KODEX KATACHI

KODEX KATACHI

カタチ



# 20



Ósaka 25. června 2019


Cestou do školy se k Shigekimu přidala opět Azami.
„Ohajó gozaimasu!“ pozdravila.
„Dobré ráno, Azami.“
„Spal jsi dobře?“ zeptala se.
„Ano, a ty?“
„Nemohla jsem včera usnout.“
„Chápu. To setkání s těmi bytostmi, bylo to něco neuvěřitelného.“
„Vzali mě na nějaké jiné místo a pak mě vrátili domů.
„I tvé boty a brašna zmizely.“
„Zřejmě mysleli na všechno,“ pousmál se.
„Ve snu za mnou přišli znovu a vysvětlili mi, že máš důležité poslání.“
„Co-že?!“ vyhrkl Shigeki.
Jestli chtěla získat pozornost, tak se jí to povedlo, okamžitě si pomyslel.
„Jsem Brighter. Budu tvým světlem ochrany. Budu tvůj štít před šípy nepřátel,“ dodala.
Pak rukou udělala před sebou několik pohybů. Objevil se znak, který znamenal – Brighter – Akaruku.
„Ty?“ udivil se.
„Hai - Ano!“
„A co Ari.“
„Kdo je Ari?“ zeptala se jako by ho na svého bratránka zapomněla.
„Jako nevíš, kdo je Ari?“ udivil se Shigeki.
„Žertuji,“ zasmála se a mávnutím ruky znak Akaruku zmizel.
„Takže víš, že jsem Jushin?“
„Hai.“
„Ty jsi Brighter – Akaruku a budeš něco jako můj ochránce?“
„Hai.“
„Neuvěřitelné.“
„Souhlasím.“
„A co ten Ari?“ zeptal se Shigeki.
„Nebude si včerejšek pamatovat.“
„To zařídily ty bytosti, co tě navštívily ve snu?“
„Ano.“
„Začínám mít pocit, že všechno se vším souvisí,“ dodal a pousmál se.
„Určitě,“ přikývla a přidala do kroku.
Přece jenom její malé nožky na tom byly stále stejně, i když se stala Brighter – Akarukou.


* * *

Po škole je čekalo překvapení. Před budovou školy stála Ito Kawaisaki. V celé své kráse, jak poznamenal Shigeki.
„Znovu se potkáváme,“ spustila jako první.
„Tohle není náhoda,“ špitl a rozhlédl se kolem
Po chvilce jeho oči nalezly, co potřebovaly. Policejní obrněný transportér s nápisem Sekce 44.
„Nejste tu sama, že?“ podíval se jí do tváře.
„Ne.“
„Kdo je to?“ zeptala se Azami.
„To je bioložka, která tady hledá známky mimozemského života,“ odvětil Shigeki.
„Jmenuji se Ito Kawaisaki,“ představila se.
„A teď víme, jak se jmenuje,“ rýpl Shigeki do slečny Ito.
„Jsem Azami Honda.“
„Jak se jmenuji já, určitě víte, soudě podle toho obrněného vozidla tamhle na rohu,“ ukázal rukou.
„Ovšem,“ kývla Ito Kawaisaki.
„Co mi chcete?“
„Nadporučík Yukinora by s vámi rád mluvil.“
„Proč nepřišel sám?“
„Čeká na vás u transportéru.“
„Chápu.“
„Skutečně?“
Shigeki si vzpomněl na bytosti v bílých hábitech, které se objevily v domě tety Keiko. Sekce 44 musela zaznamenat energii. Otázkou zůstává, kolik toho vědí.
„Chce mi nabídnout spolupráci,“ dodal s úsměvem, aby to trochu zlehčil.
„O tom já nic nevím,“ pokrčila rameny.
„Půjdu s tebou,“ nabídla se Azami.
„Nehrozí mi žádné nebezpečí.“
„A ona by vás ochránila?“ pousmála se slečna Kawaisaki.
Její posměvačný úsměv se Azami dotkl, ale vyčkávala na vhodnější situaci, aby dokázala, že je zaslouženou Brighter – Akaruku.


* * *

Nadporučík Yukinora stál u transportéru, když přicházeli.
„Znovu se setkáváme,“ pronesl policejní důstojník.
„Vskutku,“ dodal Shigeki.
„To místo u nás je stále volné.“
„Existuje důvod, proč jste pro mě přijel ke škole, aby to každý viděl?“
„Ty.“
„Aha.“
„Už jsme se chtěli vrátit do Kóbe, když jsme zachytili zvýšenou aktivitu neznámé energie,“ pronesl Yukinora a svým zkoumavým pohledem si ho prohlédl.
Azami sklopila hlavu.
„Kde to bylo?“ zeptal se Shigeki sebevědomě.
„Je to tak 15 minut cesty.“
„Znáte přesné místo?“
„Ne. Známe jen oblast.“
„Kdy to bylo?“
„Včera.“
„Kde?“
Nadporučík ve dvou větách popsal oblast, o které byla řeč.
„Má kamarádka Azami bydlí poblíž, mohl bych to s ní prověřit. Pokud budete souhlasit,“ nabídl se Shigeki.
„Souhlasím,“ kývl Yukinora.
„Budeme kolegové,“ usmál se Shigeki směrem na Ito Kawaisaki.
„Opravdu?!“
Ušklíbla se a vyrazila ke dveřím policejního obrněného vozidla.
„Zde máte telefon, se kterým budeme ve spojení,“ natáhl se nadporučík k Shigekimu a podal malý mobilní telefon tmavě modré barvy.
„Rozumím,“ pokynul Shigeki hlavou a mobil strčil do kapsy.
Hai!
Ozvalo se a nadporučík Yukinora nastoupil do transportéru, který krátce na to odjel.


* * *

Shigeki s Azami vyrazili domů. Cestou měli o čem debatovat. Aby ne. Cestou do školy se Shigeki dozvěděl, že Azami je jeho ochránkyně Brighter – Akaruku a teď začali spolupracovat dokonce se Sekcí 44.
„Sekushon 44,“ pronesla Azami.
„Obávám se, že nadporučík Yukinora zachytil energii u Ariho v pokoji, když se objevili Prostředníci,“ spustil Shigeki.
„Mohl to být někdo jiný.“
„Neznámá energie zřejmě patřila Prostředníkům. Energii Amorfinů a Ochránců už znají.“
„Jestli je to ten včerejšek, nesmíme nic prozradit.“
„Samozřejmě, že nemůžeme nic prozradit!“ zdůraznil Shigeki a podrbal se na hlavě.
Azami jen pokynula hlavou.
„Možná bychom si měli promluvit s Arim,“ navrhl Shigeki.
„To ano,“ ozvala se Azami.
Během deseti minut byli před domem její tety Keiko. Azami prošla vrátky jako první. Hned po ní Shigeki, který zase obdivoval krásu pestrobarevné zahrady.
„Ari!“ vykřikla Azami, když vstoupili do domu.
Nikdo se však neozýval.
„Ari!“
„Není tady,“ ozvala se teta Keiko.
„Šel ven?“
„Ano.“
„Potřebovali bychom s ním mluvit.“
„Bude na hřišti,“ poradila.
„Děkujeme,“ poděkovala Azami a položila školní tašku na zem.
Teta Keiko se podívala na Shigekiho a s úsměvem na tváři dodala: „To je ten ztracený chlapec?!“
Jak to myslela? Podivil se v duchu Shigeki.
„Jdeme ven!“ strčila Azami Shigekiho do boku.
Teta Keiko si toho všimla, ale nic k tomu neřekla. Jen si pomyslela, kde se vzalo v Azami takové sebevědomí.


* * *

Venku je Azami nasměrovala k hřišti, kde se podle tety Keiko nachází Ari.
„On nechodí do školy?“ zeptal se udiveně Shigeki.
„Chodí, ale možná přišel dříve,“ odvětila.
Pokrčila rameny.
„Už vidím děti!“ vyhrkla a ukázala rukou na hřiště.
Ari tam však nebyl.
„Kam šel?“ udivila se s pohledem na Shigekiho, který se rozhlížel do stran, jestli Ariho neuvidí.
Ari tu skutečně nebyl.
„Vrátím se domů a počkám na něho,“ navrhla Azami.
„Zeptej se ho, jestli ho nenavštívili neznámé bytosti. Vím, že jsi řekla, že si nic nebude pamatovat, ale možná ho navštívili jiné bytosti,“ řekl Shigeki a upravil si vlasy, které mu lezly do očí.
Za posledních několik dní měl pocit, že mu rostou rychleji vlasy. Všiml si, že i rychleji dospívá. Co se to děje? Rozloučili se na začátku ulice. Azami vykročila směrem k domu své tety Keiko a Shigeki k domu svých rodičů.


* * *

Z dálky viděl dům svých rodičů, když ho najednou ze strany oslovil jemný hlas. Byla to dívka. Měla na sobě roztrhané šaty. Když se Shigeki podíval lépe, zjistil, že ty šaty jsou nejen roztrhané, ale i spálené.
Tu dívku potkalo něco hrozného, pomyslel si.
„Vím, že mě vidíš,“ pronesla a přistoupila blíž.
Shigeki se podíval do strany, jestli ho někdo nesleduje a pak se dívky zeptal, jak se jmenuje.
„Jsem Yoko Maeda.“
„Já jsem Jushin a pomohu ti do světa Karui,“ řekl Shigeki a namířil proti ní pravou ruku.
Náramek se symboly se začal automaticky točit. Po chvilce se vytvořil světlený kruh. V něm nápis Karui.


軽い

Kruh se nacházel přímo před Shigekim.
„Vstup!“ pronesl a rozpažil.
Dívka se pousmála a zmizela v kruhu. Shora to vypadalo, jako by vstoupila přímo do Shigekiho. Její tělo se rozpustilo ve světelném kruhu. Hned poté kruh zmizel a náramek na ruce se zastavil.
Uf!
Vydechl a vykročil k domu svých rodičů.
„Má první duše, která nalezla klid,“ pomyslel si s úsměvem na tváři.
Měl z toho opravdu dobrý pocit.

Proč jsem se nemohl stát Jushinem dříve, než se Kazuaki změnil? Měl bych ho vyhledat a pomoci mu přejít na druhou stranu.

Do světa Karui.















カタチ



# 21



Ósaka, Nemocnice.


Doktor Raiden Guro se probíral lékařským spisem, když do místnosti vstoupil doktor Takawashi.
„Bez zaklepání?!“ udivil se Raiden.
„Řekněte mi, kde je Hitomi?!“ spustil na něho.
„Jsem doktor, ne vrchní sestra.“
„Chlape!“ vyhrkl a přistoupil k němu blíž.
Pravou ruku měl sevřenou v pěst.
„Měl byste odejít, doktore Takawashi,“ pronesl Raiden s pohledem na dveře, které zůstali pootevřené.
„Bud vás hlídat!“ vyhrkl.
„Budu to brát jako vstřícný krok k našemu přátelství.“
„Vysmíváte se mi?!“
„Já? Ne. Jste směšný sám o sobě,“ odvětil Raiden.
V ten moment jako by do Takawashiho udeřil hrom nenávisti. Přiblížil se na krok před doktora Raidena a napřáhl svou paži. Raiden byl v klidu, protože věděl, že k tomu nedojde.
„Doktore Takawashi!“ ozval se hlas ve dveřích.
Byl to doktor Kushima.
Oh!
Doktor Takawashi se zarazil. Uvědomil si, že se zachoval velmi neprofesionálně a nechal se unést emocemi.

„Promiňte!“ vyhrkl Takawashi a vyběhl ven z lékařského pokoje doktora Raidena.
Protáhl se kolem doktora Kushimy. Nezastavila ho ani opětovná žádost o návrat. Vyběhl ven z budovy a vykřičel svou zlost do nebes. Lidé před nemocnicí na něho koukali s podivem.


* * *

Doktor Kushima vstoupil do místnosti. Jeho první otázka se samozřejmě týkala doktora Takawashiho.
„Proč vás napadl?“
„Netuším.“
„Opravdu?“
„Přišel mě obvinit z obtěžování.“
„Co-že? Vy jste ho obtěžoval?“
„Jeho ne, ale sestru Hitomi.“
„Hm. Slyšel jsem od sestry Itaky, že za vámi sestry často chodí.“
„O tom nic nevím.“
„Sestra Hitomi…“
„…je prý vdaná žena a její muž…“
„Ano, jak jste správně dodal…,“ zvedl prst ke svým očím, aby bylo zřejmě, že je to vážná věc. „…je vdaná!“
„Znáte jejího muže?“ zeptal se Raiden.
„Dvakrát jsem ho potkal. Je v nemocniční radě. Je to vlivný a bohatý muž.“
„Muž na správném místě.“
„Cože?“
„Nic, to mi jen tak ulétlo,“ odvětil Raiden a zavřel lékařský spis.
„Je to zlý člověk,“ špitl Kushima a odešel.

Tak už chápu proč Hitomi hledala útěchu v náruči skutečného doktora Guro, pomyslel si Kazuaki/Raiden.


* * *

Jakmile doktor Kushima odešel, Raiden se posadil za stůl a pohlédl k oknu.

Kdybych chtěl ovlivnit mysl doktora Takawashiho, mohl bych to udělat i na dálku? Mohu se o to pokusit, pomyslel si.
„Ano, zkusím to!“ pronesl a spustil kodex Katachi
Zelený kruh se rozzářil kolem jeho těla. Nasměroval myšlenky k osobě, které chtěl ublížit. Cítil však, že naráží na jakousi barieru.

„Kodekkusu!“

Vykřikl, ale nedostal se nikam.
„Co tomu brání?“ ptal se sám sebe.
Vzápětí ho napadlo, že by mohl vyjít ven a tam zaměřit myšlenky na doktora Takawashi, který stále postával před budovou nemocnice. Už nekřičel. Už se uklidnil, ale potřeboval čerstvý vzduch.
„Východní terasa bude nejvhodnějším místem,“ řekl si Raiden a vyrazil do druhého patra.
Skleněnými dveřmi prošel na terasu. Shodou okolností zde nebylo ani živáčka. Kromě černobílého ptáka, který seděl na zábradlí. Ale ten nic nepoví, pomyslel si Raiden. Došel až na okraj terasy, která je ohraničená silným ocelovým zábradlím s průhlednými plastovými výplněmi.

„Kodekkusu!“

Spustil kodex. Zelený kruh se rozzářil kolem jeho těla a snažil se zaměřit myšlenky na doktora Takawashiho, který se procházel před budovou nemocnice.
„Moje hlava,“ zabědoval doktor Takawashi a přiložil dlaně ke spánkům.

Kodex Katachi působil na mysl nebohého muže v bílém plášti, který neměl ani ponětí, co se to děje.
„Aááh!“ vyjekl Takawashi.
Tlak působil na lebku. Bolest se zvyšovala a oběť nevěděla, co si má počít. Doktor Takawashi věděl, že se s ním něco děje. Přesto nevěděl, co je příčinou.
„Lasu---utui!“ doktor Raiden něco zašeptal a jeho oběť se rozeběhla do silnice, kde právě jel autobus.
Řidič autobusu nedokázal včas zabrzdit.
Bum!
Tělo narazilo do přední části vozu. Setrvačností se dostal do protisměru, kde spadl pod kola rozjetého náklaďáku.
„To né!“
„Viděli jste to?“
„Ten chlap zešílel.“
Ozvaly se další hlasy lidí, kteří tento incident viděli. Nákladní vůz zastavil. Muži však už nedokázali pomoci. Jeho tělo bylo zlomené do pravého úhlu.


* * *

Doktor Raiden byl se svou prací spokojen. Zrušil zelený kruh a pousmál se. Nevšiml si však muže, který stál u dveří a celé to viděl.
„Co jste to udělal, doktore?“
„Co myslíte? Já nic neviděl, vy ano?“ snažil se mlžit.
„Viděl jsem tu podivnou záři kolem vašeho těla.“
„Sluneční paprsky.“
„Doktore!“ ohradil se muž. „Viděl jsem to moc dobře a vzhledem k tomu, co se za poslední dny v Ósace událo, bych se rád dozvěděl, co jste zač!“
„Nerozuměl byste tomu.“
„Jestli si myslíte, že jsem jen obyčejný údržbář, že bych to nemohl pochopit, zkuste mě!
„Chcete, abych to udělal?“
„Ano, udělejte to!“ vyzval ho, aniž by měl tušení, k čemu dal vlastně souhlas.
„Dobře,“ kývl Raiden a udělal s ním to stejné, co se sestrou Hitomi. Vysál z něho během nepatrné chvilky jeho veškerou životní energii.
Když byl hotov, rozpadající se lidská schránka dopadla na zem. Po zvědavém údržbáři zbyl jen prach a brašna. O prach se postaral vítr.

Brašnu si někdo vezme, pomyslel si Raiden.

S čím nepočítal, že se objeví další osoba, Tentokrát zástupkyně vrchní sestry Riko, která začne křičet a ukazovat na něho.
„Vrah!“
„Bude to rychlé,“ řekl Raiden a vmžiku vytvořil průhledný meč, kterým rozťal lidské tělo na půl.
Lidská schránka dopadla na zem. Potřísnila zdi krví.
„Tvá arogance tě přivede k záhubě!“ pronesl hlas, který patřil dívce v barokních šatech.
„Proč jsi zde?“ zeptal se a vzápětí zrušil průhledný meč.
„Nevím, co se v tobě odehrává, ale tvá mysl není připravena stát se vykladačem Katachi – Origin,“ pronesla a zvedla paži.
„Dej mi ještě šanci!“ vyhrkl najednou. „Udělal jsem chybu, ale uvidíš, že jsi zvolila toho správného!“
„Důvěřuješ mi?“
„Samozřejmě,“ kývl a poklekl jako poslušný sluha.
To se Taye líbilo a dala mu šanci, aby se vrátil k původnímu plánu.
„Víš, jaký je tvůj úkol. Toho se drž!“ řekla a přistoupila blíž.
Raiden hleděl do země a neodvážil se oponovat, ačkoliv měl ve skutečnosti jiné plány se svou mocí.
„Pokud selžeš, zemřeš! To měj na paměti!“ dodala a zmizela.
„Hai!“ špitl pokorně.

Jakmile byla pryč, vstal a pousmál se. Vrátil se, co nejkratší cestou do svého lékařského pokoje.
„Doktore Raidene!“ křikla sestra Eniko. „Slyšel jste o doktoru Takawashim?“
„Ne! Co se stalo?“
„Spáchal sebevraždu.“
„Hrozné.“
„Ano.“
Raiden pokynul hlavou a zmizel ve svém lékařském pokoji.

* * *

Asi po půl hodině mu zazvonil na stole telefon.


**

„Ano?“
„Jsem nadporučík Yukinora, Sekce 44.“
„Armáda?“
„Ne, speciální policejní složka.“
„Nikdy jsem o vás neslyšel.“
„Vznikli jsme krátce před tím, než se objevily ty neznámé bytosti a do Ósaky jsme přijeli krátce po tom zemětřesení.“
„Aha, už chápu. A co mi chcete, nadporučíku?“
„Slyšel jsem o tom vašem zázraku.“
„Zázraku?“
„Ta žena po té autonehodě žije prý díky vám.“
„Kdo vám to řekl?“
„Mám své zdroje.“
„A co po mě chcete?“
„Možná byste mi pomohl s jedním případem.“
„O co se jedná?“
„Policista v bezvědomí, 5 dní.“
„Kde leží?“
„V Kóbe.“
„Zařídíte převoz do Ósaky?“
„Ještě dnes ho letecky nechám přemístit.“
„Dobře, v tom případě jsme domluveni.“
„Děkuji, doktore.“
„Uvidíme se.“
„Samozřejmě.“
„Na shledanou.“


**


Doktor Raiden položil sluchátko. Okamžitě ho napadlo, že by tohoto setkání mohl využít. Ještě nevěděl, jak, ale věřil, že ho něco brzy napadne. Dostat se do přízně policejní jednotky, která zasáhla proti Amorfinům, je dobrý plán, jak jim uškodit. Taya by tohle ocenila, pomyslel si a škodolibě se pousmál…
Autor Danny Jé, 20.04.2020
Přečteno 73x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter