Schody do nebe 08

Schody do nebe 08

8

 

Po několika týdnech příprav přišel den D. Lena byla od rána u Evy, zatímco Eric s Damonem se starali o Kola, aby neviděl nevěstu dřív, než měl. Teď už zbývala do obřadu jen hodina a přípravy vrcholily.

 

Lena přelétla pohledem zahradu, jestli je všechno, jak má být. Hosté se pomalu začínali scházet. Ulevilo se jí, když zahlédla Petera a zamávala na něj. Peter se vydal směrem k ní. Kromě toho, že to byl dobrý přítel Kola a Evy, byl také dnešním oddávajícím.

 

Ahoj, jsem ráda, že jsi dorazil,“ přivítala ho, když k ní došel.

 

Ahoj, to je samozřejmé. Beze mě by to nešlo,“ usmál se. „Vypadáš uštvaně.“

 

Bylo to trochu náročný,“ přikývla. „Teď už jen kontroluju, že je všechno na svém místě,“ vydechla si. „Za hodinu můžeme začít.“

 

A tamhle už přichází i ženich,“ kývl Peter hlavou někam za ni.

 

Fakt?“ otočila se a spatřila Kola s Ericem a Damonem.

 

Ahoj,“ Kol se k nim hned připojil, měl na sobě černý oblek a motýlka, a představil Erica Peterovi.

 

Ahoj, vypadáš úžasně,“ usmála se Lena. „Já vás tady spolu nechám a poběžím se připravit,“ věnovala pohled Ericovi, pak se obrátila zpět na Kola.

 

Dík za poklonu,“ zaculil se Kol. „Jen běž,“ podíval se na Erica. „Pojď, s někým tě seznámím.“

 

Damon zůstal ve společnosti Petera.

 

Lena vyšla nahoru a vešla do ložnice. Když viděla Evu již téměř připravenou, znovu jí to vyrazilo dech.

 

Páni! Tak tohle se nám povedlo,“ usmála se a mrkla na Evinu maminku, která dokončovala poslední úpravy.

 

No to je dost,“ pohlédla na ni Eva s úsměvem. „Už jsem myslela, že ses ztratila. Jak vypadám?“ Zatočila se. Měla dlouhé bílé šaty, vršek byl jen na ramínka, top ve tvaru korzetu, který zdrůrazňoval její útlý pas a plné poprsí a od pasu dolů vedla široká sukně, pod kterou bylo několik spodniček. V krátkých světlých vlasech se jí třpytila stříbrná čelenka.

 

Jsi krásná nevěsta, to víš, že se mi líbíš. A co teprve až tě uvidí Kol! Vypadáš jak princezna,“ usmívala se Lena. „Mám z toho radost.“

 

Díky! Měla by ses taky připravit,“ vybídla ji Eva.

 

To je pravda,“ Lena se vytrhla ze zasnění a začala se převlékat. „Stihneme ten můj účes?“ zatvářila se ustaraně. „Musela jsem ještě zkontrolovat, že je všechno, jak má být. Už dorazil i Peter a Damon je tu taky.“

 

Jasně, máme ještě čtyřicet minut,“ přikývla Eva.

 

Když se Lena oblékla, posadila se před zrcadlo a Eva jí vyčesala vlasy nahoru do hladkého drdolu a na pravé straně nechala jeden pramínek dlouhých vlasů volně viset. Ten pak kulmou stočila tak, že jí sahal po rameno. Obě si pak rychle doupravily makeup, protože už byl pomalu čas jít.

 

*

 

Mezitím Kol seznámil Erica se svým tatínkem, panem Mikaelsonem. Povídali si o práci, když se Eric otočil a oněměl. Na zadní verandě se objevila Lena. Očima přelétla dav a otočila se k někomu dovnitř, Eric usoudil, že asi k nevěstě. Ale ten krátký okamžik, na který ji spatřil, mu stačil, aby přestal dýchat.

 

Lena vypadala překrásně. Měla vyčesané vlasy, jen jeden stočený pramen volně visel vedle její pravé tváře. Na sobě měla světlounce béžové šaty na jedno ramínko se zvýšeným pasem, mírně nařasené.

 

Eric se omluvil panu Mikaelsonovi a vydal se k ní. Mezitím se svatebčané začali řadit před oltářem, umístěným dál v zahradě. Když se dostal na zadní verandu, zjistil, že Lena už čeká s Evou na konci uličky. Kol stál před oltářem a čekal na svou nevěstu. Eric si povzdechl, když hudba začala hrát, a vmísil se mezi ostatní. Bude si muset počkat, aby mohl Lenu vidět zblízka.

 

*

 

Lena se pozdravila s Eviným tatínkem. Byl to dobrosrdečný, vousatý pán a Lena ho měla moc ráda. Eva zdědila jeho povahu a vynikající kulinářské schopnosti, které si Kol nemohl vynachválit. Pár vteřin nato hudba začala hrát. Eva se do tatínka zavěsila a spolu vykročili směrem ke Kolovi. Lena rychle přešla kolem sedících dopředu a postavila se vedle Damona, kde bylo její místo.

 

Ahoj, kde lítáš?“ zašeptal Damon.

 

Ahoj, psst,“ Lena ho zatahala za rukáv saka, aniž by se na něj podívala. Měla oči jen pro nevěstu. Jen na krátký okamžik si vzpomněla, jak ji její tatínek předával Elijahovi, když viděla Evu, jak se přidala ke Kolovi. Zakázala si dnes vzpomínat. Nač křísit minulost, když přítomnost je živá. Přesto se jí oči zamlžily slzami, které přičetla dojetí z toho krásného okamžiku, když viděla, jak se Kol rozzářil, když Evu spatřil a celou dobu, co s tatínkem procházela uličkou za zvuku hudby, se jeho oči neodtrhly od jejích.

 

Když si řekli své 'ano', přišla Damonova chvíle. Přistoupil ke Kolovi a předal mu krabičku s prstýnky. Po prvním manželském polibku k nim postupně všichni přicházeli a gratulovali. Lena zůstala stát stranou. Počkala, až všichni přešli a postavila se na konec fronty.

 

Přistoupila ke Kolovi a objala ho. „Hodně štěstí, Kole. Ať vám to vydrží.“ Když objala Evu, už měla oči plné slz a nemohla moc mluvit. „Hodně štěstí, mám tě moc ráda. Ať jste spolu navěky,“ objala ji, pevně ji k sobě přitiskla a rozplakala se.

 

Ale jdi,“ Eva ji od sebe jemně odtáhla. „Rozmažeš si oči, neplač. A děkuju. Taky tě mám ráda.“

 

Lena se snažila o úsměv a opatrně si malíčkem otřela oči. „Strašně vám to přeju, vážně. Věřím ve vás dva.“

 

Já vím,“ Eva ji poplácala po paži. „Tak pojď, ať můžeš chytit kytku,“ zasmála se, zavěsila se do Leny a z druhé strany do Kola.

 

*

 

Lena kytku nechytila, ani se do toho nijak nehnala, přestože stála mezi všemi vdavekchtivými ženami, které se o to snažily.

 

Později odpoledne vypuklo všeobecné veselí, jak DJ zapojil své nádobíčko a začal hrát. Eva s Kolem si zatančili své sólo a po nich se pustili do tance i ostatní.

 

Smím prosit?“ zaslechla za sebou podmanivý, tichý hlas a s úsměvem se otočila.

 

Jistě,“ podala ruku Ericovi a ten ji vedl na parket.

 

Nikdy jsem netančil s vílou,“ pronesl a zadíval se jí do očí.

 

Nejsem víla,“ zasmála se trochu a položila mu ruce na ramena. Vypadal elegantně v obleku, vlasy stažené dozadu, jeho přirozenému charismatu to nijak neubralo na intenzitě.

 

Ne? Tak jiná éterická bytost?“ usmál se, zatímco jeho ruce jí sklouzly k pasu. „Neumíš si ani představit, jak nádherně vypadáš. Myslím to vážně,“ dodal, když se zatvářila pochybovačně.

 

Děkuju,“ cítila, jak se červená při pohledu do těch očí. „Ty vypadáš v obleku taky... moc dobře.“

 

Dík. Vážím si toho, že to říkáš.“

 

Neříkám to jen tak, taky to myslím vážně,“ potřásla hlavou a trochu se zamračila. „Nosil jsi dřív oblek? Nebo ses oblékal jinak?“

 

V práci vždycky,“ přikývl. „Zvláštní, že se v tom moc necítím. Připomíná mi to, jaký jsem býval.“

 

Minulost hoď jednou provždy za hlavu,“ pronesla s vážnou tváří. „Věř mi, že s tím se žít nedá. V obleku vypadáš fakt skvěle, nemusíš se cítit špatně.“

 

Snažím se, ale občas se vynoří něco, co mi to připomene.“

 

To znám. Taky jsem už zažila jednu svatbu... Zakázala jsem si vzpomínat,“ zavrtěla hlavou a ucítila, jak ji jeho paže přivinuly blíž.

 

Vzpomínat se má jen na to hezké, nebo vůbec, viď?“

 

Přesně tak,“ potlačila povzdech. „Viděla jsem tě s panem Mikaelsonem,“ otočila list.

 

Kol nás seznámil. Konečně jsem poznal vrchního šéfa, jak mu všichni říkají,“ pousmál se. „Je fajn. Takovej trochu přísně vyhlížející, ale příjemnej člověk, když s ním mluvíš. Říkal, že mě Kol chválí. Mám z toho dobrej pocit.“

 

To je dobře,“ naklonila hlavu na stranu s mírným úsměvem na rtech. „Mluvila jsem s Kolem. Říkal, že jsi jim prozářil celou kuchyň. Prý ti dal úplně volnou ruku.“

 

To přehání,“ sklopil na okamžik oči. „Jen se snažím být užitečný a dělat dobře svou práci.“

 

Však to je správný,“ řekla přesvědčeně, odolala touze pohladit ho po tváři a jen tak lehce mu přejela dlaní po rameni. Líbilo se jí jeho zdravé sebevědomí s příměsí určité pokory, která z něj vyzařovala a čím dál méně si uměla představit, že byl někdy jiný. Hřálo ji u srdce pomyšlení, že i ona přispěla k tomu, aby mohl být zase svůj a snad i šťastný.

 

Eric vnímal intenzivně její jemné pohlazení a jak se tak na ni díval, uvědomil si, že k ní chová víc než přátelské city. Tahle drobná žena zaplnila jeho srdce po okraj za tu dobu, co ji znal a život bez ní si najednou neuměl představit. Věděl, že udělá všechno pro to, aby jí jednou taky mohl něco nabídnout kromě svého citu.

 

*

 

Eva s Kolem vyšli na zadní verandu a všem zamávali na rozloučenou. Pak prošli domem k autu, které už na ně čekalo, aby je odvezlo na letiště. Oba zářili štěstím a rozdávali úsměvy. Měli před sebou deset dní na Novém Zélandu a nikdo nepochyboval, že si je užijí podle sebe.

 

Lena s Ericem se s nimi rozloučili už předtím, ale přesto čekali před domem a mávali, dokud auto nezmizelo v zatáčce.

 

Docela vám to spolu sluší,“ zašeptal jí Damonův hlas do ucha.

 

Lena se k němu otočila. „Viď?“ věnovala mu zářivý úsměv. „Ericu?“ jemně mu stiskla paži. „Nevím, jestli už jste spolu dnes mluvili, ale máš příležitost vidět pana doktora Salvatore, tedy Damona, za příznivějších okolností než posledně,“ podívala se na Damona.

 

Ááá, pan doktor, rád vás vidím. Zachránil jste mi život, děkuju,“ Eric si s ním potřásl rukou.

 

Jsem Damon. Potěšení bylo na mé straně. To je moje práce. Poděkování patří spíše tady půvabnému andílkovi, že?“ Damon na ni mrkl.

 

Nejsem vůbec žádnej andílek, to už bys mohl vědět,“ zašklebila se na Damona.

 

Eric se zasmál. „Ano, poděkování patří i andílkovi, ale tobě rozhodně taky. Nemusel jsi tenkrát přijít,“ pozoroval výměnu pohledů mezi Lenou a Damonem a vypadal pobaveně. „Vy dva se máte hodně rádi, že?“

 

Ani ne,“ zvedl Damon obočí a usmál se na půl úst.

 

Hej!“ Lena ho dloubla loktem do žeber, až zalapal po dechu. „Mluv za sebe,“ podívala se na Erica. „Nesnáším ho.“

 

Všichni tři se rozesmáli a vrátili se společně na zahradu.

 

*

 

V pátek Eric skončil v práci dřív, navíc měl v kapse první výplatu. Po cestě domů ho napadlo, že by se mohl zastavit u tety. Neviděl ji už pár let, ani si nebyl jistý, jestli pořád bydlí na stejném místě, přesto před Falling Waters zabočil na Martinsburg.

 

Když zastavil před domem, poslal Leně textovku, že se trochu zdrží a vystoupil z auta. Pomalu došel na verandu a váhavě stiskl zvonek. Když nikdo neotvíral, usoudil, že není doma a sešel po schodech na chodník. Byl trochu zklamaný.

 

Ericu? Jsi to ty?“ ozval se za ním ženský hlas.

 

Otočil se a spatřil Mary ve dveřích. Vrátil se a utopil ji v objetí. „Ano, Mary, jsem to já,“ řekl tiše, když ji pustil a podíval se jí do očí. „Omlouvám se, můžeš mi odpustit?“

 

Pojď dál,“ vedla ho do kuchyně. „Dáš si kávu?“ nalila kávu do dvou hrnků a jeden mu podala. „Byla jsem venku, tak jsem nestihla hned otevřít. Sedneme si tam,“ odvedla ho na zadní verandu. „Tak povídej, kde ses toulal tak dlouho?“

 

Toulal?“ pokrčil rameny. „Zkrachoval jsem, to asi víš.“

 

To vím. Ale pak jsi zmizel, už je to několik měsíců. Dělala jsem si o tebe starosti, ale nevěděla jsem, kde tě hledat.“

 

Nenašla bys mě,“ pousmál se. „Vlastně máš pravdu, nějakou dobu jsem se toulal od města k městu. Přišel jsem o všechno, stal se ze mě bezdomovec. Skončil jsem v Hagerstownu.“

 

Bezdomovec?! Až tak zlé to je?“ zatvářila se ustaraně.

 

Už ne. Potkal jsem anděla, Mary,“ usmál se. „Mladou ženu, která se stará o tři místní bezdomovce, fajn chlapy. Prodělal jsem zápal plic, dva týdny jsem ležel v nemocnici.“

 

Mary ho vzala za ruku. „To muselo být zlé. Vím, jak špatně snášíš nemocnice, Ericu.“

 

Nebylo to nic moc, ale zvládl jsem to. Ona stála celou dobu při mně.“

 

Tak mi pověz o tom andělovi,“ usmála se, když viděla, jak mu září oči.

 

Chodila za mnou každý den. Pak doktor řekl, že mě propustí. Vzala mě na nákupy, koupila mi oblečení, zaplatila i tu nemocnici. Když mě dovezla k sobě domů, byl jsem úžasem bez sebe,“ prohrábl si vlasy. „Čekal jsem, že se vrátím na ulici, ale ona řekla...,“ přerušil se. „Jmenuje se Lena,“ vyslovil to jméno s takovou něhou, že Mary bylo jasné, kolik uhodilo. „Lena řekla, že doktor trvá na rekonvalescenci a že se na ulici nemůžu vrátit, protože nemoc by se vrátila. Tak mě vzala k sobě domů, chápeš?“ zavrtěl hlavou. „Bydlím u ní už měsíc a půl. Sehnala mi práci, mám v kapse první výplatu,“ odmlčel se a zvedl k ní oči. „Už chápeš, proč jí říkám anděl?“

 

Chápu,“ odpověděla s vědoucím úsměvem. „Taky chápu, jak moc ji miluješ. Proto jsi přišel?“

 

Vlastně taky proto,“ sklopil na okamžik oči. „Změnil jsem se, Mary, neumíš si představit jak moc. Lena mě změnila. Člověk si začne vážit života, když všechno ztratí. A Lena ztratila daleko víc než já. Před šesti lety se den po její svatbě zabili její rodiče a dva roky na to manžel. Tohle všechno se jí už nikdy nevrátí,“ polkl a potřásl hlavou. „Já se chci znovu postavit na vlastní nohy. Pracuju v restauraci v Hagerstownu, kterou vlastní manžel její kamarádky se svým tatínkem. Jsem teď kuchař,“ zadíval se na ni. „Máš ponětí, co se stalo s mými restauracemi, s Red Tower?“

 

Red Tower teď vlastní někdo cizí, chlapče,“ řekla smutně. „Už je to dávno, co jsme tam spolu pracovali.“

 

To je. Ale pořád umíš tak dobře vařit, viď?“ usmál se. „Vím, že jsem se k tobě nezachoval hezky... Nemůžu uvěřit tomu, jaký jsem býval...“

 

Byl jsi plný bolesti a kopal jsi kolem sebe. Vždycky jsem věděla, že takový nejsi, byla to jen ulita, do které ses schoval,“ vzala ho znovu za ruku. „Ale vařit pořád umím a ještě nejsem tak stará, abych ti nepomohla. Mimochodem... Vista je teď úplně opuštěná.“

 

Vážně?“ vzal její ruku do svých dlaní a jemně ji stiskl. „Takže by byla k mání?“ zeptal se s nadějí v hlase.

 

Zjistím to, jestli chceš.“

 

Mm-hm, chci. Jen... víš, jak jsem říkal, všechny peníze, co mám, se vejdou do peněženky,“ pustil jí ruku a odvrátil oči. „Na to, abych mohl začít, budu muset dlouho šetřit. Ale chci mít něco, co bych mohl Leně nabídnout, jestli mi rozumíš. Už jsem dost dlouho jen přítěží. Teď budu moct alespoň přispět na domácnost, ale... založit rodinu..., na to je potřeba víc.“

 

Rozumím ti. Jenom... nespěcháš na ni trochu? Znáš ji měsíc a půl a už chceš zakládat rodinu?“ zatvářila se pochybovačně.

 

Spěchám na sebe,“ zasmál se trochu. „Nic jsem jí zatím neřekl,“ podíval se na ni a viděl hned, co si myslí. „Já s ní přece nespím, Mary!! Mám svoji ložnici v patře... Panebože...,“ přejel si obličej dlaní. „Co si to o mně myslíš?“

 

No vypadalo to, že je ruka v rukávu, můj milý, nezlob se na mě,“ zasmála se Mary. „Opravdu ses změnil,“ zadívala se na něj s vážnou tváří. „A k lepšímu.“

 

Ruka v rukávu není,“ zavrtěl hlavou. „Rád bych jí to řekl, ale dokud jsem nikdo s pár dolary v kapse... Netroufnu si.“

 

Jestli tě má ráda, neočekává, že ji zahrneš zlatem, ale láskou, ty chytrej,“ pousmála se mateřsky. „Podívej, mám našetřeno dost, abys měl do začátku. Můžeš mi to postupně vracet,“ dodala rychle, jak si uvědomila, že je další, kdo mu nabízí, aby jen bral. „Můžeš mě nakonec zaměstnat, i kdyby jen naoko,“ mrkla na něj. „Nejdřív zjistím, jak je na tom Vista.“

 

Díky. Určitě bude potřebovat renovaci, uvidíme,“ dopil kávu a vstal. „Pomalu pojedu. Zastavím se zase brzy a přivedu ti ukázat Lenu,“ zaculil se a objal ji. „Jsem tak rád, že jsem tě tu našel.“

 

Ještě nemáš zač. Taky jsem tě ráda viděla. Jsem tu jako kůl v plotě, co strejda odešel,“ povzdechla si a poplácala ho po zádech. „No nic, chlapče. Tak se brzy ukaž.“

 

Po cestě domů si Eric v autě vesele pohvizdoval. Mary patřila ke světlým stránkám jeho minulosti. Byla to sestra jeho matky, která při něm vždycky stála, ať se dělo cokoli a on ji měl moc rád. Tížilo ho, že ji před pár lety v návalu zlosti vyhodil z kuchyně, do které už se nikdy nevrátila. A on se tehdy vůbec nestaral, co se s ní stalo. Odpustila mu. Srdce mu v hrudi zpívalo, jak byl šťastný, že se k němu neotočila zády tak, jak to tenkrát udělal on. Celou tu dobu si to vyčítal a trápilo ho to, ale až dnes našel odvahu objevit se na jejím prahu.

 

Usmíval se ještě, když vystupoval ve Falling Waters na příjezdové cestě. Těšil se na Lenu a po několika dlouhých letech se cítil opravdu šťastný.

 

*

 

Lena si četla na zadní verandě, když zaslechla auto. Odložila knížku a vydala se do kuchyně, aby Ericovi ohřála večeři.

 

Ahoj,“ Eric vešel do kuchyně.

 

Ahoj,“ Lena zapnula mikrovlnku a otočila se k němu. „Něco nového?“ opřela se o kuchyňskou linku, viděla na něm, že má dobrou náladu.

 

Kromě toho, že mám první výplatu?“ usmál se vesele a přikývl. „Byl jsem navštívit Mary, svou tetu,“ v návalu radosti chytil Lenu do náruče a zatočil se s ní.

 

Lena vypískla a rozesmála se. „A teta tě tak rozjařila?“

 

To si piš!“ postavil ji na zem, když si uvědomil, jak důvěrně se k ní chová. „Promiň. Mám takovou radost, že bych objímal celý svět.“

 

To je bezva,“ Lena se nepřestala usmívat, když vytáhla talíř z mikrovlnky. „Pojď se najíst a můžeš mi o tom vyprávět, jestli chceš.“

 

Jasně. Děkuju,“ vzal si od ní talíř s příborem a zamířil ven. „Mmmm, máš to moc dobrý,“ prohlásil, když se pustil do jídla.

 

Dík. Od kuchaře se to dobře poslouchá,“ napila se kávy. „Dáš si taky?“ vstala, když přikývl a šla do kuchyně. Dolila i sobě a vrátila se na verandu.

 

Eric mezitím dojedl. „Pak to umyju. Dík,“ usrkl kávy. „Představ si, že mi Mary odpustila. Víš, nezachoval jsem se k ní před pár lety hezky. A od té doby jsem ji neviděl. Strašně mě to užíralo, ale tehdy jsem nenašel odvahu za ní jít. Byl jsem... jinej...,“ prohrábl si vlasy.

 

A teď... nevím, po jaké době, jsi tu odvahu našel? Ty jseš neuvěřitelnej,“ zavrtěla Lena hlavou.

 

Našel. Já se teď na všechno dívám jinýma očima, chápeš? Vlastně i sám na sebe,“ pokrčil rameny. „Mary pracovala v jedné z mých restaurací, je to výborná kuchařka. Byla pro mě jako druhá máma a pořád je...,“ nadechl se. „Prozradím ti něco, co jsem ještě nikomu neřekl,“ krátce se na ni podíval. „Ten den jsem zjistil, že mi z šuplíku v kanceláři zmizel revolver. Jsou to tak dva roky zpátky. Finanční situace už tehdy nebyla růžová, navíc mi Katherine oznámila, že se se mnou chce rozvést a do toho tohle,“ zavrtěl hlavou.

 

Měl jsi zbraň, to vcelku chápu, i když si nejsem úplně jistá proč,“ podotkla opatrně, jak cítila, že je za tím něco víc.

 

Cítil jsem se ohroženě a strašně sám. S revolverem v šuplíku jsem měl pocit, že se všem ubráním, kdyby něco... Já vím, že teď to zní stupidně... I mně samotnému,“ polkl a opřel se. „Mary tenkrát vyrukovala s nějakou výtkou a já jsem se s ní ošklivě pohádal kvůli blbosti,“ odmlčel se. „Přitom ona jediná mi vždycky řekla pravdu do očí, vždycky mě měla ráda, i když si často nebrala servitky. Byla přísná, ale milující, jestli mi rozumíš.“

 

Myslím, že ano,“ řekla měkce a viděla, že se mu všechno vrací zpátky. Emoce brázdily jeho tvář, jak to znovu prožíval. „Je to pryč, Ericu. Říkal jsi přece, že ti odpustila,“ vzala ho za ruku.

 

Ano, odpustila,“ zatřepal hlavou, aby zahnal vzpomínky. „Omluvil jsem se a požádal o odpuštění. Řekla mi, že jsem byl plný bolesti a kopal jsem kolem sebe. Což je pravda. Jen ona jediná do mě vždycky viděla,“ usmál se. „Mám velké plány, Leno,“ podíval se na ni. „Já... Mary slíbila, že mi pomůže, že by pro mě klidně zase pracovala. Jedna z mých restaurací zůstala opuštěná. Chtěl bych ji dostat zpátky.“

 

To je úžasnej nápad, Ericu,“ chtěla pustit jeho ruku, ale on tu její chytil do svých. „Jak to chceš udělat?“ polkla, jak ji jeho dotek zaskočil. Cítila teplo jeho dlaní a viděla touhu v jeho očích.

 

S pomocí Mary bych to mohl dokázat. Všechno jí samozřejmě vrátím a tobě taky,“ díval se jí do očí a horečně přemýšlel, co jí může prozradit. „Teď jsem nikdo, ale jestli se mi podaří můj plán... Já bych chtěl...,“ najednou mu došla slova.

 

Ty nejsi nikdo,“ zavrtěla nesouhlasně hlavou. „Co bys chtěl?“

 

Uhnul očima a pustil jí ruku. Chtěl by ji sevřít do náruče a dlouze políbit. Cítil, jak nesmírně ho Lena přitahuje a přitom si nebyl jistý, co ona cítí k němu, jestli vůbec něco. Vstal a přešel na kraj verandy.

 

Chtěl bych toho moc. Nejsem si jistej... vůbec ničím.“

 

Tvoje plány určitě vyjdou,“ promluvila tiše. „Jestli ti v tom můžu nějak pomoct...,“ postavila se za něj a nakonec mu váhavě položila ruku na rameno. „Byl jsi tak nadšenej, když jsi přijel. Cítím, jak jsi zmítanej emocemi... Nejsi v tom sám.“

 

Pomalu se k ní otočil. „Já vím. Dvě nejúžasnější bytosti na světě se rozhodly mě podpořit a já si toho strašně vážím,“ vzal ji za ruce a pousmál se. „Nejspíš jsem pro tebe jen jeden z bezdomovců, kterému ses rozhodla pomoct, možná jsem trochu víc, přítel, kamarád? Ale ty... ty jsi pro mě anděl, moje spása... Cítím k tobě víc než přátelství,“ zvedl její ruce ke rtům a postupně je políbil do dlaní.

 

Jeho vousy ji pošimraly a dotek jeho rtů cítila od hlavy až k patě. Jeho slova dolétla k jejímu srdci tak intenzivně, jako by neměl v dlaních její ruce, ale právě její srdce. Uvědomila si, že on vůbec netuší, jak na ni působí. Jak ji jeho dotek pokaždé rozechvěje a že se často topí v jeho očích.

 

Jemně vyprostila ruce z jeho a položila mu je na tváře. „Taky k tobě cítím víc než přátelství.“

 

Na okamžik zavřel oči, jak si vychutnával její dotek. Byla tak blízko, když je zase otevřel. Pomalu se k ní sklonil a dotkl se rty jejích. Chutnala sladce a když se chtěl odtáhnout, její dlaně mu to nedovolily a její rty se přisály k jeho v touze prodloužit tu chvíli. Nebránil se, ovinul jí paže kolem ramen a když se její ústa pootevřela, bez váhání prohloubil polibek, dokud jim nedošel dech.

 

Chutnáš po jahodách a voníš po vanilce,“ vydechl a opřel si čelo o její.

 

Je mi s tebou dobře,“ pousmála se, objala ho v pase a položila si hlavu na jeho hruď.

 

Mně s tebou taky,“ pohladil ji po vlasech a měl pocit, že se mu splnil sen, když ji může takhle objímat, cítit teplo jejího těla, její vůni. „Chtěl bych ti stát po boku, ať se děje, co se děje a chránit tě až do smrti,“ proběhlo mu hlavou a najednou si uvědomil, že to vyslovil nahlas.

 

Lena se trochu odtáhla, aby se na něj mohla podívat. „Já... nejsem proti..., jen potřebuju trochu víc času. Neber si to osobně...,“ sklopila oči.

 

Vůbec ne, já to chápu,“ pohladil ji po tváři. „Nechci na tebe spěchat, já... vlastně jsem si to jen myslel a najednou jsem to řekl nahlas,“ pousmál se.

 

To je dobře. Je fajn slyšet, co si myslíš,“ naklonila hlavu na stranu a opřela se tváří o jeho dlaň. „Pořád nemůžu uvěřit, že jsi byl jinej. Líbí se mi, jakej jseš teď a jestli jsem k tomu aspoň trošku přispěla, tak je to pro mě neuvěřitelně hřejivej pocit.“

 

To si piš, že přispěla,“ díval se na ni, jak slastně přivírá oči pod jeho dotekem a jeho srdce přetékalo city, které k ní choval. „Ty jsi mi otevřela oči,“ šeptal, „ukázala jsi mi, že zase můžu žít. Dala jsi mi tolik... Taky ti chci něco dát, chci ti dát všechno, co budu moct.“

 

Pomalu otevřela oči a usmála se. „Je to jako kouzlo... S tebou mám pocit, že jsem až doteď nežila,“ trochu se zasmála. „Asi to nedává moc smysl.“

 

Dává, Leno, já totiž cítím úplně to samé. Zvedla jsi mě z úplného dna, přitom ses ke mně od začátku chovala jako k sobě rovnému. Dala jsi mi křídla, naději na lepší zítřek, jsi to nejúžasnější a nejkrásnější stvoření, které jsem kdy potkal. Jsi krásná i uvnitř, jestli mi rozumíš.“

 

Mm-hm, rozumím. A děkuju... To jsou krásná slova. Ty mi svou přítomností hodně pomáháš překonat všechno to, co bylo. Taky cítím tu naději,“ položila mu ruce na hruď. „Je to asi zvláštní, ale dnes už si neumím představit, že bys tu nebyl,“ potřásla hlavou. „Tak mi na těch křídlech neuleť,“ podívala se mu zpříma do očí.

 

Zahlédl v nich náznak strachu a přitáhl ji k sobě blíž. „Nikdy tě neopustím,“ zavřel oči a zabořil jí obličej do vlasů.

 

Lena ho pevně objala a srdce se jí rozbušilo. Čtyři roky měla pocit, že nic takového už nezažije, ale teď byla tak plná lásky a zároveň cítila, že ji někdo má rád. Co bys mi asi řekl, Elijahu, kdybys mě teď viděl? Odpustil bys mi, že na tebe myslím v náručí jiného? Zavřela oči a potlačila slzy, které se jí draly do očí. Eric si ji zasloužil celou a ona se musí dát dohromady, úplně se oprostit od minulosti, pokud o něj nechce přijít.

Autor KeepTheFlameBurning, 22.12.2018
Přečteno 91x
Tipy 1 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Lůca
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter