KODEX KATACHI

KODEX KATACHI

カタチ



# 18



Kdesi na neznámém místě.


Shigeki se rozhlížel kolem sebe. Všude byla jen čistě modrá obloha a on i postavy, které ho sem přenesly, jako by se vznášely ve vzduchu.
„Uoooou, kde to jsme? Jak jste mě sem dostali?“
Muž začal před sebe psát prstem do vzduchu symbol, který postupně začínal zářit:


軽い

Karui – světlo.


„Tak se nazývá svět, do kterého odcházejí duše-energie zemřelých. Jsou očištěny od svých předchozích zátěží a je jim určeno, jak a kde budou znovuzrozeny bez předchozích vzpomínek a vazeb. Normálně tam jdou duše automaticky, ale pokud prožily velmi traumatickou událost či zemřely za tragických okolností, nemohou se do Karui samy dostat. Od toho budeš existovat ty, jako Archivář-Jushin, který jim s přechodem pomůže. My se nyní nacházíme mezi tvým nynějším světem a Karui. Jsme tu proto, abys lépe pochopil své poslání a přiblížil se mu.“ začal vysvětlovat.
„Proč to mám být zrovna já?!“
„Modří draci si tě nevybrali náhodou“ pokračovala žena
„Máš v sobě ohromné množství latentní energie, to je asi nejdůležitější předpoklad. Dále tvá čistá nezkažená mysl – vždy mluvíš pravdu a říkáš přesně to, co si myslíš. Nejednáš pro své vlastní dobro nebo ze svých sobeckých důvodů. Chceš dávat a nemáš potřebu brát. Může se to zdát jako maličkosti, ale všechny tyto ctnosti má přibližně jedna z miliardy lidských bytostí“
„Ano, lidstvo je zkažené. O to více potřebujeme tvou pomoc,“ přidal se opět muž.
„Pokud vy říkáte, že to zvládnu, klidně pomůžu, ale co moje úloha jako stoupence Swordu?“
„Být Jushinem je mnohem důležitější poslání, stoupenců Swordu je mnoho a bude mnoho dalších, kteří tě v této roli nahradí.“
„Chápu. Navíc Amorfini už nás stejně neohrožují“
„Amorfini se vrátí.“
„Takže smrt Kazuakiho byla zbytečná.“
„Tvůj přítel není mrtvý,“ řekl muž a mávnutím ruky vytvořil obraz Raidena, kterého představil jako Kazuakiho.
„To je úplně někdo jiný!“ ohradil se Shigeki.
„Mocný Amorfin ho změnil k nepoznání.“
„Co-že?!“ vyhrkl.
Obraz po chvilce zmizel.
„Pokud existují bytosti, které nás mohou takto měnit, ovládat a dělat si s námi, co se jim zlíbí, jakou roli v tom všem vlastně hraje člověk?! Co můžeme udělat pro zlepšení světa?“ zeptal se rozhořčeně Shigeki.
„Člověk může přijmout jinou energii, může se stát někým jiným. Může nechat do sebe vstoupit jinou energii, aby se měl lépe, aby změnil svou rutinu. Proto vy, lidé, hledáte zábavu v alkoholu, v bizarnostech, i v zabíjení. Čistá energie tohle nepotřebuje, protože je spokojená s tím co má.“
„Proto je svět špatný?“
„Svět není špatný. To lidé jsou špatní, protože dělají špatné věci.“
„Ale někdy pod vlivem cizích energií!“
„Ano.“
„Mohou se těchto negativních energií zbavit?“
„Ovšem.“
„Proč to neudělají?“
„Protože nechtějí.“
„A dokáže se člověk změnit?“
„Samozřejmě, ale musí chtít. Pokud tvrdí, že to nejde, je to výmluva. Lidé zapomínají, že mají duši a jejich duše má svou úlohu.“
„Jakou má potom úlohu obyčejný člověk na Zemi. Není to potom jen o narození, něco se naučit, počít potomstvo a umřít?“
„Ne. Jak jsem již řekla. Člověk má duši a ta má svou úlohu. Duše jsou energie, které prošly mnoha inkarnacemi. Některé poprvé a některé jsou tam už dlouho a několikrát se inkarnovali do různých časových období. Na Zemi se řídí vlivem společnosti, rodiny a jasně daných pravidel. Pokud si uvědomí, že materiální svět slouží jen jako potřeba pro jejich fyzická těla a navrátí své myšlení vesmíru, on jim napoví. I přesto lidi čekají, že je bude vesmír vodit za ruku. To nebude. Vnímavý člověk by měl poznat, kam ho vesmír směřuje. V obou případech si tím tvoří svou vlastní budoucnost.“
„Takže každý má možnost naplno ovládnout svou duši a tudíž ho nemohou ovlivnit ani tyto temné bytosti?
„Ano, žádný člověk není předurčen ke korupci. Pokud ho tedy náhodou postihne, má po smrti právo na další šanci, začít znovu, ať už se v minulosti stalo cokoliv. To nás znovu vrací ke tvé veledůležité úloze Jushina.“
„Dobrá. A jaká je vaše úloha?“
„Jsme Prostředníci mezi vesmírem a lidmi. Staneš-li se Jushinem - Archivářem, dozvíš se vše, co budeš potřebovat nejen o situaci ve svém světě, ale i o nás a jiných bytostech, které mají do vašeho světa přístup.“
„Ari mluvil o příchodu Dotů.“
„Doti jsou temné bytosti, které potřebují k životu energii. Berou si ji od lidí, kteří svými myšlenkami produkují temnotu. Mnozí z nich jsou obchodníci, podnikatelé, politici a dokonce i náboženští vůdci. Někteří jsou bezohlední a chladní. Výsledky jejich počínání lze vidět všude kolem, i v televizi. Někteří z nich se usmívají a mluví o lásce a porozumění. Je to jenom hra, aby zmanipulovali spoustu nevinných. Jsou to démoni v lidských tělech.“
„Doti jsou v lidských tělech?“
„Ano.“
„Jak je poznáme?“
„Normální smrtelník je nepozná. Dokonce ani stoupenec Swordu. A i tímto se dostáváme zpět k našemu hlavnímu tématu: Staneš-li se Jushinem, budeš mít mnohonásobně rozšířené vnímání a vidění, to ti mimo mnoho jiného umožní i rozeznat Doty a další temné bytosti, ať už samostatně, nebo skryté v lidech.
„Nevím, jestli jsem ten vyvolený, kterého hledáte, ale v jedné věci máte pravdu – nemůžu jen tak nechat, když je někomu ubližováno, natož pokud je v ohrožení velká část lidstva.
„Dobře tedy, přijímám!“
„Výborně, nebudeme dále ztrácet čas,“ pokynul muž a dlaněmi začal kroužit kolem jeho levého zápěstí.
Shigekimu se v tom místě začaly objevovat na kůži symboly listů, rostlin a všelijaké runy, vypadajíc jako starobylé tetování. Z toho postupně vystoupal z kůže ven náramek tmavě zelené barvy. Část symbolů zůstala na kůži kolem něj.
„Kdykoliv bude potřeba, obejmi náramek pravou rukou. Vše ostatní potřebné se postupně dozvíš.“ Vzkázala mu ještě žena už slábnoucím hlasem a celá oblast kolem něj jako by se začala rozplývat…
Během následujících vteřin se ocitl Shigeki ve svém pokoji.
„Nezdálo se mi to?“ pronesl a podíval se na ruku.
Prohlížel si ten náramek. Pak se rozhlédl se po místnosti. Ticho přerušoval jen tikot hodin, které si Shigeki koupil přes amazon. Vždycky chtěl mít v pokoji něco historického a tyto hodiny jsou replikou kyvadlových hodin španělského krále.


* * *

Po večeři se vrátil do pokoje. Posadil se do křesla a podíval se na svůj náramek. Cítil, že je čas jej poprvé použít. Pravou rukou pevně obepnul náramek na levé a najednou se mu samy zavřely oči. V mžiku se ocitl na jiném místě. Kolem těla měl dva kruhy, které byly plné různých symbolů. Byla to všechna možná písmena, od latinky, až po arabské písmo. Runy, hieroglyfy a samozřejmě i kanji.
Když se kruhy daly do pohybu, postupně se k němu dostávaly poznatky o světě. Jen tak mohl být opravdovým Jushinem. Byl obdařen vědomostmi, které potřeboval, aby vykonával svou úlohu Archiváře.
„Je to velká zodpovědnost,“ zaslechl hlas ženy, kterou zahlédl jen na okamžik, ale měl pocit, že už jí někdy viděl.

Jakmile se vrátil do svého světa, během několika minut usnul…











カタチ



# 19



Ósaka, Nemocnice. Ve stejný čas.


Skupina nemocničního personálu procházela oddělením Neurologie. Doktoři Sato Hiwakara a Raiden Guro diskutovali o pacientce, která prodělala před dvěma dny velmi složitou operaci mozku.
„Nelíbí se mi ten otok,“ řekl doktor Hiwakara.
„Udělám ještě jedno CT,“ navrhl doktor Guro.
„To bude skvělé, děkuji.“
„Mám pohotovost.“
Doktor Hiwakara se několikrát uklonil a odešel. Raiden Guro se vydal do svého lékařského pokoje. Cestou se k němu přidala sestra Hitomi. Usmívala se jako by se velmi dobře znali. Zmrtvýchvstalý Kazuaki s tváří doktora Gura samozřejmě o jejich vztahu nevěděl, proto se v první moment choval, jako by došlo k omylu.
„Dnes jsem si vzala kvůli tobě noční,“ spustila a odvážně se k němu přitiskla.
„Jste si jistá?!“ ohradil se Guro.
„Co blbneš, Raidene?“ udivila se Hitomi.
V první moment jí to překvapilo. Zarazila se, ale nakonec se usmála a lehce do něho ďoubla.
„To je předehra? Hm, jsem vážně nažhavená,“ špitla, a jakmile otevřel doktor dveře od svého lékařského pokoje, vklouzla tam.
Byla opravdu neodbytná.
„Měla jste s doktorem poměr, že?“ podotkl Raiden Guro a zavřel za sebou dveře.
„Už nechej těch vtípků a pojďme na to!“ zazubila se a začala si rozepínat blůzu.
„Chceš se mi odevzdat?“ zeptal se, aniž by ona tušila, co to znamená.
Myslela na něco úplně jiného. Rozepínala si blůzu a vrněla jako kočka. Ten zvuk Raidena neodradil a přiblížil se k ní na dva kroky.
„Věděla jsem, že neodoláš,“ pronesla.
„Ne, tomu nemohu odolat,“ řekl a zhluboka se nadechl.
Dotkl se jejího prsa a zavřel oči. Ona udělala to samé. Když je otevřel, zářily jako dva ohnivé body. Hitomi v tu chvíli měla oči stále zavřené.
„Cítíš tu horkost?“ zeptal se zastřeným hlasem.
Odpovědi se už nedočkal, protože kodex Katachi, který měl Kazuaki-Raiden ve své hrudi se rozzářil a kruh kolem jeho těla vysál ze sestry Hitomi veškerou její životní energii. O polovinu tenčí lidská schránka dopadla na zem. Byla mrtvá. Raiden Guro ji ve vteřině zbavil života. Zelené žíly na jeho rukou prosvítaly přes kůži. Ústy vycházel spokojený tón připomínající meluzínu. Jakmile zmizel zelený kruh se symboly kolem jeho těla, moc kodexu ustala.
„Netušil jsem, že lidská energie může být tak osvěžující,“ pronesl a překročil zbytek lidské schránky, který se rozpadal v prach.
Celý proces trval několik minut, než se tělo úplně proměnilo v tisíce zrnek drobného prachu. Vše zůstalo ležet na zemi před bílým stolem až do té chvíle, než průvan, který vytvořila klimatizace puštěná rukou doktora Raidena Gurua, odvál pozůstatky sestry Hitomi větrací šachtou ven do ovzduší.


* * *

Kazuaki jako doktor Raiden již podruhé využil své nově nabité síly, aby se nakrmil. Jeho první potravou byla uklízečka v suterénu nemocnice. To, co se z něho stalo, udělala dívka v barokních šatech. Ten Mocný Amorfin, který s ním měl své plány.
„Sestři!“ ozval se Raiden, když vyšel ze svého lékařského pokoje.
„Ano, pane doktore?“
„Převezte, pacientku Aki Kondo na CT,“ dodal a vyrazil napřed.
„Zařídím to,“ přikývla a vyrazila do pokoje, kde ležela třicetiletá žena po velmi náročné operaci mozku.
Doktor Raiden vstoupil do místnosti s CT a vyčkal příjezdu pacientky.
„Myslela jsem, že s vámi bude i doktor Hiwakara,“ ozvala se sestra ve středním věku.
Tu si Raiden nepamatoval. Byla nová? Nebo jen zaskakovala?
„Ujal jsem se toho osobně,“ podotkl.
„Operoval jste ji?“
„Ne.“
„Tak potom nerozumím, proč…“
„…myslím, že tu nejsme od toho, abychom posuzovali, kdo je tu s pacientkou, že?!“ přerušil ji Raiden silnějším tónem, aby si sestra uvědomila, že on je tu doktor a ona sestra.
„Ovšem, promiňte.“
Její omluva byla pro doktora Raidena dostatečným důkazem, že si sestra uvědomila svůj nekompetentní úsudek.
Crrr!
Zadrnčel telefon. Svérázná sestra ho zvedla a poté oznámila doktoru Gurovi, že se po něm shání primář Neurologie doktor Shyiu.
„Volají vás k primáři, doktore Guro!“
„Výsledky mi prosím pošlete!“ nařídil.
„Ano.“
Raiden prošel dveřmi ven a zamířil k výtahu. Tam se potkal s doktorem Takawashim. Byl to zástupce primáře Jednotky intenzivní péče. Shodou okolností i rodinný přítel sestry Hitomi.
„Zdravím, Raidene!“
„Zdravím.“
Do výtahu nastoupili sami. Doktor Takawashi toho hned využil.
„Mluvil jste s Hitomi?“
„Proč se ptáte?“
„Říkala, že s vámi musí mluvit o něčem důležitém, ale ještě se neobjevila na oddělení.“
„Možná si zašla pro kávu.“
„Co to povídáte? Hitomi kávu nepije.“
„A-ha.“
„Doktore Raidene!“ vyhrkl Takawashi a jeho přísný pohled byl předzvěstí, že řekne něco zásadního.
„Ano?“
„Vím, že se s Hitomi scházíte!“
Není to náhodou ona, která mě uháněla?
„Jste nový a možná byste nechtěl, aby se to dozvěděl ředitel nemocnice.“
Vyhrožuje mi?
„Myslím, že ona za mnou přišla a chtěla sex,“ pronesl Raiden s úsměvem na tváři.
„Oh! Asi nevíte, kdo je její manžel, doktore Raidene!“
„S ním jsem neměl sex!“
„Žertujete?!“
„Vůbec ne!“
„Tohle je vážná věc!“
„Vadí vám to?“
„Samozřejmě, že ano!“ ohradil se a chtěl ještě něco dodat, ale výtah se zastavil.
Doktor Takawashi ustoupil stranou. Sotva se dveře otevřely, vystoupil. Do výtahu nastoupila jedna sestra a dva muži ve společenském oděvu. Pozdravili a postavili se ke stěně. Výtah se po chvilce znovu rozjel.


* * *

Jakmile se výtah zastavil, doktor Raiden vystoupil. Namířil si to rovnou do kanceláře primáře Neurologie.
„Má dobrou náladu,“ šeptala jeho sekretářka Anika.
Její jméno si přečetl z vizitky. Poděkoval a vyčkal před zavřenými dveřmi na vyzvání. Toho se mu dostalo o několik minut později.
„Dobrý den!“ pronesl Raiden a na pokyn svého nadřízeného vstoupil dovnitř.
Autor Danny Jé, 19.04.2020
Přečteno 67x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter