BUNKR 74

BUNKR 74

Kapitola 2



[ O deset minut později ]


Nakonec odešli jen dva. Karl Bucker a Francouz Frederik. Mladý John Pillow si to rozmyslel.

„Jsem rád, že jste zůstal,“ pronesl Larry. „Venku vás nic dobrého nečeká.“
„A tady snad ano?“ vyhrkl Allen.
„Nikdy nevíte, co…“

Jeho slova přerušil výbuch.

Bum!

Vzápětí zaznělo několik elektronických zvuků.

Bzzt! Bzzt!

„…se může stát,“ dopověděl to Larry a strnul úžasem.

On, já a poručík Dixie jsme nakoukli skrze průzor ven. Ohnivá koule postupně zmizela. V zemi mrtvých, jak jí nazval poručík Dixie se vytvořil další kráter. V něm našli Karl a Frederik svou smrt.

„Ani mastnej flek, po nich nezůstal,“ pronesl poručík.
„Neměli šanci,“ dodal Larry a odešel.

Sledoval jsem okolí a všiml si dvou létajících předmětů.

„Myslím, že jsou ve vzduchu drony, které tu válečnou zónu hlídají,“ poznamenal jsem a podíval se na Dixieho, který stál vedle mě.
„Všiml jsem si jich.“
„To znamená…“
„…že se vrátí,“ přerušil mě poručík.
„Chtějí nás udržet na svých pozicích,“ poznamenal jsem a odtrhnul svůj pohled od temného území, které se táhnulo celou Rainburgskou roklinou, až ke břehu moře.
„Mohli by nás několika bombami zničit, proč to neudělají?!“ podivil se Dixie.
„To by mě také zajímalo,“ ozval se McTurnee.

Nikdo neodpověděl, protože to nikdo nevěděl.


* * *

Vyrazil jsem ke spojaři Allenovi.

„Co kdybyste nám trochu popsal to rozhraní,“ vybídl mě Larry.
„Už jsem to přece vysvětloval,“ odvětil jsem.

Zastavil jsem se a podíval se na Larryho výraz, který byl plný očekávání.

„Dobře,“ souhlasil jsem a vzal do ruky kus drátu, který jsem našel na zemi.

Všichni kolem mě vytvořili kruh. Jejich zájem by mě za jiných okolností potěšil.

„Tady…,“ nakreslil jsem drátem na zaprášenou zem dvě geometrické tvary podobné čtverci. „…je první rozhraní, kterému se říká transformní. Toto rozhraní nastává, když se dvě desky pohybují podél sebe. Divergentní rozhraní nastává, když se dvě desky pohybují od sebe a pak je zde Konvergentní rozhraní. Tady se dvě desky pohybují proti sobě. Buď se jedna deska zasune pod tu druhou, což je to lepší varianta tohoto rozhraní, nebo se dvě kontinentální desky srazí.“
„Máme tedy tři varianty rozhraní, které mohou nastat…,“ promluvil Anthony McTurnee. „…proč by ale ti cizáci chtěli znovu všechno ničit, když si mohou podmanit celou planetu?“
„Nejsem žádný expert z NASA, ale když se na to podívám z logiky věci a přihlédnu i k technologickým možnostem, které naši vesmírní nepřátele mají, řekl bych, že chtějí Zemi vrátit od původního stavu.“
„Pangea?“ zareagoval John Pillow.
„Ano,“ kývl jsem.
„To znamená, že větší polovina lidstva najde smrt během zemětřesení nebo při výbuchu sopek, že?“ sykl Dixie.
„Ano, poručíku. Jak jsem už řekl: Bude to hodně zlé.“

Poručík se podrbal na hlavě a pak se zamyslel.

„Myslíte, že bychom mohli mít naději přežít, když je Austrálie ostrov?“ zeptal se McTurnee.
„Austrálie je nejrovnější a nejstarší kontinentální zemská masa. Má poměrně klidnou geologickou historii…,“ spustil jsem. „…rozkládá se uprostřed tektonické desky, kde se v současnosti nevyskytují žádné aktivní sopky. Ano. Je tu šance, že by se Austrálie jen posunula k Asii. Bohužel bychom přišli o část území na západě Austrálie…“
„Naděje umírá jako poslední,“ podotkl John.
„…a to samé se bude týkat východní části Austrálie, když posun tektonických desek bude směrem k Jižní nebo Severní Americe,“ dodal jsem.
„Mohli bychom jim v tom zabránit?“ zeptal se znovu McTurnee.
„My?!“ vyhrkl poručík. „Tak my asi ne.“
„Myslím, jestli je nějaká možnost, jako…,“ zasekl se a pak ukázal směrem ven. „…jako vytvořit tornádo, aby smetlo ty jejich lodě.“

Nápad McTurneeho mě zaujal.

„Velmi zajímavá myšlenka, Anthony,“ pronesl jsem a podíval se na poručíka.
„A máme tady snad nějaké přístroje?!“
„Kdyby to vyšlo, tak by z naší planety odletěli?“ promluvil John.
„Ano, odletěli,“ kývl jsem.
„Taková planeta by se jim nelíbila,“ přidal se Larry.
„Jsme prostě v prdeli,“ vyhrkl spojař Allen a kopl vzteky do prázdného barelu.

Jenom jsem sledoval jeho hněv, ale nenechal jsem se jím ovlivnit. Viděl jsem tuto situaci jinýma očima a takové chování by stejně na klidu nepřidalo. Kdybych se k němu přidal.

„Uklidněte se, Allene!“ vykřikl Dixie.
„Poručíku…,“ ozval se Anthony. „…tady seržant řekl, že nám docházejí zásoby, takže bychom měli vymyslet nějaký plán, jak se odsud dostat.“
„Asi jste neviděl, co se stalo těm dvou,“ ukázal Larry směrem ven.
„Provedu průzkum, pane!“ ozval se seržant Ricky Hornet.
„Musíme něco udělat. Bez vody dlouho nevydržíme,“ přidal se Allen.
„Já navrhuji, abychom hlasovali,“ ozval se John Pillow.

Co mají pořád s tím hlasování? Poručík není velitel naší skupiny, takže to rozhodnutí musíme udělat sami, pomyslel jsem si.

„O čem?“ zeptal se poručík.
„No, aby…“
„…tohle je válka!“ vyhrkl seržant Hornet. „Nemůžeme si dovolit pořád hlasovat. Tady poručík je nejvyšší hodnost a povede nás.“
„Nemám nic proti tomu, aby poručík byl naším velitelem,“ ozval se Larry.
„Musíme vymyslet plán, jak se dostat z tohoto bunkru,“ dodal jsem.
„Co kdybychom vyslali někoho, aby přinesl nějaké zásoby, sem?!“ navrhl McTurnee.
„A vy si myslíte, že mají super markety otevřeno?!“ pousmál se poručík.

Také jsem se usmál pod vousy. Bylo to vtipné a trefné. Anthonyho vůbec nenapadlo, že jsme v bunkru a nejbližší město je odsud vzdálené 3 km. Bez ohledu na to, že drony stále hlídají celou Rainburgskou roklinu.

* * *

Anthony McTurnee se zaksichtil, ale už nepromluvil. Iniciativy se chopil poručík Dixie.

„Jestli chceme přežít, budeme muset někoho vyslat pro nějakou vodu a jídlo,“ řekl poručík a ukázal na seržanta Horneta.
„Samozřejmě, pane!“ zasalutoval.

Byl nadšený, že opět může vyrazit do nebezpečí. Myslím, že tenhle týpek má dost a jeho mysl je opravdu zralá pro psychiatra. I když bez takových šílenců by se některé bitvy nevyhrály. Třeba budeme mít štěstí a tuhle bitvu vyhrajeme.

„Jsem připraven!“ vyhrkl Ricky Hornet a zkontroloval si samopal.
„Neřekl jsem hned teď, seržante. Musíme vymyslet strategii, jak odlákat ty drony.“
„Anebo prostě počkat,“ dodal jsem.
„A na co?!“ udivil se Hornet.
„Možná Bucker a jeho parťák na sebe upozornili a drony si jich všimli,“ odvětil jsem.
„Jste snad nějakej vojenskej expert?“
„A jsou snad všichni američtí vojáci experti!“ vyhrkl Allen.

Seržant Hornet se prudce otočil, ale jeho kroky zastavil poručík.

„Seržante!“
„Samozřejmě, pane!“

Zastavil se.

„Jsme jeden tým, seržante!“ zavelel Dixie a ukázal na místo vedle sebe.

Hornet se zarazil.

„Poručík má pravdu, neměli bychom se tady dohadovat. Nikdo neví, jak dlouho tu budeme,“ pronesl jsem a posadil se na barel od vody.
„Přesně tak,“ přidal se McTurnee.
„Pojďte ke mně, seržante. Musíme vymyslet, jak vyslat průzkum,“ dodal poručík a ukázal k sobě.

Seržant Ricky Hornet pokynul hlavou a vrátil se poručíkovi. U stolu, který jsme tvořily ze dvou prázdných beden od munice, se poručík snažil načrtnout situaci, ve které se právě nacházíme.


* * *

Jakmile poručík zvedl hlavu a pohlédl k ostatním, bylo jasné, že mají plán.

„Na něco jste přišli?!“ zeptal jsem se.

Každého to zajímalo, jen Larry se díval průzorem ven.

Proč se kouká ven, vidím tam snad něco zajímavého?

„Chcete se tam vrátit?“ zeptal se Anthony McTurnee.
„Ne,“ odsekl Larry.
„Tak proč jste tam koukal?!“
„Jsou všichni zvědavý jako vy?!“ ohradil se proti němu Larry.

Udělal dva kroky. Byl u něho na několik centimetrů. Podíval se mu do očí a pak zakroutil hlavou do strany.

„Chápu, máte strach!“ odsekl a vykročil do rohu betonové místnosti.

Sedl si na zem a opřel se o zeď.

„Vám to také vadí?!“ zeptal se přímo mě.

Jen jsem ho pozoroval, a divil se, proč si sedl na zem.

„Ne,“ odvětil. „To je přece vaše věc.“
„Nejste podezíravý?“ zeptal se.
„A měl bych?!“

Vrátil jsem mu stejnou mincí.

„Plán je takovej…,“ spustil poručík. „…zůstaneme tu ještě den. Voda by nám měla vydržet ještě dva dny, zítra seržant Hornet provede průzkum.“
„Možná je to tak lepší,“ dodal jsem.
„Souhlasíte?!“ udivil se Hornet.
„Ovšem,“ kývl jsem a pousmál se.
„Budu prozatím zkoušet spojení s jinými stanovišti Alliance,“ vyhrkl Allen.
„Udělejte to, díky,“ ozval se Dixie a vrátil se k mapě, která byla rozložena na provizorním stolu.


„Pro zatím setrváme na místě…“
Autor Danny Jé, 16.05.2018
Přečteno 16x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2018 liter.cz v1.4.2 | Facebook, Twitter