Jak chutná láska 09

Anotace: ...

Sbírka: Jak chutná láska

9

 

„Ahoj, můžu tě na chvíli vyrušit?“ Lisa nakoukla do kanceláře a Lena vzhlédla od práce.

 

„Ahoj, ale jo, pokud tohle stihnu dneska dokončit,“ opřela se na židli a protáhla se. „Co potřebuješ?“

 

„Víš, nemohla jsem si nevšimnout, že pořád randíš s panem Přitažlivým,“ Lisa se zaculila, uvelebila se naproti Leně a čekala na reakci.

 

Lena si povzdechla. „To chápu. Já s ním žiju, Liso,“ přiznala neochotně. Týden po jejich první společné noci se dohodli, že se nastěhují k Ericovi a před dvěma týdny to k velkému nadšení Dannyho uskutečnili.

 

„Páni!“ Lisa vykulila oči. „Takže je to vážný... To je mi líto. Chtěla jsem ti říct... Teď nevím, jestli mám,“ zvedla se a předstírala, že chce odejít.

 

Lena protočila oči, věděla, že Lisa spoléhá na její zvědavost. „Tak to vysyp,“ vyzvala ji a nasadila poker face.

 

„Víš, včera jsem ho viděla vcházet do pizzerie s krásnou blondýnkou,“ řekla Lisa tiše s patřičným nádechem vzrušení v hlase. „Pršelo, on nesl deštník a ona do něho byla zavěšená.“

 

„Jo? To musela být Eva, manželka jeho přítele. Dnes k nim jdeme na návštěvu. Je to všechno, Liso? Mám moc práce,“ Lena se usmála a položila zase ruce na klávesnici. „Fakt to dneska musím dokončit, promiň.“ Odvrátila se a pokračovala v práci, ale srdce se jí bolestně sevřelo a zvoneček, který už tak dlouho neslyšela, začal v její hlavě zase zvonit. Eva měla světle hnědé vlasy.

 

„Jo, jasně, to je celé,“ Lisa otevřela dveře a její zklamání bylo cítit ve vzduchu. „Jen jsem myslela, že bys to měla vědět. Tak se měj,“ vyklouzla ven a zavřela za sebou dveře.

 

Lena dokončila, co musela a po tu dobu si nedovolila přemýšlet o Lisiných slovech. Trvalo jí to déle, než předpokládala, takže byla ráda, že se s Ericem ráno dohodli, že dnes vyzvedne Dannyho sám. Lena Lise nelhala, skutečně měli dnes jít na večeři ke Goranovým.

 

Ve tři opustila kancelář a zamířila na parkoviště. Byla trochu rozpolcená. Z větší části Ericovi bezpodmínečně věřila, ale ta zbývající, úplně malá část v ní byla trochu zmatená. Myšlenky jí vířily v hlavě a ona se je snažila zaplašit. Nakonec potřásla hlavou a rozhodla se, že se Lisou nenechá otrávit. Jestli na tom všem je něco pravdy, Eric jí to určitě sám vysvětlí.

 

Už zdálky je viděla u jeho auta, svého syna a svého milovaného muže, jak si povídají, zatímco na ni čekají. Eric byl v podřepu, Danny mu seděl na koleni a něco spolu probírali. Uvědomila si, jak moc je oba miluje a rychle umlčela ten protivný zvoneček.

 

Danny si jí všiml první, rozběhl se k ní a skočil jí do náruče. Přitiskla ho k sobě a na moment zabořila obličej do jeho vlásků.

 

Eric k ní došel taky. „Ahoj, jsi v pohodě?“

 

Podívala se mu do očí a usmála se. On má snad v hlavě schovanej nějakej radar. „Ahoj, jasně. Proč by ne?“ postavila Dannyho na zem. Eric přikývl, políbil ji na tvář a neřekl nic.

 

*

 

Po večeři u Goranových Danny s Charlie zmizeli v dětském pokoji. Začali si ohromně rozumět. Lena s Evou šly vykoupat a uložit malého Thea a Eric s Joelem osaměli v obýváku se sklenkami whisky v ruce.

 

„Tak jak jde život?“ zeptal se Joel.

 

„Myslíš s Lenou? Úžasně. Před dvěma týdny se ke mně oba nastěhovali, Joeli, žijeme jako rodina,“ Eric se napil. „Jsem tak šťastnej, že se začínám bát, kdy se něco pokazí.“

 

„Proč by mělo? Mají tvoje obavy nějaký důvod?“

 

„Ani ne,“ zamyslel se. „Jen mi dneska Lena přišla... no, řekněme, ne úplně ve své kůži. Je to jen můj pocit, ale jakoby něco tajila. Něco, co jí vrtá v hlavě.“

 

„Zeptal ses jí na to?“

 

Eric zavrtěl hlavou. „Čekali jsme na ni na parkovišti a pak jsme se chystali k vám. Ale hned jsem se jí ptal, jestli je v pořádku a ona odpověděla 'proč by ne'. Už jenom to mě zalarmovalo. Nevím, jestli na ni tlačit a ptát se, co se děje.“

 

„Hm, to je zajímavý. Asi bych počkal, jestli nezačne sama. Ale nečekal bych dlouho,“ pokrčil Joel rameny. „Jde o to, co v tom je. Kdyby v tom byl Klaus, tak by to netajila.“

 

„To určitě ne, to by mi řekla,“ potřásl hlavou. „Ale pořád na to musím myslet.“

 

„To věřím. Pořád se jí bojíš dotýkat?“ usmál se Joel na půl úst.

 

„Teď už vůbec ne,“ oči se mu rozzářily a Joel už se dál nepotřeboval ptát.

 

Zasmál se. „To je super,“ poplácal Erica po zádech. „Záříš jak lampion, to mluví za vše. Mám z vás radost.“

 

Charlie vběhla do místnosti a mávala papírem v ruce. „Tati, tati, koukej!“ skočila Joelovi do náruče.

 

„Páni, to je hezký! To jsi kreslila sama?“ Joel zareagoval nadšeně, oči mu zajiskřily. „A kde máš Dannyho?“

 

„Tady jsem,“ Danny stál mezi dveřmi a vypadal trochu zaraženě.

 

Za ním se objevila Lena. „Pustíš mě dovnitř?“ Danny udělal dva kroky dovnitř, aby mohla projít. Lena se usadila vedle Erica.

 

Joel se podíval na Dannyho a natáhl k němu ruku. „Pojď sem, Danny. Pojď a pošeptej mi, co se děje,“ Joel si ukázal na ucho. Danny se zaculil a po chvíli váhání k němu šel. Joel si přesunul Charlie na jedno koleno a Dannyho si posadil na druhé. Danny se naklonil k jeho uchu a něco mu pošeptal. Joel přikývl a zvážněl. Zadíval se na Dannyho. „Můžu o tom mluvit nahlas?“ Danny přikývl. „Víš, já myslím, že to není úplně pravda, když říkáš, že nemáš tatínka,“ podíval se krátce na Erica a pak se obrátil na Lenu. „Co je Eric pro Dannyho? Strejda? Nebo prostě Eric?“

 

Lena se usmála a rozpřáhla na okamžik ruce. „To záleží na Ericovi,“ podívala se na Erica.

 

„Ericu?“ zeptal se Joel a jeho pozornost se přesunula k němu.

 

„No, vlastně jsem jeho tatínek, když mě bude chtít!“ Eric se usmál na Dannyho, šel k němu a vzal ho do náručí.

 

Danny se k němu přitulil, omotal ho rukama i nohama. „Tati.“

 

„Zlatíčko moje,“ Eric zavřel oči a sevřel chlapce v pevném objetí. Lena je pozorovala se slzami dojetí v očích. Vůbec si nevšimla, kdy Joel s Charlie opustili obývák. Po chvíli Eric otevřel oči a sedl si k Leně s Dannym v náručí.

 

Danny k ní zvedl oči. „Zlobíš se?“

 

„Proč bych měla?“ trochu se zasmála. „Jsem šťastná, že máš konečně tatínka.“

 

*

 

Po obědě Lena vyšla za doprovodu Lisy z kantýny. Byl konec září, slunce svítilo na modré obloze tak, jak to měla ráda. Lena měla skvělou náladu, tak jí ani nevadilo, že se k ní Lisa připojila. Poslední dva dny proběhly v naprosté pohodě a doma často slýchala slůvko 'tati', jak si to Danny užíval. Usmála se pro sebe a ani si nevšimla postavy stojící před budovou.

 

„Ahoj, krásko,“ oslovil ji Klaus a chytil ji za ruku.

 

Zamračila se a podívala se na Lisu. „Běž napřed, doženu tě.“ Lisa kývla a pár sekund si Klause zvědavě prohlížela. Pak se neochotně vzdálila. „Co tady děláš?“ obořila se na něj Lena a vytrhla mu ruku.

 

„Chtěl jsem ti udělat radost,“ zakřenil se Klaus. „Víš, je to škoda, protože přijdeme o velkou zábavu, ale nakonec jsem se rozhodl to neposlat. Becky nechce, abych jí přivedl domů cizí dítě.“

 

„Ale...,“ Lena si dala ruce v bok. Už se dokonale ovládala. „To je fakt škoda. Mám už právníka, svědka a pár fotek toho, co ses na mě dopustil. Myslím, že spíš nechce, abys to všechno platil.“

 

„Vážně? Jsi pohotová,“ pokýval hlavou. „Líbí se mi, jak si věříš. Změnila ses,“ odmlčel se. „To kvůli tomu vlasatému vousáčovi? Dávej si pozor, Leno.“

 

„Máš pravdu, změnila jsem se, teď jsem konečně normální a žiju stejně jako ostatní,“ přimhouřila oči. „Jak to myslíš, že si mám dávat pozor?“

 

„Na vousáče si dávej pozor. Včera jsem tě hledal, čekal jsem u tebe před domem a on odtamtud vyšel s krásnou blondýnkou. Nejspíš si to tam pěkně rozdávali, když jsi nebyla doma,“ zasmál se.

 

Lena se nenechala vyvést z míry, zavrtěla hlavou a spolkla informaci, že už tam nebydlí. „Nedělej si starosti, o Evě vím,“ zalhala a usmála se. „Ještě něco? Musím jít do práce.“

 

„To je fajn. Zkus popřemýšlet o tom, že bych se třeba s Dannym vídal. Na oplátku, že tu žalobu nepošlu, hm?“ zvedl obočí.

 

„Na to zapomeň, Klausi. Byla bych hrůzou bez sebe, co bys mu mohl provést,“ odvrátila se od něj a zamířila do budovy.

 

„Ještě se ozvu,“ zavolal ni, ale už se ani neohlédla.

 

*

 

Eric nakoukl do Leniny kanceláře, ale spatřil tam jen Lisu. Obočí mu vylétlo vzhůru.

 

„Ahoj, je tu někde Lena?“ oslovil ji nerad.

 

„Ahoj. Není, před chvílí upalovala do školy, volali jí, že Dannymu není dobře, aby ho vyzvedla. Má zbytek dne volno,“ vstala a šla k němu blíž. „Mimochodem viděla tě z okna, jak venku stojíš s tou blondýnkou, co jsem tě s ní viděla minulý týden.“ Náhle zahlédla onu dívku vykukovat za jeho zády.

 

Eric si povzdechl. „Tys jí něco řekla, viď?“ zamračil se.

 

„Samozřejmě, cítila jsem to jako svou povinnost jí říct, že ji podvádíš,“ pokrčila rameny Lisa.

 

Eric si odfrkl. „Ty jseš ale potvora. Copak já ji podvádím?“

 

„A ne snad?!“ dala si ruce v bok a vystrčila bojovně bradu.

 

Blondýnka se dotkla jeho ramene. „Pojď pryč,“ odvedla ho ven. „Tys o mně Leně neřekl, viď?“ zeptala se venku.

 

Eric zavrtěl hlavou. „Chtěl jsem jí to říct dneska a rovnou tě představit.“

 

„Promiň, ale jsi pěknej pitomec. Jestli jí tahle něco vyzvonila a ještě nás dneska viděla...,“ potřásla hlavou.

 

Eric si prohrábl vlasy a povzdechl si. „Máš pravdu, to jsem podělal. Vím přesně, co si myslí a jak se cítí,“ zaklel. „Já jsem takovej vůl.“

 

„Pojď, najdeme ji doma a třeba si to nechá vysvětlit,“ pohladila ho po paži. Zamířili spolu k parkovišti.

 

*

 

Když taxík zastavil před domem, Lena vystoupila s Dannym v náručí, v ruce připravené klíče. Poprosila řidiče, ať nechá zavazadla před domem, že musí nejdřív odnést Dannyho a pak mu zaplatí. Řidič jí kupodivu ochotně doprovodil nahoru a počkal na chodbě, než odnesla Dannyho do postele a vrátila se k němu. Postavila kufr s taškou do předsíně, vylovila peněženku a s díky mu zaplatila. Zavřela dveře a šla do dětského pokoje. Sáhla Dannymu na čelo, evidentně měl teplotu. Převlékla ho do pyžamka a přinesla mu aspirin.

 

„Zvládneš to spolknout, viď?“ podala mu sklenici vody.

 

Danny přikývl a vzal si prášek. „Kdy přijde tatínek?“

 

Lena polkla, zatím neměla příležitost se nad celou situací zamyslet. „To nevím, Danny. Jsme doma, zase v našem bytě. Nechceme ho přece nakazit, viď? Zvládneš to bez něj, jsi přece velkej kluk,“ pohladila ho po tváři. „Uvařím ti čaj. Teď odpočívej. Zavolám do práce, že zítra nepřijdu. Je pátek, budou si muset beze mě poradit. Nenechám tě samotného a se mnou jít nemůžeš, ani do školy.“ Šla do kuchyně, připravila čaj a odnesla ho do dětského pokoje. Danny mezitím usnul. Políbila ho na čelo a doufala, že mu bude líp, když se trochu prospí.

 

Po tom, co jí včera řekl Klaus a co dneska viděla na vlastní oči, by se nedokázala přetvařovat. Možná byla naivní, ale ne pitomá. Uvelebila se v křesle s hrnkem kávy a konečně nechala volný průchod svým citům. Slzy jí stékaly po tvářích. Proč jí neřekl, že si našel jinou? Čekal, že mu udělá scénu? Nebo si chtěl nechat obě? Chtěla jsi riskovat a prostě to nevyšlo. Máš, co jsi chtěla. Užila sis pár měsíců štěstí, teď to zas potáhneš sama. Neuměla si představit, jak tohle vysvětlí Dannymu. On našel tatínka a byl tak šťastný. A teď je všechno ztraceno.

 

Napila se a postavila hrnek na stůl. Mobil se rozdrnčel. Když viděla, že to je Eric, hovor nepřijala. Neměla sílu s ním mluvit. Za chvilku jí přišla textovka.

 

'Leno, dovol mi to, prosím tě, vysvětlit.'

 

Lena pustila mobil z ruky, jako by se opařila a nechala ho ležet na stole, i když začal zase vyzvánět. Rozplakala se, ta bolest v hrudi byla nesnesitelná. Pořád ho tolik milovala a přitom nenáviděla.

 

*

 

„Ericu, přestaň tady poletovat, je to jasný. Vrátila se domů.“

 

Eric seběhl se schodů do předsíně poté, co proběhl celý dům. Lena s Dannym byli pryč.

 

„Máš pravdu, Olivie,“ potřásl hlavou a vytáhl z kapsy mobil. Chvíli čekal, pak se podíval na display. „Vytípla to.“

 

„Tak jí napiš textovku,“ Olivia šla do kuchyně. „Uvařím kafe, dáš si?“

 

„Kafe? Mně je to jedno.“ Eric šel na verandu, poslal textovku, položil mobil na stůl a rozhlédl se po zahradě. Bylo mu smutno k zalknutí. Vzal mobil znovu do ruky a zkoušel Leně volat. Nezvedala to. Už to ani nevytípla. Zkusil to několikrát, bez úspěchu. Tak strašně toužil slyšet její hlas, srdce se mu svíralo strachem, že už ji nikdy neuvidí. A Dannyho..., uvědomil si, že Lisa říkala, že mu nebylo dobře. Teď se ani nedozví, jestli je Danny v pořádku. Připadal si najednou hrozně sám.

 

Olivia přinesla dva hrnky s kávou a jeden mu vtiskla do ruky.

 

„Dík,“ hlesl. Sedla si k němu a položila mu ruku kolem ramen. „Musím za ní jet, nezvedá mi telefon. Na textovku neodpověděla. Danny je nemocnej a já ani nevím, co mu je. Lena je na to sama,“ napil se a vstal.

 

Olivia ho chytila za ruku a stáhla ho zpátky na lavici. „Přestaň vyvádět. Teď za ní nejezdi, stejně by ti nejspíš neotevřela.“

 

„Mám klíče...“

 

„Tak na to zapomeň. Evidentně s tebou nechce mluvit a ty se tam vloupáš, ne? Brácho, uklidni se a začni normálně myslet!“

 

Eric se nadechl a podíval se na ni. „To se ti řekne... Neumíš si ani představit, jak jsem byl šťastnej, že je mám... A teď...,“ polkl a dal si hlavu do dlaní.

 

„Já ti věřím,“ pohladila ho po vlasech. „Jenže se na to podívej z jejího pohledu,“ povzdechla si. „Měl jsi jí to hned říct. Stydím se, že jsme vlezli do jejího bytu... jen tak...“

 

Eric zvedl hlavu a podíval se na ni. „Udělal jsem strašnou chybu, viď?“

 

„Udělal,“ přikývla. „Budeš jí to muset příležitostně vysvětlit, aby aspoň věděla, že jsi jí nepodvedl a že ji máš pořád rád.“

 

„Co když už mě ona nemá ráda?“ odmlčel se. „Jak jí to mám vysvětlit, když mě k sobě nepustí?“

 

„Podívej, tak, jak ty ji teď toužíš vidět, ona tebe vidět nechce. Musíš jí dát nějakej čas, aby se trochu vzpamatovala. Aby si to mohla promyslet,“ napila se kávy. „Přece tě nepřestane mít ráda ze dne na den, i když uděláš chybu.“

 

„Snad ne. Mrzí mě, že jsem ji zklamal. Když si představím, jak jí musí být...“

 

„To víš, že jí z toho není dobře,“ zamračila se. „Štve mě, že jste od sebe kvůli mně. A kvůli takové školácké chybě. Ale teď nezbývá nic jiného než to nějak napravit. Zítra ji snad uvidíš v práci, ne?“

 

„Jasně. Zítra ji najdu a promluvím s ní,“ odpověděl už vyrovnaněji. „Ale ty za to rozhodně nemůžeš.“

 

*

 

„Ahoj, kde je Lena? Celej den jsem ji neviděl,“ Eric oslovil Lisu, když vyšla v poledne z kantýny.

 

„Ahoj. Lena dnes zůstala doma, má nemocného syna,“ podívala se překvapeně na Erica. „Ty to nevíš?“

 

„Ne, nevím,“ zamračil se. „Neříkala, co mu je? Nezvedá mi telefon.“

 

„Jen nějaká viróza. Včera měl teplotu, ale dnes už je to prý lepší. Ona od tebe utekla?“ vykulila Lisa oči.

 

„Vrátila se do svého bytu. Potřebuju s ní mluvit. Liso, já jsem ji nepodvedl. Já Lenu miluju a Dannyho taky,“ mluvil naléhavě a byl si jist, že Lisa to Leně určitě vyzvoní. „Tak se měj, musím jít něco dělat.“ S těmi slovy se vzdálil.

 

*

 

Lena se ráno probudila v křesle, vstala a zamířila do koupelny. Pak vešla do dětského pokoje. Danny ještě spal, tak mu opatrně sáhla na čelo a s úlevou zjistila, že už nemá teplotu. Nechala ho spát a šla do kuchyně připravit snídani. Rozhodla se nepřemýšlet. Věděla, že se s tím musí vyrovnat. Už kvůli Dannymu musí být silná.

 

Dala snídani na stůl a šla do obýváku. Podívala se na telefon a zjistila, že má deset zmeškaných hovorů od Erica. Osm ze včerejška a dva z dnešního rána. Přinutila se ke klidu a položila ho zpátky na stůl, když zapípala SMS.

 

'Je Danny v pořádku? Leno, prosím, ozvi se.'

 

Vypnula display a šla do kuchyně. Zaslechla Dannyho vycházet z pokoje.

 

„Mami?“ rozespala vkráčel do obýváku. „Musím dneska do školy?“

 

„Nemusíš. Jak ti je?“ Lena si k němu dřepla a pohladila ho po vlasech. „Máš chuť na snídani?“

 

„Dobře. Mám velkej hlad.“

 

„To je dobře, tak se pojď umýt. Dám ti čistý pyžamko.“ Vzala ho za ruku a vedla ho do koupelny.

 

*

 

„Kdy přijde táta?“ zeptal se Danny po snídani, když Lena umývala nádobí.

 

„Já nevím, Danny. Je v práci a včera jsem s ním nemluvila,“ Lena si otřela ruce. „Myslíš, že bys to tady zvládl pár minut sám? Potřebovala bych skočit do krámu, skoro nic tu nemáme.“

 

„Asi jo,“ Danny k ní zvedl oči. „Mami, proč zase bydlíme tady? Vy jste se pohádali?“

 

Lena si k němu sedla a vzala ho za ruku. „Ano. Víš, něco se stalo,“ povzdechla si. „Nevím, jak ti to mám vysvětlit. Prostě se s ním teď nechci, nemůžu... vídat. Já vím, že ty za to nemůžeš a že se na mě asi budeš zlobit. Ale vztahy mezi dospělými jsou složitý.“

 

„Já vím, taky mi to říkal. Ale já ho mám rád a stýská se mi,“ vlezl si k ní na klín a objal ji.

 

Lena zavřela oči, aby udržela slzy za víčky a přitiskla ho k sobě. „Já vím, zlatíčko, já vím.“ V tu chvíli Erica nenáviděla. Věděla, že Danny bude tatínka, Erica, postrádat čím dál víc.

 

*

 

„Mami, můžu už vstát? Já už jsem úplně zdravej,“ prohlásil Danny, když vešel odpoledne do obýváku. „Chtěl bych si kreslit.“

 

Lena odložila knížku, kterou se snažila číst a šla k němu. Sáhla mu na čelo.

 

„Já budu hodnej a nebudu běhat,“ dodal rychle, když pomalu přikývla, aby si to nerozmyslela.

 

„Tak jo,“ usmála se. „Ale jestli chceš sedět u stolu, musíš se obléknout. Půjdu s tebou.“ Vytáhla ze skříně mikinu s dlouhým rukávem, tepláky a ponožky. Vtom uslyšela v obýváku zvonit mobil. „Obleč se, půjdu se podívat, kdo volá.“

 

„Ahoj Liso, děje se něco? Nějakej průšvih v práci?“ přijala hovor, i když nebyla nijak nadšená. Mluvila s Lisou ráno, ptala se jí, jak je Dannymu. Ta je nějaká starostlivá.

 

„Ahoj Leno, nezlob se, že zase volám, jen jsem ti chtěla říct, že na tebe v poledne u kantýny čekal pan Nevěrný. Dušoval se, že tě nepodvedl a že tebe i Dannyho pořád miluje. Vypadal zklamaně, když jsem mu řekla, že jsi doma s Dannym. Ptal se, jak mu je, tak jsem mu to řekla. Doufám, že se nezlobíš, že jsem s ním mluvila.“

 

Lena zavrtěla hlavou. Kdy se stihla nadechnout? „Nezlobím, to je v pořádku, Liso. Díky za zprávu. Uvidíme se v pondělí. Měj se,“ zavěsila.

 

„To byl táta?“ vynořil se Danny v obýváku.

 

Lena zavrtěla hlavou. „Ne, to byla teta Lisa z práce, víš? Chtěla vědět, jestli v pondělí přijdu.“ Danny přikývl, otočil se a pomalu se šoural zpátky do dětského pokoje. Vtom zazvonil zvonek u dveří a v Leně se zastavilo srdce. Podívala se na hodiny nade dveřmi. Tři hodiny, to by mohl klidně být on.

 

„Táta!“ Danny byl v tu ránu na předsíni a hrnul se ke dveřím. Lena mu vstoupila do cesty, dřepla si k němu a vzala ho za ruce.

 

„Poslouchej, Danny, jestli je to on, pustím ho dovnitř... ale jen kvůli tobě. Na oplátku mi slib, že ho pak necháme odejít, protože se na něj moc zlobím,“ dívala se mu do očí a čekala, až to vstřebá. „Jsme domluveni?“ Viděla, jak se to v něm všechno pere, ale nakonec přikývl. Tenhle malý chlap se ji vždycky snažil pochopit. Pohladila ho po tváři. „Díky.“

 

Lena otevřela dveře. „Pojď dál. Na chvíli a jen kvůli Dannymu,“ ustoupila ode dveří a nechala Dannyho, aby se na něj vrhnul.

 

Eric ho vzal do náruče a vešel dovnitř. „Děkuju,“ podíval se na Lenu. Ta nehnula brvou a šla do kuchyně. Eric ji následoval s Dannym v náručí. Ten si položil hlavu na jeho rameno a ručkou ho drbal ve vousech.

 

„Slyšel jsem, že jseš nemocnej. Je to lepší?“ zeptal se tiše Eric a vychutnával si ten pocit, že je s Dannym, že ho drží v náručí.

 

Danny zvedl hlavu. „Včera mi bylo špatně, ale vyspal jsem se a je to lepší. A dneska jsem ani nemusel do přípravky,“ očima se vpíjel do Ericových a byl by nejradši, kdyby s nimi zase zůstal. Ale věděl, co mamince slíbil.

 

Eric ho nerad postavil na zem. „To je fajn, že je ti líp,“ odmlčel se. „Potřebuju si promluvit s maminkou. Nebude ti vadit, když nás necháš chvíli samotné? Neuteču bez rozloučení, neboj.“

 

Danny vážně přikývl. „Já ti zatím něco nakreslím,“ s těmi slovy zamířil do dětského pokoje.

 

Lena stála opřená zády o kuchyňskou linku, ruce založené na prsou. Dívala se na Erica a mlčela. Nehodlala mu to nijak ulehčit.

 

„Leno, vím, že se na mě zlobíš, vím, že ti Lisa řekla...“

 

„To je slabé slovo, že se zlobím, Ericu,“ přerušila ho příkře, „a Lisu vynech. Neviděla tě s ní jen ona. Našel sis jinou, ale mohl jsi mi to říct. Nebudu se ptát, co jste tady dělali. Jen mi řekni, kde jsi vzal tu drzost vzít do mého bytu někoho cizího, aniž bys mi to řekl.“

 

„Olivia je moje sestra, Leno. Přijela před pár dny do Palm Beach a kontaktovala mě. Bude se sem s rodinou stěhovat, její manžel tady dostal práci a zatím si nestačili najít bydlení,“ Eric polkl a vůbec mu nebylo dobře z toho, že se tohle Lena dozvěděla od někoho jiného. Měl v úmyslu se jí sám přiznat, že Olivii ukazoval byt a téhle výhody byl teď zbaven. „Byl jsem přesvědčenej, že bys jí to určitě nabídla taky, až bys ji poznala. Včera jsem byl za tebou v práci a chtěl jsem ti ji představit, ale ty už jsi byla pryč.“

 

„Je to tvoje sestra? A proč jsi mi o ní neřekl hned?“ Leně se trochu ulevilo, i když varovný zvoneček se rozezněl. Tohle bych mu mohla věřit, ale taky nemusela. „To, že jsi ji vzal sem, to mělo být překvapení? To se ti tedy povedlo!“

 

„Já nevím. Udělal jsem chybu,“ prohrábl si vlasy. „Chtěl jsem tě překvapit tím, že ti ji představím. Nechtěl jsem... Já si uvědomuju, že jsem neměl právo to udělat, i když mám klíče,“ vytáhl je z kapsy a položil je na stůl. Připadal si, jak když sám sobě právě přibouchl zadní vrátka, ale měl pocit, že by jí klíče měl vrátit. „Rozhodně jsem si nenašel jinou, Leno. Olivia je skutečně moje sestra. Já bych tě nikdy nepodvedl,“ potřásl hlavou. „Vím, že jsem slíbil, že tě nezklamu, což jsem bohužel udělal, ale pořád tě miluju. A Dannyho taky. Jste celej můj svět,“ oči se mu zaleskly. „Je mi bez vás smutno,“ hlas mu selhal. Odvrátil se. Viděl, že Lena stojí na místě a tváří se pořád stejně nepřístupně. Vypadala jako bohyně pomsty, a přesto její přítomnost vnímal až do hloubi srdce. „Strašně rád bych to vzal všechno zpátky a udělal to správně, ale neumím vrátit čas,“ zašeptal. „Ty mi to neodpustíš, viď?“

 

„To zatím nedokážu,“ zavrtěla hlavou. „Zklamal jsi moji důvěru, i když sis, jak tvrdíš, nenašel jinou. Ale to, co jsi provedl..., to je, jako by ses mi vloupal bez dovolení do mého soukromí. Jako bys mi vrazil kudlu do zad,“ otřásla se. „Asi bys měl jít.“ Cítila, že ztrácí vnitřní klid a nechtěla se před ním sesypat. Krátce přikývl.

 

Lena se pohnula od linky, obešla stůl z druhé strany, než stál Eric a zavolala na Dannyho, aby se šel rozloučit.

 

Danny přiběhl a strčil Ericovi do ruky obrázek. „To je pro tebe. Abys na mě nezapomněl, než se zase uvidíme.“

 

Eric si k němu dřepl a objal ho. „Děkuju. Jak bych mohl zapomenout?“ Když se Eric zvedl, zjistil, že Lena už čeká u dveří. „Postarej se zatím o mamku a nezlob ji,“ rozcuchal mu vlasy a pousmál se. Danny přikývl a zůstal stát v kuchyni. Díval se za Ericem a bylo mu těžko.

 

Eric se na chvíli zadíval Leně do očí, pak otevřel dveře a vyšel ven. „Omlouvám se, je mi to fakt líto. Neměl jsem v úmyslu ti ublížit,“ zašeptal, než odešel.

 

Lena zavřela dveře, opřela se o ně čelem a nechala slzy stékat po tvářích. Ucítila Dannyho drobné ruce, jak ji objaly v pase, sklonila se k němu a objala ho.

 

„Proč jsi tátu nechala odejít, když teď pláčeš?“ vzhlédl k ní a pohladil ji po tváři.

 

„Protože mě moc zklamal, víš?“ otřela si slzy.

 

„Ale máš ho ještě ráda, že jo?“ roztřásla se mu bradička. „Protože já jo a moc.“

 

„To je na tom to nejhorší, zlato moje, mám ho taky pořád ráda. Ale nemůžu nikomu dovolit, aby mi ubližoval. Neplakej. Zvládneme to. Já mám tebe a ty mě,“ vzala ho do náruče a šla do obýváku. Uvelebila se v křesle a přitulila svého chlapečka k sobě. Přitom si s hořkostí v srdci uvědomila, že ona sama mu vlastně ubližuje. Ale přece Ericovi neodpustí to, co provedl.