Mezi nebem a zemí 09

Mezi nebem a zemí 09

9

 

Eric vešel do kuchyně. "Tak jak jsi na tom? Můžeme vyrazit?"

 

Lena vložila do tašky poslední krabici. "Mám hotovo. Můžeme," podala mu tašku. Vklouzla do podpatků a vzala si kabelku.

 

"Vezmeš si to dopředu?" zeptal se, když došli k autu. "Aby se něco nevylilo."

 

"Jasně," přikývla, nasedla a dala tašku na podlahu.

 

Chystali se na sobotu a neděli k Leniným rodičům. Lena trvala na tom, že navaří pro Mary na oba dva dny a že se u ní po cestě zastaví.

 

Mary už stála ve dveřích, když vystupovali. "Ericu!" objala syna s úsměvem a hned se vrhla k Leně. "Leno. Já myslela, že dnes jedete do Hagerstownu."

 

"Jedeme, ale museli jsme se u tebe nejdřív stavit," mrkl na ni Eric.

 

Lena zamířila do kuchyně a začala vykládat krabice na pult. "Přivezli jsme ti něco na zub, vrátíme se až zítra navečer."

 

Mary nahlížela do krabic a zvedla obočí. "Něco na zub? Vždyť to je jídlo pro celý regiment a aspoň na týden!"

 

Eric se zasmál. "Lena nedala jinak, než že ti musí navařit."

 

"Děkuju, jsi hodná, děvenko," Mary jí věnovala něžný úsměv.

 

"Musím se o tebe postarat, když jsem ti odloudila Erica," vrátila jí úsměv Lena.

 

"Ale jdi. Konečně je šťastnej a já jsem taky spokojená. Vždyť je tady skoro každej den. Máte při vší práci taky čas na sebe?"

 

"To víš, že máme, mami. My si ho vždycky uděláme," prohlásil Eric vesele.

 

"No dobře. Už byste měli vyrazit, pěkně jste si zajeli." Mary je vyprovodila na verandu.

 

"Jen jsme trochu odbočili. Teď se napojíme na I-70 a pofrčíme až do Hagerstownu. Zítra se ti ozvu, až dorazíme domů," Eric jí zamával a nasedl.

 

"Dejte vědět, že jste v pořádku dojeli," pokývala hlavou Mary.

 

"Neboj, pošleme zprávu hned, jak tam budem," Lena zavolala z okénka, než se Eric rozjel.

 

*

 

"Tady to je. Můžeš zajet na příjezdovou cestu," ukázala Lena na dům a poslala Mary textovku, že jsou na místě.

 

Eric vytáhl z kufru tašku a podíval se na Lenu.

 

"Nervózní?" pohladila ho po tváři.

 

"Jen trochu," pokrčil rameny.

 

Lena ho vzala za ruku. "Neboj, budou tě mít rádi," vedla ho ke dveřím a stiskla zvonek.

 

Miranda otevřela a pustila je dovnitř. "Ahoj," objala dceru a Lena jí vtiskla polibek na tvář.

 

"Ahoj mami, tohle je Eric," otočila se k Ericovi. "Moje maminka."

 

"Vítám tě, Ericu," Miranda mu podala ruku.

 

"Moc rád vás poznávám, paní Gray," usmál se Eric a stiskl jí ruku.

 

"Jsem Miranda," pokývala hlavou. "Pojďte dál."

 

Lena seznámila Erica i s tatínkem a Miranda je hned všechny svolala k obědu.

 

"Jak to jde v práci, Leno?" zeptala se, když nalila všem polévku a usadila se.

 

"Dobře," přikývla Lena. "Včera jsem měla ve studiu další Budoucí legendu, kapelu Hunger for life. Bylo to fajn."

 

"A kde pracuješ ty, Ericu?" zeptal se Jon.

 

"V klubu Crown. Jsem zvukař," dodal Eric, když v Jonově tváři spatřil pochybnost.

 

"Aha, tak to jo," pousmál se Jon. "Co vlastně taková práce obnáší?"

 

"Starám se o to, aby každá kapela, která v klubu hraje, měla ten nejlepší zvuk. Aby nástroje nepřehlušily zpěv, nebo  naopak, aby bylo obojí vyrovnané a přiměřeně hlasité," vysvětloval Eric. "Sedím v odhlučněné místnosti, kde mám mixážní pult a slyším to všechno dohromady. Ale obvykle po zvukovce sejdu dolů a ještě si to poslechnu v sále. Taky se jim starám o odposlechy, pokud si to nedělají sami."

 

"Eric je perfekcionista, vždycky to musí být dokonalý," dodala Lena s úsměvem.

 

"Ale to pracuješ v noci, že?" namítla Miranda.

 

"To jo, do práce jdu odpoledne a končím pozdě večer. Ale ne vždycky, ne každej den je koncert," ujistil ji Eric.

 

"Lena pracuje přes den, máte na sebe vůbec čas?" zvedla Miranda obočí.

 

"Ale mami, to víš, že máme. Vždyť ti říkal, že to není každej den. Teď máme třeba úplně volnej víkend," zdůraznila Lena. "Jsme jen trochu víc zaměstnaní. Ale práce nás baví a na sebe si čas vždycky uděláme."

 

"No, já jen že bych se ráda dočkala nějakých vnoučat," usmála se vesele Miranda.

 

"Mami," napomenula ji jemně Lena a všimla si, jak se Eric zarazil. "My na to nespěcháme. Zatím jsme tenhle problém neřešili."

 

"Proč problém?" podíval se na ni Jon podezíravě. "Prostě až přijde čas, až budete chtít, tak...," odmlčel se při pohledu do Leniných očí.

 

Lena mírně zavrtěla hlavou. "Není to tak jednoduché," sklouzla očima z Jona na Mirandu a zpátky. "Nemůžeme se rozhodnout pro vlastní dítě. Budeme to řešit jinak," Lena vzala Erica za ruku, aby mu vyjádřila podporu.

 

"Ale... proč? Ty přece děti mít můžeš, Leno, nebo ne?" Miranda vypadala naprosto zaskočeně.

 

"Já taky, ale mám epilepsii," vložil se do toho Eric. "V žádném případě nehodlám riskovat, že tohle dědictví předám svému potomkovi."

 

"Ach můj bože," Miranda si položila ruku na hruď. "To je dědičné?"

 

"Bereš nějaké léky, Ericu?" zeptal se Jon klidně. Všiml si, že Lena stiskla Ericovi ruku.

 

"Beru antiepileptika, Jone. Vím, že to pro vás není dobrá zpráva..."

 

"To neřeš," zavrtěl hlavou Jon. "Takže záchvatům předcházíš, žiješ normálním životem. Jedná se o lehčí formu epilepsie, je to tak?"

 

"Jo, je to tak."

 

"Ale Jone...," zamračila se na něj Miranda.

 

"Není to dědičné, Mirando, ale je tu pravděpodobnost, že by to dítě mělo nízkou odolnost vůči té nemoci. Ericovo rozhodnutí je v pořádku. A pokud se Lena rozhodla, že budou spolu, věděla o tom a souhlasí s tím. Co chceš vědět víc?" Jon se díval upřeně na svou ženu.

 

"Dojdu pro kuře," Miranda se nepřestala mračit a posbírala talíře. "Stejně je tvrdohlavá po tobě," pronesla, než odešla do kuchyně.

 

"Jdi za ní, Leno," navrhl Jon. "Já vám oběma rozumím, ale pro ni to bude těžké spolknout."

 

Lena přikývla, vstala a políbila Erica do vlasů. "Táta je lékař," zašeptala mu do ucha a vzdálila se do kuchyně.

 

"Pomůžu ti," Lena připravila talíře. "Mami, zkus nás pochopit. Já vím, že je to těžké..."

 

"Těžké?! Umíš si představit, jaké to je... nebýt matkou?!" Miranda se na ni podívala, v očích slzy. Rozhodila ruce, jak nemohla nalézt slova.

 

"Myslíš, že jsem se pro to rozhodla přes noc? Víš, kolik nocí jsem nespala a kolik jsem jich proplakala?" Lena si dala ruce v bok. "Bylo to strašně těžký, ale bylo to buď Eric... nebo mít dítě s někým jiným," zavrtěla hlavou. "Já ho miluju. Co kdybych už nikdy nepotkala takového chlapa?"

 

"A co když jsi zrovna udělala tu největší chybu v životě?! Položila sis i tuhle otázku? Proboha, Leno, jsi zdravá ženská, která může mít dětí, kolik chce! A ty se rozhodneš nemít žádné? Kvůli nějakému chlapovi?"

 

"Mami, vždyť ho vůbec neznáš!" Lena zalapala po dechu a na chvíli zavřela oči, aby zkrotila své emoce a neřekla něco, čeho by později litovala. "Probrala jsem si v hlavě všechno tam a zpátky. Dívala jsem se do kočárků, byla jsem u Evy, která bude mít malé za pět měsíců...," Lena mluvila zvolna. "Potom jsem si  na druhou misku vah postavila Erica... a prostě se ho nedokážu vzdát...," sklopila oči. "Když nemůžu mít dítě s ním, tak s nikým," řekla pevně a vzhlédla.

 

"Bylo od něj nezodpovědné, že tě k sobě připoutal za takových okolností," Miranda se pustila do porcování kuřete a pořád se mračila.

 

"On nechtěl, mami. Bojoval s tím a já jsem mu to neulehčovala," pokračovala Lena ve vysvětlování. "Já jsem ho našla, ne on mě. Pracovala jsem s ním, byl mojí první Budoucí legendou, pamatuješ? On s mým rozhodnutím nemá nic společného. On se se mnou vlastně rozešel a když jsem se rozhodla, zase jsem to byla já, kdo ho vyhledal," Lena pohladila Mirandu po rameni. "Nezlob se na něj, prosím tě, on za to nemůže. My už o tom nemluvíme a já nechci, aby se kvůli tomu cítil špatně. Věděla jsem, do čeho jdu, vážně."

 

Miranda chvíli mlčela, odložila nůžky na drůbež a dala porce na talíře. Pak se na Lenu podívala. "A jak to chcete řešit? Adopcí? Vždyť nevíš, co z takového dítěte vyroste. Je to riskantní."

 

"Adopcí, nebo pomocí dárce... Zatím nevím," pokrčila rameny Lena. "Víš, zatím to nechceme řešit. S bývalou manželkou si prošel peklem, dávala mu najevo, že je... jinej. Byl dlouho sám. Jsem ráda, že je šťastnej. Budeš první, kdo se dozví, jak jsme se rozhodli, až přijde čas."

 

Miranda si povzdechla. "Tohle jsem vážně nečekala, holčičko," prohrábla si šedivé vlasy. "Ale budu se to snažit pochopit."

 

"Děkuju," Lena ji krátce objala. "Myslím, že se Eric chová zodpovědně, když nechce, aby se jeho dítěti stalo to, co jemu. Jeho tatínek měl epilepsii taky a u Erica se projevila až v 31. Jinak by určitě děti chtěl."

 

"Asi máš pravdu," pokývala Miranda. "Jen mě mrzí, že jsi nepotkala někoho... no, vždyť víš," povzdechla si znovu.

 

"Já tě chápu. Vím, jak ses těšila na vnoučata... Věř mi, že jsem na tebe i na tátu myslela, když jsem se rozhodovala..., ale nemohla jsem jinak," pousmála se. "On za to vážně stojí."

 

Miranda ji pohladila po tváři. "Pak doufám, že spolu budete šťastní," vzala do ruky dva talíře a ve dveřích se ještě zastavila. "Není nějaká naděje, že by se vyléčil?"

 

Lena vzala druhé dva a zavrtěla hlavou. "Tohle se vyléčit nedá. To by se musel stát zázrak. On si tu nemoc přece nevybral, zkus to tak brát. On sám mě přesvědčoval, že takové rozhodnutí nemůžu udělat. Všechno padá jen na mou hlavu, on je v tom nevinně."

 

Miranda přikývla a s dalším povzdechem se vydala do jídelny.

 

Lena šla za ní a s potěšením si všimla, že Jon si s Ericem povídá a ani jeden nevypadá smutně, nebo naštvaně. Věnovala tatínkovi zářivý úsměv a položila talíře na stůl. Sedla si a podívala se na Erica. Mrkl na ni. Lena se k němu naklonila, políbila ho a bylo jí jedno, jestli se to zrovna teď hodí, nebo ne.

 

Miranda se podívala na Jona a ten se usmál. "Sluší jim to, ne?"

 

"Já přece neříkám, že ne," řekla jen, spolkla další slova a vzdálila se. Hned byla zpátky a dala na stůl dvě mísy. "Berte si, kdo chcete brambory, nebo knedlíky."

 

Lena si nabrala brambory a Eric si nandal knedlíky. Zbytek oběda proběhl celkem v klidu, i když Miranda se na Erica ani nepodívala.

 

Když dojedli, Lena pomohla Mirandě posbírat nádobí, ale když ho chtěla odnést do kuchyně, Eric jí ho vzal z ruky. "Půjdu já. Miranda se na mě zlobí, zkusím s ní promluvit."

 

"Myslíš, že to je dobrej nápad?" vyjádřila Lena své obavy.

 

"Jen ho nech, Leno, on si poradí," usmál se Jon.

 

Lena přikývla, sedla si k němu a dívala se za Ericem se smíšenými pocity.

 

"Mám o něj strach. Znáš mámu," Lena se otočila k Jonovi, když ji pohladil po paži.

 

"Neboj. Je to chlap, ne?" krátce se zasmál, než jeho obličej zvážněl. "Je to správné rozhodnutí?"

 

"Přemýšlela jsem o tom dva týdny. Neříkám, že to bylo jednoduché, ale nemohla jsem jinak. Ty víš, že má Eric pravdu, viď?" zvedla k němu oči.

 

"To vím. Ale taky bych byl radši, kdyby to bylo jinak, i když vás oba chápu víc než máma," pokrčil rameny.

 

"Já vím. Ale to, co k němu cítím, je silnější," pousmála se. "Je mi s ním dobře. On je jak sluníčko na obloze, tati, hřeje i v zimě."

 

"Ty moje romantická dušičko," Jon ji k sobě přivinul. "Lásce neporučíš, já to chápu. Asi to tak mělo být."

 

Mezitím Eric položil nádobí na pult. Miranda zrovna postavila vodu na kávu a připravovala šálky na tác.

 

"Můžeš to dát do myčky?" požádala, aniž by se otočila.

 

Eric nic neřekl, otevřel myčku a začal do ní skládat nádobí.

 

"Stejně si pořád nejsem jistá, že si od tebe zaslouží takovou oběť," pronesla polohlasem.

 

"Já taky ne, i když jsem to přijal. Trvala na tom," řekl a zapnul myčku.

 

Miranda se prudce otočila. "Myslela jsem, že to je Lena," zamračila se.

 

"To nevadí. Nádobí už se myje," odpověděl a pokrčil rameny.

 

"Poslyš, Ericu, já proti tobě nic nemám. Lena se mi všechno snažila vysvětlit, ale...," zavrtěla hlavou. "Nemůžete ode mě čekat, že to všechno jen tak hodím za hlavu. Když mi o tobě Lena poprvé řekla, tolik jsem se těšila, že se od ní dočkám vnoučat... To, co udělala, je obrovská oběť..."

 

"Já tě úplně chápu, Mirando, věř mi. Neumíš si představit, jak jsem byl překvapenej, když mi zavolala...," prohrábl si vlasy. "Nečekal jsem, že se ještě ozve, když zažila můj záchvat a dozvěděla se o mé nemoci. Řekl jsem jí, ať na mě zapomene... Jenže ona udělala pravej opak... A pak se chtěla sejít a řekla mi svoje rozhodnutí," zavrtěl hlavou. "Asi si myslíš, že jsem to měl ukončit i tak."

 

Miranda přikývla. "Já vím, že za svou nemoc nemůžeš a tvoje rozhodnutí tě šlechtí. Lena je tvrdohlavá, ale kdybys jí dal najevo, že o ni nestojíš..."

 

"Bylo to ode mě sobecký, máš pravdu. Já ji obdivuju a miluju. Nedokázal jsem ji podruhé opustit... Vedle ní zase žiju. Díky ní mi vyjde deska, protože mě vzala tenkrát do rádia. Strávila se mnou tolik času, aby mě na to vysílání připravila," polkl a nadechl se. "Mrzí mě, že jsem vás zklamal, oba. Vím, že Jona to taky mrzí. Neměl jsem sem jezdit." Otočil se a rychlými kroky vyšel z domu.

 

"Kde je Eric?" zeptala se Lena ledovým hlasem, když vešla do kuchyně.

 

"Odešel," Miranda zalila kávu a otočila se k ní.

 

"Co jsi mu řekla, mami?" dožadovala se Lena hlasem prostým emocí.

 

"Řekla jsem mu, že kdyby ti dal najevo, že o tebe nestojí... Došel sám k tomu, že to od něj bylo sobecké tě k sobě připoutat, Leno," snažila se ji přesvědčit Miranda.

 

"Sobecký?! Co od něj bylo sobecký?" Lena zvýšila hlas. "To, že mi dal tolik lásky, jako nikdo, koho jsem kdy potkala? To, že jsem s ním šťastná jako blázen a víc už od života nechci?! To, že mě miluje a rozumí mi i beze slov?!" odmlčela se, jak se zalykala rozhořčením. "Jestli mě teď opustí 'pro moje dobro', tak ti přísahám, že už nechci žádnýho chlapa do konce života vidět!" Leně se zkřivila tvář bolestí a slzy jí tekly po tvářích. "Jak jsi mu mohla tak ublížit?" Lena se rozplakala naplno, skryla tvář v dlaních a opřela se o dveře.

 

Eric stál na přední verandě a přemýšlel, co má dělat, když zaslechl z kuchyně Lenu. Okno bylo otevřené a on slyšel každé slovo. Když se jí hlas zlomil a rozplakala se, věděl přesně, co udělá.

 

"Co se to tady děje?" Jon zůstal stát v hale, podíval se na plačící Lenu a pak věnoval nesouhlasný pohled Mirandě, když se otevřely dveře a do domu se vrátil Eric.

 

Šel rovnou k Leně, otočil ji k sobě, objal ji a políbil ji do vlasů. "To nic, lásko, jsem u tebe," zašeptal.

 

Lena k němu překvapeně vzhlédla. "Ty ses vrátil..." Slzy jí znovu vytryskly z očí, ale tentokrát to byly slzy dojetí a radosti. Vzala mu obličej do dlaní a dlouze ho políbila.

 

Jon jim proklouzl za zády a popadl tác s kávou. "Jdeme," sykl k Mirandě. "Hned!" dodal, když se nepohnula. Jon ji odvedl na zahradu, aby těm dvěma poskytl trochu soukromí.

 

"Vrátil. Jen jsem se musel nadechnout čerstvého vzduchu," usmál se a otřel jí slzy. "Ale přiznám se, že jsem chvíli uvažoval o tom, že uteču. Ale když jsem slyšel, jak tu za mě bojuješ, pochopil jsem, že tě nemůžu nechat samotnou."

 

"Tys mě slyšel?" Tváře jí zrůžověly. "Já jsem to všechno myslela vážně," zvedla k němu oči.

 

"Já ti věřím," políbil ji. "Jak ti to říká Joel? Bojovnice za lidská práva, viď?"

 

S úsměvem přikývla. "Jo, přesně tak. Vždycky za tebe budu bojovat," svraštila čelo. "To, co ti řekla máma, tomu nevěř. Neudělal jsi nic sobeckého."

 

"Když to říkáš, tak tomu věřím. Dáváš mi tolik síly. Miluju tě, moje malá bojovnice," objal ji a začal ji líbat. "

 

Ovinula mu paže kolem krku a polibek mu vracela, srdce přetékající láskou.

 

Když zazvonil zvonek u dveří, odtrhli se od sebe. "Půjdu otevřít," prohrábla si vlasy.

 

"Ahoj teto!"

 

Eric zaslechl dětský hlas a vynořil se z kuchyně.

 

"Nazdar Jonnie! Ty jsi zase vyrostl," Lena držela chlapce v náručí. "A ztěžkl," zasmála se a postavila ho na zem. Ohlédla se na Erica. "Jonnie, tohle je strejda Eric, je tu se mnou. Ericu, to je Jonnie, syn Ann. Je to můj synovec."

 

"Ahoj Jonnie," Eric si k němu dřepl a podal mu ruku, zatímco Lena se vítala s Ann a Damonem.

 

Jonnie mu ruku stiskl a ostýchavě se usmál. "Ahoj. Ty máš rád tetu?"

 

"Mám. Ty taky, viď? Už chodíš do školy? Myslím tu opravdovou, ne školku," zeptal se Eric vážně.

 

"Po prázdninách už začnu," přikývl Jonnie a rozhlédl se. "Kde je babička s dědou?"

 

"Tak to už jsi velkej kluk. Řekl bych, že jsou venku," zvedl se. "Utíkej za nima," usmál se a díval se za kloučkem, jak upaluje přes halu rovnou ven.

 

Lena ho poočku pozorovala. "Naši jsou venku," otočila se k Ann a Damonovi. "Jak se máte?"

 

"Bezvadně," zahýbal obočím Damon. "A co vy?"

 

"No, už  je to lepší, ale máma tady udělala pěkný dusno, když se dozvěděla, že nehodlám mít děti," Lena našpulila rty.

 

"To se dalo čekat, Leno," ozvala se Ann. "Kde je vůbec Jonnie?"

 

"Ten už je na zahradě, sháněl se po babičce a dědovi, tak jsem ho nasměroval," řekl Eric a vzal Lenu kolem ramen. "Co ty, jseš v pohodě?" podíval se na Damona.

 

Damon mu podal ruku. "Jsem. Mám ještě jizvu, ale jinak je všechno, jak má být," přitáhl si Ann a políbil ji na tvář.

 

Když Damon s Ann vyšli na zahradu, Lena sledovala Mirandu, jak se s nimi vítá a objímá Damona, a v duchu se neubránila zlomyslnému ušklíbnutí, co by asi její maminka říkala, kdyby věděla, kým byl Damon dřív. Podívala se na Erica a ten se na ni usmál.

 

"Že vím, na co myslíš?" zašeptal jí do ucha.

 

Lena se krátce zasmála. "Umíš si to představit?" pošeptala mu, když se k ní sklonil.

 

"Radši ne. Stačí, že nenávidí mě. Nebuď zlá," jemně ji kousl do ucha.

 

"Mmm," zapředla a potichu se zasmála. "Nejsem. Máma byla zlá na tebe, zatímco já si to jenom představuju. Nepřeju jim to. Jsem ráda, že jsou spolu."

 

"Hej, vy dvě hrdličky, pojďte taky mezi nás," mávl na ně Damon.

 

Lena s Ericem se na sebe podívali, sešli s verandy a připojili se u stolu k ostatním.

 

*

 

"Vážně už chcete jet?" zeptal se Jon, když Lena sešla se schodů a za ní Eric se sbalenou taškou v ruce.

 

"Chceme, tati. Ještě se stavíme v Baltimoreu u Mary a já se musím trochu připravit na zítřejší vysílání," pousmála se Lena.

 

"Není to kvůli mámě, že ne?"

 

"To ne. To bychom odjeli už včera," Lena naklonila hlavu na stranu.

 

"Jestli už vážně jedete, tady jsem vám zabalila koláč. Pozdravujte paní Corbett," Miranda vyšla z kuchyně a podala krabici Ericovi. Chvíli se mu beze slov dívala do očí.

 

Eric pochopil její tichou omluvu, přikývl a krabici si vzal. "Děkujem. Vyřídíme jí to," položil na zem tašku a krátce jí jednou rukou objal.

 

"Díky za návštěvu," řekla Miranda tiše.

 

Lena se rozloučila s rodiči, kteří je vyprovodili před dům.

 

Chvíli jeli mlčky. "Jak ti je?" podívala se Lena na Erica.

 

"Jsem v pohodě, Leno," krátce se na ni podíval. "I když to napětí nebylo příjemný, myslím, že s tebou bych zvládl všechno," rty mu zvlnil mírný úsměv. "Co ty? Je to tvoje maminka..."

 

"Ty víš, co si myslím. Ale jinak mám stejný pocity. Spolu můžeme stát proti celému světu," položila mu ruku na nohu a jemně mu ji stiskla.

 

*

 

"Vy už jste zpátky?" přivítala je Mary rozpačitě.

 

"Máš návštěvu, Mary? Měla jsi mi to říct, šel bych domů," za Mary se objevil starší muž.

 

Docela štramák na svůj věk. Lena se podívala na Erica.

 

"Pane Nelsone, dobrý den, co vy tady?" usmál se Eric. "To je pan Nelson, soused," zašeptal Eric Leně.

 

"No, měla jsem tu tolik jídla, pozvala jsem Patricka na oběd," vysvětlila Mary a otočila se k panu Nelsonovi. "To je Eric s Lenou, Patricku, nikam nechoď."

 

Eric sledoval, jak k nim pan Nelson došel a položil paži Mary kolem ramen. "Ahoj Ericu, slečno Leno," kývl na Lenu. "Staráte se o maminku úžasně."

 

"Tak pojďte dál, děti," nabídla jim Mary.

 

"Ne, to je v pohodě, mami. Nebudeme rušit, jen jsme chtěli vědět, že jsi v pořádku. Vracíme se domů," mrkl na ni Eric. "Stavím se zítra, až pojedu do práce. Těšilo nás, pane Nelsone."

 

Nasedli do auta a zamávali Mary a Patrickovi.

 

"Tak máma sbalila souseda," zasmál se Eric, když vyjel z Baltimoreu.

 

"No, aspoň se o ni nemusíš tolik strachovat. Pan Nelson není ženatý?" zeptala se Lena.

 

"Je už pár let vdovec. Vůbec mě to nenapadlo, i když se mě vždycky ptal, jestli něco nepotřebujeme a jak se má máma. Je to fajn chlap," pokýval hlavou Eric. "Máš pravdu, budu klidnější, když nebude úplně sama."

 

*

 

Lena si oblékla bundu a vyrazila z budovy rádia. Čerstvě napadaný sníh jí křupal pod nohama, když šla k autu. Zamířila rovnou k Evě, jak byly domluvené.

 

"Mám pro tebe překvapení," Eva jí podala knížku. "Včera vyšla."

 

"Páni! To je paráda," Lena knížku otevřela a zabořila do ní nos. "Voní krásně. Už máš určitě v hlavě nápad na další."

 

Eva se zasmála. "To mám, ale kdy ji napíšu, to je ve hvězdách. Za pár týdnů už tu bude to malé."

 

"Budeš mít asi jiné starosti, viď?" Lena začala knížkou listovat. "Jé, tady je i věnování. Děkuju."

 

"Není zač. Doufám, že ji přečteš rychleji než Tomorrow," našpulila rty Eva.

 

"Určitě jo. I can't help  myself," přečetla Lena nahlas název. "Je objemnější než Tomorrow. Už se na to těším," usmála se. "Vyhradila jsem si na čtení čas před spaním. Mám vždycky dvě tři hodinky, než Eric přijde domů."

 

"Tak to ji přečteš za dva dny," Eva se napila kávy. "Co jinak? Klape vám to, jak se zdá."

 

"Klape," přikývla Lena. "Víš, prožívám snad nejkrásnější období v životě. Až  mám trochu strach, že se to musí pokazit," sklopila na okamžik oči.

 

"Ale jdi, nepřivolávej to. To je přece dobře, že jsi šťastná. Zasloužíš si to," řekla povzbudivě Eva. "Neplánujete taky mimčo?"

 

Lena zavrtěla hlavou. "Přece víš, jak to je. Nechci na Erica tlačit. Všechno má svůj čas," usmála se.

 

"Pořád ti to není líto?" zeptala se Eva opatrně a položila si ruku na břicho.

 

"Vůbec ne," Lena na ni mrkla. "Kope?"

 

"M-hm, chceš si sáhnout?" Eva se posunula v křesle blíž.

 

Lena se dotkla Evina vypouklého bříška a zasmála se, když ucítila pod dlaní jemný dotek. "To je zázrak."

 

"Je, ale už se těším, až bude venku. Nemá tam moc místa a dost často se protahuje, až mám pocit, že prasknu," postěžovala si Eva, ale usmívala se.

 

"Však se brzy dočkáš. Víš, co to bude? Nejsem zvědavá, jen se ptám," Lena zalovila v kabelce a vytáhla dvě CD.

 

"Nevím, chceme být překvapení," odpověděla Eva.

 

"Taky pro tebe něco mám," podala Evě jedno CD a druhé položila na stůl. "Eric vás oba pozdravuje, to druhé je pro Joela. Eric mu to slíbil."

 

"Díky, paráda," Eva vytáhla booklet a prohlížela si ho. "Taky s věnováním. Nemělo mu to vyjít na konci srpna?"

 

"Mělo. Trochu se protáhla práce na obalu, zdrželo se to v tiskárně, takže to vyšlo před dvěma týdny.  Damon už ho má na krámě a mně Eric taky jedno přinesl," usmála se a oči jí zářily. "Je to nádherná muzika. A ten jeho hlas..."

 

"Určitě si to poslechnu. Ty ho fakt zbožňuješ, viď?"

 

"Ale to ne. Jeho hlas a hudba mě k němu přivedly, pamatuješ?" při pohledu na Evin pochybovačný výraz pokrčila rameny. "Ale přiznávám, že ho fakt hodně miluju. Nikdy mi to nezevšední."

 

"Já ti to přeju, ale... čím déle spolu budete, tím víc si na tebe zvyknete. Ale neříkám, že ti ta láska nevydrží. My se máme taky pořád rádi, i když už nejsme zamilovaní jako na začátku. No nic, jen si to užívej," Eva se zaculila. "Co Damon a Ann?"

 

"Bydlí spolu v domě v Hagerstownu. Jonnie je od září v první třídě, Damonův hudební krámek si vede moc dobře, prosperuje a Ann pracuje jen na půl úvazku v supermarketu. Damon chtěl, aby zůstala doma, že je uživí, ale ona říká, že by nemohla být pořád doma a nic nedělat," Lena se zasmála. "Klape jim to. Mám z nich radost. Jsem zvědavá, jaký budou letošní vánoce," povzdechla si.

 

"Měly by být veselejší, ne? Teď když má Ann Damona," Eva ji pozorovala. "Jasně, že zavzpomínáte."

 

"Doufám, že budou. Jen se víc bojím toho, že bude máma s Ericem zase pod jednou střechou. Od srpna jsme tam nebyli."

 

"Myslíš, že se s tím ještě nevyrovnala natolik, aby vám to dala najevo? Přece nezkazí všem vánoce," zavrtěla Eva hlavou. "Tomu nevěřím."

 

"Jsou to jen čtyři měsíce, ne roky," Lena pokrčila rameny. "Určitě bude chtít, aby vánoce proběhly v pohodě. Víš, nejhorší je, že já ji v podstatě chápu a mám ji pořád moc ráda, je to moje máma. Ale ona se vůbec nesnaží pochopit nás. To mě strašně mrzí."

 

"Ale snaží, Leno, jen je to pro ni těžší," namítla Eva. "Ty ses rozhodla a všechny jsi nás postavila před hotovou věc. Taky ti to trvalo nějakou dobu. Ona se z toho vzpamatuje, ale potrvá jí to třeba delší čas."

 

"To jak Erica dohnala k tomu, aby si myslel, že je sobec, to jí ale stejně asi jen tak neodpustím. Strašně mu ublížila," Lena si prohrábla vlasy. "Víš, nikomu, ani Damonovi jsem neřekla všechno, co o něm řekla DD."

 

"Já tě chápu. Ale čas to zahojí, uvidíš," snažila se ji Eva uchlácholit. "DD je minulost, teď má tebe."

 

Lena přikývla. "Díky za podporu," pousmála se.

 

"Ahoj holky," Joel vešel a šel políbit Evu. Pohladil ji přitom po bříšku. "Ahoj drobku." Eva se na něj usmála.

 

Přese všechno, co mi říkala, i mezi nimi je pořád obrovské pouto. Lena se usmála, ten pohled ji zahřál u srdce.

Autor KeepTheFlameBurning, 11.06.2019
Přečteno 27x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter