Schody do nebe 12

Schody do nebe 12

12

 

Ericu, jsi to ty?“ dívala se na něj překvapeně a trochu zaraženě. „Kde ses tady vzal? A proč? Chci říct..., proč jsi přišel?“

 

Jsem to já,“ přikývl. „Chtěl jsem mluvit s Marcelem a vůbec vědět, jak se máte,“ rozpřáhl na okamžik ruce.

 

Nejspíš jsi mluvil s Bonnií,“ pokývala hlavou. „Marcel není doma. Proč s ním chceš mluvit?“

 

Je to ještě vidět, že jsem s ní zkoušel mluvit?“ ušklíbl se a dotkl se levé tváře. „Ale kde bydlíte, mi prozradil její soused. Víš, za poslední rok se toho hodně stalo. Změnil jsem se a uvědomil jsem si... spoustu věcí. Udělal jsem spoustu chyb a choval jsem se ke všem hrozně, ale nejvíc... nejvíc jsem ublížil Marcelovi.“

 

Usmála se při jeho gestu, pak její tvář zase zvážněla. „Čas zpátky nevrátíš, Ericu,“ povzdechla si. „Jestli na něj chceš počkat, pojď dál, ale nevím, jaká bude jeho reakce,“ ustoupila stranou a nechala ho vejít dovnitř.

 

Máte to tu moc hezký,“ rozhlédl se, když ho uvedla do obýváku. „Slyšel jsem, že už taky nemá maminku,“ posmutněl. „V autě jsem vzpomínal na její palačinky, který nám vždycky udělala. Byly bezkonkurenční.“

 

V rámci možností jsme se to tu snažili zvelebit,“ pokývala hlavou. „Maminka mu odešla pár měsíců poté, co jste... se rozešli. Dáš si něco, kávu, čaj?“

 

Ne, děkuju. Pojď si sednout. Řekni mi, ty se na mě nezlobíš? Z Bonnie sálala nenávist a Enzo taky nebyl rád, že mě vidí. Ne, že by mě to překvapovalo. Já bych se radši taky neviděl.“

 

Víš, já jsem si prošla peklem,“ Linda se posadila do křesla a zavřela na chvíli oči. „To se člověku změní pohled na svět. Hodně jsem o všem přemýšlela a uvědomila jsem si, že jsi vždycky nebyl takový. To až v té poslední době, když se to na tebe začalo všechno sypat. Odešla ti maminka, restaurace se ti začaly sypat pod rukama, opustila tě žena... Prostě jsi to všechno neunesl a začal jsi kopat kolem sebe,“ pokrčila rameny. „To víš, že se zlobím za to, co jsi mu provedl, bylo to dost ošklivý, zvlášť v té situaci, ve které jsme byli... Ale já jsem se znovu narodila a nechci si život kazit nenávistí. Co se stalo, nejde odestát a upřímně... překvapil jsi mě, když ses tu tak objevil. Určitě bys nepřišel ve zlém, to by ses neobtěžoval,“ pousmála se. „Marcel se možná bude zlobit, že jsem tě pustila dovnitř, ale já si myslím, že by měl každý dostat druhou šanci.“

 

Děkuju,“ zašeptal. „Ve zlém jsem určitě nepřišel. Ani proto, abych mu připomínal, co se tenkrát stalo, jak mi předhodila Bonnie. Ale samozřejmě její nenávist chápu. Jsem strašně rád, že jsem tě tu našel, Lindo,“ podíval se jí zpříma do očí.

 

Rozumím ti,“ přivřela oči. „I když nevím, jestli z toho mám mít radost. Je mi jasné, že jsi přišel utišit své svědomí a nevím, jestli to neděláš hlavně kvůli sobě. Nebo ti opravdu začalo záležet na ostatních? Často jsem si říkala, která tvoje stránka byla ta pravá. Ale chci věřit, že ses změnil. Máš zase v očích jiskru.“

 

Ne, ten zloduch, to opravdu nebylo mé pravé já, to mi můžeš věřit. Záleží mi na lidech kolem mě, proto jsem vás chtěl najít. Byl jsem na samém dně. Kdosi nahoře mi dal za vyučenou a ukázal mi správný směr. Neměl jsem právo se tak chovat bez ohledu na to, co jsem v té době prožíval...,“ přestal mluvit, jak oba zaslechli klíče v zámku.

 

Do obýváku vešel Marcel. „Nevěděl jsem, že čekáme...,“ když spatřil Erica, zůstal stát jak opařený. Chvíli se díval Ericovi do očí, pak se podíval na Lindu. „To jsou k nám hosti,“ pronesl jízlivě a vzdálil se.

 

V místnosti se rozhostilo ticho, bylo slyšet jen tekoucí vodu, jak si Marcel myl v koupelně ruce.

 

Potřebuješ půjčit peníze?“ Marcel jen prošel obývákem do kuchyně. „To jseš na špatné adrese.“

 

Ne. Přišel jsem se omluvit za všechno, co jsem ti provedl,“ Eric vešel za ním do kuchyně.

 

Po třech letech...,“ zavrtěl hlavou Marcel a zapnul mikrovlnnou troubu.

 

Já vím, že mi to trvalo strašně dlouho,“ Eric si prohrábl vlasy, jak najednou nevěděl, co říct. „Změnil jsem se. Spoustu věcí jsem si uvědomil.“

 

A co ode mě vlastně čekáš? Že tě poplácám po rameni a řeknu, to je dobrý, nic se nestalo?“ zamračil se Marcel. „Stalo! Málem jsem přišel o Lindu. Nasekal jsem spoustu dluhů, než jsem našel práci, aby mohla na operaci, protože to bylo nakonec to jediné, co ji mohlo zachránit,“ řekl s trpkostí v hlase. „Ale dostal jsem se z toho a Linda, díky Bohu, taky,“ odmlčel se a vyndal talíř z mikrovlnky. „Když dovolíš, najím se, ještě jsem neobědval. Nechávám se najmout, kde se dá, protože jsem přišel o práci a peníze potřebuju,“ sedl si za stůl a začal jíst.

 

To mě fakt mrzí, Marceli. Samozřejmě nečekám, že budeš dělat jako by nic. Zničil jsem ti život...,“ začal Eric.

 

Marcel polkl a namířil na něj vidličkou. „A to zas ne, kamaráde, tolik zásluh si nepřičítej. Prošli jsme si peklem, ale zničenej život vypadá jinak. Já se jen tak nevzdávám.“

 

Chápu. Nebudu tě dál zdržovat. Přišel jsem ti jen říct, že hluboce lituju toho, jak jsem k tobě choval. Chci, abys věděl, že tvůj starý přítel je zpátky, kdybys měl někdy zájem,“ otočil se a ve dveřích se ještě zastavil. „Kdybys cokoli... opravdu cokoli... potřeboval, víš, kde mě najdeš. Bydlím u Mary.“

 

Dej tomu čas, Ericu,“ promluvila za ním Linda, když se obouval.

 

To je v pořádku, Lindo,“ usmál se. „Nečekal jsem vřelé přijetí. Choval se ke mně líp, než já tehdy k němu,“ sundal bundu z věšáku a oblékl si ji. „Strašně rád jsem vás oba viděl. Skládám svůj život dohromady jako puzzle, ale věřím, že to zvládnu,“ pohladil ji po paži. „V pátek jsem otevřel zbrusu novou Vistu. Asi víš, že jsem před rokem zkrachoval. Kdykoli jste vítáni,“ otevřel dveře. „Kdyby chtěl Marcel stálou práci, moc rád bych mu to aspoň trochu vynahradil.“

 

Linda přikývla. „Řeknu mu to.“

 

Zůstala stát na prahu a dívala se, jak přechází ulici a nasedá do auta. Pak teprve zavřela dveře.

 

*

 

Tak co máš v plánu takhle při pondělku?“ zeptal se Damon a čekal, až Lena zamkne ordinaci.

 

Nic zvláštního,“ pokrčila rameny. „Zajdu do uličky, dnes byla výplata. Pak pojedu domů a budu relaxovat,“ schovala klíče do kabelky.

 

Damon podržel dveře budovy a vyšel za ní. „No, myslím, že asi trošku pozměníš plány. Podívej,“ kývl hlavou k parkovišti.

 

Lena se na něj podívala a pak otočila hlavu směrem, který jí naznačil. U jejího auta stál Eric.

 

Už jsem přestala věřit, že se vrátí.“

 

To chápu. Ale zdá se, že je zpátky,“ ušklíbl se Damon. „Tak se měj. Uvidíme se zítra.“

 

Lena nepřítomně přikývla. „Jasně, měj se.“

 

Damon odešel a Lena se pomalu vydala k autu. I když na tuhle chvíli čekala tak dlouho, najednou jí přišlo zvláštní, že se tu Eric jen tak objevil. Zastavila se pár kroků od něj a nevěděla, jak zareagovat.

 

Když ji spatřil, odlepil se od auta a popošel k ní. „Ahoj.“

 

Ahoj.“ Podívala se mu do očí a viděla, že má stejné pocity. „Tak... jak se ti toho půlroku, co jsme se neviděli, dařilo?“ Odemkla auto, obešla Erica a položila kabelku dovnitř.

 

Docela to šlo,“ prohrábl si vlasy a v duchu si říkal, že se chová jak pitomec. „Nechci ti kazit plány, jen jsem se chtěl zeptat, jestli by sis na mě někdy udělala čas. Rád bych ti něco ukázal a...“

 

Dneska nemám žádné plány, jen jsem se chtěla stavit v uličce a jet domů,“ přerušila ho.

 

Takže by sis udělala čas hned?“ podíval se na ni trochu překvapeně.

 

Klidně teď hned,“ pokrčila rameny. „Víš, už půlroku mám každý den v podstatě stejné plány, protože...,“ zavrtěla hlavou. „To je jedno. Kam chceš jet?“

 

Leno, já vím, že jsem byl dlouho pryč. Déle, než jsem plánoval... Zlobíš se a máš na to právo. Ale slíbil jsem, že se vrátím...,“ díval se na ni a nejradši by ji sevřel do náručí a políbil. „Chyběla jsi mi.“

 

Lena na chvíli zavřela oči. Proč ho trápím? A sebe taky... „Tak jo. To probereme jindy. Půjdeš se mnou?“

 

Mohli bychom zajít do uličky potom?“ zeptal se.

 

Klidně. Pojedeš se mnou? Pořád nevím kam,“ pousmála se a vyčkávavě se na něj dívala.

 

Můžeme jet mým autem, stejně se sem budeme vracet,“ navrhl.

 

Pořád pracuješ u Kola? To je to jeho půjčené auto, že?“ zeptala se, když se Eric rozjel.

 

Pořád. Zatím na tom nejsem tak dobře, abych to místo mohl pustit. Navíc za sebe musím najít náhradu, nemůžu v tom Kola jen tak nechat. Splácím půjčku Mary,“ objasnil a díval se před sebe. „Taky odkládám něco pro tebe. Ric mi říkal, že můj dluh u něj je splacený,“ krátce na ni pohlédl. „Já vím, že si asi myslíš, že jsem nevděčnej, že jsem jen tak utekl a vykašlal se na tebe...“

 

Ze začátku jsem si to nemyslela, víš? Ale čím déle jsi byl pryč, tím míň jsem čekala, že se vůbec vrátíš,“ pokrčila rameny.

 

Eric odbočil do Martinsburgu a sevřel rty. Proč mám pocit, že zase začínám dělat chyby? Projel městem a na jeho konci zabočil doprava, kde začalo stoupání lesem.

 

Lena se dívala z okna, v těchhle končinách nikdy nebyla. Bylo tu hezky. Po pár minutách vyjeli z lesa a projeli mezi několika domky. Tady už to vypadalo jako na vesnici. Když Eric sjel z cesty doprava a vyjel nahoru na vyvýšené parkoviště, octli se před dvoupatrovou budovou. Už na cestě si všimla velkého nápisu 'VISTA'.

 

Když vystoupili, Eric mávl rukou k budově. „Tak tohle je moje Vista. Otevřel jsem ji v pátek. Než tě vezmu dovnitř, můžu ti něco ukázat?“

 

Páni, ty jsi to dokázal,“ podívala se na něj. „Jasně, co to bude?“

 

Dej mi ruku a zavři oči,“ natáhl k ní ruku a počkal, až její prsty vklouzly do jeho dlaně. Když zavřela oči, přišlo jí, že nikdy nikam neodešel, jak povědomý a příjemný pocit to byl, cítit jeho dotek. Cítila, jak ji někam vede přes parkoviště.

 

Tak. Teď otevři oči,“ zašeptal.

 

Cítila, že stojí za ní, když pustil její ruku. Otevřela oči dokořán a vzápětí si uvědomila, že má otevřenou i pusu. „To je nádhera,“ vydechla. Stáli u zábradlí vedle Visty a před nimi se do dálky rozprostíraly jenom louky a lesy. Na všem ležela bílá pokrývka sněhu. Obloha byla zatažená a začaly se z ní sypat sněhové vločky.

 

Myslel jsem si, že ti to bude líbit. Máš kolem sebe ráda přírodu. Umíš si představit, jak to bude vypadat v létě? A jak barevné to je na podzim?“ Cítila, že se usmívá. Otočila se k němu.

 

Je to krásné místo. Sem budou lidi jezdit už jen kvůli té krásné vyhlídce. Proto je to Vista, viď?“

 

Ano, proto. Tu druhou restauraci už dávno někdo koupil, ale já jsem se rozhodl, že mi Vista stačí. Nebudu hamoun. Kouzlo života je v něčem jiném,“ položil jí ruce na ramena a chvíli se jí díval do očí. Pak jí vtiskl na rty něžný polibek. „Je to jako vrátit se domů.“

 

Je,“ vydechla.

 

Vzal ji za ruku a vedl ji dovnitř. Dveře jim podržel vysoký svalnatý mladík. „To je Frank, náš portýr,“ představil ho Leně. „Franku, to je Lena Grayová.“

 

Rád vás poznávám, paní Leno,“ Frank mírně sklonil hlavu na pozdrav a věnoval jí úsměv.

 

Já taky, Franku,“ potřásla mu rukou. „Leno, stačí,“ usmála se.

 

Dobrý den, Ericu,“ ozvala se z recepce sympatická brunetka. „Dobrý den,“ kývla na pozdrav i Leně.

 

To je Cindy, naše recepční. Cindy, to je Lena Grayová,“ pokračoval Eric v představování. Obě ženy si potřásly rukama a Eric Lenu vedl dál. „A tohle je restaurace. Za barem je Susan a obsluhuje Fred. Druhý číšník jsem já, pokud zrovna nejsem druhý kuchař,“ zasmál se Eric.

 

Počkej, ty máš tak málo personálu? Jak to zvládají?“ podivila se Lena a přitom se rozhlížela. Celý vnitřek restaurace byl do poloviny stěn vykládaný dřevem a zbytek tvořila okna. Z každého koutu restaurace tak člověk viděl ven na tu krásnou vyhlídku.

 

Druhého číšníka jsem byl nucen v sobotu vyhodit. Přistihl jsem ho při krádeži. Musím jich sehnat víc, aby se mohli střídat. Vzhledem k tomu, že je otevřeno třetí den, tak to ještě zvládají, ale nechci je strhat. Tak zatím pomáhám já.“

 

To je mi líto. Ale mít v podniku zloděje nejde. Vždycky se asi najde nějaký padouch,“ potřásla nesouhlasně hlavou.

 

Najde. Však jsem to už jednou zažil s Victorem. Pojď, ukážu ti kuchyň,“ kývnutím hlavy se pozdravil se Susan a vedl Lenu lokálem do zákulisí restaurace.

 

O Victorovi jsi mi nikdy nevyprávěl.“

 

Vcelku nebylo co. Načapal jsem ho jednou pozdě večer a vyrazil,“ zastavil se a podíval se na ni. „Nevím, jestli to víš, ale Victor je ten, kterého hledá policie. Liam ho velice slušně popsal a já jsem ho podle toho obrázku taky poznal.“

 

To jsem netušila. Ric se mi za celou dobu vůbec neozval. Takže to přece jen byl někdo z tvých zaměstnanců.“

 

Bohužel,“ přikývl. „A teď ti představím svou milovanou tetu Mary,“ usmál se, když otevíral dveře do kuchyně.

 

Ona je tady?“ Lena si prohrábla vlasy, zvlhlé od sněhových vloček.

 

Je. Hodně mi pomáhá. Potřeboval bych ještě další dva kuchaře.“

 

Neuspěchal jsi to otevření trochu?“ zeptala se ustaraně.

 

Možná. Chtěl jsem, aby to tu po roce zase ožilo, víš? Proto jsem tak spěchal. Ale věřím, že to zvládneme,“ vzal ji za ruku a vedl ji ke sporáku, kde Mary něco míchala v hrnci. Postavil se před Lenu a nahlédl do hrnce. „Krásně to voní.“

 

Viď?“ usmála se Mary. „Vypadáš naladěně. Je něco nového?“

 

Je,“ Eric si přitáhl Lenu před sebe. „Dovol mi, abych ti představil Lenu, mého anděla. Leno, to je moje teta Mary, můj poklad.“

 

Leno!“ Mary popadla utěrku a rychle si otřela ruce. „Moc ráda tě poznávám. Tolik jsem toho o tobě slyšela,“ stiskla Leně ruku. „Tak už vím, proč dnes září jak lampion,“ zasmála se.

 

Moc mě těší, Mary. Můžu vám tak říkat?“ Mary přikývla. „Taky jsem o vás hodně slyšela. Jsem ráda, že vás Eric má.“

 

No bodejť, mít anděla a ještě poklad... Co víc si může přát?“ řekla Mary vesele a chopila se zase vařečky. „Nesmím to spálit,“ vysvětlila.

 

A kde je vlastně Peter?“ zeptal se Eric.

 

Jen si odskočil, hned tu bude,“ řekla Mary a začala krájet maso.

 

V pořádku, jen se ptám. Ještě se tu stavíme, ukážu Leně hotel,“ mrkl na Mary.

 

Hotel?!“ vykulila Lena oči, když vyšli z kuchyně a Eric ji vedl kolem recepce po schodech nahoru.

 

To byl můj nápad. Přidali jsme k restauraci takový malý hotýlek, nebo spíš penzion. Jsou to dvě patra po šesti pokojích a dvou apartmánech. Na pokoj se vejdou až tři lidi, do apartmánu čtyři a jsou tam i menší kuchyňky,“ Eric postupně otevíral dveře a ukazoval Leně interiér. „Můžu tady ubytovat téměř padesát lidí.“

 

To je parádní, Ericu. Ty pokoje jsou krásný, čistý, prostorný a ten výhled... Musím uznat, že jsi fakt šikovnej,“ usmívala se, když scházeli zpátky do přízemí.

 

Díky. Měl jsem strach, že mi spíš řekneš, že jsem to přehnal. Ale byl jsem zvědavej, co na to řekneš,“ přiznal se a oči mu zářily radostí. „Zvládneš ještě pár schodů? Chci ti ještě ukázat spodní patro, nebo spíš vlastně přízemí.“

 

Zvládnu. Ty jseš samé překvapení.“ Sešli dolů, kde byla chodba se čtyřmi dveřmi po pravé straně. „Víš, možná sis toho vzal trochu moc najednou, ale taky si myslím, že to zvládneš,“ podívala se na něj povzbudivě.

 

Musím,“ zaculil se a otevřel první dveře.

 

Ocitli se v pokoji s jednou postelí pod oknem, vedle ní stál stůl a tři židle. Vedle postele byla sedačka, vedle ní skříň a naproti sedačce na zdi televize. Pod televizí stála ještě nízká skříňka. Nábytek byl ze světlého dřeva, jako v celém hotelu. Všimla si, že všechny pokoje měly i menší předsíňku se zrcadlem a věšákem, ze které se vcházelo do koupelny se sprchovým koutem, umyvadlem a toaletou. Stejné to bylo i tady. Jen pokoj byl pro jednoho.

 

Do ostatních tří pokojů nemusíme chodit, jsou úplně stejné,“ řekl Eric a vzal ji za ruce. „A tady bych potřeboval tvoji pomoc.“

 

Tady? Nechápu, jak bych ti mohla pomoct. Potřebuješ ještě pokojskou?“ zazubila se. „Já jsem zdravotní sestra.“

 

Já vím. Pokojskou nepotřebuju, mám dvě. Ten pokoj na konci mám pro sebe, nebo pro případného přítele, nebo nenadálého hosta, nebo tak s tím, že tam je manželská postel. Ale tyhle tři pokoje...,“ udělal významnou pauzu, „... ty mám pro Mikaela, Paula a Toma. A vůbec nevím, jak jim to říct, jak je sem nastěhovat.“

 

Myslíš to vážně? Jak by mohli platit za takové bydlení, dávám jim měsíčně pět dolarů...“ namítla Lena, ale Eric ji přerušil.

 

Myslím to smrtelně vážně. Tyhle tři pokoje jsou od začátku na mě a čekají jen na své hosty,“ pokrčil rameny. „Vlastně to nebudou hosté, když tu budou bydlet. Tohle už není hotel. Sice je tu menší okno, ale chtěl jsem, aby měli soukromí, ne aby je rušili hoteloví hosté, nebo oni snad je. Taky tu je samostatný východ na cestu.“

 

Ericu...,“ Lena nevěděla, co říct. Vždycky si strašně přála, aby ti tři měli kde být. Sklopila oči.

 

Pomůžeš mi s tím?“ vzal jí hlavu do dlaní, aby se jí mohl podívat do očí. „Tohle jsem nechtěl,“ všiml si, že má oči plné slz.

 

To víš, že pomůžu a ráda,“ řekla zastřeně, když jí oči přetekly slzami. „Tohle jsem pro ně vždycky chtěla...“ Najednou byla v jeho náručí a on ji hladil po zádech, obličej zabořený v jejích vlasech.

 

Já taky, andílku. Dáme jim to spolu jako dodatečný dárek pod stromeček,“ usmál se, když se odtáhla a vzhlédla k němu.

 

Tak jo. A jak jsi říkal, že dáváš stranou peníze pro mě, tak je investuj do toho bydlení, jo?“ otřela si oči.

 

Jak chceš. Nebo je investuju jako příspěvek na stravu. Budou tady mít veškerý komfort, snídaně, obědy i večeře, souhlasíš?“

 

To je skvělý. Stává se z tebe taky anděl,“ popíchla ho.

 

Já mám do anděla daleko,“ zasmál se. „O něčem takovém jsem snil, když jsem před rokem skončil na ulici. A pak ses objevila ty. Hodně jsi mě naučila. Teď vím, jak skvělý pocit je dávat, nemyslet jen na sebe, žít pro někoho, dělat lidem radost... Tobě vděčím za to, že jsem zase sám sebou a možná ještě lepší člověk než dřív,“ odmlčel se. „Jen doufám, že mi odpustíš tu dlouhou dobu, kterou jsem strávil bez tebe. A pokud to ještě budeš chtít, už tě nikdy neopustím.“

 

Lena ho pohladila po tváři a něžně ho políbila na rty.

 

*

 

Než odjeli, zašli ještě do kuchyně a Lena se seznámila s Peterem.

 

Jak to vlastně stíháš? Vistu a vařit pro Kola?“ zeptala se Lena po cestě zpátky do Hagerstownu. „Ještě s tím nedostatkem personálu...“

 

Dostal jsem od Kola mimořádné volno na otevření Visty, ale od zítřka to budu muset stíhat. Vzal jsem si ranní směny, ale nemůžu to tak dělat pořád,“ krátce na ni pohlédl. „Budu se muset Vistě věnovat, aby se mi to zase nerozpadlo pod rukama.“

 

Takže si o tom s Kolem mluvil?“

 

Mluvil, ale musím za sebe najít náhradu, pokud se to Kolovi nepodaří dřív.“

 

To bys měl, protože takhle budeš dělat obojí jen napůl. Já vím, že peníze potřebuješ, ale s Vistou budeš mít větší příjem,“ podívala se na něj. „Vím, že to neslyšíš rád, ale víš, že ti můžu pomoct. Nechci, aby ses uštval.“

 

Díky, andílku, já vím,“ usmál se, aniž by se na ni podíval. „Ale ty si zasloužíš dostávat, ne pořád jen dávat.“

 

Lena si povzdechla. „Ty víš, jak to myslím. Splnil sis sen a když se budeš snažit rozkrájet, tak se ten sen zase může rozplynout. Jen bych ti chtěla pomoct,“ odmlčela se.

 

Vím, jak to myslíš,“ zaparkoval před supermarketem. „Kam to vlastně jdeme? Myslel jsem, že vyzvedneme chlapy a odvezeme je do Visty,“ zeptal se, když si uvědomil, že ho Lena vede na druhou stranu.

 

Jdeme do supermarketu. Uvědomila jsem si, že toho nemají moc na sebe. Tak jim něco obstaráme, aby se měli do čeho převléct, až se umyjí, a pyžamo, aby měli v čem spát.“

 

To je fakt, ty myslíš na všechno,“ vzal ji něžně kolem ramen a políbil ji do vlasů.

 

*

 

Vezmeme vás teď všechny tři na výlet,“ oznámila jim Lena. „Pomůžete mi složit ty přístřešky?“ Tři páry očí se k ní překvapeně otočily. „Už je nebudete potřebovat, dáme je zatím ke mně do auta.“

 

Jak to myslíš, že je nebudeme potřebovat? Říkala jsi, že pojedeme na výlet,“ ohradil se Paul.

 

Ano, na výlet, ze kterého se sem už nebudete muset vracet. Nechte se překvapit,“ mrkla na Erica. Společnými silami složili přístřešky a odnesli je do Lenina auta.

 

Mikael s Tomem nastoupili k Ericovi a za nimi jela Lena, které se rozhodl dělat společnost Paul.

 

*

 

Na zdi nad opuštěnou uličkou se objevil Anděl. Na rtech mu pohrával mírný úsměv, který se mu odrážel v jeho zlatohnědých očích. Měl dobrý pocit z toho, co se tady odehrálo.

 

Můžu ti dát ještě nějaký čas, jestli chceš,“ pronesl k Nikovi, jak vycítil jeho přítomnost, aniž by se pohnul.

 

Máš pocit, že jsi už vyhrál?“ promluvil za ním Nik a postavil se vedle něj. „Není to předčasné?“

 

Změnil se. Půl roku tvrdě pracoval, aby otevřel znovu svou restauraci. Teď si odvezl své tři přátele bez domova, aby jim dal domov nový, stálý a zadarmo. Vrátil se k Leně, jak slíbil, protože ji upřímně miluje. Vyhledal svého starého kamaráda, kterému ublížil, a omluvil se mu za všechno,“ Anděl se na Nika podíval. „Tomu říkám pokání. Tu pokoru v sobě pořád má. Překonal všechny překážky, které jsi mu nastražil.“

 

Koná dobré skutky, to jo. Ale stát se může cokoli a já jsem s ním ještě neskončil,“ namítl Nik. „Když dáváš ty druhé šance, dej jednu i mně. Pak se rozhodne.“

 

Když myslíš...,“ ušklíbl se Anděl. „Máš poslední šanci.“ S těmi slovy se otočil na podpatku a zmizel.

 

Jseš hlupák. Ale tentokrát vyhraju,“ zaculil se Nik pro sebe a také zmizel.

 

*

 

Když vešli do budovy, Eric je odvedl na recepci.

 

Cindy, vezmu si klíče od 1,2 a 3.“ Když mu je podala, ukázal na tři muže. „Tohle jsou ti pánové, o kterých jsem ti říkal. Budou odteď bydlet dole,“ otočil se k nim. „Kluci, seznamte se se Cindy. To je naše recepční. Pokud budete cokoli potřebovat, obracejte se v mé nepřítomnosti na ni.“

 

Všichni tři pozdravili a rozpačitě se rozhlíželi. Eric se usmál a vedl je po schodech dolů. Odemkl první pokoj a vešel dovnitř.

 

Jakmile byli všichni uvnitř, Lena jim každému dala do ruky tašku. „Tady máte pro začátek něco na sebe. Určitě se budete chtít osprchovat. Takže to, co máte na sobě, klidně vyhoďte. V tašce máte i pyžamo.“

 

Ale... je tady jen jedna postel,“ namítl Mikael.

 

Jak dlouho tu můžeme být?“ zeptal se nesměle Tom. „A čím zaplatíme, Ericu? Víš, že nemáme...“

 

Hele, chlapi, aby bylo mezi námi jasno,“ Eric se před ně postavil a rozpřáhl ruce. „Tohle je teď váš nový domov. Můžete tady zůstat, jak dlouho budete chtít. A na placení zapomeňte. Berte to jako dodatečný dárek k vánocům,“ namířil prst na Toma. „Samozřejmě, že je tu jen jedna postel. Každý totiž budete mít svoje bydlení, svoje soukromí. Vedle jsou další dva pokoje, můžete si vybrat, kde budete kdo bydlet. Jsou všechny tři stejné.“

 

Ericu, to přece... nemůžeme... jen tak...,“ zakoktal se Paul.

 

Ale můžete,“ vložila se do toho Lena a postavila se vedle Erica. „Tohle je přesně to, o čem jsem snila. Že budete mít kde bydlet, kde se najíst a nebudete na ulici. Udělejte to pro nás.“

 

Ledaže by se vám tady nelíbilo,“ pokrčil Eric rameny. „Násilím vás tady držet nemůžu.“

 

Je tady tak teplo,“ zašeptal Tom. „A čisto... A ta zeleň...,“ přešel k oknu. „Komu by se tady nelíbilo?“

 

Tak vidíš,“ zasmál se Eric. „Tady máš klíč, Tome. Nech si tenhle pokoj,“ vtiskl mu klíč do ruky. „Tady je výhled jen na cestu, počkejte, až uvidíte tu vyhlídku z restaurace.“

 

Tom se podíval na klíč ve své dlani a pak zvedl zvlhlé oči k Ericovi. „Děkuju. Jak ti tohle oplatíme?“

 

Už jste mi to oplatili. Taky jste mě vzali pod křídlo, když jsem to nejvíc potřeboval,“ přešel k Paulovi a Mikaelovi a oběma jim dal zbývající klíče.

 

Díky. Moc to pro nás znamená,“ Mikael ho objal.

 

Kdybychom ti mohli nějak pomoct...,“ řekl tiše Paul.

 

Eric se usmál. „Budu na to myslet. Nemáte vůbec zač. A není to jen moje zásluha,“ podíval se na Lenu.

 

My vás teď necháme ubytovat. Počkáme nahoře,“ usmála se Lena a společně s Ericem vyšli z místnosti.

 

Paul s Mikaelem se odebrali do svých pokojů.

 

*

 

A co ty?“ zeptala se Lena, když se usadili v restauraci a Fred jim přinesl kávu.

 

Já? Jak to myslíš?“ zvedl obočí Eric.

 

Lena pokrčila rameny. „Ty tři jsme přestěhovali... Říkal jsi, že pokud o to budu ještě stát, že už mě neopustíš.“

 

Už chápu,“ vzal ji za ruku. „Ptáš se, kdy se vrátím k tobě domů, je to tak?“

 

Přesně tak,“ přikývla.

 

Kdyby to záleželo jen na mně, tak klidně hned. Ale měl bych se domluvit s Mary, nechci se vypařit jak pára nad hrncem. Byl jsem u ní půl roku, pomohla mi. Bez ní bych tohle všechno nedokázal,“ rozhlédl se kolem sebe.

 

Já to chápu, Ericu. Ale pokud chceš být pryč dalšího půl roku...“

 

Ne, to rozhodně ne. Po zavíračce se s ní domluvím a dám ti hned vědět,“ zvedl její ruku ke rtům a políbil ji.

 

Lena přikývla. „Podívej, už jsou tady,“ kývla ke vchodu. Všichni tři tam stáli, vymydlení a značně rozpačití.

 

Oba se zvedli a odvedli Paula, Toma a Mikaela ke stolu.

 

Tak. Tohle bude jenom váš stůl,“ řekl Eric. „Máte tady stálou rezervaci, je to trochu stranou, protože když se tu bude konat nějaká oslava, svatba, nebo něco podobného, ostatní stoly se budou přemisťovat. Ten váš a několik ostatních okolo ne. To je jediný důvod.“

 

Paul se podíval na Lenu. „Myslí to vážně?“

 

Ano, myslí. Máte tu zajištěnou snídani, oběd i večeři,“ přikývla a kolem úst jí hrál veselý úsměv.

 

A prosím vás, neřešte peníze,“ požádal je Eric, když se všichni tři posadili.

 

Připadám si jako ve snu, ze kterého se musíme probudit,“ konstatoval Tom.

 

Probudíš se ráno v posteli ve svém pokoji a půjdeš s ostatními na snídani,“ zasmál se Eric.

 

Začínám se na to těšit,“ usmál se Mikael.

 

Všichni se zasmáli. „Tak si dejte něco dobrého. Já musím zařídit ještě pár věcí. Uvidíme se někdy zítra, ráno musím do práce a pak sem přijedu.“

 

Děkujeme,“ řekli všichni tři najednou.

 

Není vůbec zač,“ řekl Eric se spokojeným úsměvem na rtech a opustil s Lenou restauraci.

 

*

 

Když po zavíračce dojeli domů, Mary postavila na kávu. Eric se šel osprchovat. Pak vešel do kuchyně a nalil si také kávu.

 

Tak máš sbaleno?“

 

Eric na ni vrhl překvapený pohled. „Sbaleno?“

 

Já myslela, že se vracíš k Leně? Nebo jsi ji jen využil, aby ti pomohla přestěhovat ty tři?“ zamračila se.

 

Využil? To snad ne,“ posadil se s hrnkem kávy vedle ní a trochu se zamračil.

 

No nezlob se na mě, ale půlroku na tebe čekala, jak se zdá. A ty pak přijdeš a necháš ji odjet jen tak domů samotnou? Co jsi jí vlastně řekl?“

 

Že se s tebou domluvím a dám jí vědět. Nechtěl jsem od tebe utéct...“

 

Ale jdi ty. Jsem zvyklá bydlet sama, navíc se uvidíme každý den na Vistě. Tohle jsi měl vyřešit bez váhání. Nebo chceš čekat dalšího půlroku? Ona třeba ne,“ namítla Mary nesouhlasně. „Co si teď má myslet? Že je pro tebe všechno ostatní důležitější než ona?“ Mary dopila kávu, vstala a umyla hrnek.

 

Tak to není, Mary,“ zavrtěl hlavou Eric.

 

Tak si nešlap po štěstí, když to tak není. Chceš s ní být, nebo ne?“ Mary se opřela o kuchyňskou linku. „Já tě přece nevyháním, chlapče. Ale tohle vůči ní není fér. Ty víš, že já bych se na tebe nezlobila, kdybys odjel hned teď.“

 

Jistěže s ní chci být. Miluju ji,“ ohradil se Eric a na chvíli se zamyslel. „Asi máš pravdu... Ona se mě taky ptala, jestli chci zase čekat půlroku.“

 

To víš, že mám pravdu. Jsem taky ženská,“ řekla už mírněji.

 

Tak já si sbalím a zítra po práci k ní zajedu,“ řekl odhodlaně a zadíval se na ni. „Vážně ti nebude vadit, když se po tom všem, co jsi pro mě udělala, jen tak odstěhuju?“

 

Nebude. Já jsem ti přece ráda pomohla. A vy dva patříte k sobě,“ posadila se vedle něj. „Viděla jsem, jak jsi zářil, když jsi ji přivedl dnes do kuchyně. A jak se ona dívala na tebe... Je to moc milé děvče, líbí se mi. Oba si zasloužíte trochu štěstí a hodně lásky podle toho, co jsi mi o ní vyprávěl. Neváhej...“

 

Eric se na ni vděčně usmál a přikývl. „Díky, Mary. Za všechno. Nebudu váhat.“

 

*

 

Počkej, vy jste odstěhovali ty tři k němu do hotelu a on tě pak nechal jen tak odjet?“ zeptal se překvapeně Damon. „Vždyť tě půlroku neviděl...“

 

Lena zastrčila kartu dnešního posledního pacienta do registračky. „Říkal, že nechce Mary nechat ze dne na den samotnou. Hodně pro něj udělala, pomohla mu zrenovovat Vistu, přistavět hotel, bez ní by to nedokázal. Neřekl, že mě znovu opouští,“ namítla a šla se vedle převléknout.

 

To mi zní jako výmluva, Leno,“ Damon vstal, svlékl si plášť a vzal si z věšáku bundu. „Já bych neváhal,“ zavrtěl hlavou a zvýšil hlas. „Postavil se na vlastní nohy? Postavil. Našel Marcela? Našel. Tak co mu brání, aby se vrátil?“

 

Já nevím,“ řekla Lena tiše. Stála mezi dveřmi a dívala se na něj.

 

Tak vidíš,“ Damon si prohrábl vlasy. „Nelíbí se mi, jak s tebou zachází, jak tě využívá.“

 

Víš, Damone...,“ pokrčila rameny. „Já mu věřím. Nemyslím si, že mě využívá. Vždyť tím, že si ty tři vzal takhle pod křídlo, udělal radost i mně,“ pousmála se. „Ano, čekala jsem, že se hned vrátí, ale na druhou stranu ten jeho důvod chápu.“

 

Jsi naivní. Jestli ti zlomí srdce, tak ho osobně uškrtím,“ zamračil se Damon. „Tobě vděčil za to, jak jsi ho vytáhla z ulice. Bez tebe především by se nedostal takhle daleko. A váhal tehdy, jestli má odejít?“

 

A jak víš, že neváhal?“ naklonila hlavu na stranou a dívala se mu do očí.

 

Kéž bys měla pravdu,“ oblékl si bundu. „Tak pojď, jdeme domů.“

 

*

 

Celou cestu domů jí rozhovor s Damonem zněl v hlavě. Ale přesto nepřestávala věřit, že se Eric brzy vrátí. Nepřestávala v něj věřit, ten instinkt, který jí už tenkrát, když poprvé pohlédla do jeho očí, napověděl, že tenhle člověk není špatný, že stojí za to, aby do něj investovala svou snahu mu pomoct, začlenit ho mezi ty tři, o které se starala, ten instinkt, který ji později dovolil investovat i vlastní city, ten ji ještě nikdy nezklamal.

 

Ještě než zabočila k domu, viděla světla auta, které před ním stálo. Srdce se jí rozbušilo, jakmile zastavila a spatřila ho z něj vystupovat. Popadla kabelku a vyskočila z auta. Pár sekund tam jen tak stála a dívala se na jeho postavu na verandě. Všimla si, že má tašku v ruce. Vrátil se...

 

Rozběhla se k němu a vklouzla mu rovnou do náruče. Taška přistála na zemi, když ji jeho paže ovinuly, aby ji k sobě mohl pevně přitisknout.

 

Promiň, měl jsem to udělat hned včera,“ zašeptal a políbil ji do vlasů.

 

Měl, ale to nevadí. Hlavně, že jsi tady,“ zvedla k němu hlavu a usmála se.

 

Děkuju,“ políbil ji na nos.

 

Za co?“ zvedla překvapeně obočí.

 

Že se na mě nezlobíš, že mi pořád věříš,“ odpověděl bez váhání a oči mu zářily. „Pojď dovnitř, je zima. Uvařím něco dobrého k večeři, co říkáš?“

 

To zní skvěle,“ řekla nadšeně a vylovila z kabelky klíče. Odemkla a vešla dovnitř první. Sáhla na věšák, vzala ho za ruku a vtiskla mu do dlaně klíče, které nechal v kuchyni, než tenkrát odešel. Zvedla k němu oči s vážnou tváří. „Nikdy ti nepřestanu věřit, pamatuj si to.“

Autor KeepTheFlameBurning, 18.01.2019
Přečteno 91x
Tipy 2 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Kohai, Lůca
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter