Ochránce. Musel jsem znovu zabíjet!“
„Vedl sis dobře, Kazuaki!“
„Ale jsem zmatený. Můj nejlepší kamarád mi říká, že vše co jsi mi řekla je lež.“
„Řekla jsem ti pravdu.“
„Občas nevím, čemu mám věřit.“
„Pravda je ukryta hluboko v tobě.“
Tím samozřejmě myslela kodex Katachi.
„Musím to všechno zpracovat. Mám pocit, že jinak zničím celý svět,“ poznamenal Kazuaki.
Dívka se jen pousmála.
„To chceš?“ udivil se. „Chceš to? Chceš, abych zabil všechny Ochránce, všechny lidi, i tebe?!“ vyhrkl.
Byl zoufalý. Měl moc, ale cítil, že ho to mění v něco, čím není.
„Já už jsem zemřela,“ řekla najednou. „Stoupenec Swordu mě zabil.“
„Ty jsi zemřela? Říkala jsi, že energie neumírá!“
„Obrazně řečeno. Přesnější by bylo říci, že zmizela větší část mé projekce v tomto světě.“
„Jak tomu mám rozumět? Jsi to ty nebo nejsi?“
Dívka chvíli mlčela, ale nakonec mu řekla, že je to stále ona. Vysvětlila, že v tuto chvíli je ale přítomna jen minimální část její energie, potřebná k vytvoření její podoby a komunikaci, protože primární část její energie byla zničena při střetu s Yujim.

Kazuaki pozorně poslouchal. Pak hrdě prohlásil, že stoupence Swordu najde a zabije ho.
„Buď opatrný!“ varovala ho dívka. „Největší zrádci jsou mezi nejbližšími.“
„Přesně vím, kam tím míříš,“ špitl Kazuaki a vzpomněl si na svého přítele Shigekiho, který se ho snažil pořád přesvědčit, že stojí na špatné straně.
Ale teď procitl. Už věděl, na které straně stojí!
„Vrátím se domů a budu pozorně sledovat své okolí, abych byl připravený, až se ti falešní ochránci znovu objeví,“ dodal Kazuaki a vyrazil domů.

Taya - dívka v barokních šatech - se jen usmála a zmizela…













カタチ



# 9



Ósaka 16. Června 2019


Kolem jedné hodiny ranní se Kazuaki vrátil domů. Otec i matka na něho čekali v kuchyni.
„Omlouvám se, že jsem se neozval. Je mi to líto!“ pronesl se svěšenou hlavou, když dorazil do místnosti, kde na něho rodiče čekali.
„Kde jsi byl?“ zeptal se otec.
„Venku.“
„Měl jsi doufám pádný důvod k tomu, abys svou matku tak vystrašil?“
„Moc mě to mrzí. Už se to nestane,“ odvětil.
Stál a díval se do země.
„Dobře, teď jdi spát!“ nařídil přísně otec.
„Tohle už nikdy nedělej,“ ozvala se matka, která do té chvíle mlčela a jen se na svého syna dívala.
Samozřejmě, že chtěla vědět, kde byl a proč to udělal. Nejdůležitější však bylo, že se vrátil zdravý.
„Byla to nerozvážnost,“ dodal Kazuaki a odešel do svého pokoje.
Jeho sestra Kimiko už spala.


* * *

Ráno se všichni sešli u snídaně.
„Rád bych si o tom ještě jednou promluvil, Kazuaki,“ spustil otec a pozvedl hrnek s kávou.
„Já jdu dneska s holkama na hřiště,“ skočila mu do řeči Kimiko.
Usmála se a zakousla se do čerstvého toustu, který byl namazaný marmeládou. Chtěla na sebe upozornit.
„My to víme, Kimiko, ale otec teď chce pohovořit s Kazuakim,“ upozornila jí matka.
„Chtěla jsem jen…“
„…Kimiko!“
„Přece se netočí všechno jenom okolo něho!“ odsekla uraženě a utekla do stolu.
„Kimiko!“
„Kimiko!“
Nezastavil jí ani hlas matky, ani hlas otce.
„Omlouvám se, že vám přidělávám tolik starostí,“ ozval se Kazuaki.
Byl jako vyměněný. Natolik svým chováním překvapil své rodiče, že ho otec nepotrestal. Nicméně, hned po snídani se sešli v obýváku, kde chtěl otec vědět, co se stalo. Co bylo důvodem tohoto pozdního příchodu?
„Jsem rád, že si uvědomuješ, co jsi způsobil,“ spustil otec jako první.
Bylo zřejmé, že začne první. Kazuaki se znovu omluvil a uznal svou chybu.
„Není nic, co by mě omlouvalo. Jsem si toho vědom. Už se to nebude opakovat,“ řekl a sklopil hlavu.
Otec byl spokojen s tím, jak pokorného syna vychoval a jeho slovům naprosto věřil. Proto se rozhodl, že ho nepotrestá. Jen mu řekl, aby doprovodil svou sestru na hřiště.
„A nepřijdou pro ni kamarádky?“ zeptal se Kazuaki.
„Určitě bude ráda, když jí doprovodí její starší bratr,“ odvětil v odpověď.
„Radši se jí zeptám.“
„Vy jste se se Shigekim pohádali?“ zeptal se najednou jeho otec.
Kazuaki pozvedl obočí.
„Proč tě to napadlo?“
„Včera tu byl. Přišel pro tebe. Myslel jsem, že se spolu i vrátíte, ale nestalo se tak. Tudíž se domnívám, že jste se pohádali.“
„Zavolám mu, aby věděl, že jsem v pořádku.“
„Ovšem, to udělej! Určitě bude mít starost,“ přitakal otec.
„Hai! – Ano!“
„Je to tvůj nejlepší kamarád.“
Anebo se jenom tak tváří, pomyslel si Kazuaki.

V hlavě měl jasno. Nevěřit nikomu. Musí všechny kolem sebe pozorně sledovat, jestli nejsou stoupenci Swordu a nepomáhají těm falešným Ochráncům.

* * *

Dům rodiny Kumuro.


Shigeki seděl u počítače a hrál svou oblíbenou hru Cosmic Empire, když se rozsvítil displej jeho telefonu. Hned poté zazněla melodie, oznamující příchozí hovor.
Oh!
Překvapeně se podíval na displej. Uprostřed svítil nápis KAZUAKI. Vzal telefon do ruky.


**

„Kazuaki, jsi to ty?!“ vyhrkl Shigeki jako první.
„Ano,“ ozvalo se na druhé straně.
„Jsi v pořádku?“
„Ano, jsem. Děkuji.“
„Jsem rád, že tě slyším. Měl jsem starost.“
„Nic se nestalo.“
„Rozumím.“
„Potřeboval jsem si urovnat nějaké myšlenky.“
„Chápu.“

Vteřinové ticho přerušil Kazuaki otázkou.

„Půjdeme dnes ven?“
„Samozřejmě.“
„Dobře.“
„Nedostal si trest od svého otce?“
„Ne.“
„Vážně?“
„Uznal jsem svou chybu a tak jsem si vysloužil odpuštění.“
„Kde se sejdeme?“
„Zajdu pro tebe. Asi tak za půl hodiny.“
„Budu se těšit.“


**


Hlas na druhé straně telefonu utichl. Shigeki položil svůj telefon zpátky na stůl a dokončil následující úroveň hry Cosmic Empire. Poté se zvedl a vyrazil ke skříni. Nakoukl do ní a vybral si své nejoblíbenější triko s nápisem Shinseki Evangelion.

Mé oblíbené anime, prolétlo mu hlavou.

Shigeki se těšil. Už podle hlasu v telefonu mu jeho přítel připadal v pohodě.


* * *

Ve stejnou chvíli, kdy dorazil Kazuaki ke dveřím domu rodiny Kumurových, objevil se v Shigekiho pokoji Ryu.
„Tvůj přítel Kazuaki přichází,“ pronesl.
„Ano, já vím.“
V tom zazněl zvonek. Po druhém zazvonění se ozval ženský hlas.
„Shigeki, přišel za tebou Kazuaki!“
„Ať jde za mnou nahoru, děkuji!“
„Změnil se. Je milý a vlídný, přesto buď ostražitý. Stále má v sobě kodex Katachi, který v něm může vyvolat opět hněv a chuť zabíjet,“ varoval ho Ryu a zmizel.
Nemohl zůstat. Moc dobře věděl, že by ho mohl jeho kamarád vidět, stejně jako Shigeki. Ačkoliv by to mohla být dobrá příležitost zjistit, jestli dokáže v sobě potlačit sílu kodexu a nezaútočit, nechtěl to riskovat. Spojenectví se Shigekim pro něho bylo důležitější, než riziko zabití jeho přítele v souboji.
„Budu na to myslet,“ přikývl Shigeki a otočil se směrem ke dveřím.
Po chvilce se ozvalo klepání.
„Pojď dál!“
Dveře se otevřely a do místnosti vstoupil Kazuaki.
„Jsem rád, že tě vidím,“ spustil Shigeki a ukázal rukou na další točící křeslo, které zde měl.
Právě k takovým příležitostem jako je tahle. Měl hosta a velmi důležitého.
„Moc mě mrzí ten včerejšek,“ řekl Kazuaki a posadil se do křesla.
„Zapomeň na to!“ máchl Shigeki rukou do strany. „Hlavně, že jsi tady a že jsi v pořádku.“
„To jsem,“ kývl.
„Hai!“
„Bylo toho na mě moc. Spousta informací. Některým jsem nerozuměl, některé jsem nechtěl vidět, a pak ten vztek uvnitř mě nutil k něčemu, co bych nikdy v životě neudělal,“ začal vysvětlovat, co se s ním stalo.

Jeho kamarád s tričkem Shinseki Evangelion sedící na druhé straně jen poslouchal. Nevstupoval mu do toho a na nic se ho nevyptával. Nechal ho mluvit. Po setkání s Ryuem byl mnohem vnímavější a chytřejší. Byl plný neuvěřitelných informací, které mu předal přímo Ryu nebo je získal pomocí amuletu, který nesloužil jen jako zbraň, ale byl také jakýmsi zdrojem dat. Věděl, že tato data přichází ze samotného kosmu. Věřil tomu, že zákony vesmíru jsou neměnné a neohýbají se tak, jako je to zvykem na Zemi.
„Vím, že některé mé činy jsou neodpustitelné a je mi to opravdu líto,“ dodal Kazuaki.
Složil hlavu do dlaní.
„Věřím, že se to vyřeší,“ snažil se ho uklidnit Shigeki a dal mu tak najevo, že za ním stojí.
Byli přátelé. Shigeki to tak stále cítil. Kazauki o jejich přátelství nemluvil, jenom se omlouval za své činy pořád dokola.
„Půjdeme ven?“ zeptal se Shigeki a ukázal rukou k oknu.
„Ovšem,“ špitl Kazuaki a zvedl se z točícího křesla.
Oba tak vyrazili na hřiště, kde se přidali k ostatním chlapcům v podobném věku a zahráli si basketball. Shigeki a Kazuaki hráli spolu a tým, ke kterému se přidali, zvítězil. Měli z toho radost a cestou domů si povídali, jak moc dobří dneska byli.
„Rozhodně bych si to zopakoval,“ řekl Kazuaki.
Svého kamaráda tím samozřejmě potěšil.
„Po obědě bychom se mohli setkat s Matsuem a Eijim, konečně bychom si mohli zahrát Gomoku,“ navrhl Shigeki.
„Zavolej jim!“
Pobídl Kazuaki svého kamaráda a před domem jeho rodičů se rozloučili.


* * *

Jakmile Shigeki zmizel v domě, Kazuaki se otočil a vykročil úplně jiným směrem od domova. Dobře se rozhlédl, aby ho nikdo neviděl a pak vyrazil na západní stranu Ósaky.
Autor Danny Jé, 12.04.2020
Přečteno 80x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter