Schody do nebe 07

Schody do nebe 07

7

 

Ahoj,“ Damon otevřel dveře a překvapeně se rozhlédl, když viděl na přední verandě stát jenom Lenu. „Kde máš svýho chráněnce? Zůstal doma sám?“

 

Nech si to. Eric je v restauraci. Zítra nastupuje, tak si ho chce Kol vyzkoušet,“ vysvětlila Lena.

 

Fakt? Už jde do práce? Neměl by být ještě dva týdny... ehm... rekonvalescentem?“ Damon za ní zavřel dveře.

 

Měl, ale není k udržení. Stejně doma vaří, tak co?“

 

Hmmm, pan Dokonalej se pořád snaží...,“ Damon protočil oči.

 

Lena se rozhodla jeho řeči ignorovat. „Ahoj, mamino,“ pozdravila Nicole, když ji zahlédla v kuchyni a nechala Damona pokračovat do obýváku. „Jak se daří?“

 

Leno!“ Nicole ji krátce objala. „Tebe jsem neviděla... no, strašně dlouho. Jsem ráda, že jsi přišla. Hned postavím na kávu,“ naplnila konvici a zapnula ji.

 

Damon ti neřekl...,“ zeptala se Lena, ale Damon ji přerušil.

 

Řekl. Já myslel, že ses přišla podívat na Damiena.“

 

Damone! Ať tě to ani nenapadne. Před chvílí usnul,“ zamračila se na něj Nicole. „Zdržíš se, ne? On bude za hodinu a půl jíst,“ obrátila se k Leně.

 

To víš, že jo. Kvůli mně ho budit nemusíte. Slíbila jsem, že vyzvednu Erica, zatím nemá zařízený řidičák. Kol mi dá vědět a hned tak to nebude,“ ujistila ji Lena.

 

*

 

Půjdu ho nakrmit a přebalit a za chvíli tu oba budem,“ Nicole se zvedla, když zaslechli malého plakat.

 

Jasně, dejte si na čas,“ usmála se Lena.

 

Dáš si se mnou trochu bourbonu?“ Damon přinesl láhev a dvě skleničky. „Nicole teď se mnou moc nepopíjí.“

 

Ochutnám,“ sledovala ho, jak nalévá zlatavou tekutinu. „Myslím, že ti to nebrání, aby sis dal sám.“

 

To ne, víš, jak tohle pití miluju. Ale je lepší nepít sám,“ podal jí skleničku. „Tak na zdraví!“

 

Na tvoje a na toho malého. Doufám, že jsi ho pořádně zapil, když se narodil,“ zakřenila se.

 

To se neboj,“ dopřál si pořádného doušku. „Já jsem ti to nevyprávěl?“

 

Pokud vím, tak ne. Jen jsi jednou v pondělí přišel do práce a říkal jsi, že ti není moc dobře,“ zaculila se.

 

Já si z toho totiž moc nepamatuju. Ani nevím, jak jsem se dostal domů. Tobě to moc nejede, viď?“ zasmál se, když viděl, jak se při usrknutí ze skleničky trochu zašklebila.

 

Upřímně? Moc ne,“ pokrčila omluvně rameny.

 

To neva. Dáš si něco jinýho?“ přešel k baru. „Mám tu ještě whisky, kdybys měla zájem.“

 

Brrr,“ otřásla se. „Vždyť nemusím nic pít, mám ještě kafe. Dík.“

 

Jak chceš,“ usmál se. „Můžu ti nabídnout obyčejnou limonádu.“

 

V pohodě. Nedělej si se mnou hlavu, OK?“

 

Damon se ohlédl, když zaregistroval, že se její oči stočily někam za něj, a spatřil Nicole s Damienem v náručí.

 

Lena si všimla, jak se při pohledu na ty dva jeho výraz změnil. Obličej mu roztál v něžném úsměvu, když si bral Damiena z Nicolina náručí a přitom ji políbil. Pomalu se vydal k Leně a potichu něco mumlal malému do vlásků. Chlapeček natáhl ručičku a snažil se dotknout tatínkovy tváře. Damon se posadil vedle Leny.

 

Koukej, Damiene, to je teta Lena,“ zvedl k ní oči a podal jí malého.

 

Lena se napřímila a opatrně vzala miminko do náruče. Ujistila se, že má hlavičku položenou na lokti a pohladila ho prstem po tvářičce. „Ahoj mrňousku,“ zašeptala a usmála se, když jí malá ručka objala prst. „Ty máš ale pevný stisk,“ podívala se na Damona.

 

To má po mně,“ mrkl na ni Damon a přitáhl si k sobě Nicole, která se zahihňala.

 

Lena pozorovala chlapečka, jak se na ni dívá svýma modrýma očima, a všimla si, jak se mu začínají zavírat. Nemohla spustit oči z jeho roztomilé tvářičky, byl to nádherný pocit držet v náručí tak malé stvořeníčko. Jak asi bude vypadat její synoveček, či neteřinka, napadlo ji při vzpomínce na Davida.

 

Úplně zapomněla na čas, uchvácená tím malým, jako by svět okolo někam zmizel. Až zapípání mobilu v kabelce ji vytrhlo ze zasnění.

 

Usnul. Mám ho dát do postýlky?“ zvedla oči k Nicole.

 

Jasně. Pojď se mnou,“ Nicole vstala a vedla ji do dětského pokoje.

 

Lena opatrně uložila chlapečka do postýlky. Ten jen našpulil pusinku a spinkal dál. Jemně vyprostila prst z jeho sevření a pohladila ho po vláskách.

 

Je nádhernej,“ pronesla k Damonovi, když se vrátila do obýváku a vylovila mobil z kabelky. Odepsala Kolovi a zase ho schovala. „Budu muset jít,“ dopila kávu a podívala se na Damona, který ji pozoroval. „Co?“

 

Nic,“ pokrčil rameny a odvrátil oči. „Líbilo by se ti mít takového drobka, viď?“ jeho oči se vrátily k jejím. „Vůbec ses ho nebála vzít do ruky.“

 

Jsem zdravotní sestra, zapomněl jsi? Navíc za pět a půl měsíce budu teta, potřebuju trénink,“ mrkla na něj. „Víš, na to, abych měla takového drobka, potřebuju toho správného chlapa,“ dodala s vážnou tváří, když Damon nic neříkal a díval se na ni.

 

Najdeš ho. Je to jen otázka času,“ přimhouřil oči Damon.

 

Možná...,“ Lena se zvedla.

 

*

 

Celou cestu musela myslet na toho drobečka, kterého držela v náručí, a na to, jak krásný to byl pocit. Damon měl pravdu. Líbilo by se jí mít vlastní děťátko, které by bylo součástí jejího života, jenže na to jsou potřeba dva.

 

Když vešla do restaurace, Kol už na ni čekal a uvedl ji ke stolu. „Dáš si něco k pití? Kávu?“

 

Kávu jsem teď dopila u Damona, díky. Dám si červené s Colou. Kde je Eric? Jak to dopadlo?“

 

On ti to poví. Šel se opláchnout, přijde hned,“ mrkl na ni Kol. „Pořád kazíš víno Colou? No nic, hned ti to přinesu.“

 

Děkuju,“ zvedla k němu oči, když před ni postavil sklenici. „Ty teď děláš číšníka?“

 

Výjimečně a jen pro někoho,“ přikývl. „Eric už jde. Něco si dejte, dnes je to na mě.“

 

Lena chtěla něco namítnout, ale Kol ji s úsměvem odmávl a vzdálil se.

 

Tak jak?“ naklonila se Lena, ruce položené na stole, když Eric dosedl naproti ní. Při pohledu do jeho rozzářených očí jí bylo jasné, že to muselo dopadnout dobře.

 

Zítra v jedenáct dopoledne nastupuju. Chutnalo mu,“ usmál se Eric v marné snaze potlačit radost.

 

Tak to je skvělá zpráva. Mám fakt radost, Ericu,“ upila ze sklenice.

 

A co tvoje návštěva u Damona?“

 

U Damona to bylo fajn. Pochovala jsem si šestinedělní miminko.“

 

Páni, to muselo být něco,“ pozoroval, jak jí zrůžověly tváře, když sklopila oči.

 

Přerušil je číšník, který se přišel zeptat, co si dají. Eric se zmateně podíval na Lenu.

 

Já myslel, že se najíme doma.“

 

Já taky, ale Kol říkal, že si máme něco dát. Prý na něj,“ dodala, když viděla Ericovy rozpaky.

 

Aha,“ Eric přikývl a objednal si zatím malé pivo. „To přece není nutný.“

 

Já vím, snažila jsem se protestovat, ale zbytečně,“ pokrčila rameny.

 

Kol je neskutečnej. Je to profík a přitom strašně fajn člověk,“ poznamenal Eric a vzal do ruky jídelní lístek. „Tak na co máš chuť?“

 

Lena se pro sebe usmála nad tím zvláštním vyznáním, ale věděla, že má Eric pravdu. Měla moc ráda Kola i Evu. Kromě toho, že byli pro sebe jak stvoření, byli to skvělí přátelé, kteří ji nikdy nenechali ve štychu. A co víc, oba byli naprosto upřímní a otevření a neváhali jí říct pravdu do očí.

 

Za tři týdny mají svatbu,“ podotkla Lena, když si objednali a číšník přinesl Ericovi pivo.

 

Kol s Evou?“ zvedl obočí. „Páni! To jsem netušil.“

 

Jsou spolu už hezkých pár let, mají načase,“ pokývala hlavou. „Jak se ti tady vlastně vařilo? Nic z kuchařského umění jsi nezapomněl, viď?“

 

Vařilo se mi skvěle. Mají tady ohromnou kuchyň, parádně vybavenou. Bude radost tu pracovat. Těším se na to,“ napil se a hned nadšeně pokračoval. „Měl jsem z toho pořádnej strach, ale musím říct, že jsem fakt nic nezapomněl. Představ si, že Kol to nechal ochutnat i šéfkuchaře. Byl nadšenej,“ zasmál se vesele.

 

Lenu zahřálo u srdce, když viděla, jak je šťastný a plný elánu. „Jasně, nechal si to schválit. To je fajn, že se to podařilo,“ usmívala se ještě, když jim číšník přinesl večeři.

 

Pustili se do jídla a po tu dobu se mezi nimi rozhostilo příjemné ticho.

 

Damon má chlapečka, viď? Jaké to bylo chovat tak malé dítě?“ zeptal se se zájmem Eric, když číšník odnesl prázdné talíře.

 

Jo, chlapečka. Jmenuje se Damien,“ přikývla Lena. „Nicole chtěla Damona, ale Damon říkal, že by se to pletlo, tak uzavřeli kompromis. Damien je hodně podobný.“

 

Je to moc hezké jméno,“ souhlasil Eric a jako už několikrát si uvědomil, že Lena odvádí pozornost od sebe. Rozhodl se, že na ni nebude tlačit, ale pomyslel si, že to v ní určitě zanechalo velký dojem. Sám si neuměl představit, že by držel v náručí něčí miminko, natož svoje vlastní.

 

Když chtěli odejít, Lena sdělila číšníkovi, že si přeje zaplatit. Za pár minut stál u jejich stolu Kol.

 

Neříkal jsem, že to je na mě? Co to na mě zkoušíš?“ podíval se s úsměvem na Lenu.

 

Hele, neblázni, přece nás nebudeš hostit,“ namítla Lena. „Zaplatím jako každý jiný.“

 

Vy dva jste něco jiného,“ namířil na ni Kol prst. „Od zítřka tady budu mít výborného kuchaře,“ mrkl na Erica, „a to díky tobě,“ podíval se zase na Lenu. „Takže tohle je můj dík.“ Kol se obrátil znovu k Ericovi. „Mimochodem, pokud to ještě nevíš, za tři týdny se žením, takže jsi zván,“ nabídl mu široký úsměv.

 

Díky. Vím o tom asi tak dvě hodiny. Rád přijdu. A gratuluju,“ Eric mu úsměv vrátil.

 

Děkuju. Uvidíme se zítra,“ podal si s nimi ruce a dohlédl na to, aby odešli bez placení, čemuž se Lena musela smát.

 

Než nasedli do auta, všimla si zaparkovaného taxíku, ze kterého ji pozoroval pár černých očí. Vzpomněla si na taxikáře, který ji před časem vezl domů, když byla na večeři s Evou, Kolem a Liamem, i na ten zvláštní pocit, který z něj měla.

 

*

 

Když v pondělí Lena dorazila do uličky sama, zavládlo tam všeobecné překvapení.

 

Eric se na nás dnes nepřišel podívat?“ zeptal se překvapeně Paul.

 

Nemohl, Paule, dnes je první den v práci. Taky jsem ho dnes ještě neviděla,“ odpověděla Lena.

 

Takže uspěl, to je dobře!“ zareagoval nadšeně Mikael.

 

Pozdravuj ho, držíme mu palce,“ přidal se Tom.

 

Vyřídím,“ usmála se Lena. „Mám z toho taky radost. Tak se tu mějte, dorazím zase ve středu po práci. Zítra dopoledne musím s Ericem absolvovat nějaké běhání po úřadech, zajistit mu pojištění, řidičák a opis rodného listu. Aby zase začal existovat.“

 

Jasně. Tak ať se to podaří,“ pokýval hlavou Mikael.

 

*

 

Lena si dala lehký pozdní oběd a rozhodla se trochu uklidit. Pak se usadila na verandě a odpočívala. Po sedmé hodině jí zapípal mobil. Textovka od Kola. Převlékla se a sedla do auta, aby vyzvedla Erica z práce.

 

Tak jaký byl první den v práci?“ zeptala se, když se sešli před restaurací.

 

Skvělej! Martin, teda šéfkuchař, je skvělej kluk. Je to fakt bezva tým, všichni mě berou, mám z toho dobrej pocit, Leno. Kam to jdeme?“ zeptal se, když zamířili do obchodního centra.

 

To je dobře. Kam jdeme? Koupit ti mobil. Přece mi nebudeš pořád psát přes Kola. Co kdybys se mnou potřeboval mluvit? Tady bude ještě otevřeno.“

 

Když dorazili domů, Lena hned dala telefon nabít a začala vytahovat z lednice ingredience na večeři. Pak se zarazila.

 

Trochu jsem uklízela, takže nemám navařeno,“ otočila se k němu. „A víš co? Objednáme si pizzu. Zatím si můžeme dát víno na verandě. Dneska už se mi nechce nic dělat,“ popadla telefon a objednala pizzu, než Eric stačil něco říct. „Do půlhodiny to tu máme.“ Z ledničky vytáhla láhev červeného, podívala se na ni a dala ji zase zpátky. „Představ si, mám tady šampaňské! To se k dnešku hodí víc, co říkáš?“ postavila šampaňské na pult a natáhla se do horní skříňky pro skleničky. Když se otočila, Eric stál pořád mezi dveřmi a díval se na ni. „Děje se něco?“ zarazila se a postavila skleničky vedle lahve.

 

Leno, já... Jak ti tohle všechno vrátím?“ prohrábl si vlasy a šel pomalu k ní. Zastavil se u pultu proti ní. „Myslel jsem, že už mě nic nepřekvapí, ale ty...,“ nervózně se zasmál, „...prostě jdeš a koupíš mi mobil, objednáš pizzu k večeři...,“ potřásl hlavou. „Zaplatíš nemocnici, dva týdny mě šatíš a živíš... A já jsem zatím nevydělal ani dolar...,“ sklopil oči.

 

Lena chvíli mlčela. „Já vím, jak se asi cítíš... Je to těžké,“ zvedla k němu oči, i když on se na ni nedíval. „Brát a nemoct nic dát se dá jen do určité míry. Vím, že je to pro tebe asi ponižující, ale to jsem neměla v úmyslu. Nechci, aby ses cítil takhle,“ nadechla se. „Já to beru tak, že pomáhám, když můžu.“

 

Já to chápu. Ty pomáháš lidem tak přirozeně, jako dýcháš. Ať jsou to kluci z uličky, nebo Jessie, nebo tvůj brácha...,“ konečně se na ni podíval. „Jessie je malá, kluci ti to oplatili alespoň trochu, když ses stěhovala, mají tě rádi, brácha je tvoje krev a určitě ti to vrátí jinak. Ale já... já se cítím jako vetřelec, jako příživník... A ty jsi tak dobrá duše...,“ polkl.

 

Áááá, Ericu,“ Lena obešla pult a pohladila ho po paži. „Vždyť mi to oplácíš každý den. Posekal jsi trávník, převlékl sis povlečení, děláš snídaně, vaříš... Pomáháš mi. To, že zatím... opakuju... zatím nemáš peníze, to přece není všechno. Víš, za poslední léta mi došlo, že peníze neznamenají vůbec nic. Zdraví, ani život ti nevrátí. Je příjemné je mít, ale to, co máš tady,“ položila mu dlaň na hruď, „je mnohem důležitější. Ty nejsi špatný člověk a už vůbec ne vetřelec. Vždyť jsem tě sem sama přivedla. A příživník taky nejsi.“

 

Eric na chvíli zavřel oči, vnímal její drobnou ruku na své hrudi a zakryl ji svou dlaní. Když je otevřel, podíval se na ni. Její krásné laní oči k němu vzhlížely, a přestože vypadala tak křehce, už znal tu sílu, která se skrývala v jejím srdci. Všechno, co mu říkala, byla pravda. Vzpomněl si na dobu, kdy on sám peníze měl a nevážil si toho. Tahle žena, které se teď díval do očí, tu cenu znala a znala i cenu života. Nebyla pyšná, ani panovačná, jako býval on, ji peníze nezkazily, protože jí život vzal všechno, co milovala. Rodiče, manžela... I on si náhle uvědomil, jak se změnil od chvíle, kdy o všechno přišel, navíc ona na tom vlastně byla hůř. On si může vydobýt své postavení zpět, i když to nejspíš potrvá hodně dlouho, ale kdo jí vrátí, co ztratila?

 

Lena cítila, jak mu buší srdce a měla pocit, že jeho oči k ní promlouvají. Neslyšela slova, která se mu honila hlavou, ale najednou pocítila závrať z toho, co v těch očích vidí. Když se k ní sklonil, zavřela oči a dovolila jeho rtům dotknout se jejích. Bylo to tak něžné jako dotek motýlích křídel a přitom tak opojné, že se jí hlava zatočila.

 

Zvonek u dveří ji upozornil, že čas nezůstal stát, i když to tak chvíli vypadalo.

 

To bude naše pizza,“ usmála se a uvědomila si, že se po dlouhé době cítí opravdu šťastná. Odběhla ke dveřím, zaplatila poslíčkovi, nezapomněla na dýško a vrátila se se dvěma krabicemi pizzy do kuchyně.

 

Eric mezitím otevřel šampaňské a nalil je do obou skleniček. „Chceš špinit talíře, nebo si to dáme z krabice?“

 

Dáme si pizzu z krabice a zalijeme to šampaňským,“ zasmála se vesele a zamířila na verandu.

 

Eric vzal skleničky, odnesl je ven a vrátil se do kuchyně uložit láhev do lednice.

 

Tohle je Hawai, se šunkou a ananasem, takže ta druhá bude se sýrem a žampiony. Ani jsem se tě nezeptala, jestli ti to bude chutnat.“

 

To nevadí, bude. Mám rád obojí. Můžeme si je dát napůl.“

 

To je dobrý nápad,“ vzala si jeden kousek pizzy Hawai a pustila se do jídla.

 

Eric otevřel druhou krabici a vzal si kousek druhé pizzy. „Tahle je výborná,“ zamumlal s plnou pusou.

 

Lena se zasmála. „Tahle taky.“

 

Když dojedli, Lena pozvedla skleničku. „Tak ať se ti daří.“ Přiťukli si. Lena se napila. „Hm, je výborný.“

 

Je. Miluju šampaňské. Tedy to skutečné, ze Champagne z Francie,“ nadechl se vůně vína a usmál se. „Co je tohle vlastně za značku? Je mi povědomé.“

 

Ani nevím, kdysi jsem to od někoho dostala, už ani nevím, kdy a od koho,“ pokrčila rameny.

 

Přinesu láhev a doliju nám,“ zvedl se, přemístil zbylé kousky pizzy do jedné krabice a prázdnou vzal s sebou, aby ji vyhodil. „Bollinger, Special Cuvee, proto je tak dobré,“ Eric jim dolil a postavil láhev na stůl. „Víš, že tohle víno zraje tři roky, než ho pustí na trh? To je jedno z nejlepších vín.“

 

Páni, tři roky? To bych řekla, že se do té doby musí zkazit. Promiň, o vínech nic nevím,“ pousmála se, když viděla, jak mu vylétlo obočí.

 

Kdepak, nezkazí. Naopak, každé víno čím je starší, tím je lepší, to určitě víš.“

 

To je pravda, říká se to. 'Zraje jako víno',“ usmála se a měla pocit, že už je trochu opilá.

 

Přesně. Navíc tohle je víno, které si vždycky objednává James Bond,“ trochu se zasmál.

 

To je činí ještě zvláštnějším, že? Ale je fakt moc dobrý, takový jakoby ovocný. Kolik takový víno může stát?“ zamyslela se. Na láhvi cenovka nebyla.

 

No, nepatří k nejdražším, ale není ani nejlevnější. Cena se pohybuje kolem 52 dolarů za láhev,“ odpověděl, vzal láhev do ruky a rozlil jim zbytek.

 

To fakt není nejlevnější. Ale jednou za čas..., navíc dneska je ta správná příležitost,“ pokývala hlavou. „Když jsme u těch peněz, jaký ti vlastně Kol nabídl plat, jestli to není tajemství?“

 

Není to tajemství,“ pousmál se, když viděl, jak jí oči svítí a úsměv jí nemizí z tváře. Zářila jak lampion, jak byla trošku opilá. „Nabídl mi 10 dolarů na hodinu, prý zatím.“

 

To vůbec není špatný, Ericu. To máš...,“ rychle v duchu počítala, „... 1.600 za měsíc. S tím už se dá něco podniknout a když si každý měsíc dáš něco stranou...,“ zarazila se. „Promiň, samozřejmě jsou to tvoje peníze a můžeš si s nimi dělat, co chceš. Už jsem opilá a blábolím,“ zavrtěla hlavou.

 

Ale jdi. Vždyť máš pravdu. A jestli se tu někdo vyzná ve financích, tak jsi to ty. Pořád máš kam sáhnout,“ namítl.

 

Mám, ale za jakou cenu...,“ povzdechla si a rázem jako by vystřízlivěla. „Zdědili jsme s Davem napůl dost peněz po rodičích a mně zbylo všechno, co Elijah naspořil,“ oči se jí zaleskly a u srdce ji bodlo jako vždycky, když vyslovila jeho jméno.

 

To chápu. Už vím, jak jsi to myslela... předtím, když jsi mluvila o tom, že peníze nejsou všechno,“ řekl polohlasem. „Když jsem přišel o všechno, naučilo mě to určité pokoře k životu. Peníze tě nezkazily, protože jsi v životě přišla o daleko víc...,“ odmlčel se. „Elijah..., tak se jmenoval tvůj manžel?“

 

Lena přikývla a zatřepala hlavou. „No, to jsme skončili na smutné notě. Takhle by to nešlo. Tak popojedem,“ zvedla skleničku a napila se. „Ještěže mám zítra odpolední. Doufám, že nebudu mít bolehlav.“

 

Neboj, zas tolik jsme toho nevypili.“

 

No, snad... Ráno musíme vyrazit na ty úřady. A jakmile budeš mít řidičák, tak ti půjčíme nějaké auto. Abys nebyl pořád pod dozorem a mohl se dopravit do práce a z práce,“ dopila a vstala. „Než půjdeme spát, nastavíme ti mobil, abys mohl komunikovat.“

 

Eric se pro sebe usmál. Je úžasná, inteligentní, vtipná, chytrá... a myslí na všechno. A ještě je krásná...

 

*

 

Lena nakoupila na víkend, stavila se v uličce a zamířila domů. Když vyložila nákup, rozhodla se, že si dá sprchu, i když věděla, že bude muset zajet pro Erica. Byla unavená, dnes měli s Damonem náročný den, přišlo hodně pacientů, takže zůstali v ordinaci o hodinu déle, aby to všechno stihli. Pořád bylo teprve pět, to stihne.

 

Když vyšla z koupelny, cítila se o hodně lépe. Vzala si z ledničky láhev vody a vyšla na verandu. Bylo krásně, teplo, milovala tohle roční období. Posadila se na kraj verandy a dívala se do zeleně.

 

Eric se neozýval, tak šla zkontrolovat mobil. Bylo čtvrt na osm. Snad se jen zdržel. Rozhodla se, že ještě chvíli počká. Položila telefon na stůl na verandě a začala po ní přecházet tam a zpět.

 

Už byla rozhodnutá zavolat, když zaslechla auto na příjezdové cestě. Prošla přes verandu před dům a spatřila červenou Toyotu Camry, ze které vystoupil Eric. Zůstala na něj zírat s otevřenou pusou.

 

Ahoj,“ Eric k ní došel. „Chceš se zeptat, co je nového?“ zasmál se, když viděl její výraz. Evidentně byl ve výborné náladě.

 

Ahoj. Ta otázka se přímo nabízí. Já tady čekám na zprávu, připravená pro tebe dojet a už jsem si dělala starosti. Mohl ses aspoň ozvat,“ rozhodila ruce.

 

Tak se nezlob. Chtěl jsem tě překvapit. Tomu nebudeš věřit,“ vzal ji za ruku a vedl ji na zadní verandu. „To Camry mám od Kola. Dostal jsem služební vůz.“

 

Vážně? To jako že ho můžeš používat zadarmo?“

 

Mm-hm,“ přikývl s úsměvem. „Bavili jsme se o tom, že chceme zajít do nějaké půjčovny, jestli neví o nějaké levné. No a Kol přišel s tím, že má lepší nápad a že nebudeš muset utrácet.“

 

No jasně, chtěl mě předběhnout. To je číslo,“ zasmála se. „Máš z toho radost, vidím ti to na očích.“

 

Obrovskou! Ale samozřejmě toho nechci zneužívat a jakmile si budu moct nějaké auto půjčit, vrátím mu ho,“ řekl s vážnou tváří, ale oči mu svítily.

 

Lena se mu do nich zadívala a jeho slova ji potěšila. Hluboko v srdci věděla už dávno, že se v něm nespletla a on ji v tom utvrzoval, aniž by o tom věděl. Usmála se a odolala náhlé touze se ho dotknout.

 

Nestihla jsem uvařit, zdržela jsem se v práci, ale připravím něco rychlého,“ zamířila do kuchyně.

 

Dám si zatím sprchu, jestli ti nevadí, že ti nepomůžu.“

 

Jen běž, taky jsem si ji dala, když jsem dorazila. Začíná být dost teplo,“ přikývla, když se zastavila mezi dveřmi a sledovala ho, jak vyběhl schody a zmizel v koupelně.

 

Vytáhla z lednice šunku, sýr, rajčata a papriku a začala připravovat obloženou mísu. Odnesla talíř na verandu a vrátila se do kuchyně pro pečivo a konvici s kávou.

 

Je ještě něco potřeba?“ Eric sešel ze schodů a připojil se k ní.

 

Můžeš vzít hrnky na kávu?“

 

Jasná věc,“ odbočil do kuchyně, zatímco Lena pokračovala ven.

 

Mám ještě jednu novinku,“ sdělil, když jim nalil kávu.

 

Fakt? Tak povídej,“ Lena se napila, odložila hrnek a visela očima v jeho tváři, která už zase zářila úsměvem.

 

Dostal jsem zálohu,“ řekl pyšně.

 

Páni, ty jsi ale musel na Kola udělat dojem,“ pronesla užasle. „Je to hodnej kluk, ale žádnej samaritán. S lidmi má své zkušenosti, v téhle branži je celý život.“

 

Já si toho strašně vážím, taky jsem mu to řekl. Dostal jsem 400 dolarů, vlastně to, co jsem si tenhle týden vydělal, takže ti můžu zaplatit ten mobil a všechny poplatky za papíry, co jsme vyřizovali v úterý. Taky ti můžu přispět na jídlo a nájem...“

 

A nezbyde ti nic,“ přerušila ho. „Neblázni přece, mobil a poplatky stačí. Potřebuješ mít nějaké peníze pro sebe. Na jídlo a nájem přispěješ, až dostaneš výplatu.“

 

Dobře,“ povzdechl si.

 

Já ti nechci kazit náladu, Ericu,“ položila ruku na jeho v náhlém popudu, když viděla, jak se jeho výraz změnil. „Ani tě nechci dirigovat, promiň. Jsem pitomá,“ vstala a přešla na kraj verandy.

 

Vůbec nejsi pitomá, myslíš to dobře.“ Ucítila na ramenou jeho ruce. „Trochu jsem se rozjařil, to je celé. Všichni jsou na mě tak hodní... Mám potřebu to všem vrátit. A nejvíc tobě.“

 

Já vím. Jen bych byla nerada, kdybys všechno hned rozházel v touze se mi odvděčit. Ale věř mi, že ti rozumím,“ otočila se k němu. Byl teď tak blízko, že nevěděla kam s očima.

 

Nerozházím, neboj. Ale zítra tě zvu na večeři, hm?“ usmál se.

 

Lena přikývla, věděla, že tohle odmítnout nemůže, protože by ho urazila. Navíc si opravdu uvědomovala, že už dlouho jen přijímal a chápala jeho touhu dávat.

 

Jeho ruce jí sklouzly z ramen po pažích v něžném pohlazení a ten dotek jí projel celým tělem.

 

Když večer vklouzla pod peřinu, nemohla usnout. Uvědomila si, že v posledních dnech nemyslí na Elijahu tak často, jako dřív. Zato měla příliš často před očima ty Ericovy, aniž by se o to nějak zvlášť snažila.

Autor KeepTheFlameBurning, 14.12.2018
Přečteno 113x
Tipy 1 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Lůca
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter