Schody do nebe 14

Schody do nebe 14

14

 

Vytrvalé zvonění ji vytrhlo ze spánku. Pomalu se otočila a líně se natáhla pro mobil, když si uvědomila, že to není budík. Otevřela oči a dala si telefon k uchu.

 

Ano?“

 

Leno, tady Kol. Eric nedorazil do práce...“

 

Co se stalo?“ okamžitě byla úplně vzhůru a posadila se na posteli.

 

Myslel jsem, že třeba zaspal, napadlo mě podívat se na parkoviště... Leží tady v obrovské kaluži krve... Z hrudi mu trčí nůž, Leno...,“ Kolovi se chvěl hlas. „Už jsem volal záchranku a policajty.“

 

Za žádnou cenu ten nůž nevytahuj!“ Lena vyskočila z postele. „Jak moc to krvácí? Vytéká to pomalu? Dýchá?“ začala se oblékat, mobil si přidržovala ramenem.

 

Rozumím. Vytéká to pomalu, ale nevím jak dlouho. Je tu spousta krve,“ slyšela zapraskání, asi jak se pohnul. „Dýchá, ale slabě. Puls jsem nahmatal. Je v bezvědomí.“

 

Radši s ním nehýbej. Jestli máš u sebe něco čistého, kapesník, přilož to k ráně a jemně přitlač. Jedu tam. Záchranka nejspíš dorazí dřív, tak mi dej vědět,“ zavěsila a cítila, jak se jí chvějou ruce.

 

Rychle se opláchla, stáhla vlasy do ohonu, popadla v kuchyni kabelku a klíče a vyběhla z domu.

 

Sotva vyjela, telefon znovu zazvonil.

 

Vezou ho do nemocnice tady v Hagerstownu, jedu s ním,“ oznámil jí Kol, když to zvedla.

 

OK. Sejdeme se tam,“ zavěsila a vytočila Damonovo číslo.

 

Ano, sestři?“ ozval se vesele po prvním zazvonění.

 

Erica pobodali, vezou ho do špitálu. Nezlob se, nevím, kdy dorazím,“ řekla stroze, jak se rozhodla pro tuto chvíli 'vypnout emoce'.

 

Cože? Kam ho bodli, jak je mu?“ Damonův tón okamžitě zvážněl.

 

Někam do hrudi, moc toho nevím. Volal mi Kol, když ho našel, krev prý vytékala volně ven,“ sevřela pevně volant. „Teď mi volal znovu ze sanitky, vezou ho do hagerstownské nemocnice. Jedu tam.“

 

Jeď,“ řekl jí rozhodně. „Do práce dneska vůbec nechoď, je pátek, zvládnu to sám. A dej mi vědět, jak je na tom.“

 

Díky. Máš to u mě. Ozvu se.“

 

*

 

Když přicházela na oddělení, kam ji nasměrovali na recepci, zdálky viděla Kola, jak přechází po chodbě. Jakmile ji spatřil, zastavil se.

 

Jak to s ním vypadá? Víš něco?“ zeptala se, když k němu došla.

 

Jakmile jsme sem dorazili, okamžitě ho vzali na sál. Prý ztratil moc krve. Nevím vůbec nic, Leno,“ prohrábl si vlasy. „Snad jsem ho nenašel moc pozdě...“

 

Je to zázrak, že tě vůbec napadlo tam jít...,“ přivřela oči a zavrtěla hlavou. „Mohl tam... vykrvácet...“ Najednou měla oči plné slz. „Kdo to udělal?“

 

To ví jen Eric. Snad nám to řekne později,“ když viděl, jak se snaží držet, přitáhl ji k sobě a objal ji. „Pojď sem.“

 

Lena zavřela oči a slzy jí stékaly po tvářích. Už nedokázala dál skrývat emoce, které ji přemohly. Celá se rozechvěla pláčem a v hrudi se jí usadil svíravý strach.

 

Po chvíli se odtáhla, snažila se uklidnit. „Děkuju, že jsi ho našel a byl s ním. Měl by ses asi vrátit do práce,“ řekla tiše a vylovila z kabelky kapesník. Otřela si oči a vzhlédla k němu.

 

Tam už jsem volal, Martin na to dneska dohlédne. Nenechám tě samotnou,“ rozhlédl se. „Určitě jsi nesnídala, dojdu aspoň pro kafe. Hned jsem zpátky,“ pokusil se o úsměv a vzdálil se.

 

Lena přikývla a posadila se. Ještě před pár hodinami ji jeho paže objímaly a teď bojuje o život. Celý svět se najednou obrátil naruby. Bylo to jako zlý sen. Nemůže se to opakovat... Měla pocit, že se každou chvíli musí někde objevit, že tohle všechno je jen scéna ze špatného filmu, jenom pokus o vtip.

 

Když se Kol vrátil a podal jí kelímek s kávou, připadalo jí, že utekla nejmíň hodina, ale bylo to sotva pár minut.

 

Děkuju,“ vzala kelímek do dlaní a napila se.

 

*

 

Neměla ponětí, jak dlouho tam seděli, když se konečně otevřely dveře a vyšel doktor.

 

Okamžitě poznala sympatického lékaře, který tenkrát léčil Ericův zápal plic. „Vincente, jak je mu? Bude v pořádku?“

 

Ahoj Leno,“ pozdravil ji Vincent, ale jeho tvář zůstala vážná. „Nůž minul srdce, což je dobře. Zasáhl levou plíci, žádné výrazné poškození tam nezůstane,“ odmlčel se.

 

Lena se mu dívala do očí a cítila velké 'ale'. Čekala, až bude pokračovat, aniž by něco řekla.

 

Vnitřní krvácení jsme zastavili, nebylo rozsáhlé, ale ztratil velké množství krve. Samozřejmě mu ji celou dobu doplňujeme, ale... nejsem schopen v této chvíli říct, jak se s tím organismus vypořádá,“ přetřel si rukou čelo a potřásl hlavou. „Těžko se mi to říká, Leno, ale ten boj je teď hlavně na něm.“

 

Já vím. Jsem zdravotní sestra, pamatuješ?“ polkla a cítila, jak v ní srdce kamení. „Kdy budu moct k němu? Vím, že ne hned.“

 

Pamatuju,“ přikývl. „Pomáháš bezdomovcům, to se nedá zapomenout. Erica teď převezou na jednotku intenzivní péče, zatím je stabilizovaný. Dám ti vědět,“ podíval se na Kola, který stál stranou. „To je tvůj přítel?“

 

Lena se na něj překvapeně podívala, pak se ohlédla na Kola a kývla na něj, aby šel blíž. „To je Kol, můj velmi dobrý přítel a manžel mé nejlepší kamarádky,“ vrátila se očima k Vincentovi. „Je to Ericův šéf, on ho našel a poskytl mu první pomoc, než přijela záchranka.“

 

Dobrá práce, Kole,“ Vincent mu stiskl ruku. „Jsem Vincent Griffith.“

 

Díky, doktore. Doufám, že bude Eric v pořádku,“ vypravil ze sebe Kol, hrdlo stažené obavami.

 

V to doufáme všichni,“ Vincent pohlédl na Lenu. „Jsi dost bledá. Víš co, zajdi si na vzduch, nebo si dej oběd a sejdeme se tady třeba za dvě hodiny. Teď se stejně nebude nic dít. Pak tě zavedu k Ericovi.“

 

To už je poledne?“ zvedla překvapeně obočí a podívala se na hodinky. Bylo skoro půl dvanácté. „Dobře, půjdu. Asi bych měla něco sníst, i když na to nemám ani pomyšlení. Děkuju, Vincente.“

 

Nemáš vůbec zač. Tak zatím.“ Vincent se vzdálil.

 

Lena zatahala Kola za rukáv. „Co bys řekl tomu, zajet se mnou na oběd na Vistu? Pokud vím, ještě jsi tam nebyl. Asi bych to měla říct Mary a nechci jí to říkat po telefonu.“

 

To je ta Ericova restaurace, viď?“ zkusil se pousmát Kol. „Tak jo. Máme dvě hodiny, to bychom měli v pohodě stihnout. Aspoň přijdeme na jiné myšlenky. Musím se přiznat, že jsem z toho pořádně rozhozenej.“

 

Lena přivolala výtah a podívala se na něj. „Moc krve?“

 

Příliš moc krve. A člověk, kterého znáš...,“ otřásl se. „Byl jsem úplně bezmocnej, když jsem ti volal.“

 

Ale neomdlel jsi, to je dobře,“ zmáčkla tlačítko do přízemí, když vešli do výtahu. „Chystáš se totiž být u porodu,“ poškádlila ho, i když se v ní všechno svíralo. Ale cítila, že Kol potřebuje trochu pozvednout.

 

No, tak to jsem si neuvědomil. Budu to muset přehodnotit,“ usmál se a Lena mu úsměv vrátila. „Eva se na to stejně netváří nadšeně.“

 

To věřím. Asi to nebude nic příjemného ani pro ni, natož když u toho ještě budeš ty.“

 

Opustili výtah a vydali se z budovy k jejímu autu.

 

*

 

Většina cesty proběhla v tichu, jak se oba oddali svým myšlenkám. Když vjeli do Martinsburgu, Kol prolomil mlčení.

 

Jak moc špatný to s ním je? Ty to víš,“ podíval se na ni.

 

Krev v těle zajišťuje spojení mezi všemi orgány a zároveň funkci každého z nich, když to řeknu zjednodušeně,“ krátce na něj pohlédla. „Při nedostatečně rychlém obnovení krevního oběhu může selhat jakýkoli z nich, včetně mozku.“

 

Takže nikdo nemůže říct s určitostí...,“ Kol zmlkl a odvrátil se.

 

Nevíme, jak dlouho krvácel, takže ani nevíme, jestli obnovení oběhu bylo dostatečně rychlé,“ Lena vyjela nahoru na parkoviště před Vistou. „Nikdo nemůže říct s určitostí, jestli přežije,“ dodala tiše, když zastavila. Chvíli zůstala sedět s čelem opřeným o ruce na volantu. Pak se zhluboka nadechla a otevřela dveře. „Jdeme,“ řekla odhodlaně a vystoupila.

 

Než vešli dovnitř, Lena poslala Damonovi textovku, aby mu sdělila, jak vypadá situace, jak mu slíbila.

 

Ahoj Cindy,“ zastavila se na recepci. „Jdu za Mary. Tohle je Kol, Ericův spolupracovník a šéf z Hagerstownu. Vezmu ho s sebou.“

 

Těší mě,“ Cindy si potřásla rukou s Kolem. „Eric tu ještě není,“ podívala se na Lenu.

 

Já vím,“ přikývla Lena.

 

Vedla Kola dveřmi pro personál vedle recepce. „Tamhle naproti má Eric kancelář.“ Šla chodbou a zastavila se u dveří do kuchyně. „Tady je kuchyň a vpravo je vchod do lokálu. Ten ti ukážu později.“

 

Kol přikývl a rozhlížel se. Když vešli do kuchyně, všímal si každého detailu, zatímco Lena šla k Mary.

 

Leno, co ty tady? Ráda tě vidím. Eric tu ještě není,“ Mary si rychle otřela ruce, aby mohla Lenu obejmout.

 

Lena jí objetí vrátila. „Můžu s tebou mluvit? Máš chviličku?“

 

No, je sice zrovna poledne, takže kvaltujeme s obědem, ale vidím na tobě, že to je důležitý,“ řekla Mary a otočila se na Petera. „Petere, potřebuju na pár minut odejít. Zvládneš to tu, viď?“

 

To víš, že jo, jen běž,“ usmál se vesele Peter a kývl na Lenu. „Zdravím.“

 

Ahoj Petere,“ Lena se pokusila o úsměv. Když vyšli z kuchyně, představila Mary Kola. „Půjdeme tamhle,“ zamířila do Ericovy kanceláře.

 

Co se děje, Leno? Cítím to z tebe na dálku,“ Mary zavřela dveře a zadívala se na Lenu.

 

Eric je v nemocnici, Mary,“ Lena si prohrábla vlasy, jak nevěděla, jak dál.

 

Co se mu stalo? Je to vážné?“ hlas se jí zachvěl.

 

Je to vážné. Dneska ráno, když dojel do práce, tak ho na parkovišti někdo napadl,“ Lena se odmlčela. Rozhodla se, že bude lepší říkat to Mary postupně. „Kol ho našel.“

 

Napadl?!“ ruka jí vylétla ke rtům. „Jak moc je to vážné, Leno? Řekni mi všechno.“

 

Dobře. Sedneme si,“ Lena si sedla na sedačku v rohu pod oknem a počkala, až se oba dva usadili taky. „Někdo ho bodl do hrudníku. Ztratil hodně krve.“

 

Proboha! Viděla jsi ho? Jak mu je?“ Mary se roztřásla brada. „Chudák kluk...“

 

Zatím jsem ho neviděla. Prodělal několikahodinovou operaci, momentálně je stabilizovaný. Nůž probodl levou plíci, ale trvalé poškození nehrozí,“ polkla a zavřela na chvíli oči, než pokračovala. „Vzhledem k obrovské ztrátě krve nikdo nemůže říct, jestli byl krevní oběh obnoven včas. Takže... nezbývá než čekat.“

 

Chceš říct, že to nemusí přežít?“ vzlykla Mary. „To nemůže být pravda.“

 

Doktor řekl, že ten boj je teď na něm. Já nevěřím, že prohraje,“ prohlásil odhodlaně Kol, když viděl, že Lena není schopná promluvit.

 

Já tomu taky nevěřím. Nemůže prohrát,“ otřela si Mary oči. „Teď, když zase začal žít... Měl takovou radost, když to tady před týdnem otevřel,“ potřásla hlavou. „Vůbec nevím, jak to tady bez něj zvládnem. Večer přijedou první hosté na hotel...“

 

Vtom na Ericově stole zazvonil telefon. Lena vstala a když viděla, že volá Cindy z recepce, zvedla to. „Ano, Cindy?“

 

Je tady nějaký mladý muž. Prý přišel za Ericem,“ oznámila Cindy. „Mám mu říct, aby přišel později?“

 

Jak se jmenuje?“ zeptala se Lena.

 

Marcel Davis,“ zněla odpověď.

 

Pošli ho sem, Cindy. Děkuju,“ Lena zavěsila. Dřepla si vedle Mary. „Mary, já vím, že je toho na tebe moc. Asi si myslíš, že ho nemám ráda, že jsem tak klidná, ale není to tak. Potřebuju teď tvou pomoc. Volala Cindy, že sem přišel Marcel Davis. Ty jsi z nás jediná, kdo ho zná. Jde sem do kanceláře.“

 

Děvenko,“ Mary ji pohladila po tváři. „Jak bych si mohla myslet, že nemáš Erica ráda? Víš, lidi kolem sebe dobře znám, ještě jsem se v nikom nespletla. Proto jsem byla schopná Ericovi odpustit, jak se choval. Věděla jsem, že takový není. Vím, že ti srdce krvácí. Ale chováš se profesionálně. Jsi zdravotník a znáš realitu líp, než my. Já vím, že si přeješ, aby se uzdravil,“ pousmála se, ale v očích měla pořád slzy. Rychle si je otřela. „Škoda, že tu Eric není. Měl by takovou radost, že Marcel přišel.“

 

Ozvalo se zaklepání na dveře. Kol vstal a šel otevřít. „Pojď dál. Jsi Marcel Davis? Já jsem Kol Mikaelson, Ericův přítel,“ potřásl si s Marcelem rukou a zavřel za ním dveře.

 

Lena věnovala Mary něžný úsměv. „Děkuju,“ zvedla se a otočila se k Marcelovi. „Ahoj, jsem Lena Gray, Ericova přítelkyně,“ podala mu ruku, kterou jí pevně stiskl. Zadívala se mu do tmavě hnědých očí. Byl to sympatický mladý muž.

 

Těší mě, Marcel Davis.“

 

Marceli!“ Mary k němu přistoupila s rozpřaženou náručí, do které se nechal ochotně vtáhnout a objetí jí vrátil.

 

Mary, tak rád tě zase vidím.“

 

Však já tebe taky. Škoda, že tu není Eric, měl by radost,“ posmutněla a polkla slzy.

 

Ta slečna na recepci říkala, že dorazí kolem třetí. Já... přišel jsem, protože mi nabídl práci. Jsem v takové situaci...,“ sklopil na okamžik oči.

 

Víš, Eric nepřijde,“ Mary se podívala na Lenu a pak zpátky na Marcela. „Alespoň ne v dohledné době.“

 

Jak to myslíš? Něco se stalo, že jo? Proto se všichni tváříte jak...,“ spolkl poslední slova.

 

Eric byl dnes ráno napaden a je v nemocnici ve vážném stavu,“ vložila se do toho Lena.

 

Ježíši! Tak tohle jsem fakt nečekal...,“ přejel si rukou po obličeji, evidentně s ním ta informace otřásla. „Hodně se toho mezi námi stalo, ale tohle... tohle mu nepřeju.“

 

Já ti věřím, Marceli. Vím, že tě byl navštívit, aby se ti omluvil. Potom mi všechno vyprávěl. Ty jsi u něj pracoval jako kuchař, je to tak?“ zeptala se Lena.

 

Jako kuchař, občas jsem mu pomáhal s provozem,“ odpověděl Marcel.

 

Někoho takového bychom teď určitě potřebovali,“ ozvala se Mary. „Pokud o tu práci opravdu stojíš, vím, že by ti ji Eric bez váhání dal. Pomůžeš nám a vlastně i jemu?“

 

Marcel přimhouřil oči a jeho tvář nabyla lehce zamračeného výrazu, ale přemýšlel jen pár vteřin. „Jak bych mohl říct ne?“ zvedl koutek úst v úsměvu, když viděl jak na něm ty tři páry očí vyčkávavě visí. „Stejně jsem mu přišel říct, že mu odpouštím.“

 

To je skvělé, díky,“ Mary ho znovu objala se slzami v očích.

 

Děkuju ti, Marceli. Myslím, že to můžu říct i za Erica. Má tě moc rád a fakt ho trápilo, co provedl. Pevně věřím, že bude mít šanci říct ti to osobně,“ řekla Lena polohlasem. I ona cítila, jak jí vlhnou oči. Tolik si přála, aby Eric mohl prožít tuhle chvíli sám. Měl by tu být a usmířit se s Marcelem.

 

*

 

Lena s Kolem obědvali, zatímco Mary provedla Marcela restaurací, všechno mu ukázala a představila ho personálu jako nového člena týmu. Pak spolu zmizeli v kuchyni. Přes všechno, co se stalo, nebo možná právě proto, se v Ericově kanceláři domluvili, že je potřeba udržet restauraci v chodu.

 

Ten Marcel je sympaťák. On už pro Erica pracoval dřív?“ zeptal se Kol, když dojedli.

 

Taky se mi líbí,“ pousmála se Lena. „Pracoval v původní Vistě. Byl Ericův nejlepší kamarád. Eric se k němu kdysi zachoval moc ošklivě.“

 

To je zvláštní. Neumím si představit Erica, že by se k někomu zachoval ošklivě,“ zavrtěl hlavou Kol.

 

Já taky ne, ale stalo se to. Eric se tím fakt trápil a minulý týden za Marcelem zašel, aby se mu omluvil. Je to na delší vyprávění, jednou ti to třeba řekne sám. Jen mě mrzí, že tu nemůže být. Byl by šťastnej, že za ním Marcel přišel,“ povzdechla si Lena.

 

Taky mě mrzí, jak to všechno dopadlo. Dneska jsem mu chtěl říct, že za něj mám náhradu. Takže jakmile bude sám chtít, může skončit a věnovat se své restauraci naplno. Má to tady fakt nádherný a ta vyhlídka...,“ rozhlédl se. „On se z toho musí dostat, Leno. Má kolem sebe lidi, kteří ho mají rádi, a tohle místo ho potřebuje. Ví, co dělá a je v tom dobrej. To můžu sám potvrdit.“

 

Díky, Kole, za podporu. To víš, že v hloubi duše věřím, že se vrátí,“ pousmála se. „Je silnej a je to bojovník. Ani já to nevzdávám.“

 

Já vím, že to nevzdáš. To bych tě nesměl znát,“ upřel na ni pohled, který jí říkal, že to myslí upřímně. „Měli bychom vyrazit, bude jedna.“

 

Lena přikývla a pohledem přivolala Mikaela. Když zaplatili, zašli ještě do kuchyně. Lena se musela usmát, když viděla, jak rychle se Marcel zapojil do pracovního procesu.

 

Musíme jet,“ vzala si stranou Mary. „Ještě dnes se tady zastavím.“

 

To je dobře, chci vědět, jak mu je. Mám o něj strach. Chtěla bych ho taky vidět. Pozdravuj ho. Já vím, že to zní hloupě...“

 

Nezní. Já mu to vyřídím. I když bude spát, budu na něj mluvit,“ Leně se proti její vůli zachvěl hlas. „Samozřejmě že tě k němu vezmu, budu tam jezdit každý den. Nechceš se mnou jet hned?“

 

Nemůžu to tady teď opustit,“ pokrčila rameny Mary. „Pojedu s tebou zítra. Nedělej si starosti, děvenko. A tady to zvládnem. Marcel je velká posila. Co se týče hotelu, dohlédnu na všechno a po zavíračce se domluvíme, jak dál.“

 

Děkuju,“ Lena sklopila na okamžik oči. „Víš, nevím proč, ale když on tu není, cítím tady za všechno a za všechny odpovědnost místo něj.“

 

Nevíš proč?“ Mary ji pohladila po paži. „To proto, že ho máš tolik ráda. A co je jeho, jako by bylo i tvoje. Je to tak?“

 

Lena přikývla. „Ano, přesně tak to cítím.“

 

Tak už běž. Vím, že tě to táhne za ním.“

 

Lena vyšla z kuchyně.

 

*

 

Když dorazili na oddělení, Vincent už tam na ně čekal a zavedl je na Ericův pokoj. Než otevřel dveře, podíval se na Lenu.

 

Připravena?“ Když přikývla, otevřel dveře a vešel první. „Zatím se nic nezměnilo, pořád spí.“

 

Eric byl na pokoji sám, obklopen přístroji a monitory. Z úst mu vedla intubační trubice a v levé ruce měl zavedenou kanylu s infuzí.

 

Lena přikývla a přitáhla si od stolu židli. Sedla si vedle postele a zadívala se na Erica.

 

Dojdu zatím pro trochu kávy,“ řekl Kol při pohledu na ni a vyšel z pokoje. Vincent ho následoval s tím, že přijde později.

 

Lena přestala vnímat svět kolem sebe, soustředila se jen na Erica.

 

Vím, že mě slyšíš, Ericu,“ vzala ho za ruku. „Ať jsi, kde jsi, nevzdávej to. Miluju tě a nechci o tebe přijít,“ sklonila oči k jeho ruce a začala ji hladit. „Pozdravuje tě Mary,“ zvedla znovu oči k jeho tváři. „Měli jsme ve Vistě tak trochu poradu,“ pousmála se. „Představ si, že se tam ukázal Marcel. Doufám, že se nebudeš zlobit, že jsme ho zaměstnaly, i když jsi tam nebyl. Hodně Mary pomůže s provozem a samozřejmě v kuchyni...,“ nepřestávala na něj mluvit, vyprávěla mu všechno, co se za celý den událo.

 

Když koutkem oka zaregistrovala kelímek s kávou, položila jeho ruku na postel a vzala si kelímek. „Díky, Kole.“

 

Není zač,“ ozval se za ní Damonův hlas.

 

Lena se otočila a zvedla k němu překvapeně oči. „Kde ses tu vzal? A kde je Kol?“

 

Damon se usmál na půl úst. „Přišel jsem se podívat, jak se má pacient. Kola jsem poslal domů. Máš se mu ozvat.“

 

A není to tak, že mě nechcete nechat bez dozoru, že ne?“

 

Ale jdi. To ti tady tak vadím?“ ohradil se Damon.

 

Ale ne,“ povzdechla si, napila se a odložila kelímek na noční stolek. „Já jen že se o sebe dokážu postarat. Zvládnu to. Musím,“ vzala Ericovu ruku do dlaní.

 

Já vím. Hlavně, když to zvládne on,“ poznamenal tiše.

 

On to zvládne taky. Věřím tomu.“

 

Počkám na tebe venku,“ Damon šel ke dveřím a než odešel, chvíli se díval na tu smutnou scénu.

 

Sotva odešel, vešel Vincent. Zkontroloval přístroje a podíval se na Lenu. „Měla bys jít domů, Leno, a odpočinout si. Řeknu sestře, aby ti dala vědět, jakmile se cokoli změní.“

 

Díky. Dej mi ještě chvilku, ano? Budeš tu zítra?“

 

Dobře, ještě chvilku,“ přikývl s mírným úsměvem. „Zítra mám odpolední. Přijď po obědě.“

 

Když odešel, Lena vstala a políbila Erica na čelo. „Jsi po operaci, musíš odpočívat, takže musím jít. Přijdu zase zítra. Ale nepřestávej bojovat. Čekám tady na tebe,“ pohladila ho po tváři, vzala kelímek s nedopitou kávou a s těžkým srdcem otevřela dveře. Nejradši by zůstala u něj. Než je za sebou zavřela, ohlédla se a pár vteřin se ještě dívala na spícího Erica.

 

*

 

Tak kam to bude?“ Damon k ní natáhl ruku. „Budu řídit.“

 

Ty nepojedeš domů?“ překvapeně mu podala klíče.

 

Ne. Sedej,“ Damon počkal, až nastoupila a rozjel se. „Tak kam jedeme?“

 

Nejdřív domů. Pak musím na Vistu. Budu muset informovat všechny zaměstnance... Neprobral se z narkózy.“

 

Damon vyjel z Hagerstownu a zamířil do Falling Waters. Za celou cestu už nepromluvila, jen se dívala ven.

 

Dáš si kávu?“ zeptala se a nalila do dvou hrníčků, když přikývl a jeden mu podala. „Dám si sprchu, ráno jsem to nestihla. Vylítla jsem rovnou z postele,“ napila se, položila hrníček na stůl a rozpustila si vlasy. „Opravdu tady chceš čekat? Já si toho vážím, jen se nemůžu zbavit dojmu, že tě zdržuju...“

 

Tak to neřeš, jo? To je můj problém,“ napil se. „Výborná káva. Počkám na tebe a pojedu s tebou na Vistu.“ Chytil ji za zápěstí, když kolem něj chtěla projít. „Leno, ty víš, že ti nemůžu říct, že to bude v pohodě, i když bych strašně chtěl. Na druhou stranu ještě není nic ztraceno. Jestli je v komatu, jako že je, a probudí se za týden, nebo za dva, pořád je naděje, že bude v pořádku,“ pustil ji.

 

Já vím,“ pousmála se. „Já tu naději neztrácím, neboj. Mám dost síly pro nás oba. Zvládnu to.“

 

To je dobře. Mě jen děsí, jak to všechno držíš v sobě, víš? Umím si představit, jak ti je,“ díval se na ni a jeho oči byly vážné.

 

Nepomůžu mu, když budu hysterčit,“ pohodila hlavou. „Nic na tom nezměním. Přesto věřím, že to dobře dopadne, Damone, i když... vidět ho tam..., to víš, že to bolí,“ podívala se na něj.

 

Díval se za ní, jak mizí v ložnici a srdce mu nad ní usedalo.

 

*

 

Večer strávili na Vistě. Lena poprosila Cindy, aby svolala všechny zaměstnance po zavíračce do lokálu.

 

Stála u baru a sledovala, jak se všichni postupně schází. Všimla si, že s Mikaelem dorazili i Paul s Tomem, seděli u svého stolu a v rohu seděl Damon. Peter s Fredem se bavili u dalšího stolu se dvěma mladými pokojskými, Susan a Cindy seděly s Frankem.

 

Promluvíš k nim?“ ozvala se vedle ní Mary. „Už jsou všichni?“

 

Ještě čekám na Marcela. Počkej, já myslela, že mluvit budeš ty,“ řekla Lena zaskočeně.

 

Já to nedokážu, Leno,“ zavrtěla hlavou Mary. „Řeknu pár slov a rozbrečím se. Ty to zvládneš líp.“

 

Jsem tu, omlouvám se, volal jsem Lindě, že se zdržím,“ prosmýkl se kolem nich Marcel a usadil se sám u stolu.

 

Lena kývla Marcelovi. „Dobře, ale klidně se ozvi, když budeš mít co říct,“ obrátila se k Mary. Ta se připojila k Marcelovi.

 

Lena se postavila před bar. Šumění hovoru okamžitě ustalo a oči všech se stočily k ní.

 

Dobrý večer,“ polkla a přelétla je pohledem. „Asi jste si všimli, že se tu dnes Eric neobjevil. Chci, abyste všichni věděli, co se stalo. Dnes ráno ho neznámý útočník napadl, takže Eric je v nemocnici. Jeho stav je poměrně vážný, vzhledem k velké ztrátě krve... upadl do kómatu,“ udělala pauzu, aby je nechala informaci vstřebat.

 

Okamžitě slyšela zděšené reakce a otázky, kdy se probere. „Nikdo neví, kdy se probere,“ zvedla ruku, aby je utišila. „Může se probudit zítra, nebo za týden...,“ odmlčela se na okamžik a rozhodla se neuvádět, že taky třeba nikdy. „V každém případě jsme si Mary a já říkaly, že musíme restauraci udržet v chodu. A protože já jsem zdravotní sestra a o pohostinství nic nevím, chtěla bych vás jménem Erica poprosit, abyste mi pomohli,“ zahřálo ji u srdce, když zaslechla souhlasné poznámky a viděla, že všichni přikyvují. „Velkou posilou nám je Marcel Davis,“ ukázala na něj. „Je to Ericův nejlepší přítel, pracoval s ním dlouhá léta, je to výborný kuchař – dle Ericových slov,“ usmála se na Marcela. „Navíc ví hodně i o provozu, takže jsme ho dnes přijaly s Mary do týmu. Eric sám mu práci nabídl minulý týden, takže by s tím určitě souhlasil. Proto nechám na Marcelovi a Mary, aby s vámi probrali rozvrh směn, abyste to tady všechno zvládli pokud možno v pohodě.“

 

Povídej,“ Lena ukázala na Marcela, který se hlásil o slovo.

 

Já jsem jen chtěl navrhnout, že by nám mohla pomoct moje žena Linda. Je sice po těžké nemoci, ale má povoleno na půl úvazku pracovat. Teď jsem s ní mluvil a ráda by pomohla.“

 

Každá pomocná ruka se hodí, Marceli, díky,“ podívala se po ostatních. „Nechci, abyste si mysleli, že to tady teď vedu já,“ zavrtěla hlavou. „To ne. I když, pokud vás napadne, jak bych mohla pomoct, budu jen ráda. Já jen za restauraci, hotel a vás všechny cítím odpovědnost za Erica a strašně bych si přála, až se vrátí,“ polkla, jak se jí sevřelo hrdlo, „aby to tady našel tak, jak to proti své vůli musel opustit. Tohle všechno...,“ rozpažila na okamžik, „... co tady vybudoval, je jeho splněný sen,“ chvíli mlčela a nechala svá slova působit. „Pomůžete mu, aby se ten sen nerozplynul?“

 

Rozhodně,“ vyskočil Peter.

 

Mary začala tleskat a ostatní se přidali.

 

Děkuju vám moc, ale netleskejte mi,“ zavrtěla hlavou a slzy ji začaly pálit v očích. „Zatleskáme společně Ericovi, až se vrátí,“ pokračovala, když skončili. „Děkuju, že jste se tu ve svém volném čase zdrželi a vyslechli mě.“

 

Mary vstala. „Ještě než se rozejdeme, poprosím vás o schůzku brzo ráno, řekněme v sedm. Rozdělíme si ty směny, dala jsem to s Marcelem dohromady. A teď už běžte, díky.“

 

Když všichni odešli, Lena si sedla k Mary a Marcelovi a mávla na Damona, aby šel k nim.

 

Chci se jen zeptat, zvládne to tady Linda?“ podívala se na Marcela. „Předpokládám, že práci v restauraci zná.“

 

Pracovala jako servírka, tak jsme se vlastně poznali,“ usmál se Marcel. „Zvládne. Už je z toho, jak pořád sedí doma dost otrávená. Sama mi to navrhla, když jsem jí řekl, co je s Ericem. Pro ni to bude návrat do života. Víš, ona měla Erica vždycky ráda a... je to zvláštní, taky mu rozuměla,“ podíval se na Mary. „I když se na něj zlobila, na druhou stranu ho chápala. Až jí tohle všechno řeknu...,“ zavrtěl hlavou. „Nemůžu tomu pořád uvěřit. Kdo to udělal?“

 

Fajn, tak ji zítra přiveď. Ráda ji poznám,“ pokrčila rameny. „Kdo to udělal, to netuším. Ani Kol ho neviděl. Nejspíš se tu taky objeví policie, zapomněla jsem na to ostatní upozornit,“ podívala se na Mary a zpátky na Marcela. „Spoléhám na vás dva. Já pracuju taky na směny. O víkendu tady můžu být pořád... Zkuste vymyslet, jak bych mohla pomoct. Pondělí, středa a pátek mám ranní, takže zhruba od tří odpoledne jsem k dispozici taky.“

 

Ale v noci budeš spát, že jo?“ ozval se polohlasem Damon, aby to trochu odlehčil.

 

Všichni se zasmáli a Lena mu věnovala vděčný pohled. „Budu.“

 

*

 

I když se Lena dostala do postele až po půlnoci, stejně nemohla usnout. Za celý den se toho tolik událo, že nemohla uvěřit tomu, že uběhl jen jeden den, že to bylo včera v noci, kdy Eric usínal vedle ní. Myšlenka na něj ji tak bolela, že objala polštář a nechala slzy proudit v hořkém pláči, který ji nakonec odnesl do milosrdného nevědomí spánku.

 

Před sedmou ráno už byla na Vistě a sledovala Mary s Marcelem, jak rozdělují směny. Když schůzka skončila, Marcel ji seznámil s Lindou. Leně se líbila, měly si o čem povídat, zkrátka si padly do oka.

 

Těsně před desátou šla Lena otevřít a všimla si na parkovišti dvou povědomých postav. „Páni detektivové, pojďte dál, ať nám nezmrznete,“ zavolala na ně.

 

Otočili se a zamířili k ní. „Lena Gray, je to tak? Už jsme se viděli,“ řekl Jared.

 

Osobně,“ pousmála se. „Jste tu kvůli tomu útoku, že?“ Vedla je do lokálu. „Budete chtít mluvit se všemi zaměstnanci?“

 

Určitě,“ přikývl Dean. „Bude to možné, aniž bychom narušili provoz restaurace?“ rozhlédl se a všiml si několika hostů. „Vždyť jste teď otevřeli, nebo ne?“ zeptal se překvapeně.

 

Ano. Ale tohle jsou hoteloví hosté, kteří se opozdili na snídani. Máme tu totiž v horních patrech i hotel,“ vysvětlila Lena. „Ale za chvíli tu bude tak na hodinu, hodinu a půl prázdno. Pokud vám to bude vyhovovat, můžete si sednou tamhle v rohu.“

 

Dobře. Můžete nám je sem po jednom posílat?“ zeptal se Jared, než se usadil vedle Deana.

 

Samozřejmě. Dáte si něco?“

 

Kávu, prosím,“ řekl Jared. „Díky,“ dodal.

 

Lena se usmála a šla k baru, aby jim objednala kávu. Současně požádala Susan, aby s nimi rovnou zůstala, že budou mluvit se všemi. Pak šla do kuchyně, aby informovala ostatní, že dorazili detektivové.

 

Lena seděla v Ericově kanceláři, když za ní přišla Mary s tím, že už detektivové mluvili se všemi a chtějí mluvit s ní. Přikývla a šla do lokálu. Všimla si, že už dorazilo pár hostů na oběd a že obsluhuje Linda. Poprosila Susan o sklenici vody a sedla si k detektivům.

 

Můžu se na něco zeptat, než začnete vy?“ zeptala se. Když přikývli, pokračovala. „Máte ponětí, kdo to udělal?“

 

Jsme blízko,“ pronesl Dean. „Něco máme.“

 

To je dobře,“ pokývala Lena hlavou.

 

Znáte toho muže?“ Dean vytáhl z kapsy obrázek a podal jí ho.

 

Ne, v životě jsem ho neviděla,“ prohlížela si tmavovlasého muže, z jehož očí čišelo zlo.

 

Hledáme ho už dlouho, ale nezdržuje se na jednom místě,“ neurčitě konstatoval Jared. „Je pořád o krok napřed.“

 

To on to udělal?“ zamračila se Lena. „Proč?“

 

Dean dopil kávu a neodpověděl. „Taky bychom potřebovali mluvit s Ericem...“

 

To bude muset počkat,“ přerušila ho Lena a napila se vody.

 

Víme o jeho stavu, Leno,“ řekl jemně Jared. „Máme v nemocnici svého člověka, který nám dá vědět, jakmile bude možné s Ericem mluvit. Taky na něj dohlíží, kdyby se útočník vrátil.“

 

To ráda slyším. Ale od toho útoku se neprobral. Doktor mi slíbil, že se ozvou, kdyby se něco změnilo, ale zatím nikdo nevolal,“ sklopila na okamžik oči. Podívala se na něj a spatřila v nich soucit. Uhnula pohledem. „Kdybych vám mohla jakkoli pomoct, zavolejte.“

 

*

 

Bylo pět minut po desáté, když Lena vběhla do ordinace. Damon jen zvedl oči od počítače a nic neříkal. Rychle se převlékla a zavolala prvního pacienta.

 

Den uběhl jako voda, dnes to byl jeden pacient za druhým, ordinovali ještě chvíli po šesté.

 

Vypadáš unaveně, Leno. Odpočíváš někdy?“ zeptal se Damon, když se chystali opustit ordinaci.

 

Odpočívám až moc. Dneska jsem zaspala, omlouvám se.“

 

To se stane. Nejde o dnešek,“ zavrtěl hlavou.

 

Lena sundala z věšáku bundu a podívala se na něj. „A o co tedy jde? Nemůžu odpočívat. Prostě nemůžu.“

 

Ale měla bys. Když nejsi v nemocnici, jsi na Vistě. Dřív sis četla, relaxovala, jezdila jsi za Evou, nebo ona k tobě,“ pokrčil rameny. „Přestala jsi žít, copak to nevidíš?“

 

Snažíš se mě vyprovokovat, že jo? Nepřestala jsem žít, jen žiju něčím jiným,“ oblékla si bundu, vyšla ze dveří a zamkla.

 

Jo, ale máš kruhy pod očima, jsi unavená a nevyspaná. Měla bys zůstat taky chvíli doma a odpočinout si. Nabrala sis toho moc, nemyslíš?“

 

Doma?“ zastavila před budovou a podívala se na něj. „Tam na mě všechno padá. Tam se jdu umýt a vyspat. Nemůžu tam být, protože ho všude vidím. Na Vistě taky, ale tam mám pocit, že pro něj můžu něco udělat. Co mám dělat doma? Sedět a čekat, až mi zavolají, že je konec?!“ slzy jí vytryskly z očí. „Na to kašlu.“

 

Tak jsem to nemyslel... Proč by měl být konec? Neblázni...,“ chtěl ji vzít za ruku, ale ucukla.

 

Proč?! Protože dneska je čtvrtek, Damone, chápeš to? Zítra to bude týden, co je v komatu. A s každým dnem, každou hodinou, je blíž...,“ otřela si slzy. „Ne, dost. Nebudem se o tom dál bavit. Jedu domů.“ Vydala se k autu a Damon viděl, jak se jí ramena otřásají vzlyky.

 

Pojedu s tebou, jestli ti to nevadí,“ šel pomalu za ní.

 

Ne, nepojedeš. Jen se doma osprchuju a pojedu do nemocnice a pak na Vistu,“ odsekla a nastoupila do auta.

 

Damon nastoupil bez řečí k ní. „Zkus mě vyhodit,“ zahýbal obočím a zaculil se.

 

Lena protočila oči a nastartovala auto. Po cestě se ponořili do mlčení. Damon se rozhodl, že ji nebude nic říkat, když řídí a počkal, až dorazili k jejímu domu.

 

Lena odemkla a vešla dovnitř, jako by tam byla sama. Damon za sebou zavřel. „Vezmu si z lednice vodu, můžu? Klidně se jdi osprchovat, počkám.“

 

Jo, vezmi.“ Uprostřed obýváku se zastavila a otočila se k němu. „Já vážně nepotřebuju chůvu, Damone. Vím, že jsem protivná, omlouvám se.“

 

Jseš protivná, protože toho je na tebe moc,“ pokrčil rameny, napil se a pomalu šel k ní. „Nemusíš se omlouvat, já to chápu. Snažím se ti pomoct, ne ti dělat chůvu. Nemůžu se dívat na to, jak se odrovnáváš. Jak dlouho můžeš takhle fungovat? Třeba zkolabuješ dřív, než se on probere.“

 

Jak můžeš...!“ zaječela, vrazila mu facku a začala mu bušit pěstmi do hrudi. Slzy jí tekly proudem a tvář se jí zkřivila bolestí, která jak láva vyvřela na povrch.

 

Damon se ani nepohnul a když její ruce zaťaté v pěsti spočinuly bez hnutí na jeho hrudi, přitáhl ji k sobě a objal ji. Lena se rozplakala naplno. Vzal ji do náruče, sedl si s ní do křesla a hladil ji po vlasech. Přesně tohle potřebovala, dostat to aspoň trochu ze sebe.

Autor KeepTheFlameBurning, 01.02.2019
Přečteno 65x
Tipy 1 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Lůca
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter