ZIRKKON 2 - Evelyn Moorová

ZIRKKON 2 - Evelyn Moorová

Kapitola 7



Kalbarri, policejní oddělení, 17:47h.


Kapitán Ledgroves seděl za svým stolem, když mu zazvonil na stole telefon.


**

„Ledgroves.“
„Strážník Reddock, pane!“
„Co se děje, strážníku?“
„Ve městě se ozvala střelba a podle telefonátů, které jsme obdržely, jsou ve městě vojáci.“
„Vojáci?“
„Ano. Maskovaní muži se zbraněmi.“
„Dobře, pošlete tam hlídku. A zařiďte, ať mi přistaví vůz. Pojedu tam také!“
„Ano, pane!“


**

Ledgroves vzteky praštil s telefonem.

„Co si Barnes, myslí!“ rozzlobil se a vstal od stolu.

V tu chvíli se otevřeli dveře a do místnosti vstoupil agent Olsen.

„Co vy tu chcete?“ udivil se Ledgroves.
„Přijel jsem navštívit šerifa Hallowaye, protože si myslím, že nám s doktorem Howem lhal, ale pak jsem se dozvěděl od strážníka Greeda, že byl šerif postřelen a doktor Howe je mrtvý,“ odvětil Olsen.
„To je pravda,“ kývl Ledgroves.
„Nechápu, proč mi Greed řekl o šerifovi, až poté, co jsme opustili Geraldton.“
„Nemám ponětí.“
„Proč jste mě neinformoval o smrti doktora Howea?“
„Máme tu jiný problém.“
„A jaký?“
„Střelba ve městě. Prý vojáci. Zřejmě plukovník Barnes a jeho lidi narazili na Zirkkona.“
„Jste si jistý, že jsou to Barnesovi lidé?“
„A kdo jiný by to mohl být?“
„Co Mi5?“
„Věděl bych o tom,“ řekl domýšlivě Ledgroves a ukázal ke dveřím.

Agent Olsen to samozřejmě pochopil.

„Samozřejmě, že jedu s vámi.“
„Dobře.“

Muži prošli chodbou a vyrazili k autu, které měl kapitán Ledgroves přistavené.


* * *

Geraldton, zdejší nemocnice, o patnáct minut později.


Halloway chvíli přemýšlel a pak se nakonec rozhodl. Požádal sestru, aby mu přinesla telefon.


**

„Perker!“ ozvalo se na druhé straně sluchátka.
„Halloway.“
„Šerife!“ vyhrkl nadšeně. „Co pro vás mohu udělat?“

„Ve stole jsem nechal flešku.“
„Tu, co vám dala seržantka Twaynová?“
„Ano.“
„Mám vám jí přinést?“
„Ne. Stačí, když mi vytisknete její obsah. Není to moc stránek. Možná na něco přijdu.“
„Dobře, šerife. Nashle!“
„Okej, Nashle!“


**


Halloway se podivil nad jeho vstřícným přístupem. Pozvedl obočí a dál to neřešil. Přiklonil se k tomu, že to je tím postřelením.


* * *

Kalbarri, speciální vůz Mi5, o patnáct minut později.


Agent Wilson povolal speciální tým k sobě. Stáli před vozem.

„Pokusím se zjistit, kde se subjekt nachází a zasáhneme znovu. Pokud možno, tak rychleji a intenzivněji,“ pronesl Wilson.
„Chtěl jste ji živou, pane,“ ozval se velitel komanda.
„Samozřejmě, ale sám jste viděl, jaké má schopnosti a zrovna rychlost patří mezi ně, Eastone.“
„Rozumím, pane!“

Bum!

Ve chvíli, kdy se ozvala rána, autem to zatřáslo.


„Co to bylo?“ ozval se Wilson a podíval se směrem k vozu.

Na střechu dodávky dopadl kus betonu.

„Myslím, že subjekt si s námi hraje,“ špitl Easton a pokynul na své muže, kteří se okamžitě rozmístili kolem vozu, a byli připraveni bránit své postavení.
„Mrcha!“ vyprskl Wilson a vytáhl svou služební zbraň.

Přicházelo nevyhnutelné. Setkání se subjektem 1.

„Je tady!“ vykřikl velitel a bez varování vystřelil do místa, o kterém byl přesvědčený, že se tam subjekt nachází.

Bang!

Kulky odlomily kusy zdiva z domu.

„Sakra!“ zaklel Easton, když mu došlo, že to byl omyl.

V následujícím okamžiku se však objevila Evelyn před dvěma vojáky. Jako vítr se přenesla mezi ně a oběma prořízla krk. Voják stojící vedle namířil svou zbraň a vypálil několik ran. Evelyn se v rychlosti přesunula za něho a zlomila mu vaz.

Bang!

Ostatní začali bezhlavě střílet do míst, kde se zrovna nacházela. Měla výhodu, že byla velmi rychlá a využila i stojícího vozu. Opřela se do něho a posunula ho směrem ke skupině vojáků. Strčila do něho, aby dala najevo svůj vztek. Vůz narazil do zdi a rozmáčkl tři ozbrojence v kuklách.

Oh!

Agent Wilson stál uprostřed rozvířeného prachu a snažil se zaměřit cíl.

„Nechte mě na pokoji!“ ozval se ženský hlas.

Wilson věděl, že to je ona.

„Musíš se vrátit!“
„To neudělám.“
„Zabíjíš nevinné lidi.“
„Cvičili jste mě! Mučili jste mě! Testovali jste mě! Je to vaše vina, kým jsem. To vy jste ze mě udělali monstrum!“
„Jsi pro nás důležitá,“ řekl Wilson s klidným hlasem, aby pochopila, že jí nechce ublížit.
„Nevěřím vám!“
„Jsme jediní, kteří ocení tvé schopnosti, Evelyn.“

Jakmile zaznělo její jméno, kus zdiva zasáhl agenta Wilsona.

Ah!

Srazil ho k zemi. Prach se pomalu ztrácel. Wilson ležel na zemi a viděl, jak se k němu blíží postava. Viděl ji rozmazaně. Její ruce byly mnohem delší, než ty lidské a prsty byly zakončené dlouhými drápy. Jeho zbraň mu vypadla v momentě, když dopadl na zem. Nesnažil se jí najít, cítil se omráčený.
Autor Danny Jé, 06.10.2019
Přečteno 33x
Tipy 2 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Pétík
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter