Schody do nebe 06

Schody do nebe 06

6

 

Tak koho tam ještě máme?“ zeptal se Damon. „Už se těším na víkend. Co tvůj nájemník?“ Za celý týden se o Ericovi nezmínil, až teď.

 

Je tam ještě paní Parkerová s vnučkou,“ zvedla se Lena a podala mu kartu. „Myslíš Erica? No, zatím žiju a zmizelo jen pár knížek, které si vzal do ložnice. Hltá detektivky,“ usmála se, uvedla paní Parkerovou a mávla na holčičku, aby šla dovnitř také.

 

No, musím vás zklamat, paní Parkerová. Do toho špitálu budete muset. Léky sice trochu zabraly, ale ty otoky tam jsou pořád,“ řekl Damon opatrně poté, co ji prohlédl. „S tímhle si nebudeme zahrávat, srdíčko by to nemuselo utáhnout.“

 

Ale, pane doktore, nešlo by to přesunout na pondělí? Mám u sebe Jessie a rodiče jsou na druhém konci světa, nemohou si pro ni teď přijet. Přijedou v neděli a v pondělí můžu...“

 

To nejde, to si fakt nevezmu na triko. Kdyby se něco stalo, co si ta malá počne?“ zavrtěl hlavou Damon. „Takhle budete pod dohledem, dají vás do pořádku a nejspíš budete za pár dní doma.“

 

Lena se podívala z Damona na Jessii a na paní Parkerovou a během vteřiny se rozhodla.„Paní Parkerová, já si tu malou vezmu do neděle k sobě, nedělejte si s tím hlavu. Mám dům ve Falling Waters, tam se jí bude líbit,“ Lena jí položila ruku na rameno a podívala se na Jessie. „Co říkáš, Jessie? Babička musí do nemocnice. Zvládneš to u mě ty dvě noci?“

 

Jessie se podívala na babičku, která měla slzy v očích, pak na Lenu a nakonec statečně přikývla. Lena ji pohladila po vlasech a usmála se. „Řekneš mi, co máš ráda a uvaříme si něco dobrého, Jessie. A budeme si hrát a číst a co budeš chtít, hm?“

 

Leno, můžeš zařídit tu sanitku?“ Damon ji pozoroval s úžasem. Tak Lena už bude mít nájemníky dva. Měl pocit, že se mu to snad jen zdá.

 

Jistě,“ Lena přešla ke stolu, zvedla telefon a začala vyřizovat vše potřebné.

 

Víš, že jsi neuvěřitelná?“ pronesl Damon, když Lenu doprovázel k autu. „Já se divím, že už dávno nemáš doma i ty ostatní bezdomovce.“

 

Ale jdi, zas takový blázen nejsem,“ zasmála se Lena.

 

Tím si nejsem úplně jistý. Dost na tom, že tam máš jednoho. A teď ještě tohle,“ zavrtěl hlavou a pozoroval ji, jak připoutává holčičku na zadním sedadle.

 

Napadá tě lepší řešení, Damone?“ zavřela dveře od auta a chystala se taky nasednout. „Zrovna tak jsem neměla jinou volbu s Ericem a ty to dobře víš.“

 

Dejme tomu, tohle beru. Co se týče Erica, víš, že mám jiný názor,“ zavrtěl hlavou.

 

Vím. Ale všechno je v pohodě, nedělej si starosti. Víš, že se střídáme ve vaření? Když přijdu takhle odpoledne domů, Eric už má uvařeno. Posekal trávník, se vším mi pomáhá. Je to dobrej chlap, který si tu šanci opravdu zaslouží.“

 

Co máš v plánu dál? Až se zotaví. Hledá si práci?“ zeptal se pochybovačně.

 

Na neděli má domluvený pohovor,“ usadila se za volant a stáhla okénko. „Jinak jsme zatím moc neplánovali. Jakmile bude mít práci a dostane nějaké peníze, budeme se moct bavit o tom, jak dál. Nechci na něj spěchat. U mě mu nic nechybí.“

 

Počkej, ty mu chceš dělat hotel pořád?!“ zvedl obočí a dal si ruce v bok.

 

Damone, ty mě neposloucháš!“ zamračila se. „Žádný hotel. Pomáhá mi, vaří, trval na tom, že si převlékne sám povlečení. Nechová se jako v hotelu! Za ten by musel zaplatit,“ zavrtěla hlavou. „Užij si víkend. Pozdravuj rodinku,“ naposled k němu zvedla oči, než nastartovala a odjela.

 

Damon tam stál a sledoval, jak odjíždí. To je ale tvrdohlavá ženská. Povzdechl si a zamířil k autu.

 

*

 

Když Eric zaslechl auto na příjezdové cestě, šel prostřít stůl. V pondělí uvařil, než přišla Lena z práce, druhý den vařila Lena, než šla na odpolední a tak se začali střídat.

 

Vtom zahlédl z okna kuchyně, že Lena nejde k domu sama. Vedla za ruku malé plavovlasé děvčátko. Rychle prostřel ještě pro jednu osobu.

 

Ahoj, tohle je Jessie. Její babičku jsme dnes museli poslat do nemocnice a její rodiče přijedou až v neděli, tak jsem si ji do té doby vzala k sobě,“ vysvětlila Ericovi. „Jessie, to je Eric, můj kamarád, jak jsem ti říkala.“

 

Ahoj Jessie, moc mě těší,“ potřásl jí rukou a usmál se. „Máš ráda kuřecí maso se zeleninou a houbami?“ Jessie přikývla. „A máš hlad? Mám prostřeno.“ Holčička zase přikývla a trošku se usmála.

 

Tak si půjdeme umýt ruce a já ti ukážu, kde je koupelna,“ Lena ji vzala za ručku a vedla ji do koupelny.

 

Eric zatím připravil jídlo na stůl. „Jak to zvládáš s příborem? Mám ti dát radši lžíci?“ obrátil se Eric k Jessie.

 

Lžíce je lepší,“ zvedla k němu plaše oči.

 

Tak jo, žádnej problém. Cokoli budeš chtít, stačí říct,“ mrkl na ni a pustili se do jídla.

 

Jessie zabořila lžíci do jídla, které krásně vonělo, a taky skvěle chutnalo, jak zjistila po pár prvních soustech. S plným bříškem se hned cítila o něco lépe.

 

Po večeři Lena vytáhla ze šuplíku v obýváku krabici. „Znáš 'Člověče, nezlob se'? Můžeme si zahrát,“ položila hru na stůl, když Jessie kývla. „Já musím nejdřív umýt nádobí.“

 

Tak my to zatím připravíme na verandě,“ navrhl Eric a vedl Jessie ven. „Dáš si něco k pití? Čaj, nebo limonádu? Co máš radši?“

 

Limonádu,“ zněla tichá odpověď.

 

Já taky. Hned jsem zpátky.“ Když se vrátil, postavil před ni sklenici s limonádou.

 

Děkuju,“ hlesla Jessie a upila ze sklenice.

 

*

 

Lena dala nádobí do myčky a poklidila kuchyň. Pak zamířila na verandu a potěšilo ji, když zaslechla veselý smích. Doufala, že se tady bude Jessie líbit. Také byla zvědavá, jak Eric zareaguje na malou holčičku.

 

Eric s Jessií už hráli druhou hru. Lena se k nim posadila. „Tak jak vám to jde?“

 

Ta malá potvůrka vypadá, že už podruhé vyhraje,“ zasmál se Eric. „Asi to neumím.“

 

Jessie se zaculila a dostala do domečku poslední figurku. „Vyhrála jsem, zase!“ podívala se vítězně na Lenu.

 

Pane jo, tobě to ale jde,“ usmála se Lena. „Už umíš počítat, viď?“

 

Do deseti umím. Já už půjdu v září do školy,“ zatvářila se pyšně Jessie.

 

Lena ji pohladila po vláskách a v duchu si říkala, jaké by to bylo, kdyby měla svoji vlastní holčičku. Připojila se k nim a vydrželi u hry docela dlouho. Párkrát vyhrála Lena a jednou Eric, ale většinu vítězství si připsala Jessie.

 

Kolem šesté se Lena zvedla a šla připravit večeři. Udělala obloženou mísu se sýrem, šunkou a nakrájenou zeleninou a k tomu pečivo. Jedli venku. Lena měla radost, když viděla, s jakou chutí Jessie baští.

 

Je čas jít spát, Jessie. Chceš svůj vlastní pokoj, nebo bys radši spala se mnou v ložnici?“ zeptala se Lena po večeři.

 

Doma mám svůj pokoj,“ pokrčila rameny Jessie. „Ale... opravdu bych mohla být s tebou?“ podívala se váhavě na Lenu.

 

No samozřejmě, budu ráda,“ Lena přikývla. „Půjdu připravit peřiny. Přinesu ti pyžamko, co jsme koupili a pak půjdem do koupelny.“

 

*

 

Lena odložila knížku na noční stolek a chvíli se dívala do spící tváře holčičky. S blonďatými vlásky rozhozenými na polštáři vypadala jak andílek. Lena se usmála, vstala a pohladila ji po tváři. Pak se potichu vykradla z ložnice, aby ji nevzbudila.

 

Usnula?“ zvedl k ní oči Eric, který popíjel kávu na verandě. „Dáš si kávu?“

 

Jo, spinká,“ usmála se Lena. „Dám, ale můžu si ji udělat.“

 

Eric vstal. „Je hotová v konvici. Jen si sedni, musíš toho mít za celý den dost,“ vzdálil se do domu a za chvíli byl zpátky s hrnkem kávy, který jí podal.

 

Děkuju,“ s chutí se napila. Za těch pár dní si rychle zvykla, že není sama doma. Eric byl pozorný a snažil se jí pomáhat. A teď s tou malou v domě měla pocit, jako by byli rodina. Zatřepala hlavou a odložila hrnek na stůl, jak se lekla vlastní myšlenky. To je přece nesmysl. Holčička není její a Eric... se stal jejím přítelem, ale nic víc. Jak ji tohle mohlo napadnout? Zamračila se.

 

Nechutná ti?“ Eric ji upřeně pozoroval a říkal si, co se jí asi honí hlavou.

 

Ne, káva je výborná. Učíš se rychle,“ pousmála se ve snaze zahnat svoje podivné myšlenky co nejdál od sebe.

 

Dík. Dělám, co můžu. Chci si ten pobyt tady zasloužit,“ pokrčil jedním ramenem. „Je ti smutno?“

 

Rychle k němu otočila hlavu, jak se dívala do zeleně před sebou. Začalo se pomalu stmívat, tak se zvedla a rozsvítila světlo na verandě.

 

Jak tě to napadlo?“ zeptala, když si sedala.

 

Tak. Vypadala jsi zasněně a možná trošku zachmuřeně.“

 

Aha. Jen jsem si zkoušela představit, jaké by to bylo mít takovou holčičku,“ dívala se zase před sebe. „Myslím... svoji vlastní...“

 

Jessie je prima. Bylo by určitě fajn mít rodinu. Taky mě to napadlo,“ přiznal se. „Tobě se to ještě určitě podaří. Jsi mladá, Leno.“

 

Povzdechla si. „Možná... Můj manžel už tu není...,“ podívala se na něj. „Počkej, chceš říct, že ty už jsi tak starej, že se na rodinu nezmůžeš?“ naklonila hlavu na stranu a přimhouřila oči. „Víš, co jsem ti říkala v nemocnici? Udržuj si optimismus, bude ti líp.“

 

Nejdřív musím najít tu pravou,“ zasmál se. „Ale starej se fakt necítím. To já jen že jsem o dost starší,“ prohrábl si vlasy. Zvláštní, jak Lena vždycky šikovně odvede pozornost od sebe. „A co ten Liam? Říkala jsi, že ti pořád volá. Taky jste měli rande, ne?“ Pocítil mírné bodnutí u srdce. Že bych žárlil?

 

Liam?“ zasmála se. „S tím jsem byla jednou na kafi, to nebylo žádné rande. Volá mi už několik dní a já jsem ho pořád odbývala. Neměla jsem čas. On je rozvedený a je sám, potřeboval si promluvit. Je to Kolův kamarád. Ale není to nic vážného,“ zavrtěla hlavou. „Já vlastně ani na žádnou známost nemám čas.“

 

Co není, může být,“ nadhodil zkusmo, téměř proti své vůli. Byl sám překvapený, jak se mu ta představa nelíbí, i když Liama vůbec nezná.

 

Ne, to ne,“ potřásla hlavou a upila kávy. „Liam je spíš kamarád, i když on to tak asi vidět nechce.“

 

Na jeho místě bych asi taky stál o něco víc,“ vyhrkl a vzápětí se lekl, že to řekl nahlas. Zasmál se, aby to zamaskoval.

 

Lena se taky zasmála, ale v duchu zpozorněla. „Asi bychom měli jít spát. Ta malá nás určitě ráno brzy vzbudí,“ dopila kávu a zvedla se.

 

*

 

Ráno se Lena probudila jen napůl. Ucítila, že Jessie je k ní přitulená, ani neotevřela oči a ještě si dovolila usnout.

 

Když se probudila podruhé, ještě než otevřela oči, věděla, že holčička už vstala. Zamířila do koupelny, a když vyšla na terasu, spatřila Erica a Jessii, jak si hrajou s míčem. Stáli proti sobě a různými způsoby se jej snažili dopravit k tomu druhému, ať to bylo házení, nebo kopání. Došlo i na kutálení. Smáli se a vypadali, že se výborně baví.

 

Zpočátku si Leny ani nevšimli, zabraní do hry. Na stole byla připravená snídaně, tak si nalila kávu a namazala si rohlík máslem. Opřela se a pozorovala ty dva.

 

Oba běhali po trávě, jak se snažili dohonit míč. Lena se musela smát, když slyšela jejich hlášky jako 'přihraj', nebo 'gól' a podobně. Eric jí připadal, jakoby se vrátil do dětských let, když viděla, jak si to užívá. Vlasy měl stažené dozadu a jeho oči o to víc vynikaly v jeho vousaté tváři. Rozjařeně mu jiskřily, byl plný života.

 

Dobré ráno,“ Eric se zastavil, když si všiml Leny a prošvihl přihrávku.

 

Gól! Je to gól!“ zajásala Jessie, zvedla ruce do výšky a poskočila si.

 

Né, to neplatí!“ ohradil se dotčeně Eric. „Já jsem se nedíval.“

 

Platí! Máš sledovat hru,“ zaculila se Jessie. „Že jo, Leno?“

 

Já nevím, jaká máte pravidla. Promiň, Ericu, ale asi jsi měl dát najevo, že máš pauzu,“ usmála se Lena. „Už jste snídali?“

 

Jasně,“ Jessie přeběhla trávník a sedla si k Leně. „A ty?“

 

Já jsem právě dojedla. Kávu ještě mám,“ Lena se napila. „Co sis dala ty?“

 

Já jsem měla dva rohlíky a Eric mi uvařil moooc dobré kakao,“ Jessie se otočila na Erica, který si k nim přisedl, a odměnila ho zářivým úsměvem.

 

Vážně?“ Lena se na něj také podívala. „To je dobře. Díky za snídani. Je to fakt báječný, když vstanu a snídaně je hotová.“

 

Není zač,“ pousmál se Eric. „Vstávám brzo, takže to pro mě není problém. Jsem rád, že máš radost.“

 

To mám. Nebudeš tomu věřit, ale úplně mě to nakoplo,“ dopila kávu. „Po obědě bychom mohli jít na procházku, co říkáte?“

 

Věřím,“ vyslal k ní svůj okouzlující úsměv. „Procházka je dobrý nápad, že?“ podíval se na Jessii.

 

Jo. To bude super,“ kývala nadšeně Jessie.

 

*

 

Na procházku vyrazili odpoledne, prošli celým lesem a když se vydali na zpáteční cestu, bylo pomalu pět hodin.

 

Podívej,“ zašeptal Eric, když vyšli z lesa, dřepl si k Jessii a položil si prst na rty. Ukázal na louku, kde se několik metrů od nich zastavil zajíc. Podíval se s úsměvem na Lenu, když viděl, jak Jessii zatajila dech. Lena mu úsměv vrátila.

 

Ten byl krásnej,“ vydechla Jessie, když zajíc odhopkal pryč.

 

Byl. Ale ty vypadáš unaveně,“ Eric vstal.

 

Hm, docela mě bolí nožičky,“ vzhlédla k němu.

 

Bolí? Tak to nemůžeš jít dál,“ vzal ji a posadil si ji za krk. „Co ručičky, ty nebolí?“

 

Ne,“ zakřenila se Jessie.

 

To rád slyším, tak mi je podej, ať se neskulíš.“ Zvedl ruce, aby ji chytil za ručky a pokračovali ve zpáteční cestě.

 

Lena je po očku sledovala a v hrudi se jí rozlilo příjemné teplo, když viděla, jak si ti dva rozumí. Jako by k sobě patřili. Uvědomila si, že přemýšlí o tom, že by byl Eric úžasný táta. Holčička mu slušela. Jako by už tak nebyl neuvěřitelně přitažlivý, tohle mu ještě přidalo. Na co to zase myslí?! V duchu se musela pokárat, jako už několikrát za tu dobu, co byla v jeho blízkosti. Co se to s ní děje?

 

*

 

V neděli po obědě si pro Jessii přijeli rodiče a Eric s Lenou zůstali zase sami.

 

Nepřijde ti, že je tady bez té malé nějak ticho?“ Eric vešel do kuchyně. Chvíli ji pozoroval, jak připravuje jídlo do několika plastových krabiček. Připojil se k ní a začal jí pomáhat. „Chybí mi.“

 

Lena na něj kradmo pohlédla. Jí samotné Jessie taky chyběla. Její veselé štěbetání zaplnilo dům, jak si rychle zvykla na cizí prostředí. Lena se ráno budila s holčičkou v náručí a pokaždé ji to zahřálo u srdce.

 

Taky mi chybí,“ pousmála se. „Ale ty by ses měl soustředit na dnešní pohovor s Kolem.“

 

To je pravda. Jsem z toho trochu nervózní,“ přiznal se. „Kde se máme sejít?“

 

V šest u nich doma. Pozvali nás současně na večeři,“ začala skládat krabičky do tašky. „Ještě se předtím zastavíme v uličce, když máme cestu do Hagerstownu.“

 

*

 

Tak možná dnes dostaneš práci,“ Mikael poplácal Erica po zádech, když mu prozradil, kam mají dnes s Lenou namířeno.

 

Snad. Uvidíme,“ pokrčil rameny Eric a strčil si ruce do kapes.

 

Určitě to dobře dopadne. Měl by sis víc věřit,“ Mikael ho pozoroval. „Jsi nervózní, viď?“

 

To jsem.“

 

Ericovi nebylo nějak do řeči. „Bude to dobrý. Tak se drž,“ usmál se Mikael a kývl na Lenu, která se k nim přiblížila.

 

Měli bychom jít, ať nepřijdem pozdě.“

 

Eric jen přikývl.

 

Jseš v pohodě?“ zeptala se ho po cestě k autu.

 

Jsem a nejsem,“ odpověděl upřímně. „Myslíš, že se mu budu líbit?“

 

No, musím tě upozornit, že Kol není na chlapy,“ zasmála se. „Ale vím, jak to myslíš a řekla bych, že budeš,“ odemkla auto. „Nemysli na to, buď svůj,“ krátce položila ruku na jeho, než nastartovala auto a vyrazila přes Hagerstown na jeho konec, kde bydlel Kol s Evou.

 

Ten krátký dotek jako by mu dodal sílu, jako by ho nabil od hlavy k patě. Najednou se cítil o hodně líp. Celou cestu ji po očku pozoroval a tiše si broukal melodii, která se linula z rádia.

 

*

 

Když Lena seznámila Evu s Ericem, Eva je uvedla do kuchyně.

 

Kol přijde hned, vyřizuje něco v pracovně,“ poznamenala Eva a začala nosit jídlo na stůl.

 

Nepotřebuješ s něčím pomoct?“ zeptal se Eric.

 

Ne, děkuju. Jen se posaď,“ vybídla ho a nedala najevo, jak ji překvapil.

 

Ahoj Leno, jen seď,“ Kol vešel a objal ji jednou rukou. „Ty musíš být Eric,“ otočil se k němu. „Já jsem Kol Mikaelson.“

 

Ahoj, Eric Corbett,“ Eric vstal a potřásl si s ním rukou.

 

Těší mě. Slyšel jsem, že sháníš práci,“ Kol se posadil vedle Evy. „No nic, obchodní jednání si necháme po jídle. Mám už docela hlad,“ popadl příbor. „Tak dobrou chuť,“ zaculil se a pustil se do jídla.

 

Lena se zasmála. Kol byl vždycky zábavný chlapík, navíc se jí líbilo, jak nenuceně se dokáže chovat.

 

*

 

Tvůj životopis na mě udělal dojem, Ericu,“ začal Kol, když se po večeři sesedli v obýváku nad kávou, a zadíval se na něj. „Kdybych ti nabídl práci, kdy bys mohl nastoupit?“

 

Chtěl bych nastoupit od června. Zotavuju se rychle, nepotřebuju dál lenošit,“ odpověděl Eric bez váhání.

 

Fajn, to je za týden,“ přikývl Kol. „Jakou by sis představoval práci a plat?“

 

Budu dělat cokoli, abych si vydělal nějaké peníze a mohl se co nejdřív postavit na vlastní nohy,“ pokrčil rameny Eric a díval se Kolovi pořád do očí.

 

I kdyby to bylo mytí nádobí?“

 

Budu vděčný za jakoukoli práci, Kole,“ potřásl Eric hlavou. „Mou situaci znáš,“ podíval se na Lenu. Ta přikývla.

 

Mám ještě jednu otázku. Byl bys ochoten se zastavit v neděli v restauraci a předvést mi, co umíš v kuchyni, než nastoupíš?“ Kol se opřel lokty o kolena a vyčkávavě zvedl obočí.

 

Jistě, nemám s tím problém,“ přikývl Eric. „Mám to chápat tak, že chceš, abych... něco uvařil?“

 

Rozhodně,“ pousmál se Kol a opřel se v křesle. „Začínal jsi jako kuchař, dělal jsi číšníka, vedl jsi dvě restaurace... Řekl bych, že u nádobí by tě byla škoda. Ale samozřejmě si tě chci vyzkoušet, než tě pustím do kuchyně oficiálně.“

 

To je jasný, to chápu,“ Eric si prohrábl vlasy, podíval se na Lenu a pak zpátky na Kola. „Děkuju za tu šanci.“

 

Lena si všimla, jak Ericovi záři oči, i když se nemohla zbavit dojmu, že teď je nervózní ještě víc.

 

Zatím vůbec není zač,“ zasmál se Kol. „Uvidíme za týden. S tou mzdou tě budu ještě chvíli napínat. Ale v tu neděli ti dám vědět, budu tam. A neboj, zadarmo to chtít určitě nebudu,“ snažil se situaci odlehčit. I on si všiml, jak je Eric nervózní.

 

To vřele doufám,“ Eric se zasmál také a Lena s Evou se přidaly.

 

Půjdu nakrájet koláč,“ zvedla se Eva.

 

Pomůžu ti,“ vstala Lena a šla s ní do kuchyně.

 

Pořád si myslíš, že jsem udělala chybu?“ Lena se krátce podívala na svou kamarádku, zatímco pokládala kousky koláče na tác.

 

Kdybych měla dát na první dojem, řekla bych, že ne,“ Eva dokrájela koláč a podívala se na Lenu. „Ale těžko můžeš předpokládat, že jsem ho za tu chvíli mohla dokonale poznat.“

 

Lena se k ní otočila. „Takže se ti nelíbí?“ dala si ruce v bok.

 

To jsem neřekla,“ zasmála se Eva. „Navíc je to spíš tvůj typ,“ dala prázdný plech do myčky. „Každopádně je sympatickej, chová se pokorně, to jo. Překvapil mě, když se zeptal, jestli nepotřebuju pomoct.“

 

Není ten typ, co se nechá obsluhovat,“ Lena ustoupila od bojovného postavení a usmála se. „Pomáhá mi. Když mám ranní, přijdu a oběd je na stole. I když je teď nervóznější, než když jsme přijeli, já se té zkoušky nebojím. Projde. Vaří totiž výborně.“

 

Vážně? Tak to je fajn,“ přikývla Eva. „Jen... neber to ve zlém, ale nepřestávej být ostražitá. Víš co, získal si tvoji důvěru, pořád na tebe může něco zkusit. Já vím, že ho znáš líp, už s ním nějakou dobu bydlíš, ale... víš, jak to myslím?“

 

Jasně, rozumím ti,“ povzdechla si a uhnula očima.

 

Copak?“ Eva se na ni upřeně zadívala. „Ven s tím.“

 

Mám spíš strach sama ze sebe,“ řekla Lena polohlasem a opřela se o kuchyňskou linku. „Mám takový divný myšlenky... Jako bych to ani nebyla já.“

 

Divný? Jak divný? O něm?“

 

Taky,“ Lena k ní zvedla oči. „Víš, jak jsem ti říkala o paní Parkerové a její vnučce?“ Eva přikývla a Lena pokračovala. „Tak v pátek do té nemocnice musela a já jsem si vzala Jessie na víkend domů.“

 

Proč mě to nepřekvapuje?“ Eva se usmála. „No nic. A dál?“

 

Kdybys viděla, jak na ni Eric zareagoval... Čekala jsem, co bude říkat, až ji přivedu. Vím, že děti nikdy neměl.“

 

A jak reagoval? Dobře, nebo špatně?“ Eva začínala být zvědavá.

 

Právě že úžasně! Než jsem ji dovedla do domu, měl prostřeno pro tři. Od začátku s ní komunikoval, jako by k nám patřila,“ Lena se pousmála. „Naprosto si ji získal. Hráli spolu 'Člověče, nezlob se' a v sobotu ráno, když jsem vstala, hráli si na zahradě s míčem, který Eric vyhrabal někde v kůlně a zprovoznil. Ani jsem nevěděla, že tam je,“ zavrtěla hlavou a na chvíli se odmlčela. Eva ji nechala, věděla, že vyprávění ještě není u konce a nechtěla rušit tok jejích myšlenek. „Když jsme byli odpoledne na procházce, ukázal jí na konci lesa zajíce. Pak ji bolely nohy, tak si ji prostě posadil za krk a donesl ji až domů. Věděl si s ní rady, byl naprosto spontánní... Ta malá ho úplně rozzářila, jestli mi rozumíš. Jako by byl rád, že ho někdo potřebuje a současně bylo vidět, že něco takového sám potřeboval.“ Lena si založila ruce na prsou a podívala se na Evu. „Asi blábolím páté přes deváté, že?“

 

Ale vůbec ne,“ zavrtěla Eva hlavou. „Jen čekám na ty divný myšlenky.“

 

Moje myšlenky... Hm, no..., cítila jsem se, jako bych měla rodinu, chápeš?“ přejela si rukou po čele. „Já přece... Elijah... Jak bych mohla mít rodinu bez něj? Nechápu, co to do mě vjelo. A jak jsem uvažovala o Ericovi..., že by byl skvělej táta...,“ slzy jí vhrkly do očí. „Připadám si jako zrádkyně,“ schovala obličej do dlaní.

 

Leno, neblázni! Jaká zrádkyně! Vždyť do tebe hučím čtyři roky, že bys měla začít žít. Ve vší úctě k Elijahovi, myslíš, že on by bral jako zradu, kdyby sis někoho našla a měla děti?“ tentokrát si dala ruce v bok Eva. „Tvoje myšlenky nejsou vůbec divný, jsou naprosto přirozený. Jseš mladá, plná života, měla by ses tomu přestat bránit. Elijah by ti pěkně vyčinil za takovej přístup, kdyby mohl. Zkus se na to podívat z jiného úhlu. Vsadím se, že bys byla první, kdo by se mi to snažil vymluvit, kdybych byla na tvém místě a ty na mém. Víš..., je to těžký dívat se na tebe, jak se trápíš a sama sobě šlapeš po štěstí.“

 

Lena se na ni překvapeně podívala. „Vážně?“ Chvíli mlčela, pak uhnula pohledem. „Asi máš pravdu, že bych se ti to snažila vymluvit. Nikdy mě nenapadlo... podívat se na sebe zvenčí,“ posmutněla, jak si vzpomněla na setkání s tatínkem. „Kdybych s ním tak ještě aspoň jednou mohla mluvit...“

 

Řekl by ti to, co já. Tím jsem si naprosto jistá,“ prohlásila Eva a vzala tác s koláčem. „Hele, ale neber to zase tak, že ti schvaluju zrovna Erica,“ ušklíbla se vesele. „Pojď, jdem zpátky, ať si nemyslej, že to tady teprve pečem.“

 

Lena se trochu zasmála. „Je mi to jasný. Ty bys mě radši viděla s Liamem, že?“

 

Ta volba je na tobě,“ pokrčila Eva rameny, než vstoupila do obýváku.

 

Kol s Ericem si mezitím povídali o vaření a o restauracích vůbec. Lena byla ráda, že našli společnou řeč, když je tam tak nechali samotné.

 

Áááá, koláč už se nese,“ Kol se zakřenil. „To jste nás v kuchyni asi stihli pěkně zdrbnout, co?“

 

To si piš,“ Eva položila tác na stůl a zatahala ho jemně za vlasy. „Oba dva.“

 

Lena vyprskla smíchy a podívala se na Erica. Taky se zasmál a při tom ji pohladil očima, až se zachvěla

Autor KeepTheFlameBurning, 08.12.2018
Přečteno 82x
Tipy 1 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Lůca
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter