PSANEC PAUL „KOLT“ SUTTER alias DENY FLEET - Salem

PSANEC PAUL „KOLT“ SUTTER alias DENY FLEET - Salem

Anotace: kapitola 1

Kapitola 1



Temný les.


V ukradeném dřevěném člunu jsme pluli po proudu směrem na jih. Ani jeden z nás neměl tušení, kam to vede. Nebylo to jako na silnici. Bez navigace jsme pluli téměř naslepo.

„Myslíš, že to byla dobrá volba vzít ten člun a vyplout jen tak do neznáma?“ zeptal se Samayo.
„A měli jsme snad na vybranou?“
„Možná jsme mohli vyrazit podél řeky a sehnat nějaké vozidlo.“
„Jen se podívej kolem,“ vybídl jsem ho a ukázal rukou na zeleno hnědou krajinu.

Kopec, na kterém byla postavená lanovka, rozděloval krajinu na dvě části. Shellburn v sobě ukrýval mnoho záhad, kterých jsme byli se Samayem součástí. Míjeli jsme pustou a vyschlou zem a vpluli do krajiny, kde zelená byla dominantním barvou. Rozhodně to stálo za povšimnutí.

„Velmi zvláštní krajina,“ poznamenal indián a upravoval si čelenku.

Bylo to ve chvíli, kdy jsme proplouvali kolem osady. Hned jsem si všiml ozbrojené hordy, která začala skandovat. Ozvaly se výstřely.

Bang!
Bang!

Samayo sáhl po své zbrani. Má ruka ho však zastavila.

„Nebuď jako oni!“ promluvil jsem.
„A kdo jsou oni?“
„Někdo, kdo nechce, abychom pokračovali dál,“ odvětil jsem a všiml si dvou člunů, které se začaly plnit ozbrojenými muži.
„Mají motorové čluny!“ vyhrkl Samayo.
„Musíme hned ven!“ ukázal jsem ke břehu.

Sakra!

Prolétlo kolem. Samayo odložil svou zbraň a chytl druhé pádlo. Bylo jasné, že nás s motorovými čluny dostihnout a v lese máme mnohem větší šanci na přežití. Rychle jsme začali veslovat k druhému břehu.


* * *

Jakmile se loďka dotkla břehu, vyskočili jsme a vběhli do lesa. Ohlédl jsem se jen jednou, abych se ujistil, že Říční horda, jak jsem si je pojmenoval, nás stále pronásleduje. Pobídl jsem Samaya, aby se připravil na to, že se z nás stane lovná zvěř.

„Na to zapomeň!“ nechtěl se s tím smířit.
„Tak se rozdělíme,“ ukázal jsem na dva útvary složené s několika kamenů.

Jak příhodné, pomyslel jsem si.

„A nakopeme jim zadky, ačkoliv je naše munice dosti omezena!“ dodal jsem a zkontroloval svou pistoli.
„To máš pravdu. Nemáme moc nábojů,“ přitakal.

Přikývl jsem a podíval se na zásobník pistole, kterou jsem sebral bodyguardovi Wayna Livinstona. Obsahoval devět nábojů.

Ještě, že mám nůž, prolétlo mi hlavou.


* * *

Rozdělili jsme se. Stejně tak oni.

„Chci je živé!“ ozval se hlas od břehu a rukou ukázal do stran. „Když se rozdělíme, budeme mít větší šanci, že je dostaneme!“

Nezvykle hluboký hlas musel zaslechnout i Samayo, pomyslel jsem si a schoval se mezi kameny.

„Tak si pro mě pojďte!“ procedil jsem mezi zuby a připravil si pistoli.

Říční horda se rozdělila na dvě skupiny. Pět chlapů vyrazilo směrem, kudy pokračoval Samayo. Zbylá čtyřka se blížila k místu, kde jsem se ukrýval já. S nimi byl i ten, který jim velel. Několik velkých kamenů chránilo vchod do nějaké jeskyně.

„Ty jdi s Kyklopem tudy a já to vezmu směrem dolů,“ ukázal a vytáhl svou zbraň.

Muž s ovázanou hlavou a okem, přikývl a vyrazil. Ve chvíli, kdy se objevil u prvního kamenu, opatrně nahlédl za něj.

Švunk!

Ocelová čepel mého nože prošla jeho krkem. Z proříznutého hrdla se vyvalila krev. Kyklop se chytl za ránu a padal směrem dopředu. Chytl jsem ho za rameno a stáhl ho za sebe. Rozvalil se na zemi. Byl mrtev.

„Kyklope?!“ ozval se hlas za ním.

Jelikož se jeho parťák neozýval, byl opatrnější. Přesto udělal chybu, když svou dlouhou pušku nasměroval do míst, kde jsem stál. Byl jsem přimáčknutý na kámen a vyčkával na svou příležitost. Když se objevila dlouhá hlaveň, sáhl jsem po ní svou levačkou a prudce zatáhl.

Bang!

Zbraň vystřelila. Kulka se zavrtala do země. Muž s šátkem kolem hlavy se zbraně držel jako klíště. Strčil jsem do něho. Jakmile upadl na zem, přiskočil jsem k němu a vrazil mu nůž do hrudi.

Eh!

Hekl a naposledy vydechl. Výstřel však přilákal ostatní.

Bang! Bang!

Za mohutné palby se dostali k mrtvému střelci. Jeho puška ležela na zemi vedle něho.

„Kirku!“ vykřikl mladík a snažil se najít muže odpovědného za jeho smrt.

Když si všiml i Kyklopa, byl vzteky bez sebe.

„Zabiju tě!“ vykřikl a znovu pálil do míst, kam nebylo vidět.

Předpokládal jsem, že jejich útok bude vedený právě do tohoto tmavého místa. A proto jsem zůstal přikrčený mezi dvěma menšími kameny. Mířil jsem na toho hocha zbraní, ale vyčkával jsem, protože jsem věděl, že jsou dva. Nechtěl jsem se připravit o výhodu a počkal jsem, až se objeví i ten druhý.

„Je tam zalezlej!“ vyhrkl mladík a postupoval dál.
„Seš si jistej!“ promluvil muž v kožené bundě, který kráčel pomalu za ním.

Držel v rukou automat a znak, který měl na bundě, patřil nějakým bývalým bezpečnostním nebo speciálním složkám.

Kdopak ty seš?

„Kde by jinde byl,“ šeptl a postupoval k místu, které vypadalo jako tmavý tunel.
„Rozhodně odsud neutekl!“
„Někde tam je, Tylere!“
„Najdeme ho a zabijeme! Ale pomalu!“

Musel jsem se v duchu smát, protože oba muže jsem měl teď na mušce. Stačilo jen zmáčknout spoušť.


* * *

Na druhé straně skály právě probíhala střelba, která se snažila vylákat Samaya z úkrytu.

„Nedostanete mě!“ křičel Samayo.

Jeho hlas se ztrácel mezi výstřely. Ozbrojená pětice náboji rozhodně nešetřila. Občas vystřelil i Samayo, aby bylo jasné, že je ozbrojený.

„Musíme to zkusit jinak,“ pronesl jeden z nich, když střelba ustala.
„Obejdeme ho!“
„My dva půjdeme tudy,“ ukázal druhý. „A vy tři to zkuste obejít.“
„Dostaneme ho!“

Muži se přeskupili. Nepočítali však s tím, že Samayo udělá to samé. Jakmile se ti tři ukázali na druhé straně, tak je hned všechny sejmul.

Bang! Bang!

Jedna kulka ho těsně minula.

„Parchant jeden,“ zavrčel a připravil se na zbytek kumpánů, kteří vběhli mezi kameny a hledali ho.

Samayo zůstal schovaný za kameny a vyčkával, až se muži objeví. Netrvalo to dlouho a první muž byl prozrazen stínem, který ho předběhl.

Bang!

Muž padl k zemi. Druhý muž jdoucí za ním vyskočil a začal střílet do míst, odkud vyšla rána. Samayo ležel na zemi. Všechny střely prolétly nad ním. Jednoduchá finta.

Nepředpokládal, že budu ležet na zemi, pomyslel si Samayo a jedním výstřelem muže poslal k zemi.

Hotovo!

„Manitúúú!“ zvolal hlasitě, jak jen to šlo. Hned poté, co se zvedl ze země.

* * *

Jeho zvolání jsem slyšel velmi dobře. A nebyl jsem sám, kdo jej uslyšel.

„Co to bylo?“ zeptal se mladík ve chvíli, kdy se oba přiblížili ke vchodu do jeskyně.
„Znělo to jako indiáni!“
„Byl to indián,“ promluvil jsem.
„Cože?!“ vyhrkl Tyler a otočil se směrem ke mně.

Bang! Bang!

Zazněly dva výstřely a oba muži se svalili na zem. Jeden z nich ještě chvilku dýchal.

„Kdo-o-o-si?“
„Kdysi mi říkali Kolt,“ odvětil jsem a muže poslal další kulkou na onen svět.

Nevím, jestli to měla být rána z milosti, aby netrpěl. Nebo rána jistoty, aby nevstal a nepokusil se mě zabít, prolétlo mi hlavou.

Vrátil jsem pistoli do pouzdra a vyrazil k Samayovi, který mi šel pomalu naproti.

„Copak? Bál ses, že to nezvládnu?“ pousmál jsem se koutkem úst a cvrnkl prstem do klobouku.
„Vypadalo to, že ti chci pomoci? Měl jsem namířeno ke člunům,“ odpověděl.

Ten chlap snad začíná vtipkovat.

„Vyber tedy jeden z nich a vyrazíme po řece. Teď už nebudu mít strach, že by nás někdo pronásledoval,“ dodal jsem.
„Byli to amatéři!“
„Zřejmě.“

Samayo ukázal na člun, který se mu zdál, jako nevhodnější pro naši cestu. Byl větší a jeho nádrž byla téměř plná. Bedna s municí a s několika zbraněmi také při výběru pomohla. Vyrazili jsme po řece.
Autor Danny Jé, 14.01.2021
Přečteno 9x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter