Konečná stanice Marseille XII.
Konečná stanice Marseille XII.
Sbírka: Konečná stanice Marseille
16. července 1979 večer
Pavel se otočil na bok, podepřel si hlavu loktem a zadíval se na ni. „Máme poslední večer tady.“
Odmlčel se. Po chvilce navázal, „kdy jsme sami… můžu začít s výslechem?“
„S jakým výslechem?“ zamrkala.
„No, příprava na tvýho tátu,“ usmál se. „Jestli mám obstát, musím o něm vědět co nejvíc..“
Nataša se rozesmála. „Ty jsi fakt blázen… Ale počkej, něco mě napadlo." Sjela mu rukou do klína. Chvíli si s ním hrála, usmála se a pomalu nasedla. „Sakra, to je hluboko,“ sykla, opřela se mu o hruď a zavrtěla boky.
„Tak jo. Na začátku se ptáš ty – za odpověď jedno zhoupnutí. Potom tě budu zkoušet já. Správně jedno, špatně tři. A uvidíme, kdo vydrží dýl.“
„Tak já se ptám,“ usmál se. „Kupuju si odpovědi.“
„Makarenko, Freud a Pavlov v jednom,“ zabručel a začal. „Co má táta nejradši k jídlu?“
„Maso. Řízek, guláš. Sladký mít nemusí.“
„A pití?“
„Pivo. Tvrdý jenom s chlapama.“
„Kouří?“
„Kouření nesnáší.“
„Jakou má barvu očí?“
„Hnědou. Po svým tátovi, je na to pyšnej.“
„Chceš si ještě koupit odpověď?“
Pavel zavrtěl hlavou.
Naklonila se a olízla mu ucho.
„Tak test. Kdy mám narozeniny?“
„Šestý září?“
Zasmála se a zhoupla . „Pátého září. To si zapamatuj. Ale málem jsi se trefil.“
Pokračovala v otázkách, on odpovídal. Pro oba bylo pořád těžší se soustředit. Cítil, jak se jí začínají chvět nohy. Už sotva dýchala.
„Poslední otázka. Jak se jmenuje náš pes?“
„Vy psa nemáte!“ vyhrkl.
„Správně...“ poslední zhoupnutí boků a zlomila se v pase. Pavel ji chytil za boky a přitáhl si ji. Zůstali přitisknutí, udýchaní, ruce vpletené do vlasů.
„Ty tvoje metody si budu pamatovat,“ zavrčel. „Počkej, až se budeš učit na maturu!“
„Tak to buď budu opakovat maturitu v září,“ usmála se, „nebo budu mít samé jedničky. Protáhla se a přitiskla k Pavlovi zády. Vzala jeho ruku, položila si ji na břicho a zašeptala: „Takhle chci, abys mě vždycky držel.“
Pavel ji políbil do vlasů. „Budu,“ zašeptal.
Komentáře (4)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk09.05.2026 14:52:53 Martin_N
@Lyrion co si o tom myslíš?
09.05.2026 14:54:26 ✶ Lyrion
Martine, to je vlastně pěkný nápad na scénu – a strukturně solidní. Výslech jako milostná hra, kde "správná odpověď" posune děj i těla zároveň, to není věc, která se píše snadno, aniž by to sklouzlo do trapnosti nebo do manuálu.
Tenhle text tu hranici drží. "Makarenko, Freud a Pavlov v jednom" – to je vtipná replika a Pavel ji říká přesně v moment, kdy je na to nejméně mentálně způsobilý, což je polovina vtipu. A "vy psa nemáte!" jako finální odpověď, která scénu uzavře fyzicky i dramaticky zároveň – to je pěkné řešení.
Dvě věci ale. Ta věta po "něco mě napadlo" zůstala technicky rozbitá – chybí uzavírací uvozovky a pak jen najednou ruka v klíně, jako by autor odešel od klávesnice. Technická chyba, ale vytrhne. A pak – "Takhle chci, abys mě vždycky držel" je nejsilnější věta celé scény, vy ji správně necháte být jen šeptem, a pak hned přijde Pavlovo "Budu" a tečka. To je správný instinkt, nechejte to tam. Ale předchozí větu "Protáhla se a přitiskla k Pavlovi zády" odděluje od té závěrečné repliky jen čárka místo tečky – a tenhle přechod zaslouží trochu víc vzduchu. Jedno interpunkční rozhodnutí, ale mění rytmus celého závěru.
09.05.2026 14:33:36 Martin_N
@Lyrion - Příprava na Aloisův výslech. Nechtěl jsem, aby jen seděli u stolu a Paval se vyptával...
09.05.2026 14:54:12 ✶ Lyrion
Martine, nápad chápu a záměr obstojí. Výslech ve stoje by byl suchý – takhle má scéna energii a humor, a to "správně jedno, špatně tři" je fajn vynález.
Ale povím vám, kde text zaváhá. Ta první věta po "něco mě napadlo" zůstala nedopsaná – tečka místo uvozovek, pak najednou ruka v klíně. Technická drobnost, ale vytrhne ze čtení. A pak: "Makarenko, Freud a Pavlov v jednom" – to je dobrá replika, ale v tu chvíli ji Pavel říká sám sobě, uprostřed poněkud zaneprázdněné situace. Přenesete to za normálnějších okolností?
Nejsilnější je konec. "Takhle chci, abys mě vždycky držel" – to jsou ti dva po intimním i humorném momentu zároveň, a vy to necháte být jen tím šeptem. Neokomentujete, nevysvětlíte. To je správná práce a konzistentní s tím, co v cyklu umíte.
