Mezi nebem a zemí 05

Mezi nebem a zemí 05

5
 
Eric zastavil před domem a všiml si, že se nahoře ještě svítí. Vešel dovnitř a zamířil nahoru.
 
"Ahoj mami, ty ještě nespíš?"
 
"Kde jsi byl tak dlouho? Nemůžu usnout, když nejsi doma," Mary Corbett se zvedla z křesla.
 
"Vždyť jsem ti říkal, že dneska hraju. Pak jsme si dali večeři a ještě jsem poseděl se šéfem rádia a jeho ženou a bratrem. Nemohl jsem jen tak utéct, je to pro mě důležité," řekl jemně a objal ji. "Teď už si můžeš jít lehnout."
 
"To můžu. A ta moderátorka tam nakonec nepřišla?"
 
"To víš, že přišla. Procházel jsem s ní celý pořad až do večera. Pak jsme jeli do Owl baru. Musela odejít dřív, má moc práce, zítra vysílá. Doprovodím tě a půjdu si taky lehnout."
 
"V troubě máš večeři, nevěděla jsem, že přijedeš pozdě," podívala se na něj, když došli do její ložnice. "Užil sis to?" pohladila ho po tváři.
 
"Užil, bylo to bezva," usmál se. "Večeři si dám zítra k obědu, než půjdu do práce, díky."
 
"Dobře. Vypadáš spokojeně," usmála se.
 
"Mám radost. Vystoupení se jim líbilo."
 
"To je moc dobře, chlapče. Už jdi spát, uvidíme se ráno," poplácala ho jemně po paži.
 
"Tak dobrou," políbil ji na tvář a sešel dolů.
 
Vytáhl si z ledničky láhev vody a zamířil na verandu. Chtěl se jen nadechnout čerstvého vzduchu. Když vzhlédl k obloze a spatřil padat hvězdu, rychle si v duchu pomyslel, co všechno by si přál. No, nejsem zrovna skromnej, usmál se, napil se a zamířil do ložnice.
 
*
 
"Tak jak dlouho jste včera ponocovali?" zeptala se Lena, když dorazila k Evě a plácla sebou na sedačku. "Jsem dneska utahaná jako kotě. Včera jsem ještě poslouchala celou nahrávku."
 
"Tak si dej to kafe, to tě trochu postaví na nohy. Moc dlouho ne, ještě asi hodinu jsme poseděli a rozešli jsme se," Eva se napila. "Nahrávku? Ty sis to vystoupení nahrála?"
 
Lena si dala dlouhý lok kávy, než odpověděla. "Vystoupení ne, ale celý rozhovor. Dělali jsme ho nanečisto, takovou generálku. Eric z toho začíná být trochu nervózní. Jak se ti vlastně líbil?"
 
"Jasně, chápu. Ta muzika je bezvadná a on sám je taky fajn. Je zábavnej. A jak se na tebe díval...," Eva po ní bleskla pohledem.
 
"Jo, je strašně fajn. A ty jeho písničky mi prostě učarovaly," přikývla Lena.
 
"A není to... tak trochu obráceně?" pousmála se Eva potutelně a zkoumavě se na ni zadívala.
 
"Jak to myslíš?" dělala Lena nechápavou.
 
"No... že jeho písničky jsou strašně fajn a on ti prostě učaroval," řekla Eva a našpulila rty v úsměvu.
 
"I tak by se to dalo říct," zasmála se lehce Lena. "Něco tu pro tebe mám," zalovila v kabelce. „Jsi na to připravená?“ Lena držela v ruce fotku.
 
„No jasně, to je Damon?“ Eva zvědavě natáhla ruku.
 
„Tohle je DMN01 z hvězdy Phact v souhvězdí Holubice,“ řekla vážně Lena a fotku jí podala.
 
„Páni…,“ Eva zvedla oči k Leně, „… má parádní křídla. Čekala jsem nějakou příšerku, nevypadá ošklivě. Ukázal se ti takhle někdy?“
 
„Ne, jen na té fotce. Vypadá zhruba tak, jak si mimozemšťany představujou ve filmech, jen ta křídla má navíc. Ale potkat ho takhle ten první večer, tak by mě musel křísit,“ zasmála se Lena. „Ale je to fajn kámoš, někdy mu říkám brácho,“ pousmála se malinko smutně.
 
„Uvědomuješ si, že jednoho dne bude muset odejít, viď?“ Eva jí vrátila obrázek. „Mám trochu obavy z toho, jak jsi k němu citově přilnula,“ chvíli mlčela, než pokračovala. „A myslím, že nejen k němu.“
 
„No jo, mám teď období plné emocí, já vím,“ prohrábla si vlasy. „Ale neboj, cítím se fakt dobře, zvládnu to,“ usmála se.
 
*
 
Ve čtvrtek večer si Lena v obýváku procházela otázky na zítřek, pouštěla si k tomu nahrávku z neděle a psala si poznámky, když zaslechla klíč v zámku.
 
„Ahoj,“ Damon vešel. „No jak jinak, zase pracuješ,“ zavrtěl hlavou, položil tašku na zem a šel k ní. Naklonil se nad ní a podíval se na obrazovku. Obočí mu vylétlo vzhůru, když spatřil, co napsala.
 
„Oči barvy čokolády jako slunce září,
rty, které se smějí rády, ve vousaté tváři,
hlas zní jako melodie, jak písně, co zpívá,
jeho šarm je jako kouzlo, co říct ještě zbývá...“
 
Lena rychle zaklapla notebook a zamračila se.
 
„Vážně?“ Damon se napřímil. „Tady se někdo zamiloval,“ jeho hlas jako by zpíval pobavením. Zvedl tašku a zamířil do svého pokoje. Za okamžik byl zpátky a podíval se na ni. „Ty se zlobíš?“
 
„Ale ne...,“ vstala. „Máš hlad?“
 
„Ani ne, díky. Večeřel jsem,“ pousmál se. „Nevěděl jsem, že umíš psát básničky. Jestli ti vadí, že jsem to viděl, zapomenu to,“ pokrčil rameny a vytáhl z ledničky pivo. „Dáš si?“
 
„Jo, dík,“ vzala si od něj láhev a vrátila se do křesla. „Ani nevím, že jsem to napsala. Sem tam něco napíšu. Nemusíš to zapomínat,“ sledovala ho, jak si otvírá pivo. „Vrátil ses brzy.“
 
„Zítra máš velký den, chci poslouchat rádio,“ Damon si sedl naproti ní do druhého křesla.
 
„Fakt? Vrátil ses kvůli tomu? Poslouchat můžeš kdekoli,“ zavrtěla hlavou pochybovačně a napila se.
 
„To můžu, ale chtěl jsem tady být. V sobotu zase vyrazím mezi lidi,“ pokrčil rameny. „Vezmu si to do pokoje, nebudu tě rušit. Stejně se zlobíš,“ zvedl se.
 
„Nezlobím se, brácho, jen... jsem z toho trochu na rozpacích, víš? Nic mezi námi není...“
 
„Možná. Nevím, co si myslí on, ale... ty v tom lítáš,“ namířil na ni ruku, ve které držel láhev. Chvíli tak stál a když sklopila oči, odešel.
 
*
 
„Ty už jsi vzhůru?“ Mary vyšla na verandu, kde Eric popíjel kávu.
 
„Už hodinu a půl,“ pousmál se. „Dáš si kávu?“
 
„Dám. Jsi nervózní, viď?“ pozorovala ho, jak nalévá kávu do hrnku. „Díky,“ napila se. „Ty to zvládneš. Vždyť jsi říkal, že to máte nazkoušené. Jaká je vlastně ta moderátorka?“
 
„Nazkoušené to samozřejmě máme, ale tentokrát to bude naostro. Uslyší mě spousta lidí, mami,“ vzal do dlaní hrnek. „Jaká je? Jmenuje se Lena a je skvělá. Dala si se mnou tolik práce, nesmím to zkazit.“
 
„Skvělá, mmm. Ty to přece nezkazíš. Buď svůj,“ odmlčela se. „Jak vypadá?“
 
„Má dlouhé kaštanové vlasy a laní oči,“ řekl Eric. „Má takový milý úsměv, je trpělivá. Má ráda svou práci a dělá ji fakt dobře.“
 
„Líbí se ti, viď?“ pousmála se Mary. „Už jsi dlouho sám,“ povzdechla si.
 
„Líbí, ale nevím, jestli se já líbím jí. Navíc... mám z toho, co k ní cítím, spíš strach,“ opřel se na židli a díval se před sebe.
 
„Ale jdi. Nejsou všechny takové, jako byla tvá exmanželka, Ericu. Buď k ní upřímný,“ řekla naléhavě.
 
„To nejsou. Ale jistou skutečnost nezměním. Upřímný můžu být, až k tomu bude důvod. Nic mezi námi není,“ pohlédl na hodinky. „Měl bych pomalu vyrazit.“
 
„Jen jdi. A ničím se neužírej. Dej tomu volný průběh. A neboj se, vysílání zvládneš,“ pokývala hlavou.
 
*
 
„Pomalu ale jistě se nám blíží desátá a já už se nemůžu dočkat, až vám představím svého dnešního hosta,“ Lena zamávala Ericovi, kterého spatřila přes sklo studia. „Teď si ale vychutnejte Aerosmith a jejich 'I don't wanna miss a thing'. Po reklamě se přihlásím už se svým hostem.“
 
Sundala si sluchátka a vyšla ze studia. „Ahoj, jak je?“ podala mu ruku a pevně mu ji stiskla. „Máme asi sedm minut.“
 
„Ahoj, od sedmi jsem vzhůru. Nemohl jsem dospat. Mám s sebou kytaru i poznámky,“ ukázal na nástroj opřený o zeď. „To není moc času.“
 
„Jo? Taky jsem vstávala v sedm,“ povzbudivě se usmála. „V klidu, Ericu. Nervozitu nech tady, jdeme dovnitř,“ otevřela dveře do studia a vešla první. „Kytaru si postav za sebe, je tam stojan. Tvoje místo je naproti mně, pohodlně se usaď a nasaď si sluchátka. Uslyšíš v nich všechno, mě, sebe i muziku.“
 
Posadila se a počkala, až se uvelebí a vezme si sluchátka. „Slyšíš mě dobře?“
 
„Slyším, je to dobrý,“ pousmál se.
 
„Bezva. Jakmile se nade dveřmi rozsvítí červená, jsme v éteru. Nikdo nás tady nebude rušit, svítí to i zvenku. Ericu?“ počkala, až se na ni podíval. „Zvládneme to,“ přikývla.
 
Ukázala na červené světlo, které se právě rozsvítilo.
 
„Jsem zpátky, přátelé, jste připraveni? Jak jsem už naznačila ve středu, můj dnešní host je výjimečný už jen tím, že jeho hudba poněkud vybočuje z žánru, na jaký jste ode mě zvyklí,“ naklonila hlavu na stranu a usmála se, než pokračovala. „Naproti mně dnes sedí muž, jehož jméno vám bude povědomé, pokud navštěvujete Owl bar. Proč? Vy, kdo tam chodíte, jste už jistě zavětřili. Znáte jméno Eric Corbett? Vzpomínáte si na osamělého zpěváka, který se doprovází na akustickou kytaru? Ano, to je právě on,“ ukázala na Erica. „Ahoj Ericu, vítám tě v dnešním pořadu 'Legendy'.“
 
„Ahoj Leno, děkuju za pozvání a zdravím vás všechny, kteří nás právě posloucháte,“ promluvil Eric svým melodickým hlasem.
 
Lena mu dala palec nahoru a pokračovala. „Ericu, jak jsem zmínila před chvíli, vystupuješ v Owl baru, jenom ty a tvoje kytara. Můžeš nám na úvod říct něco o sobě?“ Kývla na něj, když zvedl oči od svých poznámek.
 
„Narodil jsem se v Annapolis před 34 lety. Muziku mám rád celý život, pracuju jako zvukař, takže k ní mám hodně blízko. V Baltimoreu žiju pět let,“ nadechl se. „První kytaru jsem dostal, když mi bylo patnáct a tehdy jsem zkusil i zpívat. Tahle záliba mi vydržela dodnes s tím rozdílem, že posledních pár let mám tu možnost vystupovat.“
 
„Když jsem tě slyšela hrát, říkala jsem si, že bych tvůj styl označila jako folk rock. Jak to vidíš ty?“ mávla k němu, že mu předává slovo.
 
„Souhlasím. I když definice folk rocku říká, že kromě akustické kytary je folk rock hlavně o elektrifikaci folkové hudby, řekl bych, že můj styl se tak dá označit."
 
"To je správná definice," udělala pauzu. "Prozradil jsi mi, že si písničky skládáš sám, jsi tedy nejen interpret, ale i skladatel a textař. Z čeho čerpáš inspiraci? Máš nějaký hudební vzor?"
 
"Mým velkým vzorem je Bruce Springsteen, kterého obdivuju a poslouchám už spoustu let," Eric nahlédl do svých poznámek a plynule pokračoval. "Inspirací je mi vlastně život sám, píšu o všem."
 
"Ano, život je velkou inspirací. Myslím, že přišla chvíle, kdy bys nám všem mohl svou tvorbu přiblížit tím, že nám zahraješ a zazpíváš," navrhla Lena s dychtivostí v hlase, jak se sama těšila, až ho zase uslyší zpívat.
 
"To rád udělám," Eric sáhl za sebe pro kytaru a přejel po strunách. "Na úvod bych zvolil skladbu Welcome home, je ve středním tempu."
 
"Eric Corbett," uvedla ho Lena a povzbudivě se usmála.
 
Eric začal hrát a jen doufal, že ho hlas nezradí. Snažil se nemyslet na to, že jeho skladba zní éterem, a předstíral, že zpívá a hraje jen pro Lenu. S kytarou v ruce se cítil na jisté půdě.
 
Když dohrál, Lena chvíli nechala melodii doznít. "Tak teď už máte všichni představu o tom, kdo je Eric Corbett. Můžete začít přemýšlet, na co byste se ho chtěli zeptat, protože i tentokrát budete mít samozřejmě možnost zavolat sem k nám a svou otázku mu položit. Ericu, už víme, že hraješ v Owl baru. Myslím, že kromě svých písniček tam hraješ i převzaté."
 
"Ano, je to pravidlo vystupování v baru, že musím zařadit i písničky známých interpretů."
 
"Určitě hraješ kromě Bruce Springsteena i něco jiného. Které skladby hraješ a které máš nejradši?"
 
"Párkrát jsem poslouchal tvůj pořad a podle toho, co tu pouštíš, si myslím, že se shodnem. Přestože sám hraju folk rock, mám hodně rád rockové písničky. Takže sem tam zahraju něco od Aerosmith, vesměs pomalejší skladby, nebo Bon Jovi. Od těch mám hodně rád Living on prayer, tu hraju pokaždé," usmál se a Lena viděla, že tréma z něj dávno spadla.
 
"Ano, to je hodně dobrá skladba. Takže to není úplně od věci, že dnes sedíš v metalovorockovém rádiu. Nedávno jsme spolu mluvili o tom, jak se vlastně rodí taková písnička a jestli vzniká dřív text, nebo melodie," udělala své gesto, že mu dává slovo.
 
"To si pamatuju a dnes jsi zase použila to krásné slovo, že se písnička rodí," udělal pauzu. "Málokdy mám text dřív, než melodii. Obvykle mě nejdřív napadne melodie a pak přijdou slova, občas to přijde současně."
 
"Jak dlouho už vlastně skládáš písničky?"
 
"No... už je to pár let. Před nějakými dvaceti lety mě napadla ta úplně první, ale to jsem byl kluk. Spousta je jich nepoužitelných. Nemohl bych je hrát, protože se mi nelíbí."
 
"Takže jich je určitě spousta na to, abys mohl vydat album. Myslím těch použitelných," usmála se.
 
"Mám materiálu na několik alb," zasmál se. "A pořád přibývají."
 
"Nikdy tě nenapadlo zkusit oslovit nějakou nahrávací společnost? Tvoje písničky stojí za to, aby je slyšelo mnohem víc lidí, než jen ti, co přijdou do Owl baru."
 
"Napadlo. Zkusil jsem to jednou ještě v Annapolis, ale odmítli mě. Pak už jsem to nezkusil."
 
"Tak doufám, že jestli nás teď poslouchá někdo, kdo by měl zájem tvoji muziku vydat, tak se ozve s nabídkou. Mohl bys pro něj teď zahrát další skladbu," vyzvala ho Lena. "Co to bude tentokrát?" zeptala se, když vzal kytaru do ruky.
 
"Bude to Under your skin, pomalejší song."
 
Lena se opřela a zavřela oči. Poslouchala jeho hlas, vnímala nádherný zvuk jeho kytary a na chvíli úplně zapomněla, kde je. Při doznívajících tónech oči otevřela a viděla, že se na ni dívá. Při pohledu do jeho očí se usmála a přitáhla si mikrofon.
 
"Život přináší různé chvíle a ty jsi říkal, že on sám je ti inspirací. Vzpomeneš si na některou životní událost, při které jsi napsal písničku, která tě od té doby provází životem? Kterou hraješ hodně rád?" zaimprovizovala Lena a doufala, že ho tím nezaskočí.
 
Eric se nadechl. Spatřila v jeho tváří vír emocí, než promluvil. "Před pěti lety, když zemřel můj táta, jsme se s mámou přestěhovali do Baltimoreu. Tehdy jsem napsal Farewell," díval se jí do očí. "V Annapolis jsme prožil báječné dětství a tahle skladba je vzpomínkou nejen na to, ale i na mého skvělého tatínka."
 
"Tu písničku si pamatuju ze všech nejvíc. Mohl bys nám ji zahrát?" řekla polohlasem a pohled jeho očí cítila až v srdci.
 
"Rád. Dovolil bych si ji věnovat kromě všech posluchačů hlavně tátovi."
 
"Určitě tě uslyší," řekla jemně. "Eric Corbett, Farewell."
 
Skladba dozněla a Lena cítila slzy v očích. "Krásné, děkuju," polkla. "Po krátké reklamě se vám zase přihlásíme a budeme očekávat vaše dotazy." Lena si sundala sluchátka. "Teď máme krátkou pauzu. Doufám, že jsem tě tou improvizací nezaskočila. Jen mě to tak napadlo..."
 
"Vůbec ne. Zaskočila mě spíš ta vzpomínka," pousmál se. "I když jsem tu písničku hrál hodněkrát, tentokrát to bylo jiné, jak jsi mi připomněla ty okolnosti, za kterých jsem ji napsal."
 
"Ale na tatínka si při ní vždycky vzpomeneš, viď? Víš, nechtěla jsem..."
 
"To je v pohodě, Leno, vážně," jeho oči zářily, když se vpíjely do jejích. "Myslíš, že někdo zavolá?"
 
"Uvidíme. Jdem na to, " nasadila si sluchátka a počkala, až skončila reklama. "Pořad 'Legendy' pokračuje, dnes s výjimečným hostem, který zatím není legendou, Ericem Corbettem. Slyšeli jsme skladbu Farewell a teď je čas na vaše otázky." Phil jí přepojil hovor. "A máme tu prvního volajícího. Tady je Lena, kdo je tam?"
 
"Ahoj Leno, tady je Austin."
 
"Ahoj Austine, můžeš se ptát, Eric tě slyší."
 
"Ahoj Ericu, chtěl jsem se zeptat, jakou používáš kytaru? Ten zvuk je krásnej."
 
"Ahoj Austine, díky. Používám akustickou kytaru Ibanez PF15ECE v černém provedení. Mám ji asi tři roky a hraje pořád nádherně."
 
Lena už slyšela, že se dovolal někdo další. "Je tu další hovor," mrkla na Erica. "Ahoj, tady Lena, kdo je tam?"
 
"Ahoj, tady Gabrielle. Ericu, moc se mi tvoje písničky líbí, i když poslouchám spíš metal. Určitě zajdu do Owl baru. Říkal jsi, že pracuješ jako zvukař, kdy je možný tě v Owl baru vidět? O víkendu? A zahraješ dnes ještě něco?"
 
Lena se pousmála a zvedla oči k Ericovi.
 
"Ahoj Gabrielle, jsem rád, že se ti to líbilo. V Owl baru si určitě přijdeš na své, hraje tam spousta dobrých kapel. Dobrý postřeh, hraju tam o víkendech, podle toho kdy mám volno. A ano, mám v plánu tady ještě zahrát," Eric se usmíval pro sebe a vypadal, že má radost.
 
"Tak jo, splníme Gabrielle přání a já poprosím Erica o písničku. Vy zatím volejte dál," kývla na Erica. "Co nám zahraješ?"
 
"Dáme něco rychlejšího, Happy fool." Eric hrábl do strun.
 
Lena s potěšením zaznamenala, že už je ve studiu jako doma. Po trémě ani stopy, vypadal, že se dobře baví.
 
Po písničce ještě zavolalo pár lidí a na závěr ho Lena požádala opět o písničku. Zahrál Nightfall.
 
"A to je pro dnešek všechno, přátelé. Doufám, že se vám dnešní vydání Legend líbilo, i když bylo netradiční. Budu se na vás těšit zase v pondělí v devět. Loučí se s vámi Lena Gray a náš vzácný host Eric Corbett."
 
"Mějte se všichni, jak nejlépe to půjde a děkuji vám všem za pozornost," dodal Eric, když Lena naznačila, že může ještě něco říct.
 
Pustila reklamu a sundala si sluchátka.
 
"Bylo to bezva," řekla, když vyšli ze studia a doprovázela ho na recepci.
 
"Bylo," přikývl s úsměvem.
 
"Co ty tady...," DD šla proti nim a zarazila se při pohledu na Erica. Podívala se na Lenu. "Ahoj Leno, on je tady s tebou?"
 
"Ahoj DD, ano, to byl můj dnešní host, to je Eric..."
 
"Náhodou vím moc dobře, kdo to je," odsekla DD, sjela Erica pohledem a zašla do zprávařského studia.
 
"Ty se znáš s DD?" zeptala se Lena, když došli na recepci.
 
"S DD? Takhle jí tady říkáte?" uchechtl se a vzápětí zvážněl. "Leno, Danielle je moje bývalá manželka. Jsou to dva roky, co jsme se rozvedli."
 
"Aha. To jsem netušila. Nemáme se rády," ušklíbla se Lena. "Za manželku bych ji nechtěla, ani být chlap."
 
"Já už taky ne. Byli jsme spolu jen rok a vůbec to neklapalo," povzdechl si. "Asi bych měl jít," zaváhal. Teď nebo nikdy. "Uvidím tě ještě někdy?"
 
"Když budeš chtít," naklonila hlavu na stranu. "Zavolej, až budeš mít volno."
 
"Tak jo," usmál se zářivě. "Bude fajn si povídat... jen tak," pokrčil rameny, "jestli víš, jak to myslím."
 
"Ne pracovně. Taky tě ráda zase uvidím," zastrčila si vlasy za ucho. Měla strach, že uslyší, jak jí bije srdce. "Díky, že jsi přišel."
 
"Není zač. Já děkuju," chvíli se na ni díval. Pak jeho oči zněžněly, sklonil se a políbil ji na tvář. "Tak zatím ahoj."
 
Stála tam jak opařená, i když už byl dávno pryč. Vrátila se do studia a vzala si věci. U recepce zase potkala DD.
 
"Doufám, že tě tvůj dnešní host neokouzlil tak, jako před třemi lety mně," zasmála se nehezky, když ji míjela.
 
"Co tím myslíš, DD? Byl to tak špatnej manžel?" zamračila se na ni Lena.
 
Zastavila se a ohlédla se na Lenu. "Jak dlouho ho znáš? Cítím ve tvém hlase nesouhlas...," udělala krok k Leně. "Chtěla jsem manžela, který se mi bude věnovat, založit rodinu...,“ zavrtěla hlavou. „Dej si na něj bacha." DD se otočila a odešla.
 
Lena se za ní dívala a nedokázala si vysvětlit, že mluvily o jednom a tom samém člověku.
 
„Leno, ty jsi ještě tady? Mám tady ještě jeden telefonát, chceš si to vzít?“ Phil vykoukl ze své kanceláře vedle recepce.
 
„Jistě. Kdo to je?“
 
„Nějakej Tom Edmonton,“ pokrčil Phil rameny a podal jí sluchátko.
 
„Lena Gray, poslouchám.“
 
„Ahoj, tady Tom Edmonton. Poslyš, poslouchal jsem tvoje vysílání a Eric Corbett se mi docela líbil. Měl bych zájem o demo. Jsem producent z Morphius Records.“
 
„Dobře, Tome. Můžeš mi na sebe dát kontakt? Myslím, že demo má, ale starší. Domluvím se s ním a předám mu tvůj kontakt,“ naznačila Philovi, aby jí podal papír a tužku.
 
Tom jí nadiktoval telefonní číslo a mailovou adresu. „Dej mi vědět, jestli má zájem.“
 
„Určitě se ti ozve. Díky za zavolání,“ Lena zavěsila a objala Phila. „Paráda! Máme to!!!“ nechala překvapeného Phila stát a vyběhla z kanceláře. Zamířila rovnou za Joelem, ale včas se zarazila a zaklepala.
 
Jakmile zaslechla jeho „Dále!“, vstoupila a zamávala papírem nad hlavou. „Vyhráli jsme!!!“
 
Joel se zasmál. „Vážně? Někdo se ozval?“
 
„Jo. Už jsem byla skoro pryč, když mě Phil zavolal, že má někoho na drátě. Tom Edmonton z Morphius Records,“ její obličej zářil, jako by vyhrála milion.
 
„A co říkal? Chce demo? Morphius Records jsou poměrně velká nahrávací společnost přímo tady v Baltimoreu,“ pokýval uznale hlavou Joel.
 
„Chce vědět, jestli bude mít Eric zájem a samozřejmě demo. Pojedu domů a hned mu zavolám. To je skvělá zpráva. Doufám, že to vyjde.“
 
„To bych byl taky rád. Leno,“ popošel k ní, když otevřela dveře, „to dnešní vysílání se ti povedlo. Ve skutečnosti jsem moc nevěřil, že se lidi budou ptát.“
 
„Díky,“ zastavila se a věnovala mu vděčný úsměv. „Z toho jsme měli oba trochu strach. Ale bylo to fajn. Tak já běžím.“
 
*
 
Celou cestu domů jí v hlavě zněla slova, která jí DD řekla. Přemýšlela, co jí Eric mohl provést, že ho tak nenáviděla. Neuměla si představit, že by mohl udělat něco špatného. Ale neznáš ho zas tak dlouho, víš o něm dost málo. Zavrtěla hlavou, aby setřásla nepříjemné myšlenky. Až ho pozná sama víc, udělá si vlastní úsudek. Nenechá si přece otrávit vlastní pocity a myšlenky.
 
Vrátil se jí zpátky ten pocit, když se mu dívala do očí a on ji políbil na tvář. Usmála se a zastavila před domem. V Dannym jsi se taky spletla a ošklivě.
 
„Buď zticha!“ okřikla ten hlas, co jí pořád v hlavě našeptával, a vystoupila z auta.
 
V předsíni vytáhla z kabelky mobil a papír s kontakty na Toma Edmontona a hned vytočila Ericovo číslo.
 
„Ahoj Ericu, kde jsi, neruším?“
 
Leno! Ahoj, ne, jsem doma. Stalo se něco?“ jeho hlas zněl překvapeně.
 
„Stalo. Nečekal jsi, že mě uslyšíš tak brzy, viď?“ zasmála se. „Ještě než jsem odešla z rádia, volal jistý Tom Edmonton. Máš doma použitelné demo svých písniček?“
 
Tom Edmonton? Toho neznám. Vydrž chviličku,“ slyšela šramot, jak něco dělal. „Demo mám, ale nepoužitelné. Jak jsem říkal, zkoušel jsem oslovit nahrávací společnost v Annapolis, ale to už je víc jak pět let zpátky.“
 
„Tom Edmonton je producent z nahrávací společnost Morphius Records, Joel říkal, že je to poměrně velká společnost a sídlí přímo v Baltimoreu,“ zase slyšela, že tam s něčím šramotí. „Co to tam děláš?“
 
Promiň, vařím,“ zasmál se. „Odvezl jsem mamku na návštěvu ke kamarádce, tak chystám něco k večeři, než pro ni pojedu. To je dobrá zpráva, Leno. Ale to demo musím nahrát znovu. Máš na toho člověka kontakt?“
 
„Mám. Chce vědět, jestli máš zájem o spolupráci a chce to demo. Za jak dlouho ho můžeš mít?“
 
Mám kámoše v EMG Recording Studios, domluvím se s ním, kdy by na mě měl čas. Zavolám ti za chvíli, OK?“
 
„Dobře. Jdu si dát sprchu. Cinkni tak za půl hoďky, jo? Mimochodem, co vaříš dobrého?“ usmála se.
 
Vepřové na zelenině s bramborovou kaší. Nechceš přijet ochutnat?“ Vypadlo to z něj, až se sám lekl.
 
„Já nevím. Myslíš to vážně? Nechci narušovat tvoje soukromí,“ odpověděla váhavě. „Jdu do té sprchy. Zavolej.“ Zavěsila.
 
V ložnici si vzala čisté oblečení a zamířila do koupelny, když z pokoje vyšel Damon.
 
„Ahoj, dobrá práce. Poslouchal jsem celé tři hodiny.“
 
„Ahoj, díky. Jdu se osprchovat, za chvíli jsem zpátky, bude mi volat Eric.“
 
„Jasně. Takže nezvedat, já vím,“ zaculil se. „Postavím na kafe. Dáš si?“
 
„Dám. Hned jsem zpátky,“ přikývla a zašla do koupelny.
 
*
 
Když zavěsila, Eric hned vytočil číslo svého kamaráda. Chvíli trvalo, než to zvedl.
 
Ericu! Strašně dlouho jsem tě neslyšel. Jak se máš? A co Danielle?“
 
„Ani se neptej, Vinci. Před dvěma lety jsme se rozvedli. Mám se dobře. Co ty, jak se máš? Pořád pracuješ v EMG Recording Studios?“
 
Jo, pořád jsem tady. Nekecej, vy jste se rozvedli? Taková kočka...“
 
„Kočka, možná. Jinak ale pořádná mrcha,“ Eric se zamračil. „Potřeboval bych od tebe laskavost. Myslíš, že bys na mě měl v dohledné době čas? Potřeboval bych nahrát demo. Pár písniček.“
 
Demo, jo? Pořád hraješ? V jak moc dohledné době to potřebuješ?“
 
„Hraju. Vystupuju po víkendech v Owl baru. Neposlouchal jsi dnes náhodou rádio MetalHeads? Víš, potřeboval bych to co nejdřív.“
 
Hele, neposlouchal. Mám tady frmol od rána,“ Eric slyšel, jak Vinceovy prsty klapou po klávesnici. „No, když ti nebude vadit pozdní hodina, nacpal bych tě sem zítra večer. Ale až tak na osmou, Ericu.“
 
„Fakt? Už zítra?! To je super, to beru. Do půlnoci to určitě sfoukneme. Děkuju, Vinci, tak se zítra uvidíme.“
 
Bezva. Píšu si tě sem. Měj se.“
 
*
 
Lena vyšla ze sprchy, vzala si mobil a vyšla na verandu.
 
„Díky za kafe,“ upila.
 
„Tak jaké to bylo, ty zamilovaná? Myslím z tvé strany, já to všechno slyšel,“ poškádlil ji Damon.
 
„Bylo to bezva. Přesně takový, jak jsi to slyšel. Ze začátku troška nervozity, pak už byl v pohodě. Než odešel..., políbil mě na tvář,“ řekla zamyšleně.
 
„Jen na tvář? To je slabota,“ zvedl obočí.
 
„Hele brácho, takhle nemluv. Známe se sotva měsíc,“ bleskla po něm pohledem. „Víš, mám z něj takovej zvláštní pocit.“
 
„Hmm, jak to myslíš?“ zeptal se se zájmem a zvážněl. „Dobrej, nebo špatnej?“
 
„Já nevím,“ pokrčila rameny. „Jako by do toho vztahu strašně chtěl jít, ale něco ho drží zpátky.“
 
„To je zajímavý. Co ho může držet zpátky?“ zamyslel se. „Řekni mi o něm něco.“
 
Lena se na něj podívala a chvíli přemýšlela, jestli to myslí vážně. Ale Damon pohledem neuhnul a čekal.
 
„Tak dobře. Je mu 34, narodil se v Annapolisu. V patnácti dostal svou první kytaru a tehdy začal hrát a pomalu skládat první písničky. Má rád rockovou muziku, i když hraje folk rock. Před pěti lety mu zemřel tatínek, kterého měl moc rád, napsal pro něj Farewell. Tehdy se s maminkou přestěhoval do Baltimoreu, kde pracuje jako zvukař v Crown klubu. Před dvěma lety se rozvedl po roce manželství s DD To je ta potvora, co pracuje u nás v rádiu jako zprávařka. To jsem zjistila dneska.“
 
„Já vím, o DD jsi mi říkala. To je jeho bývalka, jo? Takže žije s maminkou. Proč se rozvedli, to ti nejspíš nevyprávěl.“
 
„To ne, jen se zmínil, že jim to neklapalo. Ale DD nás dneska potkala a když odešel, tak mi řekla, ať si na něj dám bacha,“ zamračila se Lena. „Nemám ráda, když mi někdo vnucuje svoje názory a myšlenky.“
 
„Řekla ti ještě něco? Zvláštní, že byla tak výřečná, nemyslíš?“
 
„Taky mě to překvapilo. Když mě potkala, tak mi řekla, že doufá, že mě neokouzlil tak jako ji před třemi lety. Nevěřícně jsem se jí zeptala, jestli to byl tak špatný manžel a ona řekla, že chtěla jen, aby se jí věnoval, že chtěla založit rodinu... Připadalo mi, že plácá páté přes deváté. Nakonec mi řekla, abych si na něj dala bacha a šla pryč,“ Lena zavrtěla hlavou. „Proti mojí vůli mi ta její slova zněla v hlavě celou cestu domů a můj vnitřní hlas mi našeptával...“
 
„Našeptával co?“
 
„No...,“ Lena si prohrábla vlasy, „... že ho málo znám a že v Dannym jsem se taky ošklivě spletla... a tak. Já ho chci poznat sama za sebe, nebudu si dělat úsudky z pomluv někoho jinýho. A když se spálím, tak ať. Nebude to poprvé a určitě ne naposled,“ potřásla hlavou. „Nevěřím, že je v něm něco zlýho. Má krásný oči, plný citu a upřímnej úsměv...“
 
Oči barvy čokolády..., rty, které se smějí rády, napadlo Damona, ale nahlas to neřekl. „Já bych si z toho taky nic nedělal, Leno. Na každý vztah jsou vždycky dva a když to nefunguje, nikdy to není chyba jen jednoho,“ řekl rozhodně. „Je mi jasný, že jsi zamilovaná, ale je dobře, že i tak vnímáš skryté signály. Těžko říct, co ho odrazuje, jestli je to špatná zkušenost s DD, nebo jestli něco skrývá, o čem se ona dozvěděla... Asi na to budeš muset přijít sama.“
 
„Myslíš, že by mohl mít tajemství, které neřekl ani své ženě? Ty mě děsíš,“ zadívala se na něj.
 
„Já fakt nevím, můžeme se oba jen dohadovat,“ pokrčil rameny.
 
Vtom zazvonil Leně mobil. „To bude on,“ zvedla telefon. „Tak jak to dopadlo?“
 
Báječně. Představ si, že Vince si na mě udělá čas už zítra večer,“ slyšela nadšení v jeho hlase.
 
„Tak to je skvělý. Takže tu nahrávku můžeš mít už zítra?“
 
„Řekl bych, že jo,“ odmlčel se na okamžik. „Leno, nešla bys tam zítra se mnou? Já vím, že s tím dneškem to nebyl dobrej nápad, plácl jsem to bez přemýšlení.“
 
„Půjdu ráda, Ericu. U nahrávání jsem nikdy nebyla. Co se týče té večeře, já... není to tak, že bych nechtěla přijít..., ale budeš tam mít maminku, sám jsi říkal, že není doma a kdybych se tam neplánovaně zjevila...,“ její hlas zněl měkce. „Doufám, že víš, jak to myslím. Jinak bych samozřejmě ráda ochutnala cokoli, co uvaříš...,“ najednou byla na rozpacích a nevěděla, co říct. Možná jsem do toho vložila moc emocí, asi jsem trapná.
 
Naprosto to chápu, nedělej si s tím starosti. Uvařím jindy, není všem dnům konec,“ slyšela, jak se nadechl. „Můžu tě zítra pozvat před nahráváním na večeři? Kousek od studia vařej výbornou čínu. Jinak bychom se sešli před osmou před studiem, nechci tě do ničeho tlačit... Já jen...“
 
Tentokrát cítila, že je na rozpacích on, a zase se jí zmocnil ten pocit, o kterém se před chvílí zmínila Damonovi. „Čínu miluju,“ pronesla procítěně a pominula jeho rozpaky. „Bude se ti dobře zpívat s plným žaludkem?“
 
Vážně?“ ze srdce se mu svalila celá skála. Její reakce byla úžasná a tak spontánní, její hlas ho pohladil na duši. „Bude se mi zpívat líp, když nebudu mít hlad,“ zasmál se.
 
„To je fakt. Pošli mi adresu. V kolik tam mám být?“
 
Pošlu. V půl šesté by mělo stačit.“
 
„Dobře, budu tam. Tak se zatím měj.“
 
Uvidíme se. Ahoj.“
 
Lena odložila mobil na stůl a podívala se na Damona.
 
„Co?“ zvedl obočí.
 
„Zase jsem měla ten pocit,“ svraštila čelo.
 
„Odrazuje tě to? Asi ne, když s ním máš zítra zase rande,“ zaculil se.
 
„Ne, naopak,“ lehce zrůžověla. „Přitahuje mě to k němu. Myslíš, že jsem praštěná?“
 
Damon se upřímně zasmál. „Praštěná? Proč? Přitahuje tě, protože nejspíš není obyčejnej. Ať už je jeho tajemství jakékoli, ty na to přijdeš.“
 
„Je všechno, jen ne obyčejnej, v tom máš pravdu. Třeba to není tak strašné a bude to mít řešení,“ uhnula očima a dopila kávu. „Ty zítra odjíždíš? Kdy se vrátíš?“
 
„Odjíždím. Ještě nevím, proč?“
 
„Chtěla bych o víkendu zajet k rodičům do Hagerstownu, jen mě tak napadlo, jestli bys třeba nechtěl jet se mnou,“ podívala se mu do očí.
 
Damon viděl, že to myslí vážně. „Proč ne? Rád. Vrátím se v pátek.“
 
*
 
„Dneska na mě nečekej, mami, přijedu opravdu pozdě,“ Eric ji krátce objal. „V osm začnu s nahráváním, nejspíš se to protáhne.“
 
„To se ti řekne, chlapče. Obvykle se mi nepodaří usnout, dokud nejsi doma. Ale budu si v posteli číst. Pošli mi zprávu, až budeš na cestě.“
 
„To víš, že jo,“ Eric nasedl do auta a ještě jí zamával, než odjel.
 
Zaparkoval před studiem a všiml si, že Lenino auto už tam stojí. Došel jeden blok k restauraci a už ji zdálky viděl, jak před ní čeká. Srdce mu poskočilo v hrudi, jak se těšil, že bude zase s ní. Na druhou stranu si byl jistý, že je to chyba, že by ji k sobě neměl poutat.
 
Když k ní došel, přivítala ho zářivým úsměvem, který měla i v očích. Potěšilo ho, že ho evidentně ráda vidí a úsměv jí oplatil.
 
Vešel dovnitř a podržel jí dveře. Číšnice je dovedla ke stolu, který hned včera zabookoval, když s Lenou domluvil, a přinesla jim drinky a jídelní lístky.
 
„Tak co si dáš?“ zvedl oči od menu.
 
„Mně se zamlouvá to kuřecí v ostré česnekové omáčce. Co tobě?“
 
„Hmmm, to nezní špatně,“ přikývl. „Dám si to taky, mám rád ostřejší jídlo.“
 
„Tady je ten kontakt na Toma,“ vyndala z kabelky papír a podala mu ho poté, co objednal.
 
„Díky. Hned zítra mu zavolám,“ schoval papír v náprsní kapse saka.
 
„Jsem zvědavá, co ti nabídne, až si poslechne demo. Pevně věřím, že si budu moct brzy koupit tvoje CD,“ pousmála se a pozvedla sklenici. „Tak na budoucí legendu.“
 
„A taky na zdraví,“ přiťukl si s ní.
 
Když jim číšnice přinesla jídlo, s chutí se do něj pustili.
 
„Mmmm, je to výborný,“ řekla Lena s plnou pusou, polkla a usmála se.
 
Při pohledu na ni se musel taky usmát, vypadala nádherně. Bezmyšlenkovitě natáhl ruku a prstem jí setřel z koutku úst kapičku omáčky. „Říkal jsem ti, že tu vaří moc dobře.“
 
Zadržela dech při tom gestu a vpíjela se do jeho očí, než je sklopil. To jsem neměl..., ale jak odolat jejímu kouzlu?
 
Dojedli a Eric objednal kávu. Lena stále cítila jeho dotek na rtech. Přitom vnímala jeho vnitřní napětí a v duchu se rozhodovala, jestli o tom má začít mluvit. Prozatím to odložila, ale bylo jí líto, že ho něco trápí. Něco, co se snaží skrýt, místo aby to o tom mluvil.
 
Před osmou Eric zaplatil a vydali se do studia. Když vešli dovnitř, Vince už na ně čekal.
 
„Ahoj Vinci.“
 
„Ericu!“ Vince si s ním potřásl rukou a druhou ho krátce objal. „To už je let. Jsem rád, že tě vidím.“
 
„Já taky. Neviděli jsme se fakt dlouho,“ Eric se otočil k Leně. „Leno, tohle je můj starý dobrý kamarád Vince Griffith, Vinci, tohle je Lena Gray.“
 
„Těší mě, Vinci,“ Lena mu podala ruku a on ji pevně stiskl.
 
„Mě taky. Lena Gray? Ta Lena Gray..., z MetalHeads? Ty přece uvádíš Legendy!“ Vince na ni zíral.
 
„Ano, jsem to já,“ zasmála se. „Posloucháš naše rádio?“
 
„To se ví. Jen poslední díl včera jsem prošvihl. Měl jsem tady frmol.“
 
„To je škoda. Měla jsem tam nesmírně zajímavého hosta,“ zaculila se Lena. „Znáš ho. Jmenuje se Eric Corbett.“
 
„Nekecej!“ zarazil se a podíval se na Erica. „Tys byl v Legendách?!“
 
„Byl. Lena mě objevila v Owl baru a pozvala mě. No a ozval se nám jeden producent, kterej má zájem o moje demo. Takže bych pro něj potřeboval nahrát pár písniček, brácho,“ usmál se Eric.
 
„Páni! To je paráda. Hele, mám nápad,“ namířil na ně rukama. „Mohl bych při tom nahrávání udělat pár fotek a pak je zavěsit na web? Byla by to reklama jak pro vás dva, tak pro moje studio. Prosím!“
 
Eric se podíval na Lenu. „Co myslíš?“
 
„Já myslím, že tím neporuším žádná pravidla. Proč ne?“ podívala se na Vince.
 
„Díky! Tak jdem na to,“ Vincův obličej zářil, když je vedl do studia.
 
„Jaké jsi vybral písničky?“ zeptala se Lena, když Eric vytáhl kytaru z pouzdra.
 
„Welcome home, Farewell a Nightfall. Řekl bych, že to je takový průřez mou poslední tvorbou,“ odpověděl Eric. „Máš jiný názor?“
 
„Já bych přidala Under your skin a navrhla bych Living on the prayer od Bon Jovi, aby měli představu, že umíš hrát a zpívat i cizí skladby,“ podívala se na Vince. „Co ty na to jako odborník?“
 
„Není to špatný nápad, uvidíme, jak nám to půjde rychle. Chtěl bych, aby to bylo dokonalé, když to má rozhodovat o Ericově kariéře. Dvě rychlé, dvě pomalé a cover, to bude výstižné. Nebo to chceš ještě změnit?“ zeptal se Vince.
 
„Ne, souhlasím s těmi pěti,“ přikývl Eric. „Čím začneme?“
 
„Dej nejdřív rychlou, prostřídáme to. Bon Jovi bych dal doprostřed,“ převzal Vince iniciativu.
 
Lena se uvelebila vedle Vince a sledovala Erica za sklem. Seděl na barové židli před mikrofonem a když si nasadil sluchátka, vzpomněla si na jejich včerejší vysílání.
 
Když byl Vince spokojen s nahrávkami, bylo půl dvanácté. „Tak pojď k nám. Máme hotovo,“ řekl Ericovi do sluchátek a přejel s židlí k počítači. „Hodím to aspoň na tři CD, bude to jen chvilka.“
 
„Díky moc, Vinci,“ Eric schoval CDčka do pouzdra ke kytaře a vytáhl peněženku. „Tak kolik ti dlužím?“
 
„Víš co? Budu mít super reklamu, jseš můj kamarád, nech to být,“ zavrtěl Vince hlavou. „Nechci nic. Budu rád, když ti to pomůže.“
 
„To nemůžu přijmout, aspoň pade za provozní náklady,“ Eric mu strčil bankovku do kapsy. „Díky.“
 
„Já taky ne. Řekl jsem, že nic nechci,“ Vince bankovku schoval do pouzdra ke kytaře. „A už běž. Rád jsem tě viděl. A ozvi se někdy.“ Vystrkal je ze dveří. „Pozdravuj manku!“ Zavolal za nimi, když odcházeli.
 
Eric mu zamával. „Budu.“ Vytáhl mobil a poslal mamince textovku, že vyráží domů, jak mu ji Vince připomněl. „Tak. Neusne, dokud nejsem doma,“ pousmál se.
 
„To chápu. Má o tebe starost, jsi pořád její dítě, i když jsi dospělej,“ přikývla Lena s úsměvem. „Parkuju tamhle, tak se měj a dej vědět, jak to všechno dopadlo.“
 
„To víš, že se ozvu. Dobrou noc, Leno a dík, že jsi se mnou šla,“ díval se na ni a strčil si ruce do kapes.
 
„Dobrou, Ericu,“ po krátkém zaváhání mu přejela dlaní po paži a odešla ke svému autu.

Autor KeepTheFlameBurning, 12.05.2019
Přečteno 109x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter