KODEX KATACHI

KODEX KATACHI

カタチ



# 14



Ósaka 17. Června 2019


Ten den se u dveří domu rodiny Kumuro objevil policejní transportér. Zákaz vycházení stále trval a jediný, kdo se mohl volně pohybovat po městě, byla civilní obrana a policie. Zvuk tohoto vozidla vyhnal mnoho zvědavých tváří do oken. Ani Shigeki nebyl výjimkou. A když uviděl obrněný transportér s nápisem Sekce 44, věděl, že je zle.
„Našel mě,“ vyhrkl a zmizel z okna.
„Je tu policie!“ zaznělo v kuchyni.
Byl to otec, který si všiml, že obrněný transportér zastavil u jejich domu.
„Nesmí se dozvědět o amuletu,“ špitl Shigeki a schoval amulet do podlahy.
O jeho tajném úkrytu nikdo nevěděl.
Tu! Tuu!
Vozidlo silně zatroubilo, aby bylo jasné, že dorazilo. Jako by chtěla posádka tohoto transportéru na sebe upozornit. Po chvilce ze dveří vystoupil nadporučík Yukinora.
„Jdou k nám!“ pronesl pan Kumura.
„A je to tady,“ procedil Shigeki mezi zuby a vyrazil ze svého pokoje.
Věděl, že nadporučík přišel za ním. Bude mít otázky a on bude muset něco vymyslet, aby mu nemusel říct, že ví, proč Kazuaki zemřel.
„Pojďte dál!“ pozval pan Kumura nadporučíka Yukinoru.
„Děkuji. Asi víte, proč jsme tady.“
„Nevím, ale vidím, že jste od policie. Možná chcete vyslechnout Shigekiho.“
„Váš syn…“
„…ano, já vím. Řekl nám, že jste našli Kazuakiho mrtvého. Dost ho to sebralo.“
„Rád bych s ním mluvil.“
„Jistě, prosím,“ ukázal Shigekiho otec směrem do obýváku.
Yukinora přikývl a vstoupil do místnosti jako první.
„Shigeki!“
„Jsem tady,“ pronesl Shigeki zpoza svého otce.
Uh!
„Jsi tady?“ udivil se.
„Viděl jsem je přijíždět,“ odvětil Shigeki a vstoupil do obývacího pokoje, kde stál nadporučík Yukinora.
Muž v uniformě si změřil mladíka přísným pohledem a pak k němu přistoupil blíž.
„Myslel sis, že tě nenajdeme?“
„Hledali jste mě?“ mladík se to snažil zlehčit.
„Nebyl jsi ke mně upřímný.“
„Jak to myslíte?“
„Projdeme se?!“ ukázal nadporučík směrem ven.
„Počkejte, co mému synovi chcete?!“ ohradil se pan Kumura.
„Brzy se vrátí, když zase neuteče,“ odvětil Yukinora a prošel chodbičkou ven před dům.
Tam se zastavil a čekal, až ho Shigeki dojde. Jakmile se mladík mihl kolem něho, vykročil pomalým krokem vpřed.
„Co mi chcete, nadporučíku?“
„Proč jsi utekl z Institutu?“
„Samé otázky.“
„Každý chce odpovědi.“
„Co jste našli za mrtvé v podzemních prostorech?“
„Neměl bych ti to říkat.“
„Proč ne?“
„Jsi civilní osoba.“
„Rozumím.“
„Zatím sbíráme informace,“ odvětil Yukinora a před transportérem odbočil doprava.
Shigeki se zastavil.
„A víte, kdo zabil Kazuakiho?“
„Skoro jsem se bál, že se na to nezeptáš.“
„A máte podezřelého?“
„Ano.“
„Opravdu?“
„Samozřejmě. Je někde venku,“ odvětil a zastavil se také.
„Je to ten Ne-ga-tron?“
„Zvýšená energie, která zde byla zaznamenána, patřila něčemu jinému. Je to něco jiného, anebo nového. V každém případě pro nás neznámého.“
Mladík se na něho tak zkoumavě podíval.
„Proto jste přišel za mnou?“
„S nabídkou.“
„A čekáte, že vám to pomohu rozlousknout?“
„Nechtěl bys pracovat pro Sekci 44?“
„To myslíte vážně?“
„Ano. Samozřejmě jako externí konzultant jen pro tuto misi.“
„Je to lákavá představa, ale co když tyhle bytosti, které hledáte a zabíjíte, nechtějí lidem ubližovat?“
„Znáš snad nějakou bytost disponující tou cizí energií, která má jiné úmysly?“ zeptal se ho nadporučík a podíval se na něho s pozvednutým obočím.
A teď zřejmě přišel na to, že znám Ryua, pomyslel si Shigeki.
„Kdyby se někdo takový objevil, proč by se chtěl bavit zrovna se mnou?!“ snažil se to Shigeki rozporovat.
Buď ten kluk něco ví, nebo si se mnou jen hraje, pomyslel si Yukinora.
„Když se někdo takový s tebou spojí, budeme to vědět, pamatuj si to!“ pohrozil Yukinora a přistoupil ke dveřím policejního transportéru.
„Takže vaše nabídka už neplatí?“
„Je to jen varování.“
„Pochopil jsem to.“
„Nepochopil jsi z toho vůbec nic. Jelikož ať už je to kdokoliv, nesnaží se ti pomoci. Chce tě jen využít!“
„Potkal jste snad vy nějakou takovou bytost?“
„A změní to něco, když bych řekl, ano?“
„Hm. Myslím, že ne.“
„Vidíš.“
„Ale už jste mi vlastně odpověděl,“ pousmál se Shigeki.
Snaží se být chytrý, pomyslel si Yukinora.
„Možná jste se té bytosti měl zeptat, jestli jste na té správné straně, nadporučíku!“
„Nikdy jsem takovou bytost nepotkal, ale až se tak stane, bude litovat, že do Japonska vstoupila!“ odsekl a nastoupil.
Transportér zabublal a odjel. Shigeki tam stál a přemýšlel, co si má o nadporučíku Yukinorovi myslet.

Je vážně tak arogantní, nebo se mi snažil naznačit, že ať už se přidám na jakoukoliv stranu, nemusí to být ta správná? Je těžké se v něm vyznat. V každém případě jsem ho zaujal, pomyslel si Shigeki. Teď bych se měl zeptat sám sebe, jestli chci být součástí této sekce.

Shigeki se díval, jak policejní transportér zmizel v hustém kouři zplodin, které vytvořil. Poté se vrátil zpět domů.
„Co chtěl?“ zeptal se otec.
„Abych byl součástí Sekce 44.“
„Vážně?“
„Ano.“
„Co je k tomu vedlo, že ti speciální policejní jednotka nabídla spolupráci?“
„Možná si myslí, že vím více, o tom, co se děje ve městě.“
„A víš?“
„Samozřejmě, že ne!“ odvětil Shigeki a vykročil do svého pokoje.
„Takže se do toho doufám nehodláš dál plést!“
Shigeki už jen pokynul.

Otec ho sledoval, jak mizí ve dveřích svého pokoje.












カタチ



# 15



Ósaka 18. Června 2019


Po třiceti hodinách byl zákaz vycházení zrušen. Všechny školy však byly do konce týdne uzavřené. Všichni žáci takové volno s radostí uvítali. Někteří lidé vyrazili do práce a jiní nabídli svou pomoc civilní obraně a jednotce zabezpečující úklid západní části Ósaky. Tato část byla nejvíce ochromena.
„Jdu ven!“ oznámil Shigeki svým rodičům.
„A kam?“ zeptal se jeho otec.
„Chci vidět, jak pokračují opravy města.“
„Je tam spoustu lidí,“ přidala se paní Kumurová.
„Za hodinu jsem zpátky.“
„Dobře, ale buď opatrný,“ dodala jeho matka a vrátila se do kuchyně.

Co bych tam asi tak dělal za vylomeniny, pomyslel si Shigeki a vyrazil ven.

Hned v následující ulici potkal Eijiho.
„Co tu děláš, Eiji?“
„A co ty, Shigeki?“
„Jdu se podívat do města, jak pokračují opravy.“
„Slyšel jsi o Kazuakim?“
„Ano.“
„Jsem z toho smutný.“
„Chápu.“
Eiji se podíval na Shigekiho a udivil se, jak byl odměřený.
„Byli jste nejlepší kamarádi!“ spustil na něho.
„Já to vím!“ ohradil se Shigeki.
„Nemyslel jsem to zle?!“ ucukl Eiji.
„A jak jsi to myslel? Vím, že je Kazuaki mrtvý. Byl jsem tam, když ho našli…“
„…našli?!“ přerušil ho Eiji.
„Policie, Sekce 44, ten nadporučík mě tam vzal sebou.“
Aha!
„Takže jestli se chceš bavit o tom, jak Kazuaki zemřel, nechci to poslouchat!“ vyprskl Shigeki a vyrazil do vedlejší ulice.
Mávl rukou nad hlavou a zmizel v temné uličce. Eiji tam chvíli zůstal stát, jako opařený. Poté zakroutil hlavou a pokračoval dál ve své cestě.


* * *

Shigeki procházel prázdnou uličkou, když si všiml dívky stojící u lampy. Dívala se do nějaké knihy. Občas se podívala před sebe a poté hned znovu do knihy.
„Dobrý den,“ pozdravil mladík dívku.
Jakmile se otočila směrem k němu, její dlouhé vlasy se zavlnily.

Je půvabná, prolétlo mu hlavou.
„Dobrý den,“ pozdravila a usmála se na něho.
Potkal jsem nádhernou dívku, pomyslel si a blížil se k ní.
„Co zde hledáte?“ zeptal se pohotově.
„Proč si myslíte, že zde něco hledám?“
„Díváte se do té knihy a zároveň po okolí,“ odvětil.
„Jste všímavý!“
„Děkuji.“
„Je to jen poznámkový blok,“ upřesnila.
„Rozumím.“
Dívka se znovu podívala do svého bloku, který byl plný čísel a podivných symbolů.
„Hledáte něco konkrétního?“ pokusil se Shigeki o další rozhovor.
„Jsem bioložka a po těch útocích neznámých vetřelců hledám nějaké známky této mimozemské formy.“
„A vy si zapisujete?“
„A vy jste si mi díval přes rameno?“
„Promiňte, ale nemohl jsem si nevšimnout,“ ukázal na blok s modrými deskami.
„Chápu.“
„Opravdu?“
„Zvědavost.“
„Samozřejmě.“
„Děkuji za rozhovor, už musím jít,“ řekla a strčila blok do kabely, kterou měla přes rameno.
„Myslíte, že bych vás mohl někdy pozvat do kina?“ vyhrkl najednou.
Zastavila se. Otočila se k němu a s úsměvem na tváři ho odmítla.
„Jsem o několik let starší a myslím, že vy jste ještě školou povinným, mladíku.“
„O-o-to jsem, ale přece…ehm…promiňte,“ omluvil se.
„V pořádku.“
„Na shledanou!“
„Možná se ještě uvidíme,“ dodala a pokračovala směrem k budově nákupního střediska.
Oh!
„To bych byl moc rád,“ šeptl Shigeki.
Už ho neslyšela. Byla příliš daleko, aby slyšela, jak si vzdychl.
„Jak je možné, že jsem si ji nikdy nevšiml?“ podivil se a sledoval její ladné kroky.
Zmizela v další ulici.

Určitě není odsud, pomyslel si. Vážně mluvila o mimozemské aktivitě? Znamená to, že Ochránci a Amorfini jsou mimozemšťané? Jestli, ano, proč mi to Ryu neřekl?


* * *

Policejní oddělení v Ósace, Márnice.


Kazuakiho tělo leželo na stole zdejší patologie. Nadporučík Yukinora chtěl znát příčinu smrti toho mladíka. Nevěřil nadpřirozeným jevům. Byl přesvědčen, že za jeho smrtí stojí mimozemšťané. Jenomže ještě nevěděl, kdo z nich. Podle nasbíraných dat a informací, byl přesvědčený, že v Ósace se objevily dva odlišné druhy, které se evidentně nemají v lásce.
Gřžt!
Náhle se zajiskřilo. Elektrický výboj zničil několik zářivek v místnosti. Zůstaly jen dvě, které osvětlovaly Kazuakiho tělo.
„Můj nejnadanější vykladač nemůže zemřít,“ pronesla dívka v barokních šatech.
Objevila se hned poté, co zhasly všechny zářivky kromě těch dvou, které osvětlovaly prostor nad mrtvým tělem.
„Anata…no…karada…,“ pronesla formuli, aby jeho tělo povstalo.
Přiložila své ruce nad mrtvé tělo. Vzdálenost mezi jejíma rukama a tělem vyplnila zelená energie, která začala pronikat do lidského těla. V první chvíli se rozzářil kodex Katachi, který měl Kazuaki ve své hrudi. Symboly začaly zářit a kruh kolem kodexu se začal točit. Už nezářil oranžově, ale zeleně. Tato barva pronikala do ostatních částí těla. Kazuakiho tělo vypadalo jako by leželo pod rentgenem. Všechny žíly zářily zeleně. Ostatní bylo šedivé.
Eh!
Kazuaki najednou vydechl. Otevřel oči, které zářily jako dva ohnivé body. Dva zelené plameny.
Aáássss!
Ozval se sípavý hlas.
„Jsi zpět,“ pronesla dívka v barokních šatech.
„Proč jsi to udělala?“ zeptal se Kazuaki.
Pomalu se zvedal. Sedl si a sledoval ji.
„Proč jsi mě opustila?“ zeptal se znovu Kazuaki, jako by nezapomněl.
„Už jsem ti nemohla pomoci,“ odvětila.
„Proto jsi mě teď probudila?
„Jsi nejnadanější vykladač,“ odpověděla.
„A co bude teď? Vrátím se jako mrtvý do světa živých? Co má rodina, co moji kamarádi?“
„Zapomeneš na ně.“
„Ale zatím si vše pamatuji, jako bych se probudil ze zlého snu.“
„Prozatím.“
„Co?“ podhlédl na ni udiveným výrazem.
„Povstaneš jako někdo jiný.“
„Cože?“
„Budeš smrtícím nástrojem,“ pronesla a rukama vytvořila černý blesk, který zasáhl Kazuakiho tělo.
Mladík se začal zmítat bolestí. Křičel a z očí mu vytékaly výrony světle zelené tekutiny. Jeho obličej se měnil. V mžiku mu popraskaly na tváři všechny žilky a cévy. Lícní kosti se formovaly do jiného tvaru. Bylo zřejmé, že se Kazuaki stával někým jiným.


* * *

Jakmile černý blesk přestal působit, Kazuakiho tělo padlo na zem. Nehýbal se. Dívka v barokních šatech se vznesla nad jeho tělem, a když se přesvědčila, že se proces proměny zdařil, zaradovala se.

Po chvilce se mladíkovo tělo začalo hýbat. Nejdříve ruce a poté otevřel oči.
„Jmenuješ se Raiden Guro a jsi doktor neurologie. Bydlíš ve východní části Ósaky,“ pronesla Taya a zmizela.
Po nějaké době vstal a vyrazil ke skřínce, kde si oblékl doktorský plášť. Našel i gumové pantofle, které si obul. Ponurou chodbou pak opustil zdejší patologii zadním vchodem, aby si ho nikdo nevšiml.
Autor Danny Jé, 16.04.2020
Přečteno 82x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter