Schody do nebe 19

Schody do nebe 19

19

 

Damon dorazil do ordinace už v půl desáté. Vytáhl klíče, aby si odemkl, ale s úžasem zjistil, že je otevřeno. Vešel a oblékl si plášť, když Lena vyšla převlečená z vedlejší místnosti, v ruce hrnek s kouřící kávou.

 

Ahoj, jseš tu dnes brzy,“ pozdravila ho Lena a postavila mu hrnek na stůl.

 

Já? Co teprve ty,“ zvedl obočí, když přinesla kávu i pro sebe. „Díky za kávu.“

 

Potřebovala jsem si něco zařídit, tak už jsem tady zůstala,“ zářivě se usmála. „Nemáš zač.“ Podívala se do počítače a začala hledat v registračce objednané pacienty.

 

Potřebovala sis něco zařídit tady v budově?“ vypadal překvapeně, když se na něj podívala.

 

Mhm,“ vzala karty a seřadila je podle času objednání. Pak mu je položila na stůl.

 

Jseš nemocná?“ začal hádat, ale zavrtěl hlavou. „Ne, to bys tak nezářila.“

 

Nejsem, jsem úplně v pořádku,“ zasmála se.

 

Jasně,“ Damon se natáhl za sebe a vylovil z tašky balíček. „Všechno nejlepší k narozeninám, Leno,“ šel k ní a balíček jí podal.

 

Lena vyskočila a objala ho. „Díky, jsi první.“ Rozbalila to a našla tam krabici plnou své oblíbené čokolády. „Děkuju.“

 

Nemáš zač,“ usmál se a zase si sedl. „A to zítřejší volno platí. Máme to i na internetu a zástup pro akutní případy je zařízený.“

 

Díky. Brácha s rodinkou přiletí kolem poledne, už se na ně těším. Doufám, že v sobotu taky dorazíte. Máte rezervovaný pokoj.“

 

Máme to v plánu. Jakmile se Damien odpoledne probudí, přijedeme. Bude to velký, viď?“

 

Já nevím. Eric je strašně tajemnej. Od pondělka jsem na Vistě nebyla, už se mi po všech stýská.“

 

Tak to asi něco chystá,“ zahýbal Damon obočím. „Ta jeho oslava na konci dubna byla úžasná, bude tě chtít trumfnout.“

 

Ty něco víš?“ naklonila se přes stůl.

 

Možná...,“ pokrčil rameny.

 

A co? Řekneš mi to?“ zatvářila se dychtivě.

 

Nooo, asi ne,“ zavrtěl hlavou, na rtech svůj typický úsměšek. „Ty máš taky svoje tajemství.“

 

Ty jseš nějakej chytrej,“ našpulila rty, naoko uražená. „Taky ti ho neřeknu.“

 

Tak vidíš,“ zasmál se a snažil se tvářit, že vůbec netuší, o co jde.

 

*

 

Když večer vystupovala z auta, zazvonil jí telefon. Vytáhla klíče a přidržovala si mobil ramenem.

 

Ahoj Dave, zrovna jsem dorazila domů,“ odemkla dům a vešla dovnitř.

 

Ahoj sestřičko, tak všechno nejlepší!“

 

Díky,“ zasmála se. „Doufám, že to neznamená, že nemůžete zítra dorazit,“ napadlo ji najednou.

 

To víš, že ne,“ tušila jeho úsměv. „Ale narozeniny máš dneska. Popřejeme ti pak ještě jednou osobně. Lucy tě pozdravuje a taky přeje všechno nejlepší.“

 

Taky ji pozdravuj. Těším se na vás,“ odložila kabelku a vyklouzla z bot.

 

My taky. Tak zatím.“

 

Uvidíme se zítra. Měj se,“ zavěsila.

 

Šla si do kuchyně připravit lehkou večeři. Eric v posledních dnech chodil domů pozdě a dával si něco k jídlu na Vistě.

 

Pak se usadila s hrnkem kávy na verandě. Byl teplý srpnový večer, slunce se chýlilo k západu, na obloze ani mráčku, počasí, které milovala. Jen tak seděla a dívala se do zeleně.

 

Uslyšela zapípat mobil. Vstala a šla do obýváku. Přečetla si textovku:

 

Všechno nejlepší k narozeninám přeje Eva, Kol a Lily

 

Usmála se a odepsala:

 

Moc vám děkuju, uvidíme se v sobotu. Lena

 

Potěšilo ji, že Eva připsala malou Lily, která se jim narodila na začátku května. Kol nakonec nebyl přímo na sále, ale z porodnice se ani nehnul. Tu první noc tam s nimi dokonce spal. Maličká teď měla tři a půl měsíce, ale už jí přála k narozeninám. To je fajn.

 

Lena se vrátila na verandu a nechala mobil v obýváku. Když se země lehce zachvěla, zadívala se přes trávník ke stromům.

 

Šla po trávě k altánu, když si uvědomila, že nevidí jen tatínka. Rozběhla se, vyšla tři schůdky nahoru a usmála se přes slzy, které jí stékaly po tvářích.

 

Mami...,“ vydechla a přitiskla maminku k sobě.

 

Leno...,“ maminka ji pevně objímala a hladila ji po vlasech.

 

Po chvíli se Lena odtáhla a držela ji za ramena. „Jakto, že jsi tady? Táta říkal...“

 

Dnes je výjimečný večer, holčičko,“ usmíval se Jon. „Na chvíli přestala platit pravidla, víš?“

 

Tati,“ Lena ho taky objala. „Jsem tak ráda, že vás tu mám oba. Výjimečný večer? Čím je výjimečný a vůbec, čím jsem si zasloužila právě já, že vás můžu vidět?“

 

Máš narozeniny. Proto jsme tu oba,“ odmlčel se na okamžik. „Výjimečný je dnešní večer i tím, že je to bohužel naposledy, co se vidíme. Ale není to důvod ke smutku, holčičko,“ pohladil ji po rameni, když viděl, že posmutněla.

 

Tvůj život je zase jak má být. Budeš šťastná a my tady budeme pořád, i když nás neuvidíš,“ řekla Miranda.

 

Já vím. Ale je to škoda. Byla to krásná setkání,“ Lena se podívala z jednoho na druhého. Na chvíli se zamyslela. „Proč právě já? Spousta lidí ztratí své blízké a už je nikdy neuvidí. Jakto, že právě já jsem tu možnost měla?“

 

Jak říkal Jon, protože jsi výjimečná,“ ozval se hlas Elijahy a když Jon s Mirandou od sebe odstoupily, stál mezi nimi. „Protože přes všechno, co ti osud přichystal, ses neutápěla ve smutku, ale snažila ses žít dál. Pomáhala jsi lidem kolem sebe, i v práci, to se počítá. Starala ses o ty tři bezdomovce a to, co jsi udělala pro Erica, v tom byl velký kus obětavosti, nesobeckosti, nezištnosti a lásky, myslím lásky k lidem. Dala jsi mu své srdce a lásku, ano. I tohle se počítá. Vytrvala jsi při něm v dobrém, i ve zlém. K nikomu ses nikdy neotočila zády. Jsi bojovnice s velkým srdcem,“ usmíval se Elijah. „A jak víš, že se to nikdy nestalo nikomu jinému, podobnému tobě?“

 

Ale mně to všechno přijde normální, ne výjimečné,“ zavrtěla hlavou. „Ale je to krásná odměna a já si rozhodně nestěžuju. Děkuju, že jste za mnou přišli. V tomhle si připadám výjimečná, to jo.“

 

Tak vidíš,“ nepřestal se usmívat Elijah. „Tobě to připadá normální, tam nahoře to považují za výjimečnost. Vážíme si takových lidí, jako jsi ty.“

 

Elijah má pravdu, holčičko,“ promluvil Jon. „Na všem hledáš to pozitivní. I teď.“

 

Zůstaň taková, jaká jsi, Leno,“ pokývala hlavou Miranda.

 

Zůstanu, mami,“ Lena ji znovu objala, jak se její přítomnosti nemohla nabažit. „Kolik máme času?“

 

Už jen chvíli, Leno,“ ozval se Elijah. „Jednou se setkáme. Schody do nebe budou jednou otevřené i pro tebe.“

 

Lena šla k němu a položila mu ruku na tvář. „Děkuju. Za všechno, co bylo. Jsem ráda, že jsem tě mohla ještě jednou vidět a vědět, že jsi v pořádku.“

 

Nemáš vůbec zač,“ díval se jí do očí. Nebyly smutné, mohla si v nich přečíst stejnou lásku a oddanost, jako když žil. Pak se podíval na Jona a Mirandu a zpátky na Lenu. „Buď šťastná a žij. A opatruj své malé tajemství.“

 

Lena stáhla ruku zpátky. „Ty víš...?“ vydechla překvapeně.

 

Vím,“ Elijah přikývl a v očích mu vesele blýsklo. Ustoupil o krok. „Je čas. Všechno nejlepší...“

 

Všechno nejlepší...,“ slyšela Mirandu i Jona a jejich hlasy se vzdalovaly.

 

Lena stála na verandě a slzy jí tekly po tvářích. Přesto cítila v srdci hřejivé teplo. Nechápala, jak je to možné, ale bylo jí dobře. I když už je nikdy neuvidí, byl to obrovský dar, že vůbec měla tu možnost.

 

Děkuju,“ řekla s pokorou a zvedla hlavu k obloze.

 

Najednou zaslechla klíče v zámku a uvědomila si, že úplně přeslechla Ericovo auto. Otřela si oči a ohlédla se zrovna, když vyšel na verandu.

 

Ericu, jsi tu dnes brzy,“ usmála se.

 

Máš přece narozeniny, nemůžu tě tu nechat celý večer samotnou,“ mrkl a napřáhl k ní ruku s kyticí frézií. „Je jich přesně 28.“

 

Páni! Děkuju,“ vzala kytici do rukou, zavřela oči a přivoněla si. Milovala tu vůni.

 

Není zač. Všechno nejlepší, lásko,“ naklonil se přes kytici a políbil ji do vlasů.

 

Počkej, dám ji do vody,“ šla do kuchyně pro vázu. „Jedl jsi něco?“

 

Nedělej si starosti, jedl jsem,“ následoval ji a pozoroval, jak láskyplně dává květiny do vázy s vodou. Odnesla ji do obýváku a postavila ji na stůl.

 

Tady se budou krásně vyjímat. A provoní celý dům,“ usmívala se vesele. „Dáš si kávu?“ přistoupila k němu a objala ho. „Chyběl jsi mi.“

 

Vždyť jsme se viděli včera,“ trochu se zasmál. „Ale vlastně máš pravdu. Taky jsi mi chyběla. Celý dlouhý den,“ políbil ji. „Kávu si dám rád.“

 

Volal mi Dave, aby mi popřál,“ podala mu hrnek. „Taky mi psala Eva, Kol a Lily,“ zaculila se. „A první mi přál dopoledne Damon. Dostala jsem plnou krabici čokolády.“

 

Páni, tak to jsi měla krásnej den,“ usmál se.

 

To jsem měla. Ale až teď je úplně dokonalej,“ pošimrala ho ve vousech. „Miluju tvůj úsměv.“

 

A já tě miluju celou,“ objal ji jednou rukou.

 

Ááá, to není fér. Já tě taky miluju celého, jen jsem chtěla zdůraznit, že máš krásnej úsměv,“ našpulila rty.

 

To je v pořádku, já jsem to pochopil,“ políbil ji na našpulené rty. „Můžeš mi lichotit dál, líbí se mi to.“

 

To věřím,“ zasmála se. „Až zase někdy jindy. Mohl by sis o sobě moc myslet,“ škádlila ho. Přinesla si z verandy svůj hrnek. „Vezmem si to do ložnice?“

 

To je dobrej nápad. Prozradíš mi tam, co mám ještě krásnýho?“ šel za ní a sledoval, jak schválně houpe boky při chůzi.

 

To ještě nevím. Leda bys mi něco krásnýho, co si myslíš, že ještě máš, ukázal,“ otevřela dveře a položila hrnek na noční stolek. „Já ti pak řeknu, jestli je to opravdu krásný.“

 

Počkej, chceš říct, že mám něco ošklivýho?“ položil hrnek na stůl a chytil ji. „To snad ne,“ povalil ji na postel a začal ji lechtat.

 

Ne, přestaň...,“ smála se a kroutila se pod ním. „To jsem říct nechtěla. Jseš krásnej od hlavy až k patě, jen už toho nech!“

 

To už zní líp,“ přestal ji lechtat a políbil ji. „Dáme si sprchu?“

 

Lena přikývla, celá udýchaná. Eric ji vzal do náručí, odnesl ji do koupelny a zavřel za sebou dveře.

 

*

 

Když se Lena probudila v Ericově náručí, uvědomila si, že ač je pátek, je pořád tady. Podívala se na budík a zjistila, že je půl desáté.

 

Ericu, probuď se, je spousta hodin,“ zašeptala a pohladila ho po tváři.

 

Mmmm a kolik je?“ zamumlal a pootevřel jedno oko.

 

Půl desáté.“

 

Hmmm, to bychom asi opravdu měli vstát. V kolik přistane Dave?“

 

V půl jedné. Ty dnes nejedeš na Vistu?“

 

To stíháš. Jedu, máme sraz až v poledne,“ neochotně otevřel oči.

 

Dali si spolu pozdní snídani a společně opustili dům. Eric jel na Vistu a Lena zamířila do Hagerstownu na letiště.

 

*

 

Když je Lena provedla domem, ukázala jim pokoj, kde budou bydlet.

 

Tak, tady je vaše království. Ze začátku tady bydlel Eric.“

 

Máš to tu moc hezký,“ řekla Lucy a podívala se z okna. „A té zeleně. Paráda.“

 

Dík. Miluju to tady právě pro tu zeleň, která je kolem celého domu. V klidu se tu zabydlete, já jdu udělat něco rychlého k obědu,“ pohnula se ke dveřím. „Kdybyste cokoli potřebovali, zavolejte.“

 

Jasně, bez starosti,“ přikývl Dave. „Leno, co je v tom pokoji vedle? Ten jsme vynechali.“

 

To je Elijahova pracovna,“ usmála se. „Klidně se tam podívej, jestli chceš, mně to nevadí.“

 

Promiň, to mě nenapadlo,“ zavrtěl hlavou.

 

Hele bráško, nemáš se za co omlouvat. Jsem v pohodě,“ mrkla na něj a odešla.

 

*

 

Po pozdním obědě se usadili na verandě. Popíjeli kávu a povídali si, zatímco Jonnie si hrál v postýlce, kterou mu Dave vynesl ven.

 

Někdo přijel,“ pronesl Dave, když zaslechli auto.

 

Za chvíli na verandu vstoupil Eric. „Ahoj, páni vás tady je. Vítám vás u nás,“ přivítal se s Davem a Lucy. „Moc rád vás vidím.“

 

Ahoj, však my tebe taky,“přikývl Dave.

 

Ahoj, je tady krásně,“ usmála se Lucy.

 

To je Lenino království, ale já to tady taky mám rád.“ Podíval se na Lenu a rozpřáhl náruč, do které mu ochotně vklouzla. „Ahoj,“ políbil ji.

 

Ahoj, jsi tu dnes brzy,“ usmála se.

 

Máme přece návštěvu, to jsem nemohl zmeškat. Dneska jsem to na Vistě rozpustil dřív, když bude celý víkend zavřeno.“

 

Bude zavřeno?“ zeptala se překvapeně.

 

No jasně. Zítra tam přece máme soukromou oslavu a v neděli jsem dal všem volno, když budou mít takový zápřah. Áá, tady jsem se zapomněl s někým přivítat,“ otočil se k postýlce, když zaslechl Jonnieho. Pustil Lenu a šel k němu. „Ahoj cvrčku, jak se máš? Pamatuješ si na mě? Dlouho jsme se neviděli,“ pohladil chlapečka po vláskách.

 

Jonnie se postavil v postýlce a culil se na celé kolo. Eric se zasmál.

 

To je čipera, viď? Ještě mu není rok a už se staví,“ usmívala se Lena. „To víš, že si tě pamatuje.“ Připomněla si, jak spolu byli na konci dubna v New Yorku.

 

To je. Viděl mě jen jednou v životě a culí se na mě,“ natáhl k němu ruce. „Půjdeš ke mně?“ Eric ho vzal do náruče a Jonnie ho hned zatahal za vlasy. „Jo tak, ty si chceš se mnou hrát,“ zasmál se. „Tak jo,“ pohladil Jonnieho po tvářičce.

 

Lena ho s úsměvem pozorovala a najednou cítila, že ji slzy pálí v očích. Choval se tak přirozeně, jako by držel malé dítě v náručí každý den. Vzpomněla si na své malé tajemství a rozhodla se, že mu ho prozradí až zítra, po oslavě.

 

Copak?“ Eric si všiml jejich zamžených očí, posadil si chlapečka na jednu ruku a druhou si ji k sobě přitáhl.

 

Nic. Ten malej ti sluší,“ otřela se mu tváří o vousy.

 

No, je to správnej chlapík,“ Eric se podíval na Jonnieho, který už mu prozkoumal vousy a snažil se dostat do pusy jeho řetízek. „Vypadá, že by mě láskou snědl,“ zasmál se. „Mám ho dát do postýlky? Nemá hlad?“

 

Lucy se zasmála. „Ne, to děti dělají. Všechno nejlíp otestují, když to strčí do pusinky. Viď?“ pohladila Jonnieho po vláskách. „Půjdu ho přebalit.“ Vešla s chlapečkem v náručí dovnitř.

 

Je úžasně společenskej,“ řekl Eric a přitáhl si Lenu zase k sobě. „Jseš v pohodě?“

 

Já? Naprosto, proč?“ zvedla k němu oči.

 

No, vsadil bych se, že jsem zahlídl slzičky v těch krásných očích,“ zašeptal a políbil ji do vlasů.

 

Mno..., přiznávám, že mě to trochu dojalo, ty a ten malej,“ přiznala opatrně a schovala mu tvář na rameni.

 

Ale jdi,“ pevně ji objal. „Slibuju ti, že tohle budeš jednou vídat každej den,“ zašeptal jí do vlasů.

 

Fakt?“ zvedla hlavu a vesele se usmála. „Tak na to se strašně těším,“ letmo ho políbila. „Asi bych měla začít dělat večeři.“

 

To nemusíš. Přivezl jsem jídlo z Visty, moji specialitu.“

 

Ty jsi uvařil? No, ty jsi k nezaplacení,“ pochválila ho a pohladila ho po zádech. „Tak se můžem věnovat hostům.“

 

To jsem,“ zatvářil se na chvíli pyšně. „Půjdu to vyndat z auta a nechám to v kuchyni. Ty se zatím věnuj hostům, jsem tu hned,“ mrkl na ni a vzdálil se.

 

*

 

Po snídani se přesunuli na Vistu. Jeli oběma auty, aby se nemusel Dave s Lucy a s malým mačkat vzadu. Dave jel s Ericem a vzali s sebou postýlku pro malého, protože jim Eric oznámil, že mají rezervovaný pokoj.

 

Když vešli dovnitř, na recepci nikdo nebyl. Eric otevřel dveře do lokálu a Lena si hned všimla, že restaurace vypadá jinak. Přímo před nimi se skvěl transparent s nápisem 'Všechno nejlepší, Leno!!!' Vedle baru byly stoly sestavené do L a byla na nich spousta jídla.

 

Tady jsou švédské stoly,“ ukázal na ně Eric. „Jídlo se tam bude měnit každé dvě hodiny, přes sýry, salámy, ovoce až po zákusky. Na co si vzpomeneš,“ podíval se na Lenu. „Hned vedle je bar,“ kývl na Davea.

 

Páni, je to tady parádní,“ usmál se Dave.

 

Ta vyhlídka je nádherná,“ rozplývala se Lucy, když šli dál. „A díky tomu, že je to tu vlastně prosklený, si člověk může ten výhled užívat i zevnitř.“

 

To byl Ericův sen, takhle to tu vybudovat,“ otočila se k ní Lena. „Je tu krásně. Bylo to hezký i v zimě, ale teď je to nejhezčí.“

 

Stoly v celé restauraci byly sestavené do čtverce, jen v pravém rohu jich zůstalo pár tak, jak byly původně.

 

Tady si dáme oběd, než se začnou scházet hosti,“ poznamenal Eric. „Klidně se posaďte, chci ještě něco ukázat Leně,“ otočil se k Daveovi a Lucy. „Tamhle v rohu jsou dětské stoličky, pokud nechcete mít Jonnieho na klíně.“

 

Jasně, díky. Jen běžte,“ Dave přikývl a šel pro stoličku.

 

Eric vzal Lenu za ruku a vedl ji do zadní části. „Tohle jsem plánoval už dřív, ale nakonec jsem si řekl, že dnešek bude nejvhodnější.“ Roztáhl velké šoupací dveře a nechal je otevřené. „Teď už to nemusím schovávat,“ vyslal k ní zářivý úsměv.

 

Lena šla za ním a otevřel se před ní prostor, o kterém předtím nevěděla. Byl zastrčený za barem, netušila, že tam ještě něco je. „Páni, to je taneční parket!“

 

To ještě není to hlavní,“ vedl ji přes parket k proskleným dveřím, které taky otevřel. „Tohle dnes oficiálně otevírám na tvou počest,“ vyšel ven. Ocitli se na terase. Vlevo vzadu byla udírna, vedle ní gril a ohniště. Na celé terase byly rozmístěny stoly se slunečníky a když se otočila vpravo a přistoupila k zábradlí, zatajila dech.

 

Všichni si můžou tu krásnou přírodu, ten pohled do dálky, vychutnávat od rána do večera pěkně u stolu,“ položil jí ruce na ramena a zůstal stát za ní.

 

To je nádhera,“ ohlédla se na něj na okamžik. „Ráno se probudíš a vidíš tu krásu z okna, sejdeš na snídani a díváš se zase do zeleně. Vrátíš se sem na oběd a při večeři můžeš pozorovat západ slunce. To je fantastickej nápad, Ericu.“

 

Jsem moc rád, že se ti to líbí. Zeleň je tady všude, když se rozhlídneš. Okolo celé terasy.“

 

To je pravda. Je to jako u mě doma,“ otočila se a rozhlédla se. „A vedou sem nahoru schody přímo z ulice.“

 

Ano, kdo bude chtít, už to nemusí obcházet. Může jít rovnou nahoru a sednout si buď tady, nebo uvnitř.“

 

Jsem ráda, že jsi to tu takhle rozšířil. Lidem se to bude líbit, přitáhne je to,“ vzala mu obličej do dlaní a políbila ho. „Jsem šťastná, že sis splnil tenhle sen, věříš mi? Myslím celou Vistu.“

 

To víš, že věřím. Vím, že to tu máš taky ráda. Každý by si měl splnit svůj sen. Taky máš nějaký, viď?“ pousmál se a v očích mu blýsklo.

 

Mhm,“ přikývla a ohlédla se, jak si někdo za jejich zády odkašlal. „Mary!“

 

Jen běž a užij si svůj den,“ Eric ji pustil a pohladil ji po vlasech, když se na něj podívala.

 

Lena mu věnovala úsměv a šla k Mary. Eric se opřel o zábradlí a pozoroval, jak se za Mary začíná tvořit fronta, jak jí všichni zaměstnanci Visty přišli popřát.

 

Ahoj Ericu,“ ozvalo se za ním. Nemohl tomu uvěřit, když ten hlas poznal a otočil se.

 

Ahoj... Jsi to vážně ty?!“ díval se do tváře Bonnie a za ní po schodech přicházel Enzo. Kývl mu na pozdrav a jeho oči se vrátily k ní.

 

Jsem,“ přikývla a malinko se usmála. „Enzo povídal, že by se ti tady hodil fotograf,“ zvedla fotoaparát, který měla v ruce.

 

Páni, to je profi? Vždycky jsi chtěla fotit a šlo ti to víc než dobře,“ Eric zvedl obočí.

 

Polo profi. Pořád mě to baví, tak příležitostně dělám svatby, křtiny, oslavy a tak. Amatérsky,“ dodala.

 

To je báječný. Jsem rád, že jsi tady, vážím si toho,“ řekl upřímně a díval se jí chvíli do očí. „Děkuju.“

 

Není zač. Dlouho jsem se na tebe dost zlobila, však víš,“ potřásla hlavou. „Ale jak se zdá, zlé časy jsou pryč... Tak jsem si řekla, že bychom mohli začít znovu,“ podala mu ruku.

 

Strašně rád, Bonnie,“ Eric ji pevně stiskl oběma rukama.

 

Dívali se chvíli jeden druhému do očí, pak se Bonnie usmála. „Tak já začnu. Koukám, že první gratulanti jsou tady. Pak mě musíš představit Leně a všem, co tady neznám.“

 

Eric jí úsměv vrátil a přikývl. „Tak jo. Dík.“ Zůstal u zábradlí a díval se na dojatou Lenu, jak přijímá gratulace a na Bonnii, jak všechno zachycuje do svého foťáku. Měl pocit, že usmířením s Bonnii dovršil svůj návrat do života.

 

Jeho oči se vrátily k Leně. Všechno je, jak má být a jeho život je naprosto dokonalý. Má kolem sebe všechny, které má tolik rád a hlavně svého andílka. A to ještě netuší, co chystám. V duchu se usmál a proklouzl dovnitř, aby na všechno dohlédl.

Autor KeepTheFlameBurning, 08.03.2019
Přečteno 54x
Tipy 1 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Lůca
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter