KODEX KATACHI

KODEX KATACHI

カタチ



# 12



Sekce 44.


Jakmile se setmělo, z továrny na papír začaly vycházet strašidelné bytosti. Vypadaly jako průhlední zombie pohybující se vpřed. Byli to Amorfini. Slabé energie, které vstoupily do nemocných nebo mrtvých lidí. Mocní Amorfini vyvolali zemětřesení a ve městě nastal chaos. V ulicích Ósaky se objevily policejní vozy. Policisté vytvořili zátarasy, ale nebylo jim to nic platné. Pokusili se je zastavit střelbou. Spousta Amorfinů padla. Jejich energie vystoupala k tmavé obloze a zmizela. Ostatní pokračovali dál. Napadali lidi a jejich fyzické schránky trhali na kusy. Tato část města byla během dvou hodin zcela ochromena. Lidé se ukrývali v domovech. Tam se Amorfini překvapivě nesnažili nedostat. Zřejmě v tuto chvíli chtěli získat jen nadvládu nad městem a poté se teprve pustí do jeho ovládnutí. Teď zabíjeli jen ty, kteří je ohrožovali. Eliminovali zbraně, kterými je lidé ničili. O zbytek se postaralo zemětřesení, které poničilo západní část Ósaky.

Krátce po masivním útoku neznámých vetřelců se v jižní části města v tajném úkrytu sešli nejvyšší policejní funkcionáři, aby si vyslechli nařízení ministra vnitra Hidekiho Hatamazua, který představil velitele speciální policejní sekce 44, která bude okamžitě nasazena do Ósaky.

„Sekushon 44 - pod vedením nadporučíka Yukinory o síle padesáti mužů se dostaví do Ósaky do půl hodiny. Sám nadporučík přiletí helikoptérou, zbytek přijede transportéry. Buďte mu k dispozici!“ nařídil ministr.

Jakmile Hideki Hatamazu ukončil telekonferenci, policejní funkcionáři se sešli ve vedlejší místnosti. Někteří z nich si zapálili cigaretu a začali diskutovat o mladém nadporučíku Yukinorovi, který skončil policejní akademii jako nejlepší. Měl před sebou slibnou kariéru a tento úkol ho určitě posune ještě víc.


* * *

Speciální jednotka Sekce 44 dorazila do města krátce poté, co přistál vrtulník s nadporučíkem Yukinorou. Stál na okraji střechy budovy patřící firmě ConnectionNippon a dalekohledem sledoval, jak se obří masa blíží k místu, kde se zastavily čtyři policejní transportéry.
„Postupujte podle plánu, praporčíku!“ pronesl Yukinora do vysílačky.
„Rozkaz!“ ozval se praporčík Azakawa a jako první vyskočil z obrněného vozu.
„Vytvořte zátarasy!“ nařídil.
Muži vyskákali z transportérů. Všichni měli na uniformách nápis:


セクション 44


Rozdělili se na dvě skupiny. Jedna skupina začala vytvářet koridory z železných křížů a ostnatého drátu. Druhá skupina zajistila prostor a připravila se k boji. Praporčík Azakawa vyčkával na rozkaz svého velícího nadporučíka Yukinory, který vše monitoroval z budovy ConnectionNippon. V ruce držel vysílačku a sledoval postupující dav nebezpečných vetřelců.
„Připravte se k palbě!“ zavelel.
Vysílačku měl blízko obličeje a prstem se dotýkal zeleného tlačítka.
„Do Ichi – Fáze Jedna!“ pronesl Yukinora do vysílačky. „Do Ni – Fáze Dva. Sutoraiku!“ vykřikl a rukou namířil proti neznámu nepříteli.
První vlna z fázových zbraní zničila desítky Amorfinů, kteří zaútočili na policejní transportéry. S čím nepočítali, byla síla, kterou lidé disponují.
„Do Ni – Fáze Dva. Sutoraiku!“ vykřikl znovu nadporučík.
Na tváři se mu vytvaroval letmý úsměv, který zmizel ve chvíli, kdy ho oslovil jeho podřízený.
„Zastavili se, pane! Utíkají!“
„Zbabělci!“
Yukinora držel v ruce vysílačku. Po chvilce vyslal své muže vpřed. Praporčík Azakawa zavelel a dva transportéry se rozjely. Chránily tak postupující policisty po stranách.
Vžt!
Třetí vlna z fázových zbraní zničila ustupující Amorfiny. Díky těmto speciálním zbraním se většinu neznámých vetřelců povedlo zničit. Západní část Ósaky tak byla zachráněna.
„Zkontrolujte všechny ulice. Poté se vraťte k policejnímu velitelství,“ nařídil Yukinora a nastoupil do helikoptéry.
Transportéry projížděly ulice západní Ósaky. Vrtulník s nadporučíkem Yukinorou také prolétl celou poničenou část města. Když se ujistil, že žádné nebezpečí už nikomu nehrozí, zavolal řediteli policejního velitelství Ósaka Hitsuovi Takeshimu, že je město opět čisté. Teď je třeba povolat civilní obranu a jednotku pro úklid.


* * *

Před policejním velitelstvím zaparkovaly čtyři speciální obrněné transportéry. Hned poté, na ploše za budovou přistála helikoptéra s nadporučíkem Yukinorou. O něco později dorazily dva vozy s ředitelem Takeshim a dalšími důstojníky policie Ósaky.

Zřejmě se báli o své životy, pomyslel si nadporučík.

Samozřejmě, že si to nechal pro sebe. Nehodí se, aby mladý důstojník kritizoval své nadřízené. Yukinora se však řídil vždy srdcem a zdravým rozumem. Veřejně vystupoval jako vzorný a příkladný policejní kadet, ze kterého se stal uznávaný důstojník speciální sekce 44. Tento incident byl už třetím, kde jeho jednotka zasahovala. Znovu to byl úspěch, který si rozhodně vyslouží uznání všech příslušníků policejního sboru v Ósace. Bohužel mnoho jich padlo při prvním útoku neznámých vetřelců, o kterých nikdo nic nevěděl. Odkud se vzali? A co chtěli? Až na majora Kiru, který je velitelem sekce 44 a jeho tým, do kterého samozřejmě patří terénní expert nadporučík Yukinora, doktor Saiko, vědecký expert Daike Hirito a bioložka Ito Kaiwasakiová. Oni věděli, co jsou zač.
„Ministr vnitra Hatamazu na Vás spoléhal, nadporučíku,“ spustil Takeshi.
„Rozhodně jste ho nezklamal,“ přidal se muž v černém společenském oděvu.
„Děkuji,“ pokynul Yukinora hlavou.
„Musíte nám říct, co to bylo,“ ukázal Takeshi rukou ke dveřím, kde stála policejní stráž.
„Samozřejmě,“ kývl a vkročil v doprovodu policejního ředitele Takeshiho dovnitř.
Ostatní se k nim připojili. Některým se samozřejmě nelíbilo, že se ředitel ujal mladého poručíka a s nelibostí sledovali, jak tento mladík kráčí po boku uznávaného muže města Ósaky.


* * *

V zasedací místnosti se sešla špička policejního sboru Ósaky v čele s ředitelem Takeshim. Přivítali nadějného nadporučíka Yukinoru, který seznámil všechny s neznámými vetřelci.
„Nechce se mi věřit, že se mezi nás dostali mimozemské bytosti, co by mohly požírat lidskou energii, “ divil se velitel Prvního policejního sboru major Saderoku.
„Narazili jsme na tento případ už u nás v Kóbe. Zabili jsme čtyři Negatrony. Od té doby se u nás neobjevili,“ poznamenal nadporučík.
„Říkáte jim Negatroni?“
„Ano.“
„Slyšel jsem hodně o majoru Kirovi,“ spustil velitel Druhého policejního sboru Kunuro.
„Bohužel se nemohl dostavit, ale věřím, že se zde objeví,“ obhajoval Yukinora svého nadřízeného.
Každý to chápal. Major Kira byl po nevysvětlitelném leteckém neštěstí připoután trvale k invalidnímu vozíku. To byl také důvod, proč se pokusil sestavit speciální tým, který by se zabýval paranormálními jevy. Když potkal doktora Sakka, který mu řekl o podivných bytostech, bylo rozhodnuto. Vzhledem k tomu, že byl velmi dobrý přítel ministra obrany Aiki Kawaisakiho, který se za něho zaručil u ministra vnitra Hatamazu, získal povolení tento tým sestavit. V Kóbe mu byli přidělené prostory, kde se sekce 44 ubytovala. Trvalo to skoro dva měsíce, než najali odpovídající počet lidí, zajistili dostačující techniku a zbytek realizačního týmu. Doktor Saikko přivedl do týmu vědeckého experta Daikeho Hiritu. Major získal dva nejlepší důstojníky policejní akademie nadporučíka Yukinoru a poručíka Miyakeho, který bohužel zahynul při druhé akci v Yokohamě. Posledním členem výzkumného týmu se stala bioložka Ito Kawaisakiová, shodou okolností to byla dcera ministra obrany generála Kawaisakiho.
„Můžeme se obávat, že by se ti Negatroni znovu ukázali?“ zeptal se ředitel Takeshi.
„Není to vyloučené,“ odvětil Yukinora.
„To je zlé!“
„Zůstaneme tu nějakou dobu. A pokud moji muži najdou sebemenší náznak dalšího výskytu Negatronů, zahájíme proti nim útok!“ řekl hrdě.
„Pro jistotu zde zůstaňte, prosím,“ ozval se zástupce ředitele Tamiko.
„Samozřejmě.“
„Pokusíme se najít přeživší v části zasažené zemětřesením,“ navrhl velitel civilní obrany kapitán Usekawa.
„Dobrý nápad, kapitáne,“ pochválil ho velitel Druhého policejního sboru.“

Ředitel Takeshi pokynul hlavou a pak vyzval své podřízené, aby se do této akce zapojili také a civilní obraně pomohli nejen s přeživšími, ale i s oběťmi, jejichž domy byly zemětřesením nejvíce zasažené.











カタチ



# 13



Institut technologie.


Modrý drak se objevil v budově ve chvíli, kdy se Kazuaki snažil v noci vyplížit ven.
„Budeš mě pronásledovat, že?“ spustil Kazuaki a postavil se průhledné bytosti.
Jeho křídla dosahovala mohutných rozměrů. Ryu se stával hrozivějším, ale Kazuakiho to neohromilo.
„Nepoddám se ti!“
„S tím počítám,“ sykl Ryu a připravil se k útoku.
„Až s tebou skončím, najdu další falešné Ochránce!“ pohrozil Kazuaki a přiložil dlaň ke svému srdci.
V tu chvíli se blížil nevyhnutelný střet.
Gžt!
Oranžová a modrá energie se setkaly. Srazily se přibližně ve středu haly. Náraz byl tak silný, že zpětný tlak Kazuakiho odmrštil ke zdi, kde se svalil na zem. Ryu to ustál, přece jen to nebyl člověk.
„Ze-m-řeš!“ vysoukal ze svých úst Kazuaki.
Pomalu se zvedal ze země.

„Katachi, Kazu!“

Oranžový trojúhelník obepnul jeho paži. Kazuaki namířil svou ruku na cíl.

„Kodekkusu!“

Silný záblesk zasáhl Modrého draka. Ryu však tento krok předvídal a zakryl se svými křídly, které tento rudý energetický záblesk zastavily.

„Yori tsuyoku!“

Vykřikl Kazuaki v domnění, že ochranný štít vytvořený modrými křídly prolomí. Nepovedlo se mu to. Ryu se teď rozhodl zasadit svůj úder. Jakmile odrazil druhý pokus lidského tvora o útok, namířil své hubené ruce přímo proti němu a vyslal k němu stříbrný energetický proud, jež ho zasáhl přímo do levé paže. Oranžové záření jeho trojúhelníku se přerušilo. Kazuaki vytřeštil oči. Přesto se pokusil svůj kodex znovu aktivovat.

„Katachi, Kazu!“

Nic se však nestalo. Jeho moc jako by zmizela.
„A teď ještě ty!“ promluvil Ryu a rychlými pohyby se přesunul ke stojícímu mladíkovi, který nechápavě zíral na svou ruku.

„Kodekkusu!“

Vyhrkl Kazuaki v poslední naději, ale kodex vůbec nereagoval.
„Je po všem, člověče!“ řekl Ryu a namířil na něho rukou.
Věděl, že se bude chtít Ochránce dostat do jeho těla. Jestli teď hned nevymyslí jak tomu zabránit, tak už to jen byla otázka času.

Asi je opravdu po všem, pomyslel si a jeho poslední myšlenky patřily Shigekimu, který by ho zachránil. On by ho nenechal umřít. Určitě by to Ochránci rozmluvil.


* * *

Sotva se Ryu dotkl lidského těla, objevila se v rohu místnosti dívka v barokních šatech. Kazuaki si oddechl, protože předpokládal, že mu Taya pomůže. Ta však jen stála a mlčky pozorovala, jak dlouhý dráp proniká do jeho těla.
Gržt!
Dráp probodl Kazuakiho srdce. Z úst mu vytekla krev.
Uh!
Chlapec s pohledem na dívku naposledy vydechl. Opustila ho, o tom nebylo pochyb. Sledovala jeho smrt! Zradila ho!
„Nezachráníš ho!“ vyhrkl Ryu.
Ve stejném okamžiku vytáhl svůj dráp z hochova těla a hlavu otočil za sebe, kde stála ona dívka.
„Povstanou další!“ sykla a zmizela.
Kazuakiho tělo se sesunulo na zem. Ryu si prohlédl halu Institutu. Když se ujistil, že je prázdná, zmizel.


* * *

Dům rodiny Kumura.


Shigeki sebou škubl.
„Co to bylo?“ vyhrkl.
Ucítil zvláštní píchnutí, které mu projelo tělem. V jeho mozku se vyobrazila scéna, kdy Kazuaki padá mrtvý k zemi.
„Kazuaki?!“ vykřikl.
Po chvilce do jeho pokoje vešla paní Kumurová.
„Co se děje? Vylekal jsi mě!“ pronesla.
„Něco se stalo Kazuakimu,“ odpověděl úzkostlivě.
„Jak to můžeš vědět?“
„Víš, mami. Neměla jsi někdy takový ten pocit?!“
„Ano, měla.“
„Musím za ním jít.“
„A víš, kde je?“
„Ne, ale v tom obrazu, který se mi zjevil, jsem zahlédl nápis Institut.“
„Institut technologie?“ napověděla mu.
„Máš pravdu, mami. Děkuji!“ vyhrkl a proběhl kolem ní směrem ke vstupním dveřím.
„Shigeki! Zastav! Nechci, abys šel ven. Vždyť si v televizi viděl, co se stalo!“ vyhrkla matka plná obav.

Shigeki však neposlouchal. Nasedl na kolo a vyrazil k Institutu Technologie. Když se dostal na hlavní, všiml si obrněného transportéru s nápisem.


セクション 44


„Co se to děje?!“ podivil se, ale pokračoval dál.
Z vedlejší ulice vyjel další policejní transportér. Zabrzdil včas, ale Shigeki se lekl a vrazil do popelnic.
Kržžžšt!
Zvedl se ze země a chtěl ujet, ale zastavil jej hlas, který vyšel z reproduktoru.
„Stůj!“
„Nic jsem neudělal!“ ohradil se Shigeki.
„Rád bych s tebou mluvil.“
Aha!
„Dobře,“ kývl a slezl z kola.
Transportér popojel blíž a zastavil. Otevřely se dveře a z nich vystoupil policejní důstojník.
„Jsem nadporučík Yukinora,“ představil se.
„Shigeki.“
„Shigeki?“
„Shigeki Kumura.“
„Je zákaz vycházení!“ pronesl důstojník.
„Hledám svého kamaráda, pane.“
„Jak se jmenuje tvůj kamarád?“
„Kazuaki Nagato.“
„Kde se ztratil?“
„Někde poblíž Institutu Technologie,“ odvětil Shigeki.
Nemohl mu říct, že je někde uvnitř, možná by chtěl jet s ním. Zjistit, co tam dělal. Je to policista. Kazuaki by měl problémy.
„Co kdybys jel s námi,“ nabídl se Yukinora a ukázal k transportéru.
„Ale, co moje kolo?“
„Myslím, že bys tam nedojel. Přední kolo máš rozbité!“
„Aha!
Smutně se podíval na své kolo a poté na policistu v modré uniformě.
„Máte pravdu,“ dodal Shigeki.
Nadporučík pokynul hlavou a pobídl ho k transportéru. Mladík odložil své kolo stranou a nasedl do přední kabiny policejního obrněného vozidla.


* * *

Cestou k Institutu se od nadporučíka Yukinory dozvěděl něco o těch Negatronech, které napadli město. Byl zvědavý, co si o tom myslí policie.
„A ty ses nikdy nesetkal s ničím podobným?“ zeptal se Yukinora.
„Ne,“ zalhal Shigeki.
Nechtěl jim říct, že je stoupencem Swordu, kteří bojují s Ochránci proti Amorfinům a skupině lidských vykladačů kodexu, co byli zmanipulovaní a přesvědčeni, že Amorfini jsou ti dobří a Ochránci jsou hrozbou pro lidstvo.
„Poblíž Institutu Technologie jsme zaznamenali neznámou energii,“ prozradil nadporučík.
„Jsou to ti Negatroni?“
„Ne, bylo to něco jiného.“
Aha!
Transportér zastavil u budovy. Několik ozbrojených mužů s nápisem Sekce 44 na zádech vyskočilo z vozidla a zajistilo bezpečí v okruhu deseti metrů.
„Hodnoty neznámé energie jsou nulové, pane!“ ozval se policista, který držel v ruce blikající hranaté zařízení.
„To znamená, že už jsou pryč.“
„Co uděláme?“
„Pošlete tam muže, ať zkontrolují celou budovu. Začněte podzemními prostory!“ nařídil.
„Ryouka!“
Policista zasalutoval a vběhl s dalšími osmi muži do budovy.
„A my se půjdeme podívat do prvního patra. Jsou tam kanceláře vědeckých pracovníků,“ navrhl Yukinora.
Tři muži, Shigeki a nadporučík Yukinora vyrazili do budovy Institutu.


* * *

Hned při vstupu policisté uviděli lidské tělo ležící na zemi.
„Pane, máme kontakt!“ zvedl ruku.
„Zdá se, že je mrtvý!“ pronesl druhý z policistů a zkontroloval jeho životní funkce.
Shigeki vstoupil do haly jako poslední. Jakmile se policisté zvedli od mrtvého těla, které našli, poznal, že to je Kazuaki.
„Kazuaki!“ vykřikl a rozběhl se k tělu.
„Nechte ho projít,“ ozval se nadporučík, když si všiml, jak se ho policisté snaží zastavit.
Jakmile doběhl k ležícímu tělu, na tváři se mu objevily slzy.
„Kazuaki! Kazuaki! To se nemělo stát!“
Yukinora pomalu kráčel k místu, kde se mladík rozčiloval nad smrtí svého kamaráda.
„Kdo by chtěl zabít chlapce?!“ podivil se nadporučík.
Čekal na Shigekiho reakci. Měl tušení, že ten mladík ví mnohem víc, než tvrdí. Byli kamarádi. Nevěřil, že by si nic neřekli. Co však ten hoch dělal tady?
„Pomstím tě!“ zašeptal Shigeki, aby ho policisté neslyšeli.
„Tělo si odvezeme,“ řekl Yukinora.
„Musím to říct jeho rodičům.“
„Zavezeme tě tam,“ navrhl Yukinora.
Po chvilce se ozval ve vysílačce hlas velitele průzkumné skupiny, která měla zkontrolovat podzemní prostory budovy Institutu.


**

„Pane nadporučíku, našli jsme několik lidských těl. Přesný počet v té tmě jsme zatím nezjistili, protože jsou roztrhaná na kusy.“
„Přijdu se na to podívat.“
„Ha! Ryoukai desu!.“
„Máte nějaké údaje na frekvenčním přístroji?“
„Ne, pane!“
„Dobře, jdeme k vám!
„Ryoukai!“


**


Yukinora se podíval na své muže a poté k mladíkovi, který klečel u svého kamaráda.
„Ty tu počkej! Hned se vrátíme!“ řekl nadporučík a vyrazil se svými
muži do podzemních prostor budovy.
Jakmile policisté zmizeli za dveřmi vedoucí ke schodišti, Shigeki vyběhl ven z budovy. Policista stojící u transportéru ho chtěl zastavit, ale mladík mu proklouzl.
„Stůj!“ vykřikl na něho.
„Nechci tu být!“ ohradil se Shigeki a zmizel ve vedlejší ulici.
Utíkal, co mu nohy stačily. Neotáčel se za sebe. Předpokládal, že ho policista sledovat nebude, když hlídal obrněný transportér. V tom měl pravdu. Policista na něho několikrát zavolal, a když se mladík nezastavil, mávl rukou a vrátil se k vozidlu.


* * *

Dům rodiny Nagato.


Shigeki doběhl k domu, kde bydlela rodina Kazuakiho Nagata. Přistoupil k brance, rozhlédl se do stran a poté vstoupil dovnitř. Cítil se provinile, i když za jeho smrt nemohl. Přesto věděl, co se děje a kdo je vrahem jeho kamaráda.
„Pomstím tě!“ slíbil opět tiše a vykročil k domu.
Zaklepal na dveře a vyčkával, až mu otevřou.
„Shigeki!“ vyhrkla překvapeně paní Nagato.
„Jsem-tu-abych…“
„…kde je Kazuaki?“ zeptala se.
„Víte, Kazuaki…“
Ve chvíli, kdy to chtěl říct, se objevil ve dveřích pan Nagato.

„Co se stalo?!“ zeptal se s vážným výrazem ve tváři.
Jako kdyby věděl, že se něco stalo, prolétlo Shigekimu hlavou.
„Stalo se Kazuakimu něco?“ vyhrkla jeho matka a už měla slzy v očích, když viděla hochův smutný výraz.
„Je mi to líto, ale Kazuaki je mrtvý,“ odvětil a rozbrečel se.
V tu chvíli vyjekla i paní Nagato.
„Nééé! To ne!“ vykřikla a rozbrečela se.
„Pojď dovnitř a pověz nám, co se stalo?“ pobídl Shigekiho pan Nagato.
„Policie našla jeho tělo v Institutu Technologie,“ odvětil Shigeki.
„Co tam dělal?“
„To já nevím.“
„Pojď dovnitř,“ znovu ho pobídl pan Nagato.
„Musím se vrátit domů,“ odmítl Shigeki. „Prý je vyhlášen zákaz vycházení,“ dodal.
„Musím za svým synem! Chci vědět, co se stalo!“ vyhrkl pan Nagato a rychle si oblékl boty.

Shigeki se smutným výrazem vyběhl brankou na ulici a namířil si to přímo domů. Už se neohlížel. Běžel jako o závod. Rukou si stíral slzy z očí. Byl plný smutku, ale i vzteku, že je Kazuaki mrtvý. Věděl, že ho zabili ochránci, ale stále se ptal sám sebe, jestli to byl Ryu nebo jiný z nich.
Autor Danny Jé, 15.04.2020
Přečteno 67x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter