Mezi nebem a zemí 01

Anotace: ...

1
 
Po vánočních svátcích, strávených u rodičů v Hagerstownu, Lena zamířila domů. V autě si pouštěla nahrávky, které měla v plánu zařadit do svého pořadu. Ještě před sebou měla necelou půlhodinu cesty, když začalo hustě sněžit. Nejezdila ráda v tomhle počasí, raději zpomalila.
 
U rodičů se vždycky cítila dobře. Vánoce u nich letos proběhly v pohodě přes poněkud stísněnou atmosféru, která na ně na všechny v tohle roční období vždycky doléhala. Přesto v Hagerstownu obvykle pookřála. Usmála se při vzpomínce na rozzářený stromeček a vůni cukroví. Neuměla si představit, že by trávila svátky někde jinde. Jezdila k rodičům tak často, jak jí to pracovní vytížení dovolovalo.
 
Když zastavila před svým domem ve Phoenixu, byly skoro čtyři hodiny odpoledne. Vložila CD do přehrávače a v kuchyni postavila vodu na kávu. Se skladbami byla docela spokojená, tak pustila notebook, aby se připravila na páteční vysílání. Přestože byla teprve neděle, začala už teď, protože jí příprava na tento den vždycky zabrala více času. V pátek si totiž vždycky zvala do rádia nějakého hosta. Tentokrát to bude Danny Shields, kytarista a zakladatel kapely Stone-cold.
 
Pořad, který už v rádiu MetalHeads vysílala čtyři roky, se jmenoval Legendy, proto pouštěla skladby starší, kde se takové legendy opravdu vyskytovaly, ať už žijící, nebo ty, které už odešly do rockového či metalového nebe. Přes název rádia se nespecifikovala výhradně na metalovou muziku, pouštěla i rock.
 
Tak se zabrala do práce, že téměř přeslechla zvonit mobil. V předsíni vylovila telefon z kabelky a usadila se znovu v křesle.
 
"Ahoj, už jsi doma?" ozval se v telefonu hlas její nejlepší kamarádky Evy Goran.
 
"Ahoj, jasně, vrátíla jsem se asi ve čtyři. Jak je po svátcích?"
 
"Dobře. Co děláš? Neříkej, že pracuješ," cítila na dálku, jak se Eva uculuje.
 
"Co jiného? Zítra jdu do práce, mimoto se chystám na pátek na Dannyho Shieldse."
 
"Jo? Ze Stone-cold? To je tvoje oblíbená kapela, že?"
 
"Přesně tak. Těším se, bude to zábava," napila se kávy. "Co děláš ty?"
 
"Koukám na svůj oblíbený seriál. Joel se zavřel v pracovně, vy jste workoholici, oba," prohlásila Eva s mírným nesouhlasem.
 
"To víš, máme náročnou práci," zasmála se Lena. "Ještě sis za ten rok, co ho máš doma nezvykla?"
 
"Ale v podstatě asi jo. Taky se zavřu, když pracuju. V tomhle si naprosto vyhovujem."
 
"Já si myslím. Píšeš něco nového?" zeptala se Lena zvědavě. "Máš našlápnuto, ne?"
 
Evě před půlrokem vyšla první knížka, romance s prvky dramatu. Román měl obrovský úspěch, stal se bestsellerem. Lena ji měla doma dřív, než vyšla. Ještě ji nedočetla, ale moc se jí líbila. Brala ji do ruky, jakmile měla volnou chvíli, nejčastěji před spaním a s chutí se převtělovala do hlavní hrdinky, kterou obdivovala a byla pro ni inspirací tím, jak bojovala se životem, pořád narážela na nesprávné muže a přitom se mezi nimi snažila najít toho pravého. Měla v sobě tolik lásky a chtěla ji dát tomu jedinému, který pořád nepřicházel. Lena se s ní ztotožňovala a těšila se na happy end.
 
"Píšu. Budeš mít čas si to někdy přečíst?"
 
"Určitě. Než dopíšeš tuhle, budu se snažit dočíst tu první," uchichtla se. "Ne, vážně. Víš, že mě to baví, jen na to musím vždycky vyšetřit nějaký čas."
 
"Hm. Ještěže nevysíláš každý den, to by ses nepřijela ani podívat," řekla Eva napůl uraženě.
 
"Ale přijela. Můžu se zastavit zítra odpoledne, nebo v úterý. Jak se ti to hodí?"
 
"Zíta končíš ve dvanáct, tak bys tady mohla být kolem jedné, ne? Uděláme si fajn odpoledne."
 
"Tak jo. Možná dorazím spíš kolem půl druhé, ještě se zajedu domů převléknout. Brnknu ti."
 
"Tak zatím."
 
Lena zavěsila a zjistila, že už je skoro osm hodin. Vstala a šla si udělat něco malého k večeři.
 
*
 
"A je tady pro dnešek poslední skladba, Close my eyes forever. Vychutnejte si báječný duet Lity Ford a Ozzyho Osbournea. Těším se na vás ve středu v devět ráno. Příjemný rockový den," Lena zesílila skladbu a sundala si sluchátka.
 
"Ahoj, jak to šlo?" Kol Goran vešel do studia, aby ji vystřídal.
 
"Ahoj, v pohodě. Už mi to po tom svátečním volnu chybělo," vstala z křesla. "Musím běžet. Slíbila jsem Evě, že se stavím. Běží tam song a pak jsem nastavila reklamu," podívala se na hodiny na zdi. "Máš tak pět minut."
 
"Jasně. Měj se," mávl na ni Kol už se sluchátky na uších.
 
Lena vyšla ze studia a zamířila chodbou k recepci. Po cestě potkala Danielle Dean, které se neřeklo jinak než DD, která zrovna vcházela do vedlejšího studia.
 
"Zdravím, DD," usmála se na ni sladce, protože věděla, jak ji DD nemá ráda.
 
"Nazdar, Leno," protáhla se stejně sladkým úsměvem DD a vplula do studia. Byla hrdá na to, že pracuje v rádiu, ale přece jen by radši měla také vlastní pořad, než dělat jen zprávy. Vlastně počítala s tím, že když se před čtyřmi lety uvolnilo místo v Legendách, dostane ho ona. Jenže pak Joel přitáhl tuhle... mladici. DD za sebou zavřela dveře a snažila se soustředit na práci.
 
"Leno?"
 
"Ano?" Otočila se, když zaslechla šéfův hlas.
 
"Jedeš k nám, jak jsem slyšel," Joel Goran k ní došel.
 
"M-hm," Lena přikývla. "Mám vyřídit pozdrav?"
 
Joel se zasmál. "Můžeš. Jen řekni Evě, že se trochu zdržím. Na večeři budu doma. A nejspíš přivedu i bráchu."
 
"Proč jí nezavoláš? Bojíš se?" zaculila se.
 
"Leno!" řekl káravě. "Nechci ji rušit. Když nejsem doma, obvykle píše. Než tam dorazíš, skončí. Proč bych se měl bát? Co tě to napadlo?" zavrtěl hlavou.
 
"Ale nic. Já přece vím, že vám to klape. Jen jsem se včera dozvěděla, jací jsme workoholici," usmála se. "To víš, že jí to řeknu."
 
"Tak jo. Dík. Uvidíme se," otočil se a zamířil do své kanceláře.
 
*
 
Lena vystoupila z auta na kraji Baltimoreu, kde bydlela Eva s Joelem. Sníh jí křupal pod nohama. Na dnešek sněžilo celou noc.
 
"Nazdárek," Eva otevřela dveře dřív, než Lena stihla zazvonit.
 
"Ahoj," Lena otřepala sníh z bot a vešla dovnitř. "Mám vyřídit pozdravy od Joela. Prý se zdrží, ale do večeře bude doma. Nejspíš i s Kolem."
 
"Jasně. To je celý on," zasmála se Eva. "Postavila jsem na kávu, ale potřebuju dopsat jednu scénu. Vydržíš pár minut?"
 
"To víš, že jo. Můžu tu kávu zatím udělat. V klidu si to dopiš." Lena zamířila do kuchyně. Zalila kávu a odnesla tác do obýváku.
 
Za chvíli se Eva vrátila a připojila se k ní. "Je něco nového?"
 
"Nového? Ani ne. V pátek bude nový rok," zasmála se Lena. "Co u vás?"
 
"Nový rok jsem zrovna nemyslela. Spíš... někoho na obzoru, jestli mi rozumíš. U nás nic nového není," Eva se napila kávy. "Když jsem u toho nového roku, kde budeš trávit Silvestra?"
 
"Na obzoru, jo?" ušklíbla se Lena. "Na obzoru nikdo není. A Silvestra budu nejspíš trávit doma. Zatím nemám lepší nápad."
 
"Doma, jo? To snad ne. Mohli bychom všichni někam vyrazit," navrhla Eva.
 
"To bychom mohli, uvidíme."
 
*
 
Kolem šesté dorazil Joel s Kolem. "Tady to voní," Kol nakoukl do hrnce. "Mám hlad jako vlk."
 
"Jedeš!" Lena ho pleskla přes ruku, když chtěl ochutnat. "Běž si umýt ruce."
 
"Za chvíli to bude hotové," zasmála se Eva.
 
"Ahoj krásky," Joel vešel do kuchyně, postavil se za Evu a objal ji kolem pasu. "Omlouvám se za zdržení. Co bude dnes dobrého?"
 
"Špagety," Eva k němu otočila hlavu.
 
Joel jí ukradl rychlý polibek. "Mmmm, tak to se těším. Tvoje špagety jsou vyhlášené," mrkl na Lenu. "Tebe jsem u plotny ještě neviděl."
 
"Bodejť, mě znáš jenom se sluchátkama na uších, viď?" ušklíbla se Lena. Odstavila hrnec a začala prostírat stůl.
 
"Koho máš v plánu na pátek?" zeptal se Kol při večeři.
 
"Ty to nevíš?" zvedla Lena obočí a podívala se na Joela. "Ty jsi mu to neřekl?"
 
"Já? Ne," pokrčil rameny Joel. "Mě se neptal."
 
"V pátek mi slíbil návštěvu jeden kytarista," řekla Lena a vložila si do úst poslední sousto špaget.
 
"Kytarista?" zavětřil Kol. "Znám ho?"
 
"Znáš," Lena se opřela na židli. "Řekla bych, že ho máš hodně rád. Zrovna tak jako já," napínala ho.
 
"Yngwie Malmsteen?!" zkusil si tipnout Kol.
 
"Ne, ale to není špatný nápad," usmála se Lena. "Danny Shields."
 
"Páni! Představíš mě? Dostanu autogram?" Kol byl plný nadšení.
 
"Určitě. Ale až po pořadu," přikývla Lena a pomohla Evě posbírat nádobí a naskládat ho do myčky. "Pomalu pojedu. A to doslova. Je tam spousta sněhu."
 
"Nehodila bys mě taky domů?" navrhl Kol s vážnou tváří.
 
Lena si obula boty a zvedla k němu oči. "Vážně? Vždyť bydlíš vedle."
 
"Dělám si legraci, nebuď tak vážná. Mohl bych s tebou být chvíli v autě," zalaškoval Kol.
 
Lena se zasmála. "Být se mnou v autě chvíli můžeš, jestli chceš. Ale bude tam zima," kousla se do rtu, jak si uvědomila, že mu nahrála. "Nic neříkej," zvedla ruce v obranném gestu. "Tak se tu mějte. Zavoláme si," podívala se na Evu.
 
"Jasně, měj se," přikývla Eva.

*
 
Lena si sundala sluchátka a vyšla ze studia. Od recepce se k ní blížil vysoký černovlasý muž. Dlouhé vlasy měl stažené dozadu.
 
"Ahoj, Lena Gray," podala mu ruku a on ji pevně stiskl.
 
"Ahoj, Danny Shields," pousmál se. "Těší mě."
 
"Potěšení je zcela na mé straně. Máme asi tak tři minuty," otevřela dveře do studia a vešla první. "Tvoje místo je naproti mně," ukázala na křeslo. "První hodinu si budeme povídat a pouštět písničky, druhou hodinu budou posluchači volat a klást ti otázky sami," vzala si sluchátka. "Můžeme?"
 
Danny přikývl.
 
"Zdravím všechny rockery a metalisty a obzvláště příznivce kapely Stone-cold, protože dnes tu proti mně jako každý pátek sedí můj host. Nemusím ho nijak zvlášť představovat, protože ho všichni dobře znáte, ale přesto... je to zakladatel a kytarista již zmíněné kapely," udělala pauzu, "Danny Shields."
 
Usmála se a mávla rukou na Dannyho, aby mu naznačila, že domluvila.
 
Pozorovala Dannyho, jak zdraví posluchače. Bylo na něm znát, že není v rádiu poprvé. Choval se profesionálně.
 
Vedla s ním rozhovor a on reagoval spontánně, s naprostou lehkostí.
 
Když mu pouštěla dotazy fanoušků, kteří se dovolali ve druhé hodině rozhovoru, byla zvědavá, jestli zodpoví každou otázku. Nicméně Danny odpověděl opravdu na všechno bez váhání, nic ho nezaskočilo. Jen se na ni občas pobaveně podíval, ale reagoval pozitivně, nikoho neodmítl. Jeho hlas byl klidný, beze stop nervozity.
 
"Tak to byla poslední odpověď. Děkuju všem za zavolání a na závěr si dáme poslední pecku od Stone-cold, The Flames. Těším se na vás zase v pondělí," Lena pustila písničku, nastavila reklamu a sundala si sluchátka.
 
"Díky, že jsi přišel, Danny. Bylo to fajn." Zavřela za sebou, když vyšli ze studia. "Dobře se s tebou pracuje."
 
"Já děkuju za pozvání. Byl to fajn pokec, abych tak řekl," usmál se. "Jsi profík."
 
"Dík. Ty taky. Máš ještě chvíli čas? Slíbila jsem kolegovi, že vás seznámím."
 
"V pohodě, nespěchám," přikývl ochotně.
 
Lena zaklepala na dveře Kolovy kanceláře a nakoukla dovnitř. "Kole, máš chviličku?"
 
"Co potřebuješ?" Kol se zvedl. "Pojď dál."
 
Lena otevřela dveře dokořán a kývla na Dannyho. "Seznam se, prosím, s Kolem Goranem," podívala se na Kola. "Kole, Danny Shields."
 
Danny vešel do Kolovy kanceláře a podal mu ruku. "Zdravím."
 
"Páni, já úplně zapomněl... Moc mě těší, že tě poznávám. Můžu poprosit o autogram?" Kol vzal ze stolu tužku a papír.
 
"Taky mě těší. Určitě," Danny zalovil v náprsní kapse bundy a vytáhl fotku kapely. "Tohle bude lepší. Ale tužku si půjčím," mrkl, podepsal fotku a podal ji Kolovi.
 
"Děkuju," usmál se Kol. "Jak bylo ve studiu?"
 
"Bezva. Lena je skvělá, bylo to příjemný," podíval se na Lenu. I když pohled jeho modrých očí byl krátký, zároveň byl intenzivní. Jako by ty oči mluvily.
 
"To věřím. Lena umí," přikývl Kol a všiml si, jak se Lena na Dannyho dívá. "Díky za návštěvu i za podpis.
 
"Kole, vyfotíš nás?" podala mu svůj mobil. "Můžu?" otočila se k Dannymu.
 
"No jasně," Danny ji k sobě přitáhl a ona mu položila ruku kolem pasu.
 
Lena dovedla Dannyho na recepci. "Tak ještě jednou díky, že jsi přišel."
 
"Rádo se stalo," stiskl jí ruku, ale nepustil. "Máš nějaké plány na večer? Je Silvestr. Pořádám večírek v jednom klubu..."
 
"Mám, nezlob se. Jsem domluvená s přáteli, nebylo by fér to na poslední chvíli rušit," Lena jemně, ale rozhodně vymanila ruku z jeho.
 
"To naprosto chápu. Ale kdyby sis to rozmyslela... Klidně je přiveď s sebou," Danny se usmál. "Můžu ti poslat textovkou adresu?"
 
"Uvidíme," po krátkém zaváhání mu dala své číslo. "Dík za pozvání," zvedla k němu oči. "Měj se," otočila se a odcházela chodbou zpátky do studia.
 
Danny tam chvíli stál a díval se za ní. Jako by se svět zastavil a obraz se mu před očima zpomalil. Když zašla, Danny zase začal vnímat okolí. Pozdravil recepční a odešel.
 
*
 
Když ji vzbudilo zvonění telefonu, chvíli měla pocit, že zaspala, než si uvědomila, že je neděle. Lena pootevřela oči a natáhla se pro mobil. Přiložila si ho k uchu, aniž se podívala, kdo volá.
 
"Ano?"
 
"Ahoj, promiň, asi jsem tě vzbudil."
 
"Danny?" Lena otevřela překvapeně oči dokořán. "Kolik je hodin?"
 
"Osm, už je ráno," cítila, že se Danny usmívá. "Chtěl jsem ti jen popřát všechno nejlepší do nového roku."
 
"Díky, já tobě taky."
 
"Jaký byl Silvestr?" odmlčel se na okamžik. "Nepřišla jsi..."
 
"Neslíbila jsem, že přijdu, Danny," svraštila čelo. "Byla jsem s přáteli u nich doma, bylo to fajn."
 
"Já vím. To nic. Co děláš dnes... řekněme, kolem čtvrté odpoledne?"
 
"Nemám v plánu nic konkrétního, obvykle se připravuju na vysílání."
 
"Mohli bychom se sejít? Chtěl bych ti něco ukázat."
 
Lena chvílí váhala, ale nakonec si řekla, proč ne. "Tak jo. Kde se sejdem?"
 
Danny jí nadiktoval adresu.
 
"Fajn. Tak ve čtyři. Zatím se měj." Lena zavěsila, odložila mobil na noční stolek a vstala. "Asi mám rande s Danny Shieldsem," zamumlala pro sebe, než vešla do koupelny.
 
*
 
Když vjela do Towsonu, zpomalila a podívala se na GPS. Zatočila doleva a projížděla městem, až se ocitla na jeho samém konci. Zaparkovala na příjezdové cestě a vystoupila před domem.
 
Než došla ke dveřím, Danny otevřel. "Ahoj, pojď dál," přivítal ji zářivým úsměvem. "Jsem moc rád, že sis na mě udělala čas," pomohl jí z bundy a pověsil ji na věšák.
 
"Díky. Byla jsem zvědavá," zvedla k němu oči. Zvláštní, nedá se říct, že by to byl hezký chlap, přesto má svoje kouzlo.
 
Jen zvědavá? řekl si v duchu. "Pojď za mnou," pousmál se a vedl ji po schodech dolů. Ocitli se přede dveřmi, které Danny odemkl, vešel dovnitř a rozsvítil. "Vítej v mém království," podržel jí dveře a zavřel je, když vešla.
 
Lena se rozhlédla. Místnost byla celá vyložená světlým dřevem, prostorná, vpravo stál stolek a černá sedací souprava. Na protější stěně si všimla malé kuchyňky. "Páni, kde to jsme?"
 
"Tohle je nahrávací studio a moje pracovna dohromady," pronesl s pýchou v hlase. "Postavil jsem to tu vlastníma rukama."
 
"To je paráda, je to tu moc hezký. A útulný."
 
"To není všechno," přešel k dalším dveřím a otevřel je. "Tady odpočíváme po práci, ale nahrávání probíhá vedle," pokynul do místnosti.
 
Lena prošla dveřmi. Stála v menší místnosti, kde byl stolek s počítačem. "Tohle je nahrávací pult?" ohlédla se na Dannyho, když se zastavila u stolku.
 
"Ano, tady nahráváme. Jen bubeník má tamhle svoji kóji," ukázal za ni, kde bylo prosklené okno. V malé místnůstce tam stála bicí souprava. "Taky tady zkoušíme."
 
Lena se usmála, jak najednou nevěděla, co říct.
 
"Ještě ti ukážu tu pracovnu," Danny odhalil jejímu pohledu ještě jedny dveře vlevo. Když je otevřel, ocitli se v ještě menší místnosti. "Tady píšu písničky."
 
Stál tam stůl, na kterém byl monitor počítače a klávesy. V rohu vedle stolu stála kytara.
 
"Můžu?" Když přikývl, Lena se posadila do pohodlného křesla a dotkla se kláves. Ale nic se neozvalo.
 
Danny se zasmál. "Musíš je zapnout," zmáčkl tlačítko. "Teď to zkus."
 
Lena znovu zmáčkla klávesu a ta tentokrát vydala tón. "Tak tady se rodí všechny ty báječné skladby...," usmála se a vstala. "Jak to děláš, že píšeš tak skvělé melodie? Napadá tě nějaká třeba teď?"
 
"M-hm. Teď mi jich v hlavě zní několik," zaculil se a protáhl se kolem ní do křesla. Položil ruce na klávesy a začal hrát pomalou melodii.
 
Lena zůstala stát vedle křesla a pozorovala ho. Proč mě sem vlastně pozval? Melodie, kterou hrál, se jí moc líbila. Rozpuštěné vlasy mu padaly do obličeje a ona najednou měla chuť mu spadlý pramen vlasů zastrčit za ucho. Ty máš ale nápady, zavrtěla hlavou sama nad sebou.
 
Jako by ji slyšel, zvedl k ní hlavu. "Nelíbí?"
 
"Líbí, je to krásný. To tě fakt napadlo právě teď?" Proč se cítím tak divně? Nevím, co mám říkat a jsem jak svázaná! Vzpamatuj se!
 
"Budeš se divit, ale jo, napadlo," vstal. "Tvoje přítomnost mě inspiruje."
 
Jak se tak nad ní tyčil, měla pocit, že je ho najednou kolem ní plno. Vzhlédla, aby se mu podívala do očí. Zase jako by mluvily, ale tentokrát se jeho pohled neodvrátil.
 
Když chtěla promluvit, uvědomila si, že zapomněla dýchat. "Proč jsi mě sem vlastně pozval?" cítila, jak jí buší srdce. Obešla křeslo, aby měla víc prostoru.
 
"Tobě se tady nelíbí, viď?" přešel k ní.
 
"To není pravda," couvla o krok. "Je to úžasnej pocit být právě tady. Stone-cold je moje nejoblíbenější kapela, jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout někam, kam se jiný fanoušek nedostane. Myslím to vážně," při pohledu do jeho očí ještě ustoupila. "Jen si nejsem vůbec jistá, co ode mě očekáváš," zavrtěla hlavou. "Myslíš, že ti můžu na oplátku s něčím pomoct? Nevím ale s čím... Pracuju v rádiu, můžu víc pouštět vaše písničky, ale to dělám stejně, protože vás mám ráda... Já fakt nevím...," zmlkla stejně náhle, jako ji on vzal za ruce.
 
"Leno, já přece nic neočekávám. Nevzal jsem tě sem proto, že bych od tebe něco potřeboval," chvíli se jí jen tak díval do očí a vnímal teplo jejích dlaní. "Víš, když jsem tě v pátek poznal, něco se se mnou stalo," sklopil na okamžik oči. "Ještě než jsem odešel..., jak jsme se loučili na recepci, už se mi tobě začalo stýskat. Asi... jsem tě chtěl něčím ohromit," nerad nechal její ruce vyklouznout ze svých. "Nejspíš jsem trapnej," vyšel z pracovny, prošel zkušebnou a v kuchyňce vytáhl z ledničky láhev vody.
 
Lena šla pomalu za ním, ohromená jeho přiznáním. "Nejsi trapnej, Danny," zastavila se ve dveřích. "Vážím si tvé upřímnosti," šla blíž. "Měl bys tam jednu i pro mě?" přejela očima po láhvi.
 
"No jasně, promiň," podal jí láhev a vytáhl druhou pro sebe. "Nemáš chuť na něco lepšího? Třeba kávu? Nebo víno? Nebo něco ostřejšího?"
 
"Možná později. Voda stačí," odšroubovala víčko a napila se. "Jsi nervózní."
 
"Trochu," prohrábl si vlasy. "Ani jsem se nezeptal, jestli někoho máš..."
 
"Myslíš, že bych přijela, kdybych někoho měla?" naklonila hlavu na stranu.
 
"Nepřijela?" podíval se na ni. "Ani kvůli zvědavosti reportérky z rádia?"
 
"Kdybys byl na mém místě a měl někoho, jel bys do domu za někým, koho vlastně neznáš?" odpověděla otázkou.
 
"Takhle jsem vůbec neuvažoval," řekl Danny polohlasem, trochu překvapeně.
 
"Vždyť ty mě taky neznáš. Viděli jsme se jen jednou," pokrčila rameny. "A to já jsem ve výhodě, protože o tobě něco málo vím. Sleduju kapelu, mám všechna vaše alba, takže mám pocit, jako bych... tě znala trošku víc, než ty mě."
 
"Máš pravdu, ale proto jsem tě pozval, Leno. Já bych tě strašně moc chtěl poznat. Okouzlila jsi mě," odmlčel se a uhnul pohledem. "Mám nějakou šanci?" jeho oči se vrátily k jejím a ona v nich viděla něhu a naději. Naději?
 
"Naděje umírá poslední," usmála se. "Určitě máš šanci, Danny," dodala, aby si její slova nevyložil špatně. Nechtěla si s ním hrát. Chtěla být stejně upřímná jako on. Sama si byla vědoma toho, že to cítí stejně jako on. Lichotila jí jeho nervozita, vypadal chvílemi jako stydlivý chlapec, přišlo jí to roztomilé.
 
Vrátil jí úsměv a chvíli se jí jen tak díval do očí. "Postavím na tu kávu. Chovej se tu jako doma," mrkl na ni.
 
"Tak jo," rozhodla se, že vyzkouší sedačku. Uvelebila se v jednom jejím rohu a prohlížela si místnost. Na jedné polici si všimla krabice s figurkou. Byl to Darth Vader ze Star Wars. Měla ráda všechny díly. "Máš rád Star Wars?"
 
"Mám, miluju ty filmy," zalil kávu a přinesl na stůl dva hrnky. "Mám i knížky."
 
"Vážně? Taky jsem je četla."
 
Povídali si o Star Wars a o knížkách a najednou bylo šest.
 
"Měli bychom jít nahoru. Objednal jsem večeři," Danny odnesl prázdné hrnky do dřezu. "Umyju to později."
 
Uvedl Lenu do kuchyně, kde byl prostřený stůl pro dva a uprostřed stála svíčka. Danny ji zapálil.
 
"Páni! To je paráda," podívala se na něj.
 
"Líbí?" zaculil se Danny. Rozezněl se zvonek. "To bude naše večeře," šel otevřít. Za chvíli byl zpátky. "Je to jen čína, neumím vařit," pokrčil rameny, když nandaval jídlo na talíře.
 
"To je v pohodě," Lena se posadila, když jí podržel židli. "Je to moc dobrý," vzhlédla k němu po prvním soustu.
 
Když dojedli, pomohla mu s nádobím. "Měla bych už jít. Musím ještě dodělat přípravu na zítřek." Doprovodil ji k autu. "Pusť si ráno v devět rádio," usmála se.
 
"Pustím," přikývl. "Kdy tě zase uvidím?"
 
Otočila se k němu poté, co otevřela dveře auta. "Nevím, Danny. Přes týden pracuju a v sobotu jsem slíbila, že se stavím u mé kamarádky Evy." Viděla v jeho očích zklamání. "V úterý večer bych mohla mít trochu času, pokud ho budeš mít ty," dodala.
 
"Udělám si ho. Zavolám ti," usmál se a jeho oči se rozzářily.
 
*
 
Lena si naposledy prošla skladby, které vybrala do zítřejšího vysílání, a podívala se ještě do mailu. Tvář se jí rozsvítila nadšením, když si přečetla potvrzení účasti v jejím vysílání příští pátek. V poslední době se jí opravdu dařilo.
 
Vypnula notebook a šla do ložnice, aby se převlékla. Danny jí dnes volal, že zamluvil stůl v Owl Baru v Baltimoreu na dnešek na sedmou, takže měla nejvyšší čas.
 
Do baru se těšila, znala ho a věděla, že tam hraje živá hudba. Když vešla, číšník ji hned odvedl ke stolu, kde už čekal Danny.
 
"Ahoj," usadila se.
 
"Ahoj Leno, vypadáš nádherně." Viděla obdiv v jeho očích. "Moment, hned si objednáme," otočil se k číšníkovi, který chtěl odejít.
 
"Samozřejmě, hned se vrátím," odpověděl číšník, než se vzdálil. Lena si všimla, že ho volají k barovému pultu.
 
Danny se zamračil, krátce přikývl a stiskl rty. Vypadal rozladěně.
 
"Volají ho, vrátí se. Proč se mračíš?" zeptala se Lena nechápavě.
 
"Jo. Vrátí. Ale už nám to mohl přinést," zavrčel Danny.
 
"Ale jdi ty. Tak to přinese později. Spěcháš?" zavrtěla hlavou a zadívala se na pódium, kde se chystala kapela.
 
Za pár minut byl číšník zpátky u jejich stolu a omlouval se za zdržení. Danny to nekomentoval a objednal jim pití. Když před ně číšník postavil sklenice a přinesl jim jídelní lístek, Lena mu poděkovala a věnovala mu úsměv. Viděla, že Danny je pořád trochu naštvaný.
 
"Něco se stalo, Danny? Proč jsi dnes tak rozladěný?" podívala se mu do očí. "Neměl by sis vylévat vztek na číšníkovi."
 
"Ale vůbec ne," zavrtěl hlavou. "Jsem rád, že jsi přišla. Čert vem číšníka," usmál se.
 
"Hm. Ale on nic neprovedl. Dělá svou práci," Lena zavrtěla hlavou a napila se. V duchu si řekla, že dnes asi něco Dannymu přeletělo přes nos, že se chová tak divně.
 
"Jak ses dneska měla?" změnil Danny téma.
 
"Dobře. Připravila jsem si všechno na zítřek. A hádej, co? Dostala jsem důležitej mail," usmála se.
 
"Vážně? Co v něm stálo, jestli to není tajemství," zvedl Danny obočí.
 
"Host na příští pátek mi potvrdil svou účast," Lena naklonila hlavu na stranu. "Uhodneš, kdo to je?"
 
"Netuším," pokrčil rameny. "Asi někdo hodně slavný. Máš z toho radost. Prozradíš mi to?"
 
"To mám. Ale neprozradím, nezlob se. Nikdy to neříkám nahlas. Ani posluchači to nevědí. Někdy to prozradím ve středu, ale obvykle to držím pod pokličkou až do poslední chvíle. Nikdy nevíš, co se stane. Ještě to může zrušit, něco mu do toho může vlézt," pozorovala ho chvíli, když nic neříkal. "Nezlobíš se, že ne?"
 
Danny se nadechl a lehce se zasmál. "Proč bych se zlobil? Máš pravdu, že dokud ho nemáš ve studiu, není to úplně jisté."
 
"No právě. Nestává se to, ale párkrát k tomu došlo. To se nedá nic dělat," upila a otevřela jídelní lístek. "Co si dáš?"
 
"Asi tu specialitu," pronesl Danny po chvíli váhání. "Vypadá to, že to bude ostré."
 
"Mmm, zkusím to taky," příkývla Lena a zavřela menu.
 
Číšník byl okamžitě u nich. Danny objednal a kapela začala hrát. Díval se na Lenu, jak pozoruje cvrkot na pódiu a poslouchá.
 
"Hrajou dobře," poznamenal, když jim číšník přinesl jídlo a Lenina pozornost se vrátila k němu.
 
"Jo, jsou bezvadní. Bubeník je šikovnej," zaculila se. "Tak dobrou chuť," pustila se do jídla.
 
Když dojedli, Danny ji požádal o tanec. Po rychlé skladbě přišla pomalá a Dannyho ruce sklouzly k jejímu pasu, když ji k sobě přitáhl blíž. Lena mu položila ruce na hruď, protože výš nedosáhla.
 
Chvíli tak tančili, pak ji Danny pohladil ji po vlasech a přivinul ji k sobě. Usmála se pro sebe, bylo mu s ním dobře. Vnímala hudbu a pravidelný rytmus jeho srdce pod svými dlaněmi.
 
*
 
Sobotní odpoledne strávila Lena u Evy. Navečer se přesunuly do blízké restaurace, kde se měly sejít s Joelem, který byl předtím taky u kamaráda. Když dorazily, Joel tam ještě nebyl. Zabraly si box blízko bowlingové dráhy a objednaly si pití.
 
Joel přišel krátce po nich, ale nebyl sám. Dostavil se s ním i Kol.
 
"Nazdárek, tak jak je?" Kol si uvelebil vedle Leny. "Zahrajeme si?" kývl hlavou k bowlingové dráze.
 
"Nejdřív bych něco snědl," navrhl Joel a políbil Evu.
 
"Vy jste teda nerozlučná dvojka," zasmála se Eva.
 
"Když jsem slyšel, že tu bude Lena, tak jsem neodolal," zaculil se Kol a podíval se na Lenu.
 
"Ale jdi. Ty po mně nějak jedeš," zasmála se Lena.
 
"Jako blázen," zahýbal Kol obočím. "Jenže ty si toho vůbec nevšímáš."
 
"To jako vážně? Vtipkuješ," dodala bez otázky.
 
"Lena je zadaná, Kole, neblbni," zasmál se Joel poté, co objednal jídlo.
 
"Tak o tom nic nevím," zamračil se Kol na Joela.
 
"Jak to myslíš?" Lena se na něj zvědavě podívala.
 
"Včera se u mě v kanclu zastavila naše zpravodajka," pokýval hlavou Joel. "Dozvěděl jsem se zajímavou věc."
 
"DD? Co ti řekla?" Lena z jeho výrazu nedokázala vyčíst, jak moc je to vážné. Věděla, že na ni DD donáší, jak může a že usiluje o její místo, ale v této chvíli nevěděla, která bije.
 
"Říkala, že byla v úterý večer v Owl Baru," odpověděl Joel a zkoumavě se na Lenu zadíval. Z Lenina pohledu vyčetl, že nemusí pokračovat.
 
"Není to moje věc, co dělám ve svém volném čase?" nadhodila lehce a napila se.
 
"To rozhodně je. Nemusíme o tom mluvit," pokrčil rameny Joel.
 
Kol se podíval z jednoho na druhého a pak na Evu. "Ty o tom něco víš?" Ta jen zavrtěla hlavou.
 
Lena se otočila ke Kolovi a počkala, až číšnice, co jim přinesla večeři, odejde, než promluvila. "Ne, neví. Co bys chtěl vědět?" zeptala se ostřeji, než měla v úmyslu.
 
"Jen bych chtěl vědět, co viděla DD," řekl Kol opatrně, vědom si jejího nespokojeného tónu.
 
"Byla jsem tam. Stačí?" odsekla Lena a věnovala se jídlu. "Samozřejmě ne sama," dodala, když viděla, jak se Kol nadechuje k další otázce.
 
"Půjdeme se rozehrát, co říkáš?" obrátil se Joel ke Kolovi, když všichni dojedli. "Holky za námi dorazí." Vstal a pohledem zvedl Kola, který se k němu neochotně připojil.
 
"Chceš o tom mluvit?" zeptala se jemně Eva, která dosud nepromluvila.
 
"Kol je zvědavej jak opice. Co to s ním je?" Lena si prohrábla vlasy. Když Eva nic neříkala, pokračovala tlumeným hlasem. "Nechtěla jsem o tom mluvit... Jsme teprve na začátku...," zvedla oči. "Vídám se s Dannym Shieldsem," řekla nakonec neochotně. "Vlastně... jsme se viděli zatím dvakrát."
 
"Opravdu? Jakej je? Nic o něm nevím," projevila Eva zájem. Lena cítila, že není zvědavá, ani že ji nijak neodsuzuje.
 
"Je fajn, milej, galantní, no, normální. Občas takovej klukovskej, vypadá zamilovaně," pousmála se Lena.
 
"A co ty? Jsi zamilovaná?"
 
"Já zatím nevím. Líbí se mi, je mi s ním dobře. Chci ho poznat."
 
"Působíš dost rozpačitě. Neměla bys být taky zamilovaná, když on je?" Eva ji pozorovala a vůbec se jí nelíbilo, jak Lena uhýbá pohledem.
 
"Asi měla. Ale to teprve přijde. On je fakt skvělej. A slíbil, že mě vezme na koncert, až tu budou hrát," Lena se podívala na Evu. "Nemusím být zamilovaná úplně bezhlavě, nebo jo?"
 
"Určitě je to lepší. Až se do něj zblázníš, nebudeš schopná posoudit, jestli je to ten pravý," ušklíbla se Eva. "Jestli se do něj zblázníš," dodala potichu.
 
"Ty ses zbláznila do Joela hned od začátku, že?" Lena se napila a podívala se Evě do očí. "Nechci se do něj zbláznit jenom proto, že je to kytarista mé oblíbené kapely, chápeš? Chci ho poznat a pak se zamilovat do chlapa, kterého opravdu znám. Mám ho ráda."
 
"Ale ráda jsi ho měla už předtím. Já vím, že jinak," Eva mávla rukou. "Ano, já jsem se do Joela zbláznila hned na začátku, ale přesto jsme se taky poznávali postupně, než mě utvrdil v tom, že je ten pravý," Eva se usmála. "Neřeš to. Uvidíš, co přijde. Je správné, že ho chceš nejdřív pořádně poznat. Už jsi dlouho sama, nech tomu volný průběh."
 
"Dík. Jsem ráda, že tě mám. Jsi jediný člověk na téhle planetě, kterej mě chápe," Lena se vděčně usmála. "Jen mě štve, že s tím Joel začal před Kolem. Ten se v tom bude šťourat," povzdechla si.
 
"Bude," Eva se zasmála. "Ber to s nadhledem."
 
"Tak co, děvčata, jdete hrát s námi?" Kol přistoupil ke stolu.
 
Eva se zvedla a šla za Joelem. Kol se podíval na Lenu. "Omlouvám se, Leno, nechtěl jsem bejt dotěrnej a protivnej. Pojď taky hrát," natáhl k ní ruku. "Fakt mě to mrzí."
 
"Já se moc omlouvám, že jsem na tebe tak vyjela." Lena mu viděla na očích, že to myslí vážně, podala mu ruku a šla s ním k bowlingové dráze. Vytvořila s Evou tým a hráli proti Joelovi a Kolovi. Bohužel se jim podařilo vyhrát jen jednou, všechny ostatní hry vyhráli chlapi.
 
"Držely jste se statečně," ocenil Joel, když vyšli z restaurace a přitáhl Evu k sobě.
 
"V bowlingu jste holt lepší," uznala Eva a políbila ho na tvář.
 
"Neřekneš mi, kdo je ten šťastnej?" zeptal se Kol, když je Joel s Evou předešli.
 
"Proč se nezeptáš DD? Nebo Joela?" zeptala se hravě.
 
"Joel mi to nechce říct, že to není jeho věc. Štve ho, že s tím vůbec začal," pokrčil rameny Kol. "A DD se ptát nebudu, to je potvora," zastavil se a podíval se na ni. "Jak jsem o tom přemýšlel, tak mě něco napadlo. Když to jméno vyslovím, řekneš ano nebo ne?"
 
"Ty jsi o tom přemýšlel? Celej večer?" pokračovala směrem na parkoviště a zakroutila hlavou. "Řeknu."
 
"Mohl by to být samotný Danny Shields," krátce na ni pohlédl. "Viděl jsem, jak se na sebe díváte. Je to on?"
 
"Ano. Ten vztah je fakt na začátku, proto jsem o tom neměla v úmyslu zatím vůbec mluvit," odemkla auto a otočila se k němu. "Proč je to pro tebe tak důležité?"
 
Kol zavrtěl hlavou. "Není a je. Záleží mi na tobě. Mám tě rád. A Joel s Evou taky."
 
"Já tě mám taky ráda, Kole, doufám, že to víš," pohladila ho lehce po paži.
 
"Já vím. Buď opatrná, je to přece jen drsnej metalista," pousmál se. "Tak se měj. Ti dva na mě čekají. Uvidíme se v pondělí."
 
"Jasně. Měj se." Lena se za ním chvíli dívala a říkala si, že už je taky dlouho sám. Představovala si po jeho boku nějakou něžnou bytůstku. Nakonec nasedla a odjela domů.