ZIRKKON 2 - Evelyn Moorová

ZIRKKON 2 - Evelyn Moorová

Kapitola 5



Geraldton, Nemocnice, 08:50h.


Tou dobou se objevil v pokoji, kde ležel šerif Halloway, velitel policie kapitán Ledgroves.

„Nečekaná návštěva, kapitáne!“ ozval se Halloway jako první.
„Zase jste dělal, co jste neměl, že?“
„Jak to myslíte, kapitáne?“
„Víte, kdo byl ten muž?“
„Ano,“ odvětil Halloway.

Už nemělo cenu zapírat. On byl zraněný a přežil jen zázrakem a doktor Howe je mrtvý.

„Vidíte,“ přikývl Ledgroves a posadil se na židli, kterou si přisunul blíž k posteli.
„Nemohl jsem věřit nikomu,“ pronesl Halloway.
„Ani mě ne?“ podivil se Ledgroves.

Tobě obzvlášť, pomyslel si Halloway.

„Vyhnal jste mě od dalšího mrtvého, jako byste něco tajil. Omlouvám se, kapitáne, ale bylo to podezřelé.“
„Vážně si myslíte, že něco skrývám?“
„Já nevím. Skrýváte?“
„Rozhodně ne, šerife.“
„Tak mi řekněte, proč strážník Greed ukradl tu aktovku?“
„Jakou aktovku?“
„Tu co měl doktor Howe, když ho přepadli ti muži. Ti muži, které jsem dostihl a zneškodnil. Greed se tam pak objevil a chtěl doktora převzít.“
„Nebylo to ve vaší kompetenci, šerife!“
„Ale pořád jsem hodnostně vyšší než Greed.“
„Souhlasím,“ pokynul hlavou Ledgroves a pokračoval. „A co jste udělal? Převezl jste ho na oddělení do Kalbarri? Ne. Proč? Vidíte, jak to dopadlo? Málem jste přišel o život.“
„Byla to chyba,“ řekl smutně Halloway.

Snažil se kapitánovi ukázat, že si uvědomil svou chybu. Samozřejmě, že to na něho hrál. Nevěřil mu.

„Tak doufám, že pro příště mě budete o všem informovat. Jenom mě, rozumíte?!“
„Ano.“
„Já si na Greeda posvítím. Jestli je to křivej polda, poletí!“

Halloway lehce pokýval hlavou, ale myslel si o tom své.

„Tak odpočívejte, ať se brzy vrátíte zpátky do Yuny. Nejsem si jistý, jestli to váš zástupce Perker zvládne.“
„Díky, za návštěvu, kapitáne!“
„Jsem na stejné lodě, šerife. Na to nezapomínejte,“ dodal Ledgroves a odešel.

Tak to ti tak žeru, pomyslel si Halloway.

Na chodbě se kapitán potkal se strážníkem Greedem.

„Zjistil jste něco, pane?“
„Ne. Ale jedno vím. Dávej si na něho pozor. Nelíbíš se mu,“ pousmál se Ledgroves.
„To přece nemusím,“ řekl vážně Greed, ale vzápětí se rozchechtal.
„Ovšem, že ne!“ přidal se Ledgroves a poklepal strážníka po ramenou.

Každý, kdo je mohl vidět, by si myslel, že jsou to velmi dobří kamarádi.


* * *

Vojenské zařízení BITR, East Yuna, 09:04h.


Plukovník Barnes stál u okna a vyhlížel ven, když do místnosti vstoupil poručík Massling.

„Pane, doktor Tucker by s vámi chtěl mluvit.“
„Ať jde dál!“
„Ano, pane!“

Massling otevřel dveře a ustoupil stranou. Krátce po něm vjel do místnosti invalidní vozík. V něm seděl doktor Tucker. Pravou rukou mě ovázanou a na tváři měl několik šrámů.

„Děkuji, Liame,“ poděkoval doktor Tucker svému asistentovi, který jej přivezl.
„To se nepovedlo, že?“ sykl plukovník.

Podle výrazu ve tváři to myslel vážně. Rozhodně nebyl spokojen s výsledkem dalšího testu.

„Nevím, co se stalo, plukovníku!“ spustil doktor.
„Těžko říct, jestli se Barrows za vás postaví. Mi5 nejsou nadšení z výsledků.“
„Všechno jsme udělali stejně, jako u subjektu 1.“
„Tak mi vysvětlete, co se sakra posralo, že mu hráblo a málem vás zabil.“
„Byl jste rychlejší.“
„Samozřejmě, proto jsem byl uvnitř. Nechci domyslet, co by se stalo, kdybych tam nebyl.“
„Neměl jste na něho mířit zbraní! Rozzuřilo ho to,“ ozval se Liam.
„A vy jste, kurva, kdo?“
„Já jsem…“
„…vím, kdo jste! Vypadněte z mé kanceláře. Nikdo vám nedovolil, abyste cokoliv řekl.“
„Nejsem voják!“
„Liame, nehádejte se!“ ozval se doktor Tucker.

„Ne to ne, ale sloužíte na mé základně!“ vykřikl plukovník.
„Jsem Brit!“ pokračoval Liam.
„Ovšem,“ pousmál se plukovník.
„Proč se smějete,“ podivil se Liam.
„Asi jste zapomněl, že jste na tajném místě, kde můžete zmizet, jako nic.“
„Vážně mi chcete vyhrožovat!“ ohradil se Liam.
„Liame! To už stačilo!“ ozval se znovu doktor Tucker, který se snažil tuto rozepři zastavit.

Liam stál vedle invalidního vozíku a měl sevřenou pěst. Atmosféra houstla. Schylovalo se k nejhoršímu. Stačila by jen jedna nevhodná poznámka proti plukovníkovi, a kdo ví, jak by tento spor vyvrcholil.

„Promluvíme si jindy, plukovníku,“ navrhl doktor s pohledem ke svému asistentovi, který to pochopil a chopil se držadel.

Nasměroval vozík ke dveřím, kde stál poručík Massling, který jim otevřel.


* * *

Cestou do Kalbarri, 11:25h.


Poté, co strážník Greed vyzvedl na letišti v Geraldtonu agenta Olsena, obeznámil ho s tím, že šerif Halloway leží ve zdejší nemocnici. Cestou tam mu vysvětlil, co se stalo. Dodal, že do nemocnice v Kalbarri přivezli jistého Graga Maloneho, kterému patří v Kalbarri obchod. Před jeho obchodem zastřelili neznámého muže, který podle databáze neexistuje.

„Vyslechl jste ho?“ zeptal se Olsen,
„Ano.“
„Co vám řekl?“
„Prý ho napadli dva muži v oblecích.“
„Věříte mu?“
„Měl tržnou ránu na hlavě, a našli ho ležet na zemi. Zřejmě upadl, protože byl opilý.“
„Ale vyslechl jste ho?“
„Jistě.“
„A Halloway? Jakou to má spojitost s ním?“
„Jsou to kamarádi. Rozhodně není náhoda, že Hallowaye postřelili a Malone se najednou objevil v nemocnici.“
„Před chvíli jste řekl, že upadl, protože byl opilý.“
„Ano, ale co když se o něho zajímali lidé, kteří postřelili Hallowaye? Možná, že nevědí, že je doktor Howe mrtvý.“

Uh!

Hrobové ticho přerušoval jen zvuk motoru.

„Co jste to řekl? Doktor Howe je mrtvý?“
„Ano.“
„Jak to víte?“
„Halloway ho ve svém voze někam převážel a někdo neznámý to zjistil a pokusil se je zabít.“
„Doktor Howe to nepřežil.“
„Ne.“
„Sakra!“ zaklel Olsen. „Musím informovat náčelníka bezpečnosti, který poslal dva agenty AAS, aby doktora našli dříve, než Mi5.“
„Mi5?“podivil se Greed.
„Myslíte si, že jsme Hallowaye snad nechali zabít my?“
„To si nemyslím. Vím, kdo ho zabil,“ podotkl.

V tu chvíli agent Olsen pochopil, že Greed se na tom podílel. O co mu sakra jde?

„To je dobře,“ vyhrkl najednou agent Olsen. „Vždycky jsem říkal kapitánu Ledgrovesovi, že je na vás spolehnutí.“

Agent zahrál na strážníkovo ego.

„To rád slyším, agente Olsene!“ zazubil se Greed. „Jednou bych se chtěl dostat do Perthu! Mám na víc!“
„Sebevědomý vám nechybí, což je první předpoklad úspěchu.“
„Také si to myslím.“
„Můžete mi zastavit u té benzínky, koupím si cigarety,“ ozval se po chvilce Olsen.
„Jistě,“ přikývl Greed.

Poslušně zastavil na okraji budovy.

„Klidně zajeďte ke dveřím! Jsme přeci policisté!“ zdůraznil Olsen jejich důležitost.

Greed pokynul hlavou a zastavil u vchodu.

„Skvělá práce!“ dodal Olsen a vystoupil z vozu.

Pak se zastavil a vrátil se do vozu.

„Něco jste zapomněl?“ zeptal se Greed a natočil se k agentu Olsenovi.
„Ano,“ kývl a úderem ruky do krku ho připravil o hlas.

Greed vytřeštil oči a snažil se popadnout dech. Olsen mu vytáhl služební zbraň a střelil ho do hlavy. Poté vykročil do obchodu, jako by se nic nestalo.

„Co chcete?!“ vyhrkl prodavač a strachy zvedl ruce nad hlavu.

Bál se a doufal, že ho muž v obleku nezastřelí.

„Už nic!“ odvětil Olsen a vytáhl služební zbraň.

Bang!

Jednou ranou do hlavy poslal prodavače k zemi. Vrátil svou zbraň do pouzdra. Zbraň strážníka Greeda nejdříve očistil a poté jí dal prodavači do ruky. Odešel na toaletu. Tam vykonal potřebu a vrátil se do policejního vozu, kde vysílačkou zavolal na dispečink Kalbarri, že došlo ke střelbě na benzínové stanici O´Brien.









Kapitola 6



Perth, kancelář ředitele Mi5, 12:35h.


Clive Barrows se zrovna chystal k odchodu, když do místnosti vstoupil agent Wilson.

„Pane?!“
„Co se děje, Wilsone?“ otočil se k němu ředitel.

Vzápětí mu došlo, že dostal dovnitř před jeho asistentku Amandu Renkinsovou.

„A jak jste sem dostal?“
„Slečna Renkinsová tam nebyla. Zřejmě odešla na oběd,“ odvětil Wilson.
„Co potřebujete? Ale rychle, jdu na oběd.“
„Našli jsme Subjekt 1.“
„Cože?!“ vyhrkl Barrows. „Vy žertujete!“
„Vůbec ne, pane!“
„Tak to je dobrá zpráva.“
„Kde je?“
„V Kalbarri.“
„Takže si vezměte muže, letadlo a vyrazte! Ať ji máme zase pod zámkem. Já zavolám Barnesovi.“
„Rozumím.“
„A kdybyste narazil na doktora Howea, tak ho vezměte sebou,“ pousmál se Barrows a zastavil se u dveří. „Ještě něco?“
„Ehm.“
„Co?!“
„Doktor Howe je mrtvý.“
„Aha.“
„Chtěl jsem vám to říct, dozvěděl jsem se to před chvíli.“
„V pořádku. Najděte tu Moorovou!“
„Ano, pane,“ pokynul agent Wilson hlavou a ustoupil stranou, aby mohl ředitel Barrows projít.

Ten se spokojeně usmál a vyrazil na oběd s policejním ředitelem Woodsworthem.


* * *

Kalbarri, místní restaurace, 16:42h.


Evelyn Moorová si tou dobou vychutnávala osvěžující ananasový nápoj. Jazykem si pohrávala s brčkem a svým chování zaujala muže v kostkované košili.

„Vy asi nebude zdejší, slečno?“ vnutil se k ní krátce poté, co odložila prázdnou sklenici na stůl.
„Byl to dobrý nápoj,“ řekla, jako by ho vůbec neslyšela.
„Jmenuji se Lester Steven,“ představil se v domnění, že jí nějak ohromí.

Nic. Evelyn Moorová si ho vůbec nevšímala. Věděla, že na ní mluvil, ale vůbec jí nezajímal.

„Mohu vám objednat jiné pití?“
„Chtěla bych to stejné.“
„A co to bylo?“
„Ananasová svěžest.“
„Dobře, objednám ji,“ pronesl Lester a zamával na číšníka.

Ten ho neviděl a zmizel v úzké chodbičce, která směřovala k baru, který byl po straně.

„Zajdu za ním,“ nabídl se Lester.

Opravdu vykročil s nadšením k baru zdejší restaurace.


* * *

Na druhé straně ulice, 200 metrů před dosažením cíle.


Muž v černém obleku kráčel po pravé straně ulice s dalším agentem Mi5. Zbytek týmu, 3 agenti kráčeli po druhé straně ulice.

„Cíl se nachází v místní restauraci,“ uslyšel agent v uchu, kde měl sluchátko.

Měl spojení s agentem Wilsonem, který seděl ve speciálním voze a radil týmu podle satelitu, kde se subjekt 1 nachází.


* * *

Kalbarri, místní restaurace, o pět minut později.


Evelyn zpozorovala muže v černých oblecích na perimetru 100 metrů. Muž, který odešel pro ananasový osvěžující drink, se vrátil ke stolu, kde seděla dívka, o kterou měl zájem. Ta už tam však nebyla.

„Kam šla?“ zeptal se mladíka, který seděl vedle.
„Nevím,“ pokrčil rameny a četl si dál knížku.

Lester Steven zakroutil hlavou a položil sklenici s brčkem na stůl. Cítil ponížení, že dívka odešla, aniž by se s ním rozloučila. Mávl rukou vzteky do strany a odešel.

Bang!

Když zazněl první výstřel, otočil se tím směrem.

„Cože?“ vyhrkl překvapením, když viděl tu dívku s krátkým blond účesem, jak pobíhá mezi muži a oni padají na zem, jeden za druhým. Byly to přesné údery do oblasti krku a hrudi.

Oh!

„Co se to děje?!“ vyhrkl.

Ve chvíli, kdy si uvědomil, že ona dívka zabila pět mužů, nastala panika. Lidé, co to viděli, se rozutekli do stran. Nikdo s ní nechtěl nic mít. Báli se.

* * *

Agent Wilsson ztuhl a skoro pět vteřin nedýchal. Neměl slov. Byl překvapený, s jakou lehkostí se zbavila cvičených agentů.

„Chce to nový tým,“ pronesl a povolal další skupinu agentů Mi5, kteří už měli na sobě speciální obleky. V rukou drželi poloautomaty a na hlavách měli černé kukly.

Speciální bojová jednotka byla připravena ve vteřině do akce. Během několika minut se objevily v ulici. Ta byla až na dívku – jejich cíl, prázdná. Evelyn se nacházela uprostřed, kde se věnovala svým obětem.

„To snad ne!“ vyhrkl Lester Steven.

Byl svědkem toho, jak ta roztomilá dívka, kterou chtěl pozvat na rande, vytrhává srdce svým obětem. Poněkud bizarní pohled se mu nabízel, jak ty srdce dokonce požírá.


* * *

Speciální komando postupovalo k cíli.

„Chceme jí živou!“ ozval se ve vysílačce agent Wilson, který vše pozoroval ve voze.
„Ano, pane!“ ozval se velitel komanda.

Rukou naznačil směr svých lidí. Skupina pěti ozbrojenců se rozmístila po celé ulici. Cíl si jich nevšímal, což byla výhoda, kterou chtěl velitel využít a vyslal levé i pravé křídlo zároveň.

„Miřte na nohy! Cíl je třeba zajistit živý. Opakuji: Cíl je třeba zajistit živý!“ řekl velitel a udělal dva kroky vpřed.

Zbytek skupiny se pohyboval s ním.


* * *

Zvědavý amant Lester Steven sledoval zpoza rohu, jak se ozbrojená skupina blíží k místu, kde Evelyn pojídá srdce jedné ze svých obětí.

„Proč to sakra dělá? Co je zač?“ ptal se v duchu sám sebe.

V první moment se vyděsil, ale pak si uvědomil, kdyby jí pomohl, třeba by mu byla vděčná. A je toho vůbec schopná? Nebo by mohl její podivnost využít. Zamyslel se a snažil se najít únikový prostor. Tušil, že vojáci mají pokrytý celý perimetr. Přesto skutečně uvažoval nad možností, že by jí pomohl.

„To by byla věc, kdybych ji přivedl do rezervace,“ šeptl Lester Steven a už si plánoval, jak bude návštěvnost stoupat, protože takový exemplář by nikde neviděli.

Vůbec ho nenapadlo, jestli by to chtěla. Nezajímalo ho to. Cítil z toho profit. Vše se však odehrálo úplně podle jiného scénáře. Ozbrojená skupina se přibližovala pomalu k cíli, když najednou velitel dal rozkaz ke střelbě. Evelyn si jich nevšímala, ale rozhodně o nich věděla. Stejný počet, jako před tím, pomyslela si. Ve vteřině vyhodnotila několik možností, jak je zneškodnit. Rozhodla se však utéct a zasadit jim nečekaný úder ze zálohy. Znala ten termín. Vycvičili ji.

Bang!

Padl první výstřel, kterému se Evelyn vyhnula a několika rychlými pohyby se přemístila k místu, kde se krčil Lester Steven.

„Ty jsi mě vyslyšela,“ pronesl nadšeně.
„Nevím, o čem mluvíš!“ řekla hrubě a strčila do něho.

Potřebovala si udělat prostor a ten muž jí stál v cestě.

„Co-o?“ vyhrkl Lester Steven a dopadl na zem.

Byl to tak nešikovný pád, že mu rozbitá láhev prořízla krk. Střepy pronikly do měkkých částí a prořízly tepnu.

Ehs!

Lester Steven se okamžitě snažil zastavit krvácení. Během několika vteřin se pod ním objevila velká krvavá louže. Měl vytřeštěné oči a v hlavě se mu honily různé scénáře, proč se mu to stalo. Zrovna jemu. Byl úspěšný ředitel prestižní rezervace a měl před sebou skvělou budoucnost. A teď? Leží na zemi a krvácí.

Já vykrvácím, pomyslel si.

„Zbytečná smrt,“ odsekla Evelyn a několika rychlými pohyby zmizela z místa činu.

Velitel komanda se spojil s agentem Wilsonem a oznámil mu, že cíl ztratili.

„Ano, všiml jsem si! Sakra!“ zaklel Wilson a bouchl pěstí do stěny auta, ve kterém seděl.

Muž, který seděl vedle něho, se jen ohlédl. Neřekl nic. Věděl, že akce byla neúspěšná.

„Přemístíme se!“ zavelel Wilson.

Řidič speciálního vozu Mi5 nastartoval motor a čekal na povel. Kam se pojede.
Autor Danny Jé, 05.10.2019
Přečteno 28x
Tipy 2 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Pétík
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter