KODEX KATACHI

KODEX KATACHI

カタチ



# 24



Ten samý den odpoledne se vraceli Shigeki a Azami ze školy, když potkali skupinu čtyř starších kluků, než byl Shigeki.
„Děláš doprovod holčičkám?!“ zazněla posměšná hláška směrem na dvojici, která kráčela proti nim.
Dvojice si jich však nevšímala, to zřejmě jednomu z party adolescentů vadilo.
„Co kdybys nám ukázala svou tašku?!“
„Jo, vybal to!“ přidal se další a postavil se Azami do cesty.
„Je tohle nutné?“ zeptal se Shigeki.
„Možná jo, a možná ne,“ zazubil se mladík se žlutým trikem Trigun.
„Tohle animé je super!“ pronesl Shigeki v naději, že to mladíka odradí a naopak si o tom animé popovídají.
Bohužel ho to vůbec nezajímalo.
„Tu tašku!“ vyštěkl znovu a natahoval rukou po Azami.
Jakmile se dotkl jejího ramene, ucukl.
Au!
„Co to sakra bylo?“ ohradil se a ustoupil zpět.
Jeho kumpáni se na něho podívali a pak se spustil ohromný smích, který jejich bosse naopak vyprovokoval.
„Jestli nám nedáš tu tašku, tak si podáme tvého kamaráda,“ podíval se na Shigekiho.
„K čemu je vám holčičí taška?“ podivil se Shigeki a odstrčil ruku jednoho z nich, který ho chtěl podruhé bouchnout do ramene.
Napoprvé to bral jako hloupou hru, ale brzy pochopil, že tahle skupinka potřebuje dostat za vyučenou.
„Tak, co bude?!“ vyhrkl mladík se žlutým trikem. „Už bylo dost legrace!“
„Tak odejděte!“ ozvala se Azami.
Chlapci se na sebe podívali a pak se znovu rozesmáli.
„To je teda bojovnice,“ pronesl jeden z nich.
„Varovala vás!“ promluvil Shigeki.
„Jo, slyšeli jsme!“
Azami si všimla, že jeden z nich vytahuje nůž, tudíž musela zaútočit první.

„Brayto!“

Po tomto zvolání se její obě ruce po loket rozzářily do tak oslnivé stříbrné, až si všichni musel zakrýt oči. Své ruce překřížila a dlaně sevřené v pěst namířila na protivníky.

„Sutoraiku!“

Vzápětí neviditelná tlaková vlna odhodila skupinku mladíků nejméně na deset metrů. Ruce měla stále překřížené.
„Jste otravný hmyz!“ vykřikla a čekala, jestli se mladící o něco pokusí.
Byli však tak vystrašení, že jakmile se zvedli ze země, utekli pryč. Poté Azami uvolnila pěsti a otevřela dlaně. Její paže přestaly zářit. Vše se vrátilo do normálu. Z Azami bylo opět malé a hodné děvče.
„Dokážeš být velmi nebezpečná,“ pronesl Shigeki, který byl z její schopnosti nadšený.
„Jsem Brighter – Brayto – Akaruku.“
„Když jsem měl amulet, dokázal jsem být taky nebezpečný.“
„Myslím, že jsi nebezpečný i jako Jushin. Až přijde ten správný čas, ukáže se i tvá hrozivá moc, když ji budeš potřebovat, Shigeki,“ dodala Azami.

Co ty o tom můžeš vědět, Azami, pomyslel si. Jsi Brighter několik hodin a ještě jsi nebojovala proti Amorfinům, kteří dokážou během chvilky vysát veškerou životní energii. Přesto máš znalosti a povědomí, které všechny dívky ve tvém věku zastíní. Kdyby tak o tvých schopnostech věděly. Mnohem více by si tě vážily.

„Mluvíš, jako dívka, která je starší než já,“ podivil se Shigeki. „Jsem rád, že jsi tu se mnou, děkuji!“
„Každý jsme něčím důležitý. Jen mnohdy nevíme čím, a jak bychom se mohli osvědčit,“ dodala s úsměvem na tváři.
Rukou ukázala směrem dopředu, a tím byl rozhovor na tohle téma ukončen.


* * *

Dvě ulice opodál.


Doktor Raiden alias Kazuaki připravil svůj plán a vyrazil pěšky z nemocnice směrem na jih. Podvědomě mířil domů, aniž si to uvědomoval. Zaregistroval výboj podivné energie, ale nevšímal si toho. Měl svůj cíl a za tím šel.
„Dávej pozor!“ ohradil se postarší muž s kabelou přes záda, když se s Raidenem srazili.
Doktor Raiden se na něj podíval a poprvé použil kodex Katachi na veřejnosti.
Švunk!
Ruka se mu proměnila ve světle zelený meč, kterým muži setnul hlavu. Jeho hlava se odkutálela kamsi stranou. Tělo dopadlo na chodník.
„Démon!“ vykřikla žena, která upustila tašky a snažila se utéct.
Marně.
Světle zelený meč jí zastavil. Mrtvá dopadla na chodník.
„Jsem Očista!“ pronesl s klidem a obě paže se najednou proměnily na biče. Dlouhé energetické biče.
Těmi zaútočil na lidi, kteří se v tento okamžik nacházeli poblíž. Zářivě zelená barva se střídala s rudou. Těla padala k zemi, jako přezrálé ovoce ze stromů. Energetické biče trhaly jejich těla a oddělovaly fyzickou část od energie, která po smrti vystoupala k obloze. Tam zmizela.
Gžžt!
Poslední záblesk zeleného biče zasáhl projíždějící autobus, který se rozpůlil a narazil do budovy. Okamžitě explodoval. Všech dvacet osm duší vystoupalo k obloze.
„To už stačilo!“ ozval se hlas z druhé strany ulice.
„Bylo na čase,“ pronesl Raiden arogantně.
Pousmál se a udělal dva kroky. Zelené biče zmizely. Už zase vypadal jako člověk.
„Nedostal jsi moc, abys zabíjel, jak se ti zlíbí,“ vykřikla dívka v barokních šatech.
„Je ti snad líto těch lidí?“
„Měl ses držet svého úkolu.“
„Nudil jsem se!“
„Měl jsi najít Ochránce.“
„Co když už tu žádní nejsou?“
„Proč vedu tenhle zbytečný rozhovor,“ odsekla Taya. „Jsi jen člověk, který zneužil svou moc pro vlastní potěšení. Měl jsi umřít.“
„Ale vždyť já jsem umřel. To tys mě přivedla ze záhrobí do světa živých.“
„Ano, to jsem udělala. A byla to chyba. Měla jsem plán…“
„…plán se změnil!“
„Ne, já ho změním!“ ohradila se a její ruce se vzápětí ztrojnásobily. Vytvořila kolem sebe šedivý vějíř, který připomínal páva.
Raiden padl na kolena a začal prosit o milost. Naříkal, žadonil o slitování. Taya by mu to skoro uvěřila, ale byla rozhodnuta ho zabít. Věděla, že pokus o zmrtvýchvstání u toho druhu se nepovedl.
Vžžžt!
Krátce předtím, než se objevila energie kolem vějíře, přišel zásah ze zadu.
„Do Ni – Fáze Dva – Sutoraiku!“ ozval se hlas nadporučíka Yukinory v reproduktoru, který přijížděl v obrněném transportéru.
Vžžžt!
Druhý úder přišel z levého boku, kde stál druhý transportér speciální jednotky Sekce 44. Byl přikrytý plachtou a čekal na rozkaz k útoku. Jeho energetický výboj zasáhl Mocného Amorfina do míst, kde nebyl chráněn.

Tlaková vlna dívku v barokních šatech odhodila. Narazila do domu a vytvořila v něm obrovskou díru. Snažila se postavit na nohy a vrátit nepříteli úder. Na to však nebyla dost silná a připravená na rozdíl od jednotky vedené nadporučíkem Yukinorou.
„Do San – Fáze Tři – Sutoraiku!“ ozval se znovu hlas nadporučíka Yukinory z reproduktoru.
Vžžžt!
Fázové dělo nedalo Mocnému Amorfinu šanci. Dívka klesla k zemi. Její jemnohmotná schránka se začala bortit. V posledním okamžiku se stačila podívat na Raidena, který stále klečel na zemi, ale sledoval, jak se rozpadá a opouští tento svět.
„Já mám svůj plán!“ řekl.
Věděl, že to neuslyší, ale předpokládal, že umí odezírat ze rtů.


* * *

Hned poté vyskákali muži z druhého transportéru, který zastavil před klečícím doktorem Raidenem, aby se ujistili, že Amorfin už není hrozbou. Na uniformách měli nápis:


セクション 44


Každý věděl, co to znamená.

„Měl jste štěstí, pane!“ pronesl praporčík Azakawa a zavelel mužům vpřed.
Bum!
V tom se ozvala obrovská exploze, která vytvořila v zemi pětimetrový kráter. Doktor Raiden měl štěstí, že před ním stál obrněný transportér. Uchránil ho tak před tlakovou vlnou, která při výbuchu nastala. Muži, kteří vyrazili vpřed, takové štěstí neměli. Energetická exploze vytvořila tak silný žár, že v okruhu sedmi metrů všechno lehlo popelem.
„Sakra!“ zaklel Raiden a ze svých úst plival prach.
Pomalu se zvedal ze země. Zrovna přijížděl obrněný transportér, který zastavil tři metry před ním. Chvíli bylo ticho, pak se otevřely dveře a z něho vystoupil nadporučík Yukinora.
„Přežil jste to,“ spustil jako první.
„Vskutku.“
„A já vás podezíral, že jste někdo jiný.“
„Někdo jiný?!“
„Ano.“
„A jako kdo, prosím vás?“
„Pojďte se mnou, postaráme se o vás,“ ukázal nadporučík rukou k vozidlu. „A možná vám řekneme, co se tady děje, když jste byl svědkem útoku toho Mocného Amorfina,“ dodal Yukinora a pomáhal doktoru Raidenovi do vozu.
Transportér se rozjel.
„A co to používáte za zbraně?“ zeptal se Raiden po chvíli.
„To jsou ionygratory.“
„Hodně nebezpečné zbraně.“
„Ano, to jsou.“
„Jsem rád, že jsem na vaší straně, nadporučíku.“

Yukinora přikývl a nařídil odjezd k nemocnici…
Autor Danny Jé, 22.04.2020
Přečteno 73x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter