Mezi nebem a zemí 03

Mezi nebem a zemí 03

3
 
Lena vešla do restaurace klubu Crown, zastavila se a očima hledala Erica. U žádného stolu ho neviděla.
 
"Dobrý den, máte rezervaci?" přistoupila k ní číšnice.
 
"Dobrý den, mám se tu s někým sejít. Rezervace bude na jméno Eric Corbett," odpověděla Lena.
 
"Jistě. Vy jste Lena Gray, že? Pojďte za mnou, zdržel se dole v klubu, bude tu hned," usmála se číšnice a uvedla ji ke stolu. "Dáte si něco?"
 
"Děkuju. Červené s colou, prosím."
 
"Co vám ještě mohu nabídnout?" číšnice před ni postavila sklenici.
 
"Zatím nic, děkuju," vzhlédla k ní Lena a číšnice se vzdálila.
 
Lena nečekala dlouho. Za pár minut Erica spatřila, jak mluví s číšnicí a poté zamířil přímo k ní.
 
"Ahoj, omlouvám se za zpoždění."
 
"Ahoj," Lena vstala a podala mu ruku. "Nic se neděje, nespěchám."
 
Eric jí pevně stiskl ruku a posadil se proti ní. Číšnice mu přinesla drink.
 
"Díky, Jenn," zvedl k ní oči s úsměvem. "Takže... mluvila jsi o rádiu," obrátil pozornost k Leně.
 
"Ano, pracuju jako moderátorka pořadu Legendy v rádiu MetalHeads," přikývla Lena. "V sobotu jsem tě viděla hrát v Owl baru a tvoje vystoupení se mi moc líbilo. Chtěla jsem se zeptat, jestli bys měl zájem být mým obvyklým pátečním hostem."
 
"Já nejsem zrovna legenda a moje muzika má do metalu daleko," pousmál se. "Ale jsem rád, že se ti mé vystoupení líbilo. Párkrát v týdnu tam hraju, když mám volný večer. Tady je obvykle dost frmol."
 
"Ty tady pracuješ?" zeptala se se zájmem.
 
"Ano, vlastně jsem úplně obyčejnej zvukař a příležitostně i bedňák. Ale muziku a zpěv mám rád, baví mě to."
 
"Je znát, že to děláš srdcem," upila ze sklenice. "Přiznám se, že ten nápad s rádiem je zatím jen můj, upřímně řečeno, přivedl mě na to vlastně můj kamarád. Pokud budeš souhlasit, musím se samozřejmě domluvit se šéfem, vím, že nejsi legenda. Ale ráda bych prosadila tuhle výjimku. Takového talentu je škoda a vystoupení v rádiu by mohlo pomoct."
 
"Nejsem proti, máš úplně pravdu. Při troše štěstí...," pokrčil rameny a úsměv neopouštěl jeho tvář. "Myslíš, že bude šéf souhlasit?"
 
"Doufám v to," zasmála se lehce. "Navrhnu mu to a pak bych ti dala vědět, který pátek bys mohl přijít."
 
"To zní dobře. Pokud to klapne..., víš, se mnou asi bude těžká práce," lehce se zasmál. "Nikdy jsem v rádiu nebyl, nevím, jak to chodí..."
 
"S tím počítám. Pár dní před vysíláním bychom se sešli a celý postup probrali. Vysílám od devíti do dvanácti a host přichází v deset, takže bychom měli dvě hodiny vysílacího času."
 
"No, dvě hodiny jsou docela dost, ale než se zbavím trémy, bude konec," poznamenal a napil se.
 
Lena se zasmála. "Nebude to tak strašný. Tam nebude žádné publikum, jenom já," naklonila hlavu na stranu a podívala se mu přímo do očí. "Nemusíš mít trému a když budeš, tak se jí rychle zbavíš."
 
"Nezbývá mi, než ti věřit. Ale jak říkáš, kdybychom to dopředu probrali, budu klidnější," napil se. "Nezlob se, ale musím běžet. Dneska tu máme koncert, musím všechno připravit a za chvíli začne zvukovka," zvedl se. "Klidně si ještě něco dej, je to na mě," dodal, když vstala také.
 
"Díky, ale proto tu nejsem," zavrtěla hlavou. "Určitě se ti ozvu. Děkuju za tvůj čas."
 
"Já děkuju za tvůj. Jsem poctěn, že sis mě všimla," potřásl si s ní rukou.
 
Před restaurací se jejich cesty rozdělily. Lena vyšla z budovy, zatímco Eric zamířil po schodech dolů do klubu.
 
*
 
Lena zaklepala na dveře Joelovy kanceláře a po vyzvání vstoupila dovnitř.
 
"Ahoj, máš chviličku?"
 
"Ahoj, na tebe vždycky. Co potřebuješ?" Joel jí naznačil, aby se posadila.
 
"V sobotu jsem byla v Owl baru a viděla jsem tam hrát jednoho člověka. Jmenuje se Eric Corbett, hrál sám jen s kytarou. Dostala jsem takový nápad," Lena mu vylíčila, jak Eric hrál a zpíval a že by ho chtěla pozvat do rádia jako pátečního hosta.
 
"Má to háček, Leno, ten člověk...," začal Joel.
 
"Není legenda a hraje folk rock, já vím," přerušila ho Lena. "Ale přesto..., myslím, že i takovým lidem bychom měli dát prostor. Mohla bych ho uvést jako budoucí legendu."
 
"Nevíš, jestli se z něj stane známý zpěvák, natož legenda," Joel se opřel lokty o stůl. "Jsme zaběhnuté rádio, od kterého posluchači něco očekávají. Je to riskantní."
 
"To sice nevím, ale co když stane," pokrčila rameny. "Uznávám, že je to trochu riskantní, ale já si myslím, že to lidi vezmou. Ericovy písničky mají melodii, ty texty jsou hodně dobrý. Podceňuješ metalisty," povzdechla si. "Víš, přivedlo mě to na nápad, že bychom mohli začít hledat talenty. Ne jen tak někde, ale takhle po barech hraje spousta dobrých kapel a zpěváků, jako je Eric, kteří třeba nikdy nedostanou šanci. Je to škoda. Mohli bychom jeden pátek v měsíci věnovat budoucím legendám, Joeli."
 
Joel vnímal její nadšení, když ji poslouchal a v duchu musel uznat, že na tom něco je. Přesto si uvědomoval, že změna může znamenat určité riziko. Buď se to chytí, nebo jim klesne sledovanost.
 
"Poslyš...," zavrtěl krátce hlavou.
 
"Joeli, zkus o tom aspoň přemýšlet, prosím," přerušila ho a zdůraznila poslední slovo.
 
"Přestaň mě konečně přerušovat, ano?" zamračil se.
 
"Promiň," stáhla se Lena.
 
"Děkuju," Joel se přestal mračit a pokračoval. "Kdy chceš přivést toho..., jak jsi říkala, že se jmenuje?"
 
"Eric Corbett," odpověděla a chvíli čekala, aby se ujistila, že zase neskočí Joelovi do řeči. "Zvažovala jsem první květnový pátek, to je za necelé tři týdny. Bude potřeba ho na to připravit."
 
Joel se opřel v křesle, složil si ruce pod bradou a na chvíli se zamyslel. Lena s napětím očekávala verdikt, slyšela tikat hodiny na zdi.
 
"Tak jo, Leno," položil ruce na opěrky křesla. "Půjdeme do toho, ale...," zvedl prst, "... zatím jen jednou. Chci vědět, jak na to budou lidi reagovat. Když bude reakce negativní, dáme od toho ruce pryč."
 
"To zní rozumně," přikývla Lena. "Díky. Budu ráda, i kdyby to pomohlo jen tomu jedinému člověku."
 
"Měla bys ho kontaktovat a zjistit, jestli do toho vůbec půjde. A taky doufám, že mě s ním seznámíš dřív, než v ten osudný pátek," pousmál se. "Ten měsíc do případného dalšího pořadu o budoucích legendách bude stačit na to, abychom zjistili, jestli z toho uděláme pravidlo, nebo ne."
 
"Jasně, to bude dost času," odmlčela se na chvíli. "Víš, už jsem ho kontaktovala a včera jsem se s ním krátce sešla. Samozřejmě jsem mu řekla, že s tím musíš nejdřív souhlasit ty."
 
Joel se zasmál. "Ty jseš teda číslo. Co kdybych řekl ne?"
 
"Tak nějak jsem doufala, že budeš souhlasit," pokrčila rameny s rošťáckým úsměvem na rtech. "Navíc jak říkám, ta podmínka tvého souhlasu tam padla."
 
"Dobře. Tak uvidíme. Máš nějakou nahrávku? Chtěl bych tu jeho muziku taky slyšet."
 
"Nahrávku nemám a on asi taky ne. Ale nějak to zařídím. Když tak s ním domluvím soukromý koncert jen pro šéfa rádia MetalHeads," zaculila se.
 
"Nechám to na tobě," usmál se pobaveně.
 
"Dobře. Začnu na tom pracovat," vstala a u dveří se ještě otočila. "Ještě jednou díky, Joeli."
 
"Není zač. Věřím ti," ukázal na ni. "Ty víš, že jsi zatraceně dobrá v tom, co děláš. To je důvod, proč do toho jdu."
 
"Mám skvělýho šéfa, kterej mě motivuje," mrkla na něj.
 
"Dík. Tak už upaluj. Máš padla," kývl na ni.
 
Lena viděla, že ho její slova potěšila. Opustila kancelář, aby ho už dál nerušila, a s úsměvem na rtech odtančila z budovy.
 
*
 
Když dorazila domů, najednou litovala, že tam Damon není. Tolik toužila se s někým podělit o svou radost z toho, že Joel souhlasil s jejím nápadem. Jenže Damon ráno odjel.
 
Osprchovala se, dala si pozdní oběd a kolem třetí se uvelebila v obýváku s notebookem na stole. Nakonec to nevydržela a sáhla po telefonu. Eva to zvedla po druhém zazvonění.
 
"Ahoj, určitě tě ruším, viď? Mám zavolat později?"
 
"Ahoj, nerušíš. Zrovna jsem dopsala kapitolu a vařím si kafe. Děje se něco?"
 
"Děje! Je to na dlouhé povídání, jseš si jistá, že to chceš slyšet?" zeptala se Lena nadšeně.
 
"No to si piš, že chci. Zníš nadšeně. Za chvíli stejně dorazí Joel. Tak povídej, jsem zvědavá."
 
"V sobotu jsem byla v Owl baru. Vystupoval tam mimo jiné jeden zpěvák, jen tak s kytarou," začala Lena. "Moc se mi jeho vystoupení líbilo, tak jsem si řekla, že bych ho mohla pozvat do rádia jako svého pátečního hosta. Dostala jsem na něj kontakt."
 
"Hrál rock nebo metal jen s kytarou?"
 
"Dobrý postřeh, nehrál. Je to spíš folk rock. Ale říkala jsem si, že bychom mohli zavést jednou měsíčně pořad o budoucích legendách, v podstatě hledat nové talenty. No a dneska jsem to nadnesla Joelovi."
 
"Řekla bych, že se mu to moc nelíbilo," řekla opatrně Eva.
 
"Nejdřív ne. Ale nakonec se mi ho podařilo přemluvit, že můžu Erica přivést. A podle toho, jaký bude ohlas, se to bude odvíjet dál. Joel je naprosto úžasnej," Lena se usmála.
 
"Já vím," řekla Eva pyšně a zasmála se. "Naprosto chápu, že máš radost. Mimochodem, Eric je ten zpěvák, předpokládám."
 
"Je. Včera jsem se s ním sešla, abych vysondovala, jestli o to vůbec bude mít zájem. Ještě že mě nevidíš. Co jsem vyšla z Joelovy kanceláře, stupidně se usmívám."
 
"Lepší se usmívat, než brečet. Co na to vlastně říká Danny, že mu takhle randíš s jiným muzikantem?"
 
"O Dannym mi vůbec nemluv. V pátek jsem se s ním po koncertě rozešla."
 
"Vážně? Vždyť to vypadalo docela slibně, ne?" Evin hlas zněl překvapeně.
 
"No... víš, ve skutečnosti to tak růžové nebylo. Kdybys ho viděla, jak se choval před koncertem k ostatním... Tam jsem vlastně poprvé viděla Erica. Hrál tam v zákulisí na kytaru. Vlastně už tehdy se mi to líbilo."
 
"Počkej, jak to myslíš, že to tak růžové nebylo? Nikdy jsi nemluvila o tom, že by se k tobě choval špatně."
 
"Nemluvila," Lena si prohrábla vlasy a zavřela na okamžik oči. Její úsměv se vytratil při pouhé vzpomínce na Dannyho. "Víš, když jsem ho slyšela řvát na lidi kolem něj, kteří mu tam vlastně byli k ruce, ať už šlo o nízko nastavený mikrofon, nebo Erica, který v Crown klubu dělá mimochodem zvukaře a příležitostně bedňáka, že se tam fláká, uvědomila jsem si zpětně, že všechno, co kdy udělal, jsem si v duchu omlouvala... Vždycky jsem mu všechno odpustila. A najednou mi došlo, že vůbec není takový, jak jsem ho celou dobu viděla. Přetvařoval se, i když byl se mnou. A právě když byl sám sebou, tak dělal ty věci, které se mi nelíbily."
 
"A všechno jsi to schovávala v sobě... No jo, ale jestli je to tak, tak je dobře, že jsi to ukončila, Leno. Víš, od začátku jsi mi přišla dost nejistá, co se týče Dannyho. Nebuď z toho špatná," Eva se na chvíli odmlčela. "A jaký je ten Eric? Chtěla bych ho slyšet."
 
"To by chtěl i Joel. Mám necelé tři týdny, abych ten pořad dala dohromady. Bude mým hostem první pátek v květnu. Víš, napadlo mě, že bychom se na něj mohli jít podívat, až bude hrát v Owl baru. Mohla bys jít taky."
 
"To je super. Co na to říkal Eric, že ho zveš do rádia?"
 
"Vypadal potěšeně. Asi bych mu to měla taky říct. Já s ním včera mluvila jen krátce, měl práci."
 
"Jakej vlastně je?" sondovala Eva.
 
"Takovej skromnej kluk. Má dlouhý světle hnědý vlasy a hnědý oči. Je docela vysokej, ale ne tolik jako Danny. Má pevnej stisk ruky a nakažlivej úsměv. Je to fakt hezkej chlap," Lena už se zase usmívala.
 
"Páni, tak podrobnej popis jsem nečekala. Líbí se ti?"
 
"Líbí," zareagovala Lena bez váhání. "Kdybys viděla, jak setřel Dannyho. Byl úplně v klidu, nenechal se vytočit. Je strašně fajn, spontánní a přitom... jak bych to řekla, slušnej, zdvořilej... Dává to smysl?"
 
"Dává. Řekla bych, že se ti hodně líbí." Lena cítila, že se Eva usmívá.
 
"Na to ho zatím moc málo znám. Byla bych ráda, kdyby to vystoupení v rádiu oslovilo nějakou nahrávací společnost, víš, někoho, kdo by mu pomohl dostat se dál."
 
"To by bylo fajn. Proto to přece děláš, ne?"
 
"No jasně. Moc bych si přála, aby to celé vyšlo. Mohla bych pak každý měsíc takhle pomoct někomu dalšímu."
 
"Budu držet palce. Joel dorazil. Tak si to vyslechnu ještě z druhé strany," zasmála se Eva.
 
"To asi jo. Tak se měj. Jdu zavolat taky Ericovi a musím se pustit do přípravy."
 
"Jo jo, tak ahoj."
 
Lena zavěsila a rovnou vytočila Ericovo číslo.
 
"Zdravím Leno, jak se máš?" ozval se jeho melodický hlas.
 
"Ahoj, mám se skvěle. Dnes jsem mluvila se šéfem Joelem a dostala jsem zelenou. Takže první květnový pátek se sejdeme ve studiu."
 
"To je skvělá zpráva."
 
"To je. Právě začínám pracovat na přípravě. Měli bychom se v dohledné době sejít, abys měl dost času na přípravu i ty."
 
"Já jsem pro, přípravu budu určitě potřebovat. Řekni mi, kdy."
 
"Řeknu to takhle. Nějakou dobu mi zabere příprava, tři dny v týdnu vysílám a musím se připravit i na to. Ty přes týden taky pracuješ. Co kdybychom se sešli v sobotu?"
 
"To by šlo. O víkendech se střídáme s druhým zvukařem, ale tenhle víkend mám volno. Můžeme se předběžně domluvit na třetí odpoledne, když tak ti ještě v pátek zavolám, abych to potvrdil."
 
"To zní dobře. Tak jsme domluveni. Měj se."
 
"Jasně. Budu se těšit. Tak zatím."
 
*
 
"A je tu konec dnešních Legend. V pátek budu zpátky a jako vždycky se můžete těšit na mého hosta. Mějte krásný metalový zbytek týdne a na závěr mi dovolte pustit mou oblíbenou kapelu Stone-cold a jejich Hold your head high," Lena si sundala sluchátka a s překvapením zjistila, že do studia vstoupila místo Kola krásná brunetka s hnědýma očima.
 
"Ahoj, jsem Davina Claire."
 
"Ahoj, Lena Gray," Lena si s ní potřásla rukou. "Jede skladba a pak je reklama. Máš asi pět minut."
 
"Jasně, díky," Davina se s úsměvem uvelebila na Kolově místě a nasadila si sluchátka.
 
Lena vyšla ze studia, zaklepala na Joelovy dveře a bez vyzvání vrazila jako bouře dovnitř.
 
"Kde je Kol? Co dělá v našem studiu ta cizí ženská?!"
 
Joel zvedl překvapeně oči od počítače. "Ahoj. Pojď dál," řekl zbytečně a trochu zamračeně si ji prohlížel. "Kol je nemocnej. Už včera zůstal doma. Ta ženská je Davina Claire, která ho momentálně zastupuje."
 
"Kol je nemocnej a ty jsi ho hned vyšachoval? Co mu vlastně je?" Lena se mračila a stála nad ním s rukama v bok.
 
"Uklidni se, Leno, nikoho jsem nevyšachoval," Joel prudce vstal. "Davina měla nastoupit už v pondělí a dělat na pořadu s Kolem. Jsem rád, že ji tu mám, když Kol zůstal doma. Má nějakou virozu. Sám ji doporučil."
 
"Aha," Lena si prohrábla vlasy. "Promiň, to jsem nevěděla. V pondělí tu Kol byl, měla jsem strach, že jsi ho vyhodil."
 
"Proč bych to dělal, ty zastánkyně lidských práv?" ušklíbl se Joel.
 
"To právě nevím. On ji doporučil?" zvedla Lena obočí.
 
"Jo. Nelíbí se ti?" teď si dal ruce v bok Joel.
 
"To nemůžu říct. Je milá a chová se profesionálně. Na nic se neptala, evidentně ví, co má dělat," pokrčila rameny Lena. "Já jen... byla jsem čtyři roky zvyklá, že po mně přišel Kol... Nezlob se."
 
"V pohodě, chápu to. Ale kdybych tě neznal...," zavrtěl hlavou. "Jak pokračuješ se svou budoucí legendou?"
 
"V pondělí jsem začala dělat na přípravě. Volala jsem Ericovi a sejdeme se v sobotu odpoledne. Domluvím s ním nějakou tu hudební produkci pro tebe. Říkala jsem si, že bychom se na něj mohli jít podívat, až bude zase hrát v Owl baru. Eva říkala, že by ho taky ráda slyšela," informovala ho.
 
"To by bylo fajn. Byla by tam i správná atmosféra. Tak mi dej vědět."
 
"Jasně, šéfe," řekla omluvně. "Neměla jsem sem tak vtrhnout. Už se to nestane," ve dveřích se ještě otočila. "Zastavím se u Kola."
 
"Bude rád. Tak ahoj v pátek."
 
"Ahoj."
 
Lena vycouvala z kanceláře a Joel se usadil v křesle. Než pokračoval v práci, zavrtěl hlavou a zasmál se, když si vzpomněl, jak mu tam Lena vtrhla. Ta holka je jak vítr.
 
*
 
"Leno! Pojď dál," Kolův obličej se roztáhl v úsměvu, když jí otevřel. "Jen doufám, že tě nenakazím. Jak bylo v práci?"
 
"Utrpěla jsem šok, když místo tebe vplula do studia Davina. Měl jsi mi dát vědět, že tam nebudeš," šla za ním do obýváku. "Jak ti je?"
 
"To jsem si vůbec neuvědomil. Celej včerejšek jsem měl teplotu, bylo mi fakt blbě. Dneska je to trochu lepší, ale do konce týdne zůstanu doma. Dáš si něco, kafe?"
 
"Ne, díky. Zalez si do peřin," posadila se do křesla a Kol se uvelebil na sedačce, kde měl polštář a peřinu. Slyšela, že má puštěné rádio. Evidentně poslouchal Davinu. "Nepotřebuješ něco? Nakoupit, uvařit..."
 
"Děkuju, ale nepotřebuju. Nezapomeň, že hned vedle bydlí Eva. Mám navařeno, je skvělá," zaculil se Kol. "Co říkáš na Davinu?"
 
"Vypadá v pohodě. Je krásná a milá," pousmála se Lena. "Prý jsi ji doporučil. V rádiu už pracovala, viď? To se pozná."
 
"Skončila v jednom větším rádiu tady v Baltimoreu a obrátila se na mě, jestli o něčem nevím. Je to moje spolužačka. Tak jsem dal řeč s Joelem a on ji vzal. Seběhlo se to rychle a pak jsem skončil doma. Měl jsem ti to říct."
 
"No jo, to už máš jedno. Sjela jsem Joela, že tě vyhodil," pokrčila rameny.
 
Kol se rozesmál tak, že se rozkašlal. "Tak to jsem o hodně přišel," pronesl, když se uklidnil a vytáhl zpod polštáře kapesník, aby se vysmrkal.
 
"No, mně to tak legrační nepřišlo. A Joelovi už vůbec ne."
 
"To věřím," usmíval se Kol. "To bude dobrý, zná tě. A Davina je fakt dobrá. Poslouchám ji," ukázal na puštěné rádio.
 
"Všimla jsem si," přikývla a říkala si, jestli má Kol ještě teplotu, nebo jestli mu oči svítí vždycky, když mluví o Davině. "No jo, nebudu tě rušit. Stavím se ještě u Evy, když jsem tady."
 
"Jo? Myslíš, že bys jí mohla vzít to nádobí, co mám v kuchyni na stole? Aby sem nemusela běhat."
 
"To víš, že jo," vstala. "Lež, vyprovodím se sama. A uzdrav se."
 
"Díky. Že jí děkuju."
 
"Vyřídím," šla do kuchyně, posbírala nádobí a odešla.
 
*
 
"Ahoj, nesu pozdravy od Kola," zaculila se Lena, když šla za Evou do kuchyně. "Děkuje. Prý se o něj vzorně staráš."
 
"Ááá, nádobí," zasmála se Eva. "Dík. No jo, přece ho v tom nenechám samotnýho. Občas mám pocit, že jsem si je vzala oba."
 
"To chápu. Měl by se oženit, je tam sám a poslouchá Davinu."
 
"Včera ji taky poslouchal. Dáš si kávu?" Eva postavila vodu, když Lena přikývla. "Je to jeho bývalá spolužačka. Jaká je?"
 
"Já jsem s ní moc nemluvila, vysílala místo Kola hned po mně, jen jsme se představily, ale působí na mě příjemně. Je to krásná ženská, taková milá a usměvavá. To mi připomíná, že u mě se taky objevil bývalý spolužák. Přijel do Baltimoreu a neměl kde bydlet, tak je zatím u mě," načala Lena, jak si připadala hloupě, že své nejlepší kamarádce ještě neprozradila tohle tajemství.
 
"Vážně? Vzala jsi ho k sobě? Kdo to je? Kdy dorazil? Nezmínila ses," Eva postavila hrnky na tác a šly do obýváku.
 
"Damon Salvatore. Co jsem měla dělat? Objevil se v pátek večer, když jsem přijela domů z toho koncertu. Já... jsem o tom zatím s nikým nemluvila. Jen ráno poté se tam objevil Danny a nazval mě courou. Damon mu otevřel a on si myslel, že už za něj mám náhradu."
 
"Damon?" Eva se zamyslela a podívala se na Lenu. "Poslyš, chodily jsme do školy spolu, musela bych ho znát. A mně to jméno nic neříká. Jak vypadá?"
 
Lena zatajila dech. Zapomněla, že Eva si pamatuje všechny a všechno. "Má tmavé vlasy a modré oči, takové... jako moře. Pronikavé. Je to fajn chlap. Hodně cestuje, zrovna v pondělí ráno odjel. Ani nevím, kdy se vrátí."
 
"Hele, Leno, když už jsi to načala," Eva se opřela v křesle, přimhouřila oči a zadívala se na Lenu, "proč mi neřekneš pravdu? Žádnej Damon s námi do školy nechodil. Ani na střední. Ty máš v domě cizího chlapa? Nebo jak to je?"
 
"Já... Máš pravdu, nechodil. To je pohádka pro sousedy," Lena si povzdechla a říkala si, že měla mlčet. "Začala jsem o tom, protože o něm s nikým nemůžu mluvit. Jenže... když ti řeknu pravdu, tak okamžitě zavoláš cvokaře, protože mi nebudeš věřit. Taky jsem ze začátku nevěřila."
 
"Cvokaře nezavolám. Ale jestli máš v domě úplně cizího chlapa, kterej ti napovídal nějakou pohádku, tak si budu minimálně myslet, že jsi blázen," Eva vzala hrnek s kávou do dlaní. "Leno, kdo to je? Zkus mi to říct, třeba uvěřím."
 
"Dobře. Řeknu ti, co se stalo," Lena si zastrčila pramen vlasů za ucho a odkašlala si. "Představuj si, že by se to stalo tobě." Lena jí vyprávěla všechno, co zažila, když v pátek před domem objevila muže, který vypadal jako její bratr, i to, jak spolu strávili sobotu.
 
Když skončila, napila se kávy a podívala se na Evu. "Myslíš si, že patřím do blázince? Já jsem se tak cítila."
 
"Páni... Nevím co říct. Zní to naprosto neuvěřitelně. Ale proč by sis tohle vymýšlela? Navíc říkáš, že jsi to opravdu zažila...," Eva byla naprosto ohromená.
 
"Zažila. A věř mi, že jsem fakt čekala, že se ráno probudím a zjistím, že to byl sen. Ale nebyl. A představ si, že jsem to ani nikomu nemohla vyprávět. Už jsem to nemohla vydržet," pokrčila rameny Lena. "A tajit to donekonečna taky nemůžu. Nevím, jak dlouho u mě zůstane."
 
"Mluvila jsi o fotce...," nadhodila Eva.
 
"Jo, ukázal mi ji až v neděli ráno. Kdyby se mi zjevil takhle, tak bych ho nechala klidně na ulici," zasmála se. "Až se vrátí, zeptám se ho, jestli tu fotku ještě má. Navrhovala jsem, aby ji zničil. Jestli ne, uvidíš opravdového mimozemšťana."
 
"Tak to jsem zvědavá," Eva se odmlčela. "Víš, kdyby mi tohle vyprávěl kdokoli jiný... Já ti věřím, Leno."
 
Lena s úlevou vydechla. "Díky. Jsem fakt ráda, že tě mám. Můžu ti říct úplně všechno," usmála se vděčně. "Ale pro všechny ostatní to bude spolužák, jo?"
 
"To je jasný. Stejně... musel to být šok, když se u tebe objevil v Davidově podobě...," potřásla Eva hlavou.
 
"To byl. Já byla přesvědčená, že to je nějaká dokonalá maska. Ale když se mi před očima proměnil..., tak mi nezbylo než uvěřit. Bylo to jako kouzlo," Lena se dívala nepřítomně před sebe, jak to znovu v duchu prožívala.
 
"Jakej vlastně je?" zeptala se Eva tichým hlasem. Přišlo jí neskutečné, že její kamarádka prožila něco takového a že má v domě mimozemšťana.
 
"Je fajn. Jako úplně normální chlap. Je s ním legrace, je hodnej, v sobotu ráno udělal snídani," Lena se pousmála. "V tu sobotu mi strašně připomínal Davida. Má v hlavě jeho vzpomínky. A ten nápad vzít Erica do rádia je vlastně jeho. Jenže to Joelovi nemůžu říct."
 
"To nevadí. Tebe by to přece určitě napadlo taky. Byl jen rychlejší," usmála se Eva.
 
"Jo, to mi Damon říkal taky," zasmála se Lena lehce. "No jo, asi bych měla jít." Lena zaslechla klíč v zámku a bylo jí jasné, že Joel dorazil domů.
 
"Ahoj," Joel vešel do obýváku a při pohledu na Lenu mu zacukaly koutky. Sklonil se k Evě a políbil ji. "Dám si sprchu."
 
"Ahoj. Jasně. Připravím zatím večeři."
 
Joel se vzdálil a Lena se zvedla. Pořád se cítila trapně za to, co mu dneska provedla.
 
"Děje se něco? Ani jsi ho nepozdravila," zeptala se Eva překvapeně, když došly do předsíně.
 
"Ale ne. Jen jsem dneska provedla takovou hloupost. Je mi to trapný," sklopila Lena oči.
 
"Jakou? Joel vypadal docela pobaveně, když tě viděl," zatvářila se Eva zmateně.
 
"Když přišla místo Kola Davina, myslela jsem, že ho Joel vyhodil. Nepřemýšlela jsem a vtrhla jsem mu do kanceláře a vynadala mu," Lena si přejela rukou přes čelo. "To jsem si neměla k šéfovi dovolit, i když je to kamarád. Měla jsem se normálně zeptat."
 
"Nepovídej," zasmála se Eva. "On ale nevypadá naštvaně. Hoď to za hlavu."
 
"Já jsem se omluvila a on to vzal. Hodím to za hlavu, ale stejně si připadám jako blbka," zavrtěla hlavou. "No nic, měj se fajn. Říkala jsem Joelovi, že mám v sobotu sraz s Ericem a domluvím se s ním, kdy byste ho mohli vidět hrát. Ozvu se."
 
"Tak fajn. Budu se těšit. Dávej na sebe pozor."
 
"Budu. Měj se."

Autor KeepTheFlameBurning, 26.04.2019
Přečteno 115x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter