KODEX KATACHI

KODEX KATACHI

カタチ



# 10



Po půlhodině dorazil Kazuaki k dvoupatrové budově Institutu Technologie. Přivedla ho sem energie, kterou jeho kodex zaznamenal. Ještě netušil, s kým má tu čest. Jestli se jedná o falešné Ochránce nebo o někoho jiného. Kodex Katachi ho sem však nepřivedl pro nic za nic.

Je třeba to prozkoumat, pomyslel si v duchu a vstoupil dovnitř.

Přiložil ruku ke své hrudi a druhou namířil na vchodové dveře, které se rázem odemkly.
„Tak se mi to líbí,“ procedil mezi zuby a prošel dveřmi do budovy institutu.
Jednotlivé výkyvy energie ho vedly do suterénu. Následoval je. Ruku měl stále na hrudi a byl připraven použít sílu, kterou byl obdarován. Dostal se k dalším dveřím, které se automaticky otevřely. Vstoupil do úzké chodby a pokračoval po schodišti dolů. Tam ho ta kolísavá energie vedla. Jako by to byl signál. Nepředpokládal, že to je past, protože byl přesvědčen, že ho nikdo nemůže zaměřit.

Schody ho přivedly k dalším dveřím. Před nimi se zastavil. Uslyšel nějaké hlasy. Zpozorněl a začal přemýšlet, jak zjistit, komu hlasy patří.
„Jé, asi jsem si spletl dveře!“ vyhrkl Kazuaki, když vstoupil do místnosti.
Před ním stáli tři chlapci v podobném věku. Ten stojící uprostřed byl štíhlý a vysoký. Měl na sobě zelené triko. Mladík po jeho levici měl modrou košili a batoh přes rameno. Třetí z této party, stojící po dlouhánově pravici, měl na očích brýle a v ruce držel krabičku.
„Kdo jsi?!“ vyhrkl jeden z nich.
„Co tu chceš?“ ozval se druhý.
„Bylo mi řečeno, ať…,“ začal hrát Kazuaki hloupého.
„…víš ty vůbec, kde to si?“ skočil mu do řeči třetí.
„Vím!“
„A ty sem máš přístup? Možná bychom měli zavolat policii!“ snažili se ho zastrašit.
„Můj kamarád tu dělá IT technika, takže jsem tu dobře,“ ukázal na serverovnu.
Aha!
Zarazili se a podívali se po sobě.
„Spíš by mě zajímalo, co tu děláte vy!“ zaútočil Kazuaki.
V tu chvíli měl navrch on.
„No… No, my tu sme, protože…“ začal koktat ten s batohem.
„…neříkej mu to!“ zastavil ho ten vysoký. „Beztak nemá páru o co jde.“
„Měli byste odejít!“ navrhl jim Kazuaki.
„My tu byli první! Chceš se prát?“ postavil se proti němu ten vysoký.
Tohle je zřejmě jejich kápo, pomyslel si Kazuaki.
„Na to není čas, musíme tam dát to zařízení,“ ozval se netrpělivě chlapec s brýlemi mávaje krabičkou v ruce.
„Jaké zařízení?“ vybafl na něj Kazuaki.
„Do toho ti nic není!“ obořil se hubeňour a výhružně na něho ukázal prstem.
Mladík s batohem přes rameno po jeho levici mávl na chlapce s brýlemi. „Pojďte kluci, radši půjdeme!“

„Jen běžte!“ popichoval je Kazuaki.
„Co ty jsi za malého otravu?“ ohradil se hubeňour.
„Mám dostatečnou výšku, ty hubeňoure!“ sykl Kazuaki s přimhouřenýma očima.
Mladík v modré košili s batohem se zastavil a čekal, jak na to jeho kumpán zareaguje.
„Tak dost!“ vyhrkl nasupeně hubeňour. „Ukážu ti, kým jsme a jakou máme moc! Možná, že pak pochopíš, že to ty máš odsud vypadnout, ne my!“ zahulákal a vytáhl z kapsy amulet.
Ten se zeleně rozzářil, což Kazuakiho překvapilo, ale rozhodně se toho nezalekl.
„Už je mi to jasné!“ pronesl Kazuaki a opět přiložil pěst k hrudi.

„Katachi-Kazu! - Kodekkusu!“

Oranžový trojúhelník obepnul jeho paži a během několika vteřin silný záblesk zasáhl štíhlého chlapce do prsou.
Bum!
Lidské tělo odlétlo na druhou stranu místnosti. V momentě se před ním objevili zbylí dva stoupenci Swordu a vytahovali z kapes své amulety. Nezkušenost je však připravila o možnost nepřítele zasáhnout včas.
„Moment překvapení, pánové!“ pronesl Kazuaki a znovu použil kodex Katachi.
Oranžový trojúhelník stále obepínal jeho paži, bylo proto velmi snadné oba cíle zasáhnout během vteřiny.

„Kodekkusu!
„Yori tsuyoku!“


Dvojitý záblesk udeřil oba chlapce.
Bum!
Jejich těla také odlétla na druhou stranu místnosti a svalila se na zem k již předtím poraženému. Kazuaki sledoval, jak z těl vychází bílé obláčky – DUŠE padlých.


* * *

Jakmile bylo po všem, sesbíral Kazuaki ze země amulety stoupenců Swordu a vložil je do brašny, kterou vzal jednomu z mrtvých. Teď si mohl lépe prohlédnout předmět, jež svíral chlapec s brýlemi v ruce. Jakmile zjistil, že je to výbušnina, podivil se. Nicméně, jen zakroutil hlavou a brašnu si přehodil přes rameno. Chtěl už odejít, když se před ním objevila dívka v barokních šatech.
„Ahoj, Tayo, co ty tady?“ zeptal se.
„Energie, která tě sem přivedla, nepatřila těm stoupencům Swordu,“ odvětila věcně.
„Máš pravdu, stále ji cítím.“ zarazil se „Možná, nejsem ve správné budově.“
„Jdi znovu dolů po schodech! Matrix energií tě navede.“
„Dobře,“ kývl a vykročil k zavřeným dveřím, které byly označené číslem 9.
Na víc se už neptal. Taya měla jeho plnou důvěru.


* * *

Kazuaki se po dalších schodech za dveřmi dostal až do nejnižšího patra. Temným prostorem pak pokračoval dál. Po chvíli narazil na stěnu, skrz kterou prosakovala energie. Stěna však byla pevná a fyzicky jí nešlo projít.

Kodex začal sám pracovat. Před ním se objevil obrovský zelený světelný kruh se symboly po stranách. Uvnitř se vytvořil trojúhelník. V něm bylo velkými znaky napsáno ENTORI.


エントリ


Hned pochopil, co má udělat. Pronesl povel: „Katachi-Entori!“ Obří kruh se okamžitě rozzářil nádhernou zelenou barvou. Trojúhelník uvnitř se rozežhnul stříbrně a dvakrát se otočil kolem své osy. Poté praskl jako bublina a zmizel. Místo trojúhelníku se objevil vchod do místnosti, která se za stěnou skrývala.

Kazuaki prošel kruhem a dostal se do prostoru, kde na něho čekali čtyři postavy, které měly své ruce přiložené na srdci. Oranžová energie pulzovala mezi dlaněmi a jejich tělem. Kazuaki věděl, že jsou to další vykladači. Kruh se za ním uzavřel a stěna se vmžiku vrátila do původní podoby.

„Masaka! – Nekecej!“ vyhrkl.
Tak tohle jsem přesně potřeboval, pomyslel si.
Bzt!
Když vykladači uviděli, že je to jeden z nich, dali ruce k tělu.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se jeden z nich.
„Jsem Kazuaki.“
„Já jsem Niage.“
„Muki.“
„Akiro.“
„Saiko.“
Všichni se postupně představili.
„Proč jste tady?“ zeptal se Kazuaki.
„Měli jsme tu schůzku s Tayou,“ odpověděl Niage.
„S Tayou?“
„Ano.“
„Zvláštní, před chvíli jsem s ní mluvil.“
„Opravdu?“
„Ano.“
„Pak nerozumím, proč se nám neukázala.“
„Říkala, ať přijdeme sem.“
Přemýšleli nahlas. Jeden po druhém. Jako by měli pochyby o jejích úmyslech.
„Využila nás!“
„Pochybuješ o ní?“
„Ano!“
„Určitě k tomu měla důvod!“ pronesl Kazuaki a popošel blíž k Niagemu.
V tom se shůry nečekaně objevil bledě modrý sloup světla o průměru dvou metrů. V jeho záři se zhmotnil Modrý Drak. Jakmile se ocitl v tomto světě, světelný sloup zmizel. Nepřítel vykročil z prázdna a rovnou zaútočil. Svými křídly sekl po prvních dvou u sebe stojících vykladačích, Niagem a Mukim. Nepočítali s tím. Sotva přiložili dlaň ke svému srdci, tak se jim trup oddělil od těla a dopadl na zem. Vzápětí dopadl i zbytek těla.
„Zabijte ho!“ vykřikl Kazuaki.
Ostatní dva vykladači okamžitě použili svou největší zbraň. Akiro vyslal energii proti útočníkovi, ten se však zakryl křídly. Hladce odrazil jeho pokus a zahájil protiútok.
Bžžt!
Stříbrná energie zasáhla Akira do paže, na které zářil jeho trojúhelník.
Aáá!
Vykladač zaječel bolestí s pohledem na svou paži válející se na zemi. Znovu vykřikl a tentokrát zaútočil nožem, který jeho druhá ruka vytáhla z pouzdra.
Švunk!
Neměl šanci. Modrý drak mu urazil hlavu. Tělo dopadlo na zem a čerstvá krev se rozprskla všude kolem.

„Kodekkusu!“
„Yori tsuyoku!“

Kazuaki se pokusil mocí svého kodexu zastavit Modrého draka kosícího jednoho vykladače za druhým. Byl opravdu silný.
Vžt!
Odrazil jeho útok svými křídly a hned na to zabil čtvrtého vykladače kodexu Katachi. Dlouhá paže zakončená drápy prořízla Saikovo hrdlo. Krev se vyřinula ven. Podlomila se mu kolena a mrtvý padl k zemi. Jediný Kazuaki zůstal stát na nohou. Měl výhodu, že při posledním útoku se Ochránce odkryl. Kazuaki toho samozřejmě využil a zamířil svou paží na nepřítele.
Bum!
Záblesk vyvolal explozi, která odhodila Modrého draka stranou.
„Dostanu tě!“ vykřikl Kazuaki a pokusil se ho znovu zasáhnout.
Protivník však zmizel a ve vteřině se zase objevil přímo vedle něho. Svým dlouhým drápem mu rozpáral bok. Hoch vyjekl a ohnal se po něm paží. Zasáhl ho do tváře, ale s ním to nic neudělalo. Ochránce se usmál a připravil si dráp, kterým chtěl proniknout do Kazuakiho těla.
Ten se ho však nezalekl. Mrštně se k drakovi otočil a zaútočil.

„Kodekkusu!“
„Yori tsuyoku!“

Zásah z takové blízkosti znamenal pro nepřítele konec boje. Tlak jeho tělo odmrštil pryč. Vzhledem k tomu, že útočník disponoval silnou vnitřní energií, odolával. Kroutil se a zmítal. Jeho tělo měnilo tvar. Byla to však nevratná volba a svůj boj proti tomuto vykladači prohrál. Nakonec se nabyl podoby černé koule.
Oh!
Kazuaki vydechl a dopadl na kolena.
„Jsem těžce raněn,“ šeptl, dívajíc se na zakrvácený bok.
„Brzy se to zahojí,“ ozval se hlas, který patřil dívce v barokních šatech.
„Proč jsi nám nepřišla na pomoc?“ ohradil se.
„Nemohu se vystavovat souboji. Mou primární energii zničil stoupenec Swordu. Potřebuji nasbírat sílu,“ odvětila.
Mlčky sledovala, jak Kazuaki trpí. Věděla, že se jeho zranění díky kodexu zahojí mnohem dříve, než u obyčejného smrtelníka, ale i tak to nějakou dobu potrvá.
„Nemohu se v tomto stavu vrátit domů,“ sykl Kazuaki.
„Zůstaň tady, několik hodin potrvá, než se plně zotavíš.“
„Několik hodin?“ podivil se.
„Ano,“ kývla. „Zítra budeš v pořádku.“
Kazuaki se sesunul na zem. Pak se doplazil ke stěně, o kterou se opřel a zavřel oči. Neměl hlad, neměl žízeň. Byl jen slabý a potřeboval odpočinek.
„Vyhledám další vykladače, abychom mohli najít Ghostery, kteří stále unikají,“ poznamenala Taya a zmizela.
Kazuaki mlčel a přemýšlel, jak doma vysvětlí svůj pozdní návrat.


* * *

Východní část Ósaky.


Na druhé straně města se Ryu potýkal s téměř stejnými problémy jako jeho druh Kyu, který svůj boj prohrál. Všichni Ochránci jsou propojeni, takže o přerušení nebo nepředpokládané hibernaci energie toho druhého se dozvědí.

Ryu se zbavil dvou vykladačů kodexu Katachi stejně tak rychle jako Kyu při svém prvním útoku. Nepočítal však s tím, že Kazauki je velmi silným protivníkem. Ryu se přesunul k přístavu, kde se setkal s Modrým drakem Nyuem, který měl tu čest Kazaukiho také poznat.
„Neměl jsem tě poslechnout,“ pronesl Nyu.
„Ano, vím. Osobně se o něho postarám,“ řekl Ryu.
„Dobře.“
Ryu kývl a zmizel. Musel zasáhnout a ne čekat, až Shigeki Kazuakiho přesvědčí o správnosti jeho činů. Byl čas, aby ho našel a získal z něho informace, které by ho přivedli ke zdroji, k Mocnému Amorfinovi.

Byl čas, aby Kazuaki zemřel.
























カタチ



# 11



Dům rodiny Kumura.


Shigeki stál zády k plotu.
„Ty musíš být Shigeki,“ oslovil ho mladík stojící za plotem oddělující zahradu patřící k domu rodiny Kumurových a silnici.
„Ano. To jsem. A ty jsi?!“
„Jsem Yuji Tasekawa, stoupenec Swordu.“
„Nebojíš se, že se prozradíš, když ani nevíš, co jsem zač?“
„Ale já vím moc dobře, co jsi zač. Posílá mě totiž Ryu.“
Oh!
„Nic takového mi neřekl,“ udivil se Shigeki.
„Měl zřejmě důležitější úkol.“
„Proč tě za mnou posílá?“
„Vím, kde se nachází Podzemní město, mám tě tam zavést.“
„Cože?!“ vyhrkl Shigeki.
„Půjdeme spolu!“ pobídl ho Yuji rukou.
„Hned teď?“
„Ano.“
„Dobře.“
Shigeki přikývl a vykročil směrem k vrátkům, když se objevila ve dveřích domů jeho matka.
„Kam jdeš, Shigeki?“
„Jdu s Yujim za Matsuem. Je to náš nový hráč Target Zero,“ zalhal.
Nic jiného ho nenapadlo.
„Dobrý den,“ pozdravil slušně Yuji.
„Dobrý den,“ kývla paní Kumurová.
„Brzy se vrátím,“ ujistil ji Shigeki.
„Buď opatrný,“ pronesla a zmizela ve dveřích.
„Pojď!“ pobídl ho nedočkavě stoupenec Swordu.

Yuji Tasekawa ukázal směrem k bývalé továrně na papír.


* * *

Institut technologie.


V ten samý čas našel Ryu nebezpečného vykladače kodexu Katachi, Kazuakiho. Ten se nacházel v nejspodnějších prostorách Institutu technologie. Seděl opřený o zeď a vyčkával, až se mu zahojí zranění. Věřil, že Taya mu nelhala a skutečně se během několika hodin zcela zotaví. Zřejmě by se tak i stalo, kdyby se neobjevil Ryu.
„Měl jsi dost času na rozmyšlenou,“ pronesl Ryu.
Kazuaki zvedl hlavu. Uprostřed místnosti stál Modrý drak a prohlížel si jej.
„Myslel jsem, že v této podobě jste něco jako duchové,“ spustil Kazuaki.
Chtěl by si snad povídat? Nevídané, před smrtí takhle hovorný. Ani se nebojí, pomyslel si Ryu.
„Vy Ghosteři jste zajímavé bytosti. Vypadáte tak hrozivě, ale zároveň z vás vychází klid,“ pokračoval Kazuaki.
„Klid před bouří,“ poznamenal Ryu. „Chtěl bych tě upozornit, že nejsem Ghoster, ale Ochránce lidí, Modrý drak.“
„Opravdu?“
„Zvolil sis špatnou stranu.“
„A která je ta špatná strana? Ta, kterou určíte vy nebo oni?“ rozhodil podrážděně rukama.
Ryu se nenechal rozptýlit. Věděl, že Kazuaki je velmi nebezpečný a už se setkal s jinými vykladači.
„Každý člověk má možnost volby. Ty jsi zvolil cestu, ze které není možno ustoupit, a když splníš svou misi, zemřeš!“
„Zabiješ mě?“
„Ano.“
„Tak dělej, ať to máme za sebou!“ vyhrkl Kazuaki a pravou ruku dal na stranu.
Udělal to, aby Ryu viděl, že je zraněný. Chtěl ho tím samozřejmě zmást a zároveň odradit, aby ho hned nezabíjel. Měl v plánu využít jeho nepozornosti a pokusit se ho zabít.
„Lidé jsou pošetilá stvoření. Buď škemrají o pomoc, nebo se arogantně snaží svého nepřítele vyprovokovat, aby ho hned zabil. Zapomněl jsi, že nejsem člověk!“ vycenil Ryu zuby a přiskočil k němu.
Vrazil mu dráp do trupu těla. Kazuaki vycenil zuby, ale nedal na sobě znát, že ho to bolí. Držel se, avšak uvnitř křičel bolestí.
„Shigeki pochopí, že jsem tě musel zabít,“ řekl tiše Ochránce a dlouhým jazykem zakmital před jeho obličejem.
„Chtěl bys mě sežrat, co?!“
„Není jednoduché zabít, ovšem zde není jiné volby!“
„Lžeš! Myslím, že máš stejnou možnost volby jako lidé.“
„Ve tvém případě ne.“
„Jsem vykladač!“
„Vím, kdo jsi.“
„Jen tak snadno mě nezabiješ,“ procedil mezi zuby Kazuaki a zašklebil se v úsměvu.

Ryu to v první moment nepochopil, ale když byl zasažen do boku silnou energií, poznal, že v místnosti nejsou sami.
Aááárrr!
Ze stínu se vynořily dvě postavy. Byli to Amorfini. Slabé energie, ale i tak nebezpečné. Ryu rychle vytáhl dráp z mladíkova těla a obrátil svou energii proti nim. Kazuaki toho momentu využil a přetočil se do strany. Odkutálel se a snažil se přidat k boji proti Modrému drakovi.
Vžžžt!
Světle modrá energie zasáhla prvního Amorfina. Jeho jemnohmotná schránka začala kolísat. Ryu nečekal, až se vykladač zapojí do tohoto boje a s dalším zábleskem zmizel.
Bum!
Zasažený Amorfin právě ukončil svou existenci na tomto světě. Jeho jemnohmotná schránka explodovala a energie se vytratila neznámo kam. Druhý Amorfin se vypařil.
„Děkuji,“ ozval se Kazuaki.
Předpokládal, že to byla Taya, která mu poslala Amorfiny na pomoc.


* * *

Bývalá továrna na papír.


Během půl hodiny byli chlapci na místě. Yuji odemkl zámek u velkých vrat a rukou určil nový směr. Vyrazili do zadní části objektu.
„Ty víš, kde to je?“ zeptal se Shigeki.
„Ano.“
„Už jsi tam byl, že?“
„Jistě.“
„Je to zřejmě nebezpečné.“

„Ryu říkal, že jsi velmi vnímavý. O tom, že jsi upovídaný, nemluvil.“
„Ha, ha.“
„To nebyl vtip,“ ukázal prstem na rty.
„Dobře, už mlčím.“
Yuji přikývl a ukázal na obří ventilátor. Vytáhl amulet, který dotykem na střed aktivoval. Okamžitě se objevila dvě zářivě rudá ramena, která na jeho povel „Amyuretto sutoraiku!“ narazila do ventilátoru a zastavila ho. Rotor se okamžitě spálil. Ocelové lopatky se zarazily. Cesta byla volná.
„Jdeme!“ řekl Yuji.
Ramena se okamžitě stáhla zpět a Yuji vrátil amulet do kapsy.
„Myslel jsem, že se amulet aktivuje automaticky“ spustil Shigeki.
„Jen v případě, když jsou v blízkosti Amorfini.“
„Rozumím.“
„Lze ho použít i jinak,“ dodal Yuji.
Oba stoupenci Swordu vlezli do ventilační šachty a postupovali dál, až narazili na silnou mříž, na níž visel zámek. Yuji jej znovu odemkl svým udělátkem.
„Je tu ticho,“ šeptl Shigeki.
„Ale jsou tady,“ pokýval Yuji hlavou a vstoupil do další ventilační šachty.
Tou se dostali do podzemního traktu budovy.


* * *

Klid byl přerušen asi po deseti minutách. Ve chvíli, kdy oba vstoupili do podlouhlé chodby, zjistil jejich přítomnost jeden z Amorfinů.
„Viděl nás“ vyhrkl Yuji.
„Co-co-že?!“ zablekotal Shigeki.
„Připrav se. Budou tu během chvilky!“ vykřikl.

Oba hned vytáhli své amulety, které se automaticky aktivovaly.
„Přicházejí,“ dodal Yuji a pak ukázal na místo, kam se následně sám přesunul.
Shigeki to samozřejmě pochopil a vyčkal na místě. Je lepší nebýt u sebe. Armáda Amorfinů se tak bude muset rozdělit.
„Teď se ukáže, jak mocná je síla amuletu,“ procedil Shigeki šeptem mezi zuby a připravil se k útoku.
Ze středu květiny vyskočila dvě zářivě rudá ramena a vyčkávala na povel. Ten přišel o několik vteřin později.

„Amyuretto sutoraiku!“

První vlna Amorfinů, která se skládala nejméně z deseti bytostí, byla rozdělena tmavě červenou energií, která vyšla z místa, kde stál Yuji.
„Jsem připraven!“ dodal si Shigeki odvahy, a když se blížila skupinka Amorfinů k němu, pustil se do boje.

„Amyuretto sutoraiku!“

První dvě hrozivé tlamy cenící své zuby v mžiku zmizely. Rudá energie vykonala své.
Gžt!
Chodbou to jiskřilo. Amorfini explodovali jeden za druhým a během chvíle byli Yuji i Shigekim bez práce.
„To šlo rychle!“ pronesl Shigeki.
„To byl jen předvoj.“
„Jak to víš?“
„Sledoval jsem sem jednoho vykladače kodexu a vím, že tady se ukrývají.“
Shigeki si okamžitě vzpomněl na Kazuakiho. Věřil, že když dokáže v sobě potlačit hněv, Ryu mu později pomůže se toho kodexu zbavit.

„Amyuretto sutoraiku!“

Yujiho povel přerušil Shigekiho úvahy.
„Jsou tady další!“ vykřikl Yuji a snažil se tmavě rudým energetickým ramenem zasáhnout co nejvíce Amorfinů.

„Amyuretto fikkusu!“

Chvílemi to vypadalo, že se amulet řídí sám, ale posléze bylo vidět, že jej řídí Yuji.
Chtěl bych být tak dobrý, jak on, pomyslel si Shigeki a snažil se ramena ovládat.
„Použij svou mysl – své vědomí!“ vykřikl Yuji, když si všiml že Shigeki úplně ramena neovládá.
Gzžt!
Další energetický výboj zničil několik Amorfinů.

„Amyuretto fikkusu!“ přidal se Shigeki.

Svým vědomím se napojil na amulet a ramena jako by ho začala poslouchat na slovo. Bylo to něco jiného, než dát povel a udeřit na jedno místo. Vzpomněl si na svou počítačovou hru a sžil se s mocí amuletu tak výborně, že během chvilky byla druhá vlna Amorfinů zastavena.
„Jsi dobrý,“ ozval se Yuji.
Shigeki se ohlédl k místu, kde před chvílí Yuji stál.
„Yuji!“ vyhrkl.
Jakmile se energetická ramena vrátila zpět, strčil amulet do kapsy a vyrazil k Yujimu, který ležel na zemi. Jeho pravá paže se nehýbala a kolem břicha se objevila krvavá skvrna.
„Yuji!“
„Yuji!“
Shigeki křičel jako pomatený.
„Co blázníš?!“ snažil se Shigekiho uklidnit.
„Jsi zraněný.“
„To bude dobré,“ promluvil a vzápětí vykašlal krev.
Skvrna pod jeho tělem se rozšířila.
„To nevypadá dobře,“ promluvil Shigeki.
Hm.
Vzápětí se objevilo na konci chodby několik dalších Amorfinů.
„Zmiz odsud!“ vyhrkl Yuji.
„Nenechám tě tady!“
„Musíš odejít! Je jich moc a sám je nezničíš!“
„Pomohu ti na nohy!“
Shigeki jako by neslyšel, co mu Yuji říkal.
„Jsi hluchý!?“ ohradil se Yuji.
Znovu zakašlal.
„Zastavím je!“
„Ne, Shigeki. Zmiz odsud. Až se objeví Ryu, řekni mu, že budeme potřebovat mnohem víc, než sílu amuletu.“
„Je to…“
„…nehádej se!“ přerušil ho Yuji. „Udělali jsme, co jsme mohli, teď musíš najít Ryua. Někdo z nás musí předat zprávu, aby Ochránci počítali s tím, že se Amorfini chtějí dostat ven.“
„Co jim v tom brání?“
„Nevím,“ zakroutil Yuji hlavou a ohlédl se směrem k východu.
Skupina Amorfinů se přibližovala. Shigeki nechtěl opustit Yujiho, ale věděl, že má pravdu. Někdo musí předat zprávu o příchozím nebezpečí.
„Byla čest s tebou bojovat!“ křikl Shigeki a vyběhl směrem k východu.
Amorfini se na polomrtvého Yujiho vrhli jako vosy. Byla to rychlá a bezbolestná smrt. Jeho energie vystoupila ke stropu a zmizela kdesi ve tmě…

Shigeki se vrátil domů.
Autor Danny Jé, 13.04.2020
Přečteno 68x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter