Mezi nebem a zemí 13

Mezi nebem a zemí 13

13
 
Po dvou týdnech v porodnici Eric přivezl Lenu s Daviem domů. Lena odnesla Davieho do ložnice a položila ho na postel.
 
"Postavím na kávu, potřebuju aspoň slabou. Dáš si taky? Teda ne slabou," pousmála se.
 
"Dám," přikývl.
 
Lena se vzdálila do kuchyně.
 
Eric se chvíli díval na Davieho, pořád se toho pohledu nemohl nasytit. Vypadal na té velké posteli ještě menší. Eric ho nechal spinkat.
 
Když Lena přinesla hrnky s kávou, překvapeně zjistila, že Eric si všiml postýlky opřené o skříň a rovnou ji rozložil. Seděl na posteli a držel Davieho v náručí.
 
"Našel jsi postýlku," postavila hrnky na stolek k zrcadlu. "Máš tady kávu."
 
"Díky," vzhlédl k ní. "Nemůžu se ho nabažit," pousmál se.
 
"To je v pořádku," sedla si vedle něj.
 
"Nebude potřebovat nějaké oblečení, pleny... lahvičky, dudlíky a tak? Já vím, že se starám trochu pozdě..."
 
"Něco jsem nakoupila, ale to víš, že to nebude stačit. Můžeme některej den vyrazit a doplnit, co bude chybět. Plen nebude nikdy dost, víš, že Bonnie říkala, že ho musíme často přebalovat."
 
"To je dobrej nápad. Můžu říct mámě, aby ho chvíli pohlídala. Nerad bych ho zatím bral mezi lidi."
 
"To můžeš, Mary bude ráda," Lena ho chvíli pozorovala. "K té tvé poznámce, že se staráš trochu pozdě... Už jsem ti řekla předtím, že nechci, aby ses užíral. Davie je prostě tady s námi a bude tu ještě spoustu let. Nemůžeš se trápit pokaždé, když se na něj podíváš. Vím, že všechno, co se stalo, zůstane navždycky v tvojí paměti... V mojí taky. Ale musíš se přes to dostat," dívala se mu do očí, když k ní vzhlédl. "Teď jsi prostě tatínek, ať bylo, co bylo. Udělej za tím tlustou čáru. Musíš s tím žít."
 
"Máš pravdu," odmlčel se a díval se do těch očí, které ho okouzlovaly zas a znovu. "Myslím, že se budu v budoucnu ještě několikrát opakovat, ale jsi úžasná, Leno. Jednou ti o tobě budu vyprávět, když budeš chtít," usmál se a v duchu se divil, že jeho srdce unese tolik lásky, aniž by explodovalo.
 
"Tak jo, na to se těším. Já ti to připomenu," jemně ho poplácala po rameni a vstala. "Měla bych trochu uklidit, dva týdny jsem tu nebyla a máme tady miminko. A taky uvařit něco k večeři."
 
"Počkej, přece teď nebudeš uklízet, musíš být unavená. Davie spinká," uložil chlapečka do postýlky. "Máme pro něj deku? Měl by být v teple."
 
"Máme," Lena vytáhla ze skříně čistě povlečenou dětskou pokrývku.
 
Eric Davieho přikryl. "Víš co? Uklidím zítra. Měla by sis odpočinout." Vedl ji z ložnice, ve dveřích se ještě ohlédl a potichu je za sebou zavřel.
 
Lena vzala do ruky prachovku a pustila se do utírání prachu.
 
"Ty to myslíš vážně, viď?" zasmál se.
 
"Aspoň trochu to tady otřu," pousmála. "Vždyť to všechno dýcháme a Davie taky." I když byla trochu unavená, nedalo jí to, aby měla malého v neuklizeném domě.
 
"Co kdybych zavolal mámě, aby si udělala čas hned zítra? Mohli bychom jít po obědě nakupovat," navrhl Eric. "A už toho nech," vzal jí z ruky prachovku. "Zítra vezmeš Davieho ven a já tady uklidím."
 
"Můžeš, nejsem proti," přikývla Lena. "Taky bych potřebovala zpátky auto. Ale jestli se ti do Hagerstownu nechce jet, domluvím se s Damonem..."
 
"Myslíš kvůli Mirandě? Mně to nevadí, Leno," pokrčil rameny a pousmál se. "Jen musíme koupit autosedačku pro Davieho."
 
"To musíme. Já jsem to měla v plánu, ale pořád jsem si říkala, že mám ještě dost času. Ještěže máme postýlku. Taky bychom tam mohli zajet sami, ale to by mi naši neodpustili," zasmála se. "Co si dáme k večeři? Moc toho tady nemám," otevřela ledničku.
 
"Jestli potřebuješ, dojdu nakoupit. V supermarketu na náměstí bude ještě otevřeno," nabídl. "A můžu se stavit pro čínu, nebo pro pizzu, abys dneska nemusela vařit."
 
"Tak fajn. To beru. Nemáme ani pečivo k snídani," vzala papír a tužku a společně dali dohromady, co bude potřeba koupit. Po očku Erica pozorovala. Byla ráda, že s ní zůstal a že se jí hned rozhodl pomáhat. Jen aby mu to vydrželo.
 
Když Eric odjel, šla do ložnice. Vyměnila povlečení a dala je do pračky. Po cestě z koupelny zaslechla Davieho.
 
"Copak? Máš hlad?" uvelebila se v posteli a dívala se, jak Davie pije, ručičku položenou na jejím prsu, očička zavřená. Usmívala se a vychutnávala si ten nádherný pocit, že je tu, že ho drží v náručí. Pořád to pro ni byl velký zázrak. Po chvíli ho přiložila k druhému prsu. "Jsem ráda, že ti chutná," zašeptala, když hlasitě mlaskl.
 
Když dojedl a odříhl si, přebalila ho a chovala ho v náručí. Zaslechla, že se Eric vrátil a uložila Davieho do postýlky.
 
"O něco jsem přišel?" vešel do ložnice.
 
"Jen jsem ho nakrmila a přebalila. Už zase spinká," ohlédla se na něj. "Po dalším krmení budeme klokánkovat," dodala, když viděla zklamání v jeho očích. "Neboj, užiješ si ho. Nemohla jsem čekat, až dorazíš, když měl hlad," zlehka ho pohladila po paži.
 
"To je jasný, já to přece chápu," pousmál se a její dotek ho zahřál, i když sám se jí zatím dotknout neodvážil. "Přivezl jsem čínu, můžeme se taky najíst."
 
Po večeři Eric zavolal mamince a domluvil se s ní, že pro ni druhý den odpoledne přijede, aby mohla pohlídat Davieho, než se vrátí z nákupu. Lena mezitím narovnala nádobí do myčky a šla do koupelny vyndat prádlo z pračky. Poskládala všechno do koše a zamířila na verandu.
 
"Počkej, přece to nebudeš tahat sama," Eric jí vzal koš z rukou.
 
Když bylo prádlo pověšeno, Lena odnesla prázdný koš do koupelny a zaslechla Davieho. Zastavila se mezi dveřmi do ložnice, když zaslechla Erica. Stál u postýlky a držel chlapečka v náručí.
 
"Vydrž, maminka hned přijde. Máš hlad, já vím," políbil ho do vlásků a ohlédl se ke dveřím. "Podívej, mamka už je tady," jemně vymanil prst z Davieho sevření a podal Davieho Leně. "Můžu zůstat?" zeptal se, když se usadila v posteli a Davie se hladově přisál.
 
"Mhm," věnovala mu úsměv.
 
Eric se uvelebil vedle ní a sledoval střídavě Lenu a jejich syna a věděl, že tohle ho nikdy neomrzí.
 
Lena cítila jeho pohled, ale nepodívala se na něj. Když mu pak Davieho položila na hruď a přikryla je pokrývkou, v duchu si říkala, že si ani ve snu nepomyslela, že bude někdy Eric z miminka tak nadšený. Jeho oči zářily jak slunce, když se na ni krátce podíval a pousmál se.
 
"Můžu vás tu nechat samotné? Měla bych trochu oprášit svoje záznamy v notebooku, abych mohla začít pomáhat Kolovi."
 
"Jen běž, potřebuješ taky trochu klidu," přikývl. "Ale nepracuj dlouho. Myslím, že se zbytečně přepínáš."
 
"Tak si to užijte," přikývla a jeho starost ji potěšila. Ode dveří se na ně ještě podívala. Eric měl oči jen pro malého. Zahřálo ji to u srdce, viděla, že jsou oba spokojení. Odešla z ložnice a zavřela za sebou dveře.
 
*
 
"Podívej na to krásný tričko," Eric ho vzal do ruky a rozložil. Bylo bleděmodré s nápisem.
 
"I love my daddy," Lena přečetla nápis. "Je krásný, ale zatím mu bude velký. Ale nevadí, jestli chceš, tak ho vezmem, on do něj doroste," usmála se.
 
"Tak jo, berem ho," přikývl Eric.
 
Už měli nakoupenou zásobu plen a několik kousků oblečení. Se dvěma plnými taškami se vydali ještě pro autosedačku.
 
Nakonec zamířili k parkovišti, když se proti nim najednou objevila DD.
 
"Ahoj Leno," zastavila se a překvapeně se podívala z Leny na Erica. "Vy už jste zase spolu?"
 
"Ahoj DD," Lena nasadila sladký úsměv. "Jsme."
 
DD si všimla, že Eric drží autosedačku. "Takže jseš teď táta, jo? Když jsme byli spolu, nechtěl jsi o dítěti ani slyšet, pamatuješ? Proto jsme se přece rozešli," zamračila se.
 
"Ale Danielle," zavrtěl Eric hlavou, na tváři shovívavý úsměv. "My jsme se přece nerozešli kvůli tomu, ale protože jsi nechtěla žít se zrůdou a já už jsem to nemohl poslouchat. Nebo sis snad pořídila dítě, když už jsem nebyl překážkou?"
 
"Ne, nepořídila. A ty ses asi zázračně uzdravil, že ses tak ochotně stal otcem, ne?" vyštěkla a otřásla se při vzpomínce na jeho záchvaty.
 
Lena se dívala do její tváře s němým úžasem. Přestože jí o tom Eric říkal, zdráhala se uvěřit tomu, že to slovo jeho vlastní manželka tehdy použila. Ale ona to nepopřela! Lena jen zavrtěla hlavou.
 
"Asi mi to nebudeš věřit, ale uzdravil. A máme krásnýho chlapečka," pokrčil rameny. "A ty jsi šťastná v novém manželství?"
 
"Co je ti do toho?" pohodila hlavou. "Tak ahoj," otočila se na podpatku a odešla.
 
"Opravdu ti předhazovala, že jsi... zrůda?" zeptala se potichu, když DD zmizela z dohledu.
 
"Jo," Eric přikývl a podržel jí dveře. "Po každém záchvatu mi předhazovala, že prostě nejsem normální," pokrčil rameny a odemkl auto.
 
Uložil autosedačku do kufru a vzal si od Leny tašky, aby je tam uložil taky.
 
Celou cestu domů byla Lena zamlklá. Bylo jí nepříjemné, že byla svědkem tohohle rozhovoru. DD byla vyloženě kousavá a zlá, vypadalo to, že snad i žárlí, i když už dávno s Ericem není. Měla na ni vztek, že s ním takhle zacházela, i když si to vůbec nezasloužil. Co se mezi nimi stalo, stalo se, ale nikdy by ho nenapadla takovým způsobem. Navíc to nebyla jeho chyba.
 
Znovu jí to vytanulo na mysli, když Eric navečer odvážel Mary domů a ona zůstala sama.
 
*
 
Lena se osprchovala a vklouzla do noční košilky. Eric měl Davieho u sebe, když vešla do ložnice.
 
"Ještě klokánkuješ?"
 
"Mhm. Davie už usnul. Uložíš ho?" zvedl k ní oči.
 
"Jasně," vzala Davieho do náruče, dala ho do postýlky a přikryla ho. Pohladila ho po vláskách, než vklouzla do postele.
 
"Jsi v pořádku? Zdáš se mi taková... zaražená, nemluvná," zeptal se měkce.
 
"Ale jo, jsem," odpověděla a podívala se na něj. "Pořád musím myslet na DD, nelíbilo se mi, jak s tebou mluvila," svraštila čelo a opřela se na lokti.
 
"Je to potvora, pusť ji z hlavy. Nestojí za to," potřásl hlavou.
 
"Já vím, ale stejně...," posunula se k němu blíž a položila mu ruku na rameno. "Ty nejsi... zrůda. Měla jsem chuť jí vyškrábat oči," zamračila se.
 
Eric ji chvíli pozoroval a pak se rozhodl, že už dál nechce odolávat. "Pojď sem," přitáhl ji k sobě a objal ji. "Ty moje zastánkyně lidských práv...," políbil ji do vlasů.
 
"Já jsem se tě vůbec nezastala. Nechtěla jsem se do toho míchat," přitulila se k němu a položila mu hlavu na hruď.
 
"To je v pořádku. Já se nedám, už jsem velkej kluk," usmál se něžně a hladil ji po paži.
 
"To je fakt," vzhlédla k němu a usmála se. "Tohle mi chybělo. Cítím se tak dobře, když mě takhle držíš."
 
"Mně to taky chybělo. Je to jako vrátit se domů," přitisk ji k sobě. "Moc tě miluju. A už nikdy tě neopustím."
 
"Taky tě miluju," políbila ho na hruď a posunula se, aby dosáhla na jeho rty.
 
Vjel jí rukou do vlasů a vrátil jí polibek. Pohladila ho po tváři a zabořila mu obličej na krk. Když pomalu usínala v jeho náručí, cítila, že je zase celá a naprosto šťastná.
 
Eric slyšel, jak pravidelně oddechuje, zavřel oči a vnímal teplo jejího těla. Byl DD vděčný, že takhle vlastně urychlila jejich sblížení. Sám se toho neodvážil, byl rád, že ho po tom všem Lena nechala u sebe. Přesto mu strašně chybělo, že se jí nemohl dotýkat a čekal na sebemenší znamení, které přišlo až dnes. Ještě chvíli si ten pocit blaženě vychutnával, než ho spánek přemohl.
 
*
 
Lena odložila notebook na postel, když jí zavibroval mobil.
 
"Ahoj mami."
 
"Ahoj, jak se máš? Jsi v pořádku? Vůbec se neozveš."
 
"Já vím, omlouvám se. Mám se dobře. Co ty a táta?"
 
"My jsme v pořádku. Jak to zvládáš? Co Davie?"
 
"Zvládám to dobře. Je to trochu náročný, protože se do toho všeho snažím zase trochu pracovat. Ale Davie je vykoupanej, napapanej, přebalenej a spinká," usmála se něžně a podívala se na spícího chlapečka. "Jsem tu s ním v ložnici."
 
"Nevzbudila jsem ho?" lekla se Miranda.
 
"Ne, neboj. Mám vypnuté zvonění, takže mobil jen vibruje."
 
"A co dělá ten tvůj?"
 
"Myslíš Eric? Ty mu pořád nemůžeš přijít na jméno? Je v práci, včera přišel pozdě, měli koncert, musel zvučit a dneska taky. Ale zítra má volno, takže bude hlídat. Chci se zastavit odpoledne v rádiu."
 
"Ty ho necháš s Daviem samotného? Poradí si vůbec?"
 
"Nechám. Poradí si úplně v pohodě. Kromě kojení zvládá všechno," odmlčela se na okamžik. "Chceme se u vás o víkendu zastavit. Taky si potřebuju vyzvednout auto."
 
"To je bezva, rádi tě uvidíme. Doufám, že vezmeš Davieho."
 
"Přijedeme všichni tři, mami," řekla Lena důrazně.
 
Slyšela, jak si Miranda povzdechla. "No dobře, tak jo. Přijeďte v sobotu na oběd. Zůstanete do neděle?"
 
"Když to nebude vadit, rádi bychom," odpověděla Lena měkce.
 
"Nebude," zareagovala Miranda po chvilce váhání. "Budeme se těšit."
 
"Díky, mami. My taky." Lena odložila telefon na postel.
 
Ještě chvíli pracovala, než notebook vypnula. Dala si rychlou sprchu, zkontrolovala Davieho a šla spát.
 
*
 
"Ahoj broučku, pojď sem," Eric zrovna vešel do ložnice poté, co se vrátil z práce, když zaslechl Davieho zakňourat. Vzal ho do náruče a políbil ho na čelo. Když ho prstem pohladil po tváři, Davie se mu k němu okamžitě přisál. Jakmile zjistil, že nic neteče, zoufale se rozplakal. "No jo, já vím, že chceš maminku. Tak ji vzbudíme, neplakej."
 
Posadil se k Leně na postel. Ta už měla oči dokořán.
 
"Ahoj. Má hlad?" posadila se a vzala si Davieho.
 
"Obrovskej," usmál se Eric. "Přisál se mi k prstu, ale bohužel ho to neuspokojilo."
 
"To věřím. Jak ses měl?"
 
"Pracovně," pokrčil rameny. "Co ty? Stihla sis něco připravit na zítřek?" zeptal se a při tom si svlékl kalhoty a tričko.
 
"To víš, že jo. On je strašně hodnej. Když nemá hlad, tak skoro nepláče," usmála se, když Davie hlasitě mlaskl.
 
"Asi je po mamince," mrkl na ni Eric. "Skočím do sprchy."
 
Zmizel v koupelně a Lena zatím dokojila Davieho. Když jí usnul v náručí, uložila ho do postýlky a zavrtala se zpátky pod peřinu.
 
Když ucítila, jak si Eric lehá, otočila se a natáhla k němu ruku.
 
Eric ucítil její dotek a přivinul ji k sobě. Políbil ji do vlasů a vdechl jejich levandulovou vůni. "Dobrou noc, má lásko," zašeptal.
 
"Dobrou," přitulila se k němu. "Volala mi máma. Tak jsem jí říkala, že v sobotu přijedeme."
 
"Ty nespíš?" usmál se. "No, to měla asi radost."
 
"Jsme zváni na oběd a máme zůstat do neděle," pohladila ho po hrudi. "Ona si zvykne. Nic jiného jí nezbyde."
 
"Vážně? A ví, že přijedu taky?" zeptal se s lehkou ironií v hlase.
 
"To jsem zdůraznila," vzhlédla k němu a opřela se mu bradou o hruď. "Ona ví, že se tě nevzdám jenom proto, že se jí na tobě něco nelíbí," podrbala ho ve vousech. "Navíc ty se k ní chováš slušně. Nemá důvod být nepříjemná."
 
"Snažím se," pohladil ji po tváři. "Miranda není zlá, jen mi to nemůže zapomenout. Já ji v podstatě chápu. Ale taky se nehodlám vzdát své rodiny."
 
"To je dobře. Jsem ráda, že to tak vidíš. Je to bezvadná máma, ale tvrdohlavá jsem asi po ní, víš?"
 
"No vidíš, možná proto se na ni nedokážu zlobit," políbil ji.
 
"Mmmm, možná. Ještě," našpulila rty a čekala, dokud neucítila jeho něžné políbení. Objala ho paží a přimkla se, co nejblíž mohla. "Super polštářek," zamumlala s hlavou na jeho hrudi, když ji začal přemáhat spánek.
 
Eric se potichu zasmál a jako vždycky před usnutím v duchu děkoval za to, že ji má vedle sebe.
 
*
 
Když šla Lena chodbou rádia, uvědomila si, jak moc jí to tady chybělo.
 
"Ahoj Leno!" zamával na ni Kol, který s Davinou zrovna dovysílal, a vycházel ze studia.
 
"Ahoj," Lena k nim došla a jednoho po druhém je krátce objala. "Jak vám to jde?"
 
"Dobře. Jak to jde tobě?" usmála se Davina.
 
"Ale jo, mezi kojením a přebalováním se snažím zase něco dělat," zasmála se Lena.
 
"Svědčí ti to. Úplně jsi rozkvetla," pokýval hlavou Kol.
 
"Díky," zaculila se. "Jsem šťastná, víš?"
 
Najednou ji někdo objal zezadu. "Nazdar kočko!"
 
Zasmála se a otočila se k Philovi. "Čau rošťáku," objala ho. "Jak se máš?"
 
"Já se mám dobře. Jak se máš ty, když jseš teď matka, povídej," Phil se usmíval. "Máš fotku?"
 
"Mám se skvěle. Jen mi strašně všichni chybíte," usmála se a vytáhla z kabelky mobil. "Pár fotek jsem udělala, než jsem odjela," podala mu mobil.
 
"Páni, to je drobeček," Phil listoval fotkami. "Áááá, toho pána znám. To je tatínek, co? Je s ním doma sám?" podal telefon Davině, aby se taky mohla podívat. Kol jí koukal přes rameno.
 
"Jo, to je Eric. Pamatuješ si ho? Davie měl být ještě skoro čtyři týdny v bříšku, víš? Proto je tak maličkej. Tatínek si s ním poradí. Malého jsem nakrmila, než jsem odjela a všechno ostatní zvládnou spolu," pokrčila Lena rameny. "Až bude trošku starší, přinesu vám ho ukázat."
 
"Co je to tady za srocení?!" ozval se Joelův přísný hlas.
 
"Ahoj šéfe," Lena se otočila a koutkem oka spatřila DD, která vyšla ze studia, zůstala stát u dveří a pokukovala k nim.
 
"Jé Leno, ahoj, tak to kvůli tobě tady všichni přestali pracovat?" Joel se k nim se smíchem připojil.
 
"Už to tak vypadá, omlouvám se. Přivezla jsem Kolovi pár souborů, který jsem zvládla zpracovat. Už bych se ráda pomalu zapojila aspoň z domova."
 
"To můžeš, budem rádi. Neomlouvej se, Kol s Davinou už stejně dneska skončili a Phil ještě chvilku má. Máš fotky?" kývl k ostatním, když si všiml, jak se dívají do mobilu.
 
"Mám," podala mu mobil, když se k ní vrátil. "Dělala jsem je, než jsem odjela. Pošlu je Evě na mail, až se vrátím domů."
 
"Krásnej kluk a zdravej, viď?" usmál se a krátce se na ni podíval, než se jeho oči vrátily k fotkám. "Pyšnej táta. Je to maličkej klouček."
 
"On to dohoní. Je zdravej, to je nejdůležitější. A tatínek ho miluje," řekla s něhou v hlase.
 
"Je to na něm vidět. Gratuluju, máš krásnou rodinku. A jenom záříš," Joel jí vrátil mobil.
 
"Je to najednou všechno jiný, ale nádherný." Lena si všimla, že se DD nenápadně posunula blíž. "Chceš se taky podívat?" otočila se Lena přímo k ní, když na ni Phil zamával a odešel pokračovat v práci.
 
"Já?" ohlédla se DD za sebe.
 
"Jo, ty." Lena pozorovala, jak bojuje se zvědavostí. Když Joel zmizel ve své kanceláři a Kol s Davinou se s Lenou rozloučili poté, co jim předala flashku se soubory, o kterých mluvila, DD šla blíž a nahlédla do Lenina mobilu, aniž by ho vzala do ruky.
 
"Zvláštní...," pronesla a tiskla si k hrudi desky se zprávami, které předtím četla ve studiu.
 
"Co? Že může mít zrůda tak krásného syna?" nevydržela to Lena, když DD nepokračovala.
 
"Hele," zamračila se DD. "Ty jsi to nejspíš nezažila, ale vůbec to nebyl on... Byl divnej, nic si nepamatoval, blábolil nesmysly..."
 
"Ale zažila," podívala se jí Lena do očí. "Sice jen jednou, ale zažila. Byla jsem z toho dost vykulená, ale nikdy bych mu to nedávala za vinu. A už vůbec bych ho nenazvala zrůdou, DD."
 
"Jenže on fakt není normální," odsekla DD.
 
"Já ti něco řeknu," Lena přiblížila obličej až k jejímu a bojovnost jí sršela z očí. "Jestli je u tebe nemocnej člověk zrůda...," udělala dramatickou pauzu, "... co... jsi... potom... ty?" oddělovala slova a téměř šeptala.
 
DD couvla před jejím upřeným pohledem. Lena si ji ještě chvíli měřila zlostným pohledem, pak se otočila na podpatku a odešla.
 
*
 
Eric odnesl dvě plné tašky, které Lena v ložnici naplnila, do předsíně, když zaslechl před domem zatroubit auto.
 
"Damon je tady," zavolal na Lenu.
 
"Už jsme hotoví," vyšla z ložnice s přebaleným Daviem v náručí. Domluvili se s Damonem, že pro ně přijede, aby nemuseli jet zítra domů dvěma auty.
 
"Ahoj Ericu, ahoj Leno," Jonnie se vřítil dovnitř a objal Lenu kolem pasu. Když k ní vzhlédl, všiml si miminka. "Jé ahoj..."
 
"Ahoj Jonnie, tohle je Davie," sklonila se trochu, aby Jonnie na Davieho viděl.
 
"Páni! On byl u tebe v tom velikým bříšku? Už ho nemáš," zaculil se.
 
"Přesně tak. Bříško splasklo, protože už tam Davie není," Lena ho podrbala ve vlasech.
 
"Ahoj rodinko, tak pojedem?" Damon zavolal z předsíně. "Už jsme s Ericem naložili zavazadla a instalovali autosedačku." Jonnie kolem něj proběhl ven. "Nelítej, člověče," zasmál se.
 
"Ahoj bráško, jsi hodnej, že jsi pro nás přijel," Lena k němu došla.
 
"To je přece samozřejmý," krátce ji objal a dával pozor, aby nerozmačkal Davieho. "Máš krásný mimčo," zahýbal obočím tak, jak to uměl jen on a Lena se rozesmála.
 
"Chyběl jsi mi," vlepila mu pusu na tvář. "Vypadáš spokojeně," řekla, když zamkla dům a vydali se k autu.
 
"Ty taky," podržel jí dveře, aby mohla nastoupit.
 
Položila Davieho do autosedačky a mrkla na Jonnieho, který se uvelebil z druhé strany.
 
*
 
Oběd proběhl jako vždycky, když bylo hezky, na zahradě. Po jídle Ann posbírala nádobí a Lena jí pomohla. Když se Miranda zvedala také, řekly jí, ať sedí, že to zvládnou.
 
Když se obě vzdálily do kuchyně, Eric vstal. "Jen si pro něco dojdu nahoru, dáš pozor na Davieho, viď?" usmál se přátelsky na Mirandu a ohlédl se k postýlce na verandě.
 
"Samozřejmě," Miranda trochu roztála a snad poprvé musela uznat, že Eric má svůj šarm.
 
"Je to příjemnej člověk," konstatoval Jon, vstal a položil ruce Mirandě na ramena. "Nepřesuneme se k postýlce? Ať si vnoučka trochu užijeme."
 
Miranda se mlčky zvedla a následovala Jona. Sedli si na lavičku vedle postýlky a kochali se pohledem na tři týdny starého vnoučka.
 
Když si Jonnie začal hrát na zahradě, Damon kolem nich s úsměvem prošel dovnitř.
 
Ann s Lenou zatím poskládaly nádobí do myčky. Když Lena pustila myčku, Ann před ni natáhla ruku.
 
"Podívej."
 
"Páni!" Lena se dívala na zlatý prstýnek na Annině ruce.
 
"Damon mě včera požádal o ruku," pronesla Ann šťastně.
 
"Ten je teda krásnej. Gratuluju, Ann!" Lena ji objala. "Mám z vás radost. Damon je skvělej kluk."
 
"To je," Ann celá zářila. "Víš, dlouho jsem si to vyčítala a pořád jsem si říkala, že jsem vlastně Daveovi... nevěrná..."
 
"Ale jdi, to přece není pravda," přerušila ji Lena. "Máš právo žít dál. Nic si nevyčítej, on to určitě chápe."
 
"Já vím. Mně se o něm zdálo...," Ann lehce zrůžověla a na okamžik sklopila oči. "Už je to delší dobu."
 
"Vážně?" Lena ji pozorovala.
 
Ann přikývla. "Políbil mě a řekl mi, že ví, že na něj nikdy nezapomenu a že souhlasí s tím, jak teď žiju," zvedla oči k Leně. "On mi vlastně požehnal, Leno. Vím, že se na mě nezlobí a hrozně moc to pro mě znamená," odmlčela se. "Strašně moc Damona miluju. Vstoupil mi do života..., objevil se z čistého nebe..., je pro mě obrovskou oporou, dává mi tolik lásky a péče a pozornosti... A Jonniemu... Je to úžasnej člověk."
 
Damon se zastavil za rohem a Annina slova ho zahřála u srdce. I když mu o tom snu Ann nikdy neřekla, naprosto to chápal. Usoudil, že do tohohle rozhovoru by neměl zasahovat, ani dávat najevo, že to slyšel. Chvíli počkal a pak proběhl po schodech nahoru.
 
Lena si Damona všimla, ale nekomentovala to. "To je," usmála se. "Vždycky je nablízku, když potřebuješ spřízněnou duši, umí pohladit slovem a současně je s ním legrace. Jsem ráda, že jsi ho potkala a že on potkal tebe," pohladila ji po paži. Skutečně se objevil z čistého nebe. V duchu se musela usmát nad tou myšlenkou.
 
*
 
Lena vyšla na zahradu s tácem v ruce. Ann šla za ní a nesla talíř s nakrájeným koláčem.
 
"Podává se káva," Lena položila tác na stůl a rozhlédla se. "Kde jsou všichni?" Viděla jen Jonnieho, jak si hraje s míčem.
 
"My jsme tady," pronesl Jon polohlasem, aby nevzbudil Davieho. "Užíváme si."
 
Lena se k nim otočila a usmála se. "Aha, tak to jo. Chcete kávu na verandu?"
 
"Ne, půjdeme ke stolu," Jon k ní došel a vzal ji kolem ramen. Miranda zůstala sedět na verandě. "Eric se ptal mámy, jestli dohlédne na malého. Šel si pro něco nahoru," podíval se s úsměvem k Mirandě. "Ta se od něj teď nehne."
 
Lena se zaculila. "Fakt? Ani mu neřekla nic kousavýho?" zeptala se Lena potichu, aby ji Miranda neslyšela.
 
"Vůbec ne," Jon se na ni podíval. "Eric se zřejmě rozhodl, že ji přemůže svým šarmem a slušným chováním," trochu se zasmál. "A nejspíš to funguje."
 
"Ááá, kafíčko," Damon seběhl schody z verandy a objal Ann zezadu. "Už ses Leně pochlubila?" zašeptal jí do ucha.
 
"To si piš," Ann se mu otočila v náručí a objala ho.
 
Damon si za jejími zády vyměnil pohled s Lenou a ta mu dala palec nahoru. Mrkl na ni a pustil Ann.
 
Lena si překvapeně všimla, že Eric vyšel z domu a sedl si k Mirandě.
 
"Co si to tam šuškaj?" pozorovala je se zájmem.
 
"Jen je nech, ať si šuškaj," Jon se usadil a osladil si kávu. "Třeba si konečně začnou rozumět," dodal s nadějí v hlase, když si k němu Lena přisedla.
 
Všimla si, že ji Damon pozoruje, koutek úst zvednutý v úsměvu. Jako by věděl něco, co já ne.
 
Po chvíli se Miranda s Ericem zvedli, Miranda si sedla k Jonovi z druhé strany a něco mu zašeptala, zatímco Eric došel ke stolu a zůstal před ním stát.
 
"Nesedneš si?" zvedla k němu oči Lena.
 
"Nesednu," Eric zavrtěl hlavou a pousmál se. "Rád bych teď udělal něco, co jsem měl udělat už dávno," odmlčel se a pozornost všech se obrátila k němu. "Už je to víc než rok, co jsem potkal člověka, ženu, která mě pozvala do svého pořadu v rádiu. Strávila se mnou tolik času a s nesmírnou trpělivostí mě několik týdnů připravovala na vysílání ve svém volném čase. Byla tak srdečná, vstřícná, podporovala mě, podržela mě, když bylo potřeba, že jsem se do ní zamiloval. A když jsem si myslel, že bych přes to všechno do toho vztahu v tehdejší situaci neměl jít, dokázala mi, že existuje cesta, nevzdala to a stála při mně," polkl a sklopil na okamžik oči. "Nemůžu pominout to, co všichni víte, že se mezi námi stalo, protože vím, že jsem jí ublížil. Ale nemůžu pominout ani to, že mi odpustila a ve chvíli, kdy přišel na svět náš syn, mě od sebe ani na chvíli neodstrčila a byla to její láska, pochopení a obrovská velkorysost, co nás dovedlo až sem. Já... chci tady přede všemi... poděkovat té něžné a přitom tak silné bytosti, kterou miluju tolik, že to ani nedokážu popsat. Ukázala jsi mi světlo na konci tunelu, Leno, vrátila jsi mi naději, štěstí a lásku, vrátila jsi mě do života, který jsem neočekával, že bych někdy mohl takhle prožít. Dala jsi mi nádherného syna...," vytáhl z kapsy malou krabičku a poklekl před ní. "Vezmeš si mě?" otevřel krabičku a zvedl ji k ní.
 
Lena vstala, naprosto oněmělá, vzala krabičku do ruky a usmála se. "Vezmu," položila mu ruku na tvář. "Vstaň." Když se zvedl, objala ho a položila mu hlavu na hruď. Slyšela, jak všichni tleskají a vzhlédla k němu. "To byl krásnej proslov, Ericu. Miluju tě."
 
Políbil ji a navlékl jí prsten. Lena se podívala na svoji ruku, na které se jí teď blýskal malý diamant.
 
"Je překrásnej, děkuju."
 
"Já ti děkuju. Nikdo na světě pro mě neudělal to, co ty a já na to nikdy nezapomenu," vzal její obličej do dlaní a něžně ji políbil.
 
"Takže budou dvě svatby?" zeptal se potichu Jon.
 
"A nejlépe najednou, jestli budete souhlasit," pronesl Damon a zadíval se na Lenu a Erica.
 
"Chceš mít svatbu s Damonem a Ann?" zeptal se Eric.
 
"To by bylo bezva, ne?" odpověděla Lena otázkou.
 
"Rozhodně," souhlasil Eric. "Ááá, na někoho jsme zapomněli," Eric se otočil na verandu, kde začal plakat Davie.
 
Lena se jemně vymanila z Ericova objetí a vzala Davieho do náruče. "No, ty tam určitě chybět nebudeš, neboj," políbila ho na tvářičku, usadila se na verandě a začala ho kojit.
 
"Udělala jsi z mýho života jeden velkej zázrak," Eric si k ní sedl, políbil ji do vlasů a položll jí ruku kolem ramen.
 
Miranda ty dva chvíli pozorovala a pak se otočila k Jonovi. "Máš pravdu, je to příjemnej člověk."

Autor KeepTheFlameBurning, 05.07.2019
Přečteno 84x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter