Schody do nebe 10

Schody do nebe 10

10

 

V neděli odpoledne se Lena zastavila v uličce. Mluvila s Paulem a Mikaelem, když jí zazvonil telefon. Vylovila ho z kabelky a hned si všimla, že to je Alaric.

 

Lena, slyším,“ přiložila telefon k uchu.

 

Ahoj, tady Alaric. Jak je?“ začal konverzačním tónem.

 

Ahoj, docela to jde. Jsem v uličce s Paulem, Mikaelem a Tomem. To jsou moji svěřenci, jak jsem ti říkala. Dnes dopoledne tu byli ti detektivové a mluvili s nimi.“

 

Jasně, pamatuju si. To se dalo čekat. Zítra budou chtít mluvit i s tebou. Dnes také navštívili tetu Mary.“

 

Rozumím. Je něco nového? Mluvil jsi s Ericem?“

 

S Ericem jsem mluvil už včera. Četl jsem i jeho výpověď. Teď se prokousávám seznamem jeho bývalých zaměstnanců, který jsme spolu dali dohromady,“ na chvíli se odmlčel. „Chtěl jsem tě požádat, jestli bys mi mohla sepsat lidi, co byli na té svatbě. Na inkriminovanou dobu vraždy má Eric velice slušné alibi, čím víc svědků budeme mít, tím líp. Samozřejmě nepiš úplně všechny.“

 

Určitě. Aspoň budu mít co dělat. Dneska se vrací Kol s Evou, ti mi s tím můžou pomoct. Jak to budu mít pohromadě, dám ti vědět.“

 

Dík. Jinak tě ale zklamu..., nepustí k němu nikoho kromě mě. Dalo se to čekat. Ale identifikovali otisky na revolveru. Jak jsem předpokládal, jedny jsou jeho a druhé patří neznámé osobě. Takže zbývá toho člověka najít. Jakmile budu vědět jeho jméno, zjistím, jestli to Ericovi něco říká.“

 

To nic, Alaricu, tak nějak jsem s tím počítala. Nedá se nic dělat,“ povzdechla si. „To je dobrá zpráva. Snad toho chlapa najdou, protože to je pravý vrah.“

 

Nepočítám, že to bude tak jednoduché. Už může být za horama, jestli je chytrej. Uvidíme.“

 

Já vím. Určitě to dobře dopadne. Ještě je Eric v Martinsburgu?“ Trochu se jí zachvěl hlas.

 

Zatím ano, ale dnes večer ho převezou do vazby. Je to Nápravné centrum taky v Martinsburgu. Mám tě pozdravovat.“

 

Díky,“ usmála se, i když ji nemohl vidět. „Taky ho pozdravuj a že na něj myslím, kudy chodím.“

 

Vyřídím.“ Lena cítila, že se taky usmál. „Jdu něco dělat.“

 

Jasně. Díky za zavolání. Ozvu se,“ Lena zavěsila. „To byl Alaric, Ericův právník. Něco ode mě potřebuje, takže musím běžet. Mějte se a dík za podporu.“

 

Jen běž, aspoň máš co dělat,“ pousmál se Paul.

 

*

 

Ahoj, potřebovala bych s něčím pomoct,“ řekla Lena, když jí Eva otevřela. „Neruším? Je mi jasné, že jste dnes přijeli...“

 

Ahoj, v pohodě. Pojď dál. Jsme doma už od rána.“ Eva ji uvedla do obýváku. „Co potřebuješ? Postavím na kávu.“

 

Lena počkala, až Eva postavila na stůl dva hrnky s kávou. „Potřebovala bych dát dohromady seznam hostů z vaší svatby, kteří by byli ochotni svědčit u soudu. Ne všechny, ale co nejvíc.“

 

Svědčit u soudu? Proboha, proč?“ Evě vylétlo obočí překvapením. „Leno, co se stalo?“

 

Erica v pátek večer zatkli pro vraždu,“ řekla Lena tiše.

 

Cože? To si děláš srandu?“ ozval se ode dveří Kol, který zrovna vešel a posadil se k nim.

 

Nedělám. Dva detektivové přijeli ke mně domů, vyptávali se a když Eric přišel domů, zatkli ho a odvezli na policejní stanici do Martinsburgu. Prý byla zavražděna jeho bývalá žena a zbraň je registrovaná na jeho jméno. Ted se na zbrani navíc našly i jeho otisky,“ Lena pokrčila rameny. „Vůbec s námi nediskutovali... Nasadili mu pouta a naložili ho do auta...,“ Lena zavřela na okamžik oči. „Pořád to mám před očima.“

 

Neudělal to, to je jasné. Má právníka?“ zeptal se Kol, naprosto vyvedený z míry.

 

Já žádného neznám, tak jsem se obrátila na Damona. Jmenuje se Alaric Saltzman, je to Damonův kamarád. Vypadá, že ví, co dělá. Je takovej... trošku přísnej... Ale přišel na první Damonovo zavolání.“

 

Bezva, tak toho bych ti taky doporučil. Proč jsi se neozvala?“ Kol vstal a vytáhl z baru láhev. Nalil si do skleničky. „Dáte si taky?“

 

Vážně? Ty ho znáš? Já jsem vás nechtěla rušit,“ zavrtěla Lena hlavou. „Ale nedokázala jsem s tím být sama,“ podívala se na láhev. „Co to je? Whiskey? To fakt nemusím, dík.“

 

Jo, whiskey,“ přikývl Kol. „Tak vám naliju víno,“ přinesl láhev z kuchyně. „Alarica znám už dlouho. Je to skvělej právník. Máš pravdu, ví, co dělá. Ale jinak... je to zábavnej chlapík, když zrovna nepracuje,“ zasmál se trochu a nalil víno do dvou skleniček.

 

Dík,“ Lena upila vína. „Já ti to věřím. Každopádně jsem mu strašně vděčná, že to vzal. Už s Ericem mluvil,“ odmlčela se a podívala se na Evu. „Obávám se, že do toho budete taky zatažení.“

 

To se nedá nic dělat. Nedělej si s tím hlavu, ty za to nemůžeš. Tak na Erica,“ zvedla Eva sklenku a přiťukla si s Lenou. „Když to neudělal, tak se není čeho bát, ne?“

 

Snad. Jsem strašně ráda, že mu věříte,“ pousmála se Lena.

 

Co se týče té svatby, ty hosty potřebuješ proč? Většina ho viděla poprvé,“ zeptala se Eva se zájmem.

 

Protože k té vraždě došlo kolem jedenácté v ten den. Je jedno, že ho vůbec neznají. Podstatné je, že můžou dosvědčit, že tam celou dobu byl,“ vysvětlila Lena.

 

Takže Erica zítra v práci čekat nemám,“ zamyslel se Kol. „Budu to muset nějak vymyslet. Asi tam zaskočím sám. Mimochodem, on vlastní zbraň?“

 

Bohužel, dneska ho budou převážet do Nápravného zařízení v Martinsburgu do vazby. Mám strach, že se to potáhne. Ale nemůžou ho odsoudit, když to neudělal, že ne?“ Lena vrhla na Kola úpěnlivý pohled. „Tu zbraň mu někdo ukradl z kanceláře před dvěma lety. Jenže to nikde nenahlásil. Logicky jsou na ní i jeho otisky.“

 

Takže to na něj chce někdo navlíknout,“ pokýval Kol hlavou. „Čí jsou další otisky? Říkala jsi, že tam jsou i jeho otisky, takže tam musí být i otisky někoho jiného.“

 

To nevím. Alaric zatím neví jméno, ale otisky prý identifikovali. Nejspíš budou toho pravého vraha.“

 

Na to bych nespoléhala. Vrah by byl pěknej trouba, kdyby je tam nechal,“ namítla Eva.

 

To máš pravdu,“ příkývla Lena a trochu se zamračila. „Já jen doufám, že se to brzy podaří rozmotat.“

 

Snad... Tak se pustíme do toho seznamu, ať tomu trochu pomůžem,“ řekla Eva a začala psát. „Na začátek napíšu naše jména.“

 

Když dali seznam dohromady, Lena se zvedla. „Pojedu domů a zavolám Alaricovi. Děkuju za pomoc.“

 

Není zač. Dej vědět, jak se situace vyvíjí,“ Eva ji vyprovodila ke dveřím.

 

Pozdravuj Erica a že mu držíme palce,“ ozval se Kol, když Lena vyšla ze dveří. „Kdyby cokoli potřeboval, ať dá vědět přes Rica.“

 

Jasně, díky,“ Lena se usmála. Než nasedla do auta, ještě jim zamávala.

 

*

 

Hned, jak dorazila Lena domů, volala Alaricovi, ale ten to nezvedal. Tak si dala sprchu a když se podívala na mobil, zjistila, že jí mezitím volal. Bez váhání vytočila jeho číslo.

 

Ahoj, šla jsem do sprchy, když jsi to nezvedal.“

 

Ahoj, nevadí. Byl jsem u Erica, tam s sebou mobil mít nesmím, takže jsem to zjistil až pak.“

 

Jasně. Já jen, že pro tebe mám ten seznam.“

 

Jseš rychlá, to je fajn. Poslyš, můžu se pro to zastavit, jedu kolem, jestli ti to nevadí.“

 

Nevadí, stav se,“ řekla mu adresu. „Postavím na kávu.“

 

Za dvacet minut už spolu seděli na verandě a popíjeli kávu. Lena mu předala seznam. Alaric to přelétl pohledem a očima se vrátil na začátek.

 

Kol Mikaelson, ty ho znáš?“ zvedl k ní oči.

 

Znám, moje kamarádka Eva je jeho žena, to byla jejich svatba.“

 

Počkej, mám takový dojem, že jsi jeho jméno zmínila, už když jsme spolu mluvili poprvé u Damona, že jo?“ zasmál se, když přikývla. „Nějak mi to předtím nedošlo. Na tu svatbu jsem měl jít taky, pozvali mě. Ale nakonec jsem měl něco neodkladného, takže jsem tam nemohl jít.“

 

Kol je vlastně Ericův šéf,“ usmála se Lena a vzpomněla si, jak jí Kol říkal, že je Alaric i zábavný, když zrovna nepracuje.

 

Správně. Mluvila jsi o něm, když jsem se ptal na Ericovu práci.“

 

Jak je mu? Je něco nového?“

 

Nejspíš mu není moc fajn, ale nedává to znát,“ Alaric odložil seznam na stůl. „Drží se. Spolupracuje,“ napil se kávy. „Leno, neměl bych ti to říkat, ale... otisky už mají jméno, nechtěl jsem to říkat po telefonu. Víš, zajímá mě, jestli ti to jméno něco neřekne.“

 

Povídej. Jsem zvědavá. Nejspíš ho neznám, ale zkus to,“ Lena se na něj vyčkávavě zadívala.

 

Liam Cage,“ řekl pomalu a sledoval Lenu, která zalapala po dechu. „Znáš ho,“ konstatoval.

 

Znám...,“ Lena si zakryla dlaní ústa. „Nevím, co říct... Zná ho i Kol... Nechápu, co ten má společného s Ericem. Není ani z branže,“ potřásla hlavou. „Pracuje v nějaké firmě kolem počítačů, či serverů... Už si to přesně nepamatuju. Nevypadá jako vrah.“

 

Nemyslím si, že to je vrah, ale mohl by nás k němu dovést,“ Alaric se trochu zamračil. „Kol ho zná?“

 

Nevím, jak dlouho, ale zná. Nedávno jsme byli všichni na večeři a od té doby se Liam snaží vetřít do mé přízně,“ řekla zamyšleně. „Kdo to teda udělal?“

 

Těžko říct. Každopádně Liam ten revolver měl v ruce, takže teď je podezřelej skoro jako Eric. Určitě ho seberou,“ prohlásil.

 

Mazec je, že už budou mít dva zavřený a vrah nikde,“ povzdechla si. „A dokud ho nechytěj, Erica nepustí.“

 

To se uvidí, podle toho, co jim prozradí ten Liam,“ Alaric odložil hrnek a opřel se. „Mám diktafon,“ vytáhl ho z kapsy a položil ho na stůl.

 

Lena se podívala na diktafon, pak na Alarica. „Kam tím míříš?“ zvedla obočí.

 

Pokud ti nevadí, že to uslyším, můžeš namluvit Ericovi vzkaz. Diktafon pronesu,“ usmál se a Lena si poprvé za celou dobu, co s ním byla v kontaktu, uvědomila, že to je docela fajn chlap, když postřehla, jak se mu v očích blýsklo. Dnes byl daleko přístupnější a už jí nepřipadal tak přísný.

 

Alaricu, to bys pro mě udělal? A pro něj? Nebudeš z toho mít problémy?“ Lena opatrně vzala diktafon do ruky, jako by tam byl Eric schovaný.

 

To se ví, že udělal,“ mrkl na ni. „A jinak pro známé jsem Ric.“

 

*

 

Eric si pomalu zvykal na novou celu, do které ho přemístili včera večer.Vstal a přešel po místnosti. Dnes už měl být v práci, Kol z něj nebude mít radost. V zámku zachrastily klíče, dveře se otevřely a vešel dozorce.

 

Máte návštěvu,“ řekl stroze a kývl na Erica.

 

Odvedl ho do návštěvní místnosti, kde čekal Alaric, zamkl za sebou a postavil se ke dveřím.

 

Můžete počkat, venku, prosím? Myslím, že mi nic nehrozí,“ Alaric se podíval na dozorce a počkal, až se vzdálil. Vytáhl z aktovky složku a diktafon a posadil se.

 

Jak dlouho mě ještě budou držet za mřížema?“ zeptal se nervózně Eric. „Myslím, že se tady brzo zblázním.“

 

Já bych řekl, že už dlouho ne,“ pousmál se Alaric.

 

Jak to myslíš?“ zarazil se Eric a nespouštěl z něj oči.

 

Na zbrani se našly ještě jedny otisky, jak víš,“ opřel se Alaric. „Už vědí, komu patří a dnes dopoledne si pro jejich majitele došli. Vzhledem k tomu, že tu vraždu mohl spáchat jen jeden, nemůžou mít ve vězení dva vrahy. Že jsou na zbrani tvoje otisky, je logické, čímž jsem argumentoval, když jsem trval na tvém propuštění. A že je zbraň registrovaná na tvoje jméno, je také v pořádku, ověřili si licenci, držel jsi ji legálně. Kdybys tu ztrátu nahlásil, bylo by to jednodušší, ale ani tak vlastně nic nemají. Navíc se ukázalo, že na inkriminovanou dobu máš dost neprůstřelné alibi, které potvrdilo několik svědků.“

 

No jistě. Já jsem totiž nic neprovedl, ale to asi vím jen já,“ zamračil se Eric.

 

Ale!“ Alaric nesouhlasně mlaskl. „Tam venku je víc lidí, kteří to vědí a věří ti. Jinak bych tady nebyl. Mimochodem já taky vím, že jsi žádný zločin nespáchal.“

 

Já vím, Ricu, omlouvám se. Leze mi to tady na mozek,“ Eric si prohrábl vlasy. „Jaký tedy bude další postup?“

 

Nerad to uslyšíš, ale musíme počkat. Nejspíš ne dlouho, ale hned to nebude. Vyslechnou ho, posoudí důkazy a jednoho z vás propustí,“ Alaric zavrtěl hlavou, když viděl, jak se Eric zatvářil. „Podle mě propustí tebe, hlavně se nerozčiluj,“ dodal. „Poslyš, co se děje? Doteď jsi vypadal, že jsi v pohodě, že to zvládáš.“

 

Eric sklopil oči a povzdechl si. „Já vím. Dneska je pondělí, měl jsem být v práci. Nerad bych o ten job přišel, víš?“ vzhlédl. „Co mě převezli, aniž by mi někdo řekl proč, jsem strašně nervózní. Když jsem byl na ulici, bylo to snad lepší, než tohle... Kolem mě byli lidi, nad hlavou obloha..., i když byla zima. Tady se dusím,“ odmlčel se. „Jsem zavřenej za nic. Když jsem si začal myslet, že se můj život otočil k lepšímu, tak přijde tohle...“

 

Já to chápu, Ericu,“ pokýval Alaric hlavou. „Poslyš, musím si odskočit, poslechni si zatím tohle,“ posunul k němu diktafon, zvedl se, zaklepal na dozorce a vzdálil se.

 

Jakmile se za Alaricem zavřely dveře, Eric zmáčkl tlačítko přehrávání a zavřel oči, když uslyšel Lenin hlas.

 

Ahoj Ericu,“ následoval hluboký nádech. Eric se usmál. „Tuším, že to pro tebe není lehké, ale vydrž. Všechno se zase urovná. Vím, že tě odvezli jinam, ale nevzdávej to. Už sis v životě prožil ledacos, tohle je nové, je to nová zkušenost, i když není pozitivní. Co tě nezabije, to tě posílí. Ric říká, že to zvládáš, to je dobře. Je to zvláštní takhle k tobě promlouvat,“ trochu se zasmála. „Chtěla bych tě nějak povzbudit, poslat ti trochu energie a síly, ale vlastně nevím jak. Ric dělá, co může, snažím se mu pomáhat. Dostaneme tě ven. Věřím ti. A neboj se o práci, Kol ví všechno. Zatím za tebe zaskakuje, než se vrátíš. A ty se vrátíš, takže to neřeš, OK?“ odmlčela se. „Nezapomeň na svoje plány, ani na to, co jsi mi říkal, že bys chtěl..., pamatuješ? Těším se, až tě uvidím. Držím ti palce, ať je to co nejdřív. Nic jsi neudělal, tvé svědomí je čisté, tak buď v klidu. Všechno bude zase dobrý,“ její hlas se při posledních slovech ztišil a Eric skoro nedýchal, aby mu ani jediné její slůvko neuniklo. „Miluju tě.“

 

Když pomalu otevřel oči, Alaric stál u dveří. Eric vypnul diktafon a Alaric si zase sedl naproti němu.

 

Díky,“ řekl Eric polohlasem a podal mu zpátky diktafon.

 

Není vůbec zač,“ Alaric ho schoval do kapsy. „Je ti líp?“

 

Eric polkl a přikývl. „Řekl jsi jí, že to tady zvládám? Dík.“

 

Vždyť to byla až do dneška pravda,“ pokrčil rameny Alaric.

 

Asi jo,“ pousmál se Eric. „Kol o všem prý ví a zaskakuje za mě v práci.“

 

No vidíš. Máš tam venku pár lidiček, kteří tě mají rádi a stojí při tobě,“ Alaric otevřel složku.

 

Jsem za to vděčný..., ani nevíš jak...“

 

Alaric k němu zvedl oči a všiml si, že Eric teď sedí zpříma a že mu oči ožily. Alaric se v duchu usmál a přikývl.

 

Řekni mi, říká ti něco jméno Liam Cage?“ zeptal se a bedlivě Erica pozoroval.

 

Liam...?“ Eric nakrabatil čelo, jak se zamyslel. „Počkej, nějakej Liam pálil za Lenou... Vím, že jí několikrát volal. Ale osobně ho neznám. Proč?“

 

Jeho otisky byly na tvém bývalém revolveru,“ oznámil mu Alaric.

 

Cože? Ale jak se k němu dostal? To nechápu,“ zavrtěl Eric hlavou.

 

Ani Lena to nechápe. Říká, že ani není z branže. Uvidíme, co vypoví, jestli se to dozvím. Jinak zatím nemám nic nového,“ Alaric zavřel složku.

 

Ani nevím, jestli to je on,“ zavrtěl hlavou Eric. „Ale jestli to potvrdila Lena, tak je.“

 

Potvrdila. Lena zná jeho celé jméno,“ konstatoval Alaric, zatímco ukládal složku do aktovky a přidal tam i diktafon, který vytáhl z kapsy.

 

Jestli není z branže, co tedy dělá a jak se dostal k revovlveru?“ přemýšlel Eric nahlas.

 

Alaric vyndal z aktovky list papíru, než ji zavřel a položil ji před sebe na stůl. „Prý pracuje v počítačové firmě jako správce serverů a počítačových sítí, nebo tak něco.“

 

Eric pokýval hlavou. „To je fakt zvláštní.“

 

To je,“ souhlasil Alaric a podal mu list papíru. „Projdi ten seznam ještě jednou a popřemýšlej o těch lidech. Kdo by tě mohl natolik nemít rád, aby se na tebe snažil hodit vraždu.“

 

Zkusím to. Pamatuju si je všechny. Aspoň budu mít co dělat.“ Eric přelétl očima papír, složil ho a schoval si ho do kapsy.

 

Tak já půjdu. Rád bych ti tu ten diktafon nechal, ale nesmím,“ Alaric vstal.

 

To nevadí. Pozdravuj ji a poděkuj jí za mě,“ usmál se Eric a také se zvedl.

 

Určitě jí to vyřídím. Bude ráda, až jí řeknu, že tě rozsvítila jak lampion,“ Alaric se lehce zasmál a zaklepal na dozorce. „Tak se měj. Zase přijdu.“

 

Jakmile byl zpátky v cele, Eric se natáhl na kavalec s rukama pod hlavou a zavřel oči. V duchu si znovu přehrával Lenin vzkaz. Jenom to, že slyšel její hlas, mu dodalo novou sílu a energii, natož její slova. Byl čím dál víc přesvědčený, že ona je anděl jeho života, že je mu souzená a hrozně se těšil, až ji bude moct zase obejmout. Věděl, že stojí při něm a i kdyby byla jediná na světě, nebyl by sám a stačilo by mu to ke štěstí.

 

Po chvíli se posadil a vytáhl z kapsy složený papír, který mu Alaric dal. Byl na něm seznam jeho bývalých zaměstnanců, tedy těch, na které si vzpomněl. Začal se probírat jednotlivými jmény a ke každému se mu vybavil jeho příběh i tvář. U jednoho jména se zastavil, odložil papír a začal vzpomínat...

 

Eric seděl ve své kanceláři a cítil se frustrovaně. Ač tahanice kolem jeho rozvodu skončily a Katherine si včera odvezla své poslední věci, nebylo mu líp. Dnes dopoledne v bance podepsal již druhou půjčku, aby se mu podnikání nerozsypalo pod rukama. Uvědomoval si, že se řítí do propasti, pokud se finanční situace rychle neobrátí. Už ho unavovalo počítat každý dolar. Otevřel zásuvku stolu a zadíval se na revolver. 'To je to poslední řešení,' řekl si v duchu a vztekle zásuvku zabouchl.

 

Ozvalo se zaklepání. „Dále,“ zavrčel Eric nevrle a říkal si, kdo ho zase otravuje. Zvedl oči k příchozímu a pokusil se o úsměv. „To jsi ty, pojď dál. Co potřebuješ?“Marcel patřil k jeho zaměstnancům, ke kterým měl odjakživa blíž než k ostatním. Pracoval pro Erica už v jeho první restauraci za pár dolarů a spropitné a častokrát spolu strávili večer nad lahví vína, nebo něčeho ostřejšího, který se protáhl až do rána a pak šli rovnou do práce. To byly časy..., jenže pak se oba oženili... Eric se ušklíbl nad tou myšlenkou. On byl díky manželství úplně na dně a Marcelova žena v poslední době hodně stonala. Musela přestat pracovat a o vytouženém potomkovi si mohli nechat zdát. Doktoři pořád nevěděli, co jí vlastně je, ale i tak je to stálo spoustu peněz. I proto mu před nějakou dobou Eric půjčil poměrně velký obnos peněz, aby jim pomohl z nejhoršího.

 

Poslyš, Ericu, vím, že jsem slíbil, že ty peníze vrátím do zítřka, ale... potřeboval bych..., mohl bys mi ještě počkat?“

 

Eric vyskočil od stolu. „Jak počkat? A kdo počká mně?“

 

Nevím sice, o čem to mluvíš, ale rád bych ti je vrátil... Já jen... Víš, že je Linda nemocná. Doktoři zjistili rakovinu žaludku...,“ přejel si dlaní přes obličej. „Já ty peníze mám, ale potřebuju je pro ni, na její léčbu...“

 

Podívej, Marceli, já ale nejsem dobročinný ústav. Nevím, jestli sis toho všiml, ale rozvod mě připravil o polovinu všeho, co jsem měl, restaurace přestávají vynášet. Dneska jsem si vzal další půjčku, abych měl na výplaty. Stačí ti to?“

 

Já ti věřím. Ale přesto si myslím, že se svět nezboří... Můžu si vzít nějaké směny navíc, abych ti to trochu vykompenzoval. Vždyť pro tebe to není tolik... A jí jde o život, Ericu. Vždycky jsi byl můj kamarád...,“ Marcel couvl před rozzuřeným Ericem.

 

Kamarád nekamarád. Ty mě snad neposloucháš! Do konce týdne ty peníze chci zpátky, rozumíš? Jinak už sem nechoď!“ Eric se vrátil se zaťatými pěstmi ke svému stolu. „Na co ještě čekáš?!“ vyštěkl. „Dal jsem ti šest dní navíc, ne?“

 

To sice jo,“ řekl klidně Marcel. „Ale já ty peníze za šest dní už mít nebudu. Léčba začíná zítra a já ji musím zaplatit, jinak... ani nechci domyslet, co by se stalo. A už vůbec si nemůžu dovolit příjít o práci. Ericu, já tě prosím, já ti ty prachy vrátím, ale později.“

 

Eric praštil pěstí do stolu. „Víš co, tak si ty peníze pro mě za mě nech. Ale zítra už mi sem nelez! Najdu si jiného kuchaře,“ pronesl zvýšeným hlasem. „A teď už mě nech být.“ Když se Marcel nehýbal z místa a jen na něj zíral, Eric vytáhl revolver a zamířil na něj. „Tak už vypadni!!“

 

Marcel vytřeštil oči, otočil se na patě a vyběhl z kanceláře.

 

Eric zabořil obličej do dlaní při té vzpomínce. Dnes věděl, jak hnusně se tehdy zachoval a nemohl uvěřit tomu, že to byl on.

 

Kde je asi Marcel teď? Už tehdy si bral víc směn, než ostatní. Našel si nějakou práci? A co Linda, uzdravila se, nebo... Vyskočil a pomalu začal přecházet po místnosti. Co jsem to udělal?! Dostanu někdy šanci tohle napravit? Můj nejlepší kamarád... a já jsem se zachoval jako ten největší hajzl a egoista pod sluncem. Uvědomil si, že na tuhle ošklivou událost ve svém životě úplně zapomněl a neuměl si představit, jak s tím bude žít dál. Byl šťastný, že potkal Lenu, těšil se, že znovu začne žít... Ale s touhle skvrnou na svém svědomí měl najednou pocit, že si nic z toho nezaslouží.

 

*

 

Další den ve čtyři odpoledne Alaric přijel pro Erica, kterého propustili z vazby. Vrátili mu všechny jeho osobní věci a byl poučen, aby neopouštěl město.

 

Procházel jsem ten seznam, Ricu,“ řekl Eric polohlasem, když jeli autem.

 

Alaric zastavil na červené a zkoumavě se na něj podíval. Eric mu dnes přišel obzvlášť tichý a zasmušilý.

 

Na něco jsi přišel?“ zeptal se, zařadil a rozjel se.

 

Na něco... jsem si vzpomněl. Myslíš, že bys pro mě mohl něco udělat?“

 

Pokud to bude v mé moci, určitě,“ odpověděl Alaric se zvědavostí v hlase.

 

Rád bych věděl, co se stalo s jedním z mých bývalých zaměstnanců. Byl to můj nejlepší kamarád. Já jsem se k němu zachoval fakt hnusně...,“ Eric zavrtěl hlavou. „Kam vlastně jedeme?“

 

K Leně, do Falling Waters. Má sice odpolední, ale slíbila, že se pokusí dorazit dřív,“ informoval ho Alaric. „Jak se ten člověk jmenuje?“

 

Marcel...,“ Eric polkl. „Marcel Davis.“

 

Rozhodím sítě a zjistím, co se dá. Myslíš, že je to náš vrah?“ Alaric odbočil na Falling Waters. Všiml si, jak to s Ericem škublo.

 

Takhle jsem o něm nepřemýšlel... Ale má všechny důvody mě nenávidět,“ konstatoval Eric hořce.

 

Hele, nechceš mi o tom povyprávět? Vypadáš jak na pohřbu a to tě právě pustili z vězení. Měl bys mít radost, chlape!“

 

Já mám pocit, že už nikdy nebudu mít radost, Ricu. Zasloužil bych si za těma mřížema shnít zaživa,“ Eric se na něj podíval, nicméně mu začal celý příběh vyprávět.

 

Alaric zastavil na příjezdové cestě před Leniným domem, vypnul motor a chvíli jen tak držel volant.

 

Jseš si úplně jistý, že jsi to byl ty?“ Ric vrhl na Erica nevěřícný pohled. „Takhle tě neznám.“

 

Bohužel jsem to byl já. Dneska jsem úplně jiný člověk, ale za tohle se nenávidím. Choval jsem se arogantně i k ostatním, ale Marcelovi jsem strašně ublížil, aniž bych se kdy zajímal o následky. Proto bych chtěl vědět, kde je a co dělá a co je s Lindou,“ Eric vystoupil z auta.

 

Alaric ho následoval na verandu. „To chápu. Zahájím pátrání a dám ti vědět,“ rozhlédl se. „Lena tu ještě není, budeme muset počkat.“

 

Mám klíče. Aspoň se sbalím, než dorazí,“ Eric odemkl a vešel dovnitř.

 

Počkej, jak to myslíš, sbališ?“ Alaric šel za ním a zastavil se u schodů, po kterých Eric začal stoupat ke svému pokoji.

 

Nemůžu tady zůstat,“ Eric vešel do pokoje a nechal užaslého Alarica stát dole v obýváku.

 

*

 

Lena nasedla do auta a zamířila domů. Nepodařilo se jí utrhnout z práce dřív, než o půlhodiny, takže už bylo půl šesté.

 

Měla radost, když jí Ric zavolal, že Erica pustí, těšila se na něj. Když zabočila na příjezdovou cestu, viděla Ricovo auto. Takže už dorazili.

 

Vběhla do domu, aniž by si všimla tašky, která stála na předsíni. Našla je stát na verandě a rovnou se vrhla na Erica a mlčky ho objala.

 

Zvedla k němu hlavu, když cítila, jak ji jeho paže váhavě objaly. „Jsi v pořádku? Tak ráda tě vidím.“

 

Taky tě rád vidím, andílku,“ pousmál se a pohladil ji po vlasech. Povzdechl si, když si uvědomil, co jí musí říct. Nechtěl jí ublížit, ale nemohl jinak.

 

Ale v pohodě nejsi, viď?“ vycítila jeho rozpoložení, odtáhla se a vzala jeho ruce do svých dlaní. Dívala se na něj a žaludek se jí sevřel úzkostí.

 

Nejsem,“ stiskl jí ruce a na okamžik sklopil oči. „Vrátím se do Martinsburgu, Leno, nemůžu tady zůstat. Víš, vybavilo se mi něco z minulosti... Doufám, že dostanu šanci dát všechno do pořádku.“

 

Ale kvůli tomu přece nemusíš odejít... Sotva ses vrátil,“ promluvila naléhavě.

 

Musím, Leno,“ zavrtěl Eric hlavou. „Nechci ti ublížit, věř mi. Rád bych zůstal, ale nemůžu. Nezasloužím si být šťastný. Provedl jsem neodpustitelnou věc... Já vím, že ty za to nemůžeš a nemáš s tím nic společného,“ pustil její ruce, prohrábl si vlasy a zvedl ruce v bezradném gestu. „Já zatím vůbec nevím, jak s tím budu žít. Jak žít sám se sebou...,“ podíval se jí do očí. „Já se vrátím, to ti slibuju. Přísahám,“ odmlčel se. „A pokud bude pozdě... Nějak se s tím vyrovnám,“ přešel přes verandu a ohlédl se ve dveřích. „Já vím, že je to těžké pochopit. Vím, že jsi pro mě udělala strašně moc a vážím si toho. Nechci jen tak zahodit, co jsme spolu prožili, věř mi. Vrátím se, ale teď... musím jít,“ ještě chvíli se na ni díval, jako by se snažil její podobu vrýt do paměti a pak rychle odešel.

 

Lena se za ním dívala jak opařená a až když zaslechla odjíždět jeho auto, pomalu se otočila k Alaricovi.

 

Ty tomu rozumíš?“ polkla a slzy ji pálily v očích. „Co se stalo?“

 

Když jsme sem přijeli, šel rovnou nahoru sbalit si věci. Ptal jsem se, jak to myslí, že si jde sbalit a on mi jen řekl, že tady nemůže zůstat. Pak už nepromluvil, dokud jsi nepřišla,“ Alaric ji objal. „Vzhledem k tomu, že mi to vyprávěl v autě jako kamarádovi a ne jako právníkovi, tak když mi naliješ panáka, povím ti, co se stalo.“

 

Lena se pousmála a otřela si slzy. „Tak jo,“ šla do kuchyně a Alaric ji následoval.

 

Sedli si v obýváku s lahví bourbonu, který Lena nalila do dvou skleniček. Alaric se napil a pak jí vyprávěl, co mu Eric říkal o Marcelovi.

 

Slíbil jsem mu, že se o Marcelovi pokusím všechno zjistit,“ ukončil Alaric své vyprávění a dopil bourbon. „Úplně ho to zlomilo. Měl to evidentně uložené někde v podvědomí.“

 

Určitě,“ přikývla Lena a dolila jemu i sobě. „Říkal, že byl jiný, horší. Ale tohle mi nikdy nevyprávěl. Mluvil o Mary, že jí ublížil. Přijel tenkrát tak šťastný, když ji byl navštívit, říkal, že mu odpustila,“ potřásla hlavou. „Nevím, co mám dělat. Jak mu mám pomoct?“

 

Myslím, že v této chvíli mu pomoct nemůžeš, Leno,“ pokrčil Alaric rameny. „Potřebuje se se vším vyrovnat. Teď je v takovém rozpoložení, že by se klidně vrátil do vězení, protože si myslí, že si nezaslouží nic jiného, než tam shnít zaživa, jak se vyjádřil. Začnu hned pracovat na tom Marcelovi, to by mu mohlo pomoct. Jen doufám, že to s ním a jeho ženou všechno dobře dopadlo.“

 

Taky doufám,“ Lena se napila. „Měl by dostat šanci všechno napravit. Dneska je úplně jinej a myslím si, že vždycky byl. To jen ta ošklivá etapa jeho života způsobila, že byl tak zatrpklý a zlý.“

 

Myslíš, když se rozvedl a zkrachoval?“

 

Taky. Ale nejvíc ho zlomila smrt maminky. Umírala v bolestech a dlouho v nemocnici. Říkal, že po tom se teprve změnil a jeho manželství se začalo rozpadat. A pak ten krach...“

 

To si teda v životě dost užil. Pak byl jak dlouho bezdomovec...“

 

Víc jak tři měsíce,“ přerušila ho Lena s povzdechem. „Tolik jsem se těšila, až se vrátí... Víš, od té doby, co mi odešel Elijah, jsem žila sama a vůbec mi to nevadilo. Ale když tu byl se mnou Eric, zvykla jsem si na to. A teď jsem zase sama...“

 

Úplně tě chápu. Ale on tě pořád miluje, ber to tak, že tě neopustil, jen potřebuje být nějakou dobu sám. Dokud sám sobě neodpustí...,“ Alaric větu nedokončil. „No jo, pojedu domů,“ zvedl se.

 

Lena ho doprovodila k autu. „Děkuju za všechno, Ricu. Pošli mi účet. A když se dozvíš něco nového o Marcelovi, dej mi taky vědět, jo?“

 

Jasně. Zatím se měj a nevěš hlavu,“ poplácal ji po rameni.

 

To nemám ve zvyku,“ usmála se. „Zvládnu to. Budu čekat.“

 

To je správný,“ Alaric se zaculil a nasedl do auta. Zatroubil, než odbočil na hlavní silnici.

Autor KeepTheFlameBurning, 04.01.2019
Přečteno 111x
Tipy 1 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Lůca
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter