ZIRKKON 2 - Evelyn Moorová

ZIRKKON 2 - Evelyn Moorová

Anotace: kapitola 10 a závěr

Kapitola 10



Geraldton, Nemocnice, 11:24h.


Agent Wilson se probudil po operaci na nemocničním lůžku. V tu chvíli byl obklopen dvěma sestřičkami.

„Je tu doktor?“ zeptal se Wilson.
„Jestli s ním chcete mluvit, zavolám ho,“ nabídla se jedna ze sester.
„Budete tak hodná?“
„Ovšem.“

Pokynula a opustila místnost.

„Jste v pohodě, pane!“ ozval se hrubý hlas muže, který se objevil u dveří.
„Kdo jste?“ zareagovala pohotově sestřička.
„To je v pořádku, sestři, ten patří ke mně.“
„Dobře, ale měl byste odpočívat.“
„Budeme jen mluvit. Nebudeme hrát karty,“ dodal s úsměvem na tváři.
„Jsem ráda, že to berete tak pozitivně, jiní pacienti se se ztrátou končetiny těžkou smiřují.“
„Přežil jsem to a to je nejdůležitější.“
„Ano, to je pravda. Viděla jsem to ve zprávách. Hrozné!“

Agent Wilson přikývl a pak se věnoval muži, který k němu přicházel.

„Biggensi, co vy tady?“
„Viděl jsem zprávy.“

Wilson se jen usmál.

„Můžete nás nechat chvilku, prosím,“ ozval se Wilson.
„Určitě!“
„Díky.“

Jakmile sestřička odešla z pokoje, Wilson se podíval na Bigginse.

„Nezabila mě.“
„Všiml jsem si.“
„Jo.“
„Je vážně tak dobrá?“
„Ještě lepší. Myslím, že nikdo z těch hlavounů nemá vůbec potuchy, co dokáže, když se správně motivuje.“
„Jednou jí dostanou.“
„Hlavně jí nesmí podcenit jako my.“
„A Ledgroves?“
„Co je s ním?“
„Je stále na naší straně?“
„Ano, ale přišli jsme o agenta Olsena.“
„Aha.“
„A když vás tu mám Biggensi, víte, že šerif Halloway to přežil?“
„Cože?“
„Leží o patro výš!“
„Chápu.“
„Možná byste mu měl pomoci na onen svět.“
„Bude mi potěšením.“
„Hlavně nenápadně.“
„Ovšem, pane,“ přikývl Biggens a odešel z nemocničního pokoje.

Ve dveřích se potkal s doktorem Kayserem, který mířil ke svému pacientovi Henrymu Wilsonovi.


* * *

Kalbarri, před budovou policejního oddělení, 11:37h.


Major Ledgroves povolal před oddělení sanitku. Poté se převlékl do záchranářské uniformy, aby Subjekt nepoznal, že je policista a vyrazil na místo.

Opuštěná budova za továrnou na textil HawTires Corp.

„Vyrážím,“ pronesl Ledgroves do vysílačky.
„Mám připravené dva střelce na místech, kde budou mít dobré podmínky, aby cíl zasáhli. Jeden bude na pravé straně a druhý bude za vámi.“
„Rozumím.“
„Nemusíte se bát, že by minuli.“
„Ať čekají na mé znamení.“
„Okej.“
„Podrbu se na zátylku.“
„To je jako ve staré detektivce,“ dodal plukovník.

Poté se rozesmál.

„Bude to fungovat.“
„Jakmile se o něco pokusí, sejmeme jí!“
„Dva pokusy s uspávací puškou. Poté je to na vás!“
„Zlomte vaz!“
„Díky.“

Major Ledgroves vypnul vysílačku a položil ji na palubku sanitního vozu. Vydechl a pohlédl z okna. Druhý, policejní vůz byl šest set metrů za nimi. U továrny na textil se zastavili. Vše šlo dle plánu.


* * *

Opuštěná budova, 12:15h.


Během půl hodiny dorazila sanitka na místo. Vůz zastavil před otevřenými ocelovými vraty. Policejní vozidlo zůstalo schované za rohem. Ledgroves vystoupil a zvolal.

„Haló?! Je tu někdo?!“

Nikdo se však neobjevil.

„Haló?!“ zkusil to Ledgroves znovu a opatrně vstoupil dovnitř.

Před ním se rozprostřel prázdný zaprášený prostor. Zřejmě nějaká bývalá výrobní hala, pomyslel si.

„Je tu někdo?“ zeptal se a pomalu kráčel ke krvavé skvrně, které si všiml.
„Kdo jste?!“ ozvala dívka.
„Jsem od záchranné služby,“ spustil Ledgroves. „Volali nám, že zde leží dělník v bezvědomí.“
„Nikdo tady není.“
„Opravdu jste nikoho neviděla?“
„Chtěla bych jít domů.“

Oh!

„Vidím, že máte ruce od krve…“
„…měl byste odejít!“
„Nejste zraněná?“
„Ne.“
„Máte ve voze vodu?“
„Potřebuji víc vody.“
„Kolik je víc?“
„Samé otázky,“ odsekla a chytla se za hlavu.

Kroutila se a přešlapovala ze strany na stranu.

„Řeknete mi, kde bydlíte? Odvezeme vás tam,“ navrhl muž v záchranářské uniformě a nenápadně se podíval, kde stojí.

Stála na dobře krytém místě.


„Dovolíte mi vám pomoci?“ nabídl se.
„Zůstaňte, kde jste!“
„Já vám neublížím.“
„Ale já bych vám mohla ublížit.“
„Rád bych vám pomohl,“ naléhal Ledgroves.

Poté zvedl ruce do výše svého pasu. Pomalu natahoval ruce k ní. Evelyn udělala dva kroky vpřed. V tu chvíli se odkryla a střelec na pravé straně měl příležitost. Ale čekal na znamení, které přišlo během několika vteřin. Major Ledgroves nezaváhal. Podrbal se na zátylku. Střelec v pozadí, to předal druhému střelci a ten vyslal uspávací náboj.

Bang!

„Subjekt zasažen!“ pronesl druhý střelec do vysílačky.
„Vyčkejte!“ ozval se plukovník.

Evelyn se podívala na Ledgrovese. Její oči zezelenaly. Ve chvíli, kdy se její ruce protáhly, a chtěla zaútočit, střelec bez souhlasu vystřelil druhý náboj.

„Zradil jste mě!“ vykřikla Evelyn a vyskočila po Ledgrovesovi.

Ten se snažil utéct, ale Evelyn ho dostihla a zasáhla ho drápem. Ledgroves upadl a Evelyn s ním. Pokusila se ho ještě jednou zasáhnout, ale druhý uspávací náboj začal působit. Pravá paže dopadla vedle ležícího muže v záchranářské uniformě.

Uh!

Vydechla a její tělo se vrátilo do lidské podoby. Ledgroves se rychle zvedl a odplivl si do strany.

„Bestie!“

Během několika minut se otevřela vrata a do haly vjel obrněný vojenský vůz.

„Vy jste to zvládl, majore. Nevěřil jsem tomu,“ spustil plukovník, když vystoupil z vozu.
„Odvezte to, ať už to nevidím,“ odsekl Ledgroves.
„To je naše Evelyn Moorová,“ poznamenal Barnes s úsměvem na tváři.

Plukovník zavelel skupině vojáků, která vyskočila z vozu. Opatrně vyložili průhlednou oválnou nádobu. Do ní Evelyn vložili. Uzavřeli otvor kódem a opatrně nádobu naložili zpět.

„Díky, majore. Dobrá práce!“ přiložil plukovník ruku k hlavě a nastoupil do vozu.

Obrněné vojenské vozidlo vyjelo z haly opuštěné továrny a zamířilo si to rovnou k tajné základně BITR. Major Ledgroves se vrátil k sanitce, se kterou se odjel k policejnímu oddělení. Svlékl ze sebe záchranářský oděv a spolu s ním vrátil i vůz místní záchranné službě.


* * *

Geraldton, Nemocnice, 12:32h.


Dvě minuty po půl jedné se v pokoji, kde ležel šerif Halloway objevil muž v doktorském plášti. Halloway ležel a přivřenýma očima pozoroval, jak se k němu pomalu blíží. Myslel si, že spí, proto se dlouho nerozmýšlel a vytáhl z kapsy oválný předmět, který připomínal Antidotum PX4. Ten využívaly speciální Australské jednotky.

Proč mám pocit, že tohle není opravdový doktor a nebude to protilátka, ale spíše jed, který mě pošle na onen svět?

Hallowayovu myšlenku přetrhl šepot muže, který se k němu přibližoval.

„Nebudete nic cítit.“
„Vážně to chcete udělat,“ pronesl Halloway ve chvíli, kdy se muž objevil vedle něho.

Přesným kopem pravou nohou do kolena, Biggense na chvilku zastavil.

Ou!

„Parchante!“ vykřikl Biggins a snažil se chytit jeho levou nohu, aby mu zabodl antidotum do nohy.

Ve chvíli, kdy se o to pokusil, Halloway ho pravou nohou kopl do stejného kolene. Biggins se složil na zem. Šerif se pomalu zvedl a hodil na něho prostěradlo. Skočil na něho a pěstí udeřil do místa, kde se nacházela jeho hlava. Antidotum se odkutálelo pod druhou postel.

Uh!

Biggins vydechl, ale snažil vyprostit z pasti, kterou mu Halloway přichystal. Improvizoval. Neměl na vybranou.

„Kdo tě poslal?“ vyhrkl Halloway.

Muž pod prostěradlem mlčel.

„Slyšíš?!“ vyhrkl muž v nemocniční košili a znovu ho udeřil.

Dřžt!

„Zabiju tě!“ vykřikl Biggins a snažil se nohou kopnout svého protivníka.
„Kdo tě poslal?!“ trval na své otázce Halloway.
„Neměl jsi čmuchat kolem!“

Ve chvíli, kdy se šerif chystal mu položit jinou otázku, vstoupila do místnosti sestra.

„Co to děláte, pane Hallloway. Musíte ležet, jinak se vám to zranění nezahojí.“
„Zavolejte policii! Tenhle muž mě chtěl zabít!“
„Ano,“ pronesla sestra a vyběhla k telefonu.

V následujících minutách se objevil strážník zdejšího policejního oddělení.

„Co se tu stalo?“ zeptal se a vytáhl pouta.

Šerif Halloway pomalu vstal. Kolem klíční kosti se vytvořila krvavá skvrna, která prosakovala skrze nemocniční oděv.

„Lehněte si, pane Halloway. Budu vám to muset převázat,“ spustila sestra.
„Informujte náčelníka Timothyho,“ řekl Halloway ještě, než strážník odešel z místnosti.

Strážník pokynul hlavou a poté odvedl zadrženého Bigginse.


* * *

BITR, 13:02h.


Evelyn sedí na speciálním křesle. Je připoutaná kovovými okovy, aby se nemohla hýbat. Pro jistotu byla i pod sedativy. Doktor Tucker stále nevěděl, jaké má schopnosti. A vzhledem k tomu, že jim utekla, byl velmi opatrný.

„Pr-oč?“ zazněl jemný hlásek.

Doktor Tucker se otočil.

„Co proč?“ zeptal se, jako by neměl tušení, na co se ptá.

Určitě to věděl, ale dělat ze sebe neznalého, může využít pro komunikaci s ní.

„Proč mi ubližujete?“
„Přivedli jsme tě domů,“ promluvil Tucker a přiblížil se k ní na vzdálenost jednoho metru.

V ruce držel injekci s modrou tekutinou.

„Stalo se ze mě něco hrozivého,“ pronesla.
„Jsi výjimečná.“
„Tak tomu říkáte?“
„Potřebuji zjistit, jaké máš schopnosti, Evelyn.“
„Jsem nebezpečná.“
„Můžeš být užitečná.“
„Doktore, vy mě neposloucháte.“
„Druhý subjekt, který dostal stejnou dávku jako ty, zešílel!“
„Tak mi říkáte? Jsem subjekt?“
„Tobě ne. Ty jsi Evelyn. Mám tě opravdu rád.“
„Myslím, že nevíte, co je opravdová láska doktore.“

Doktor se jen pousmál a hlavou mu proběhla myšlenka: Co ty o tom můžeš vědět?

„Když jsem se přihlásila do tohoto programu, chtěla jsem změnit svět. Zastavit války, zastavit zabíjení. Byla jsem naivní a myslela si, že to dokážu.“
„Ještě není pozdě,“ ozval se doktor.

Ruku s injekční stříkačkou spustil dolů. Cítil, že se mu otevřela a ráda by si s ním povídala. Chtěl toho využít. Tím, že s ní mluví, může jedině získat. Může ještě chvíli počkat. Nic ho nedrží. Má čas.

„Myslíte, doktore?“ podívala se na něho svýma modrýma smutnýma očima.
„Jistě.“
„Mohl byste mě pustit!“

„To nemohu. Budeš bránit mír a spravedlnost,“ řekl.

Vzápětí si uvědomil, že to je vlastně lež. Sám moc dobře vědět, co znamená v tomto světě spravedlnost a mír. Mír už několik set let existuje jen jako zbožné přání. Stále se někde válčí. Lidé umírají a bída se dostává i do civilizovaných měst. Pokud tam už není. O tom ale doktor Tucker moc nevěděl. Celý jeho život je o práci, výzkumu a tomu je naprosto oddaný. Nic jiného pro něho neexistuje. A spravedlnost je v rukou mocných.

„Doktore, určitě si uvědomujete, že mír je jen pomyslná fráze, která ztrácí význam při pohledu do jakékoliv strany. Všude se vedou války a svět se už dávno rozdělil.“
„Proto je tu výzkum, který by to mohl všechno zastavit!“
„Ach, doktore,“ vyhrkla. „A to jsem si myslela, že jste to pochopil. Oni chtějí zbraň, aby mohli vládnout jiným.“

Doktor se zamyslel.

„Myslíš, že nemůže nastat mír?“ zeptal se, ale vzápětí si v duchu odpověděl.

„Není to možné. Mocní by to nedovolili!“

Evelyn jen zakroutila hlavou do strany. Nemusela nic říkat. Doktor věděl, že má pravdu.

„Pokusíme se to změnit, Evelyn!“ řekl doktor a pozvedl ruku s injekční stříkačkou.
„Doktore?“
„Ano, Evelyn?“
„Opravdu to tak chcete?“
„Jsou to jen AD hormony. Testovat budeme zítra,“ odvětil.

Evelyn pochopila, že rozhovor s doktorem Tuckerem byla ztráta času. On jí nepustí. Přivřela oči a její pravá ruka se rozzářila do oranžové barvy. Roztavila kovová pouta a svou ruku uvolnila. Vše proběhlo tak rychle, že doktor jen pootevřel ústa překvapením.

Gřžt!

Rozžhavená ruka urazila doktorovi hlavu.

Sáááh!

Evelyn zasyčela a uvolnila druhou ruku. Lidská hlava se mezitím dokutálela k nohám asistenta Liama, který seděl za počítačem a čekal, až jí doktor vstříkne látku, aby mohl zaznamenat hodnoty.

„Ne!!“ vykřikl a vyběhl ke dveřím.
„Výzkum skončil!“ pronesla a kusem železa zastavila utíkajícího muže.

Tělo doktorova asistenta dopadlo na zem. Z hlavy mu trčel kovový předmět a v kruhu jednoho metru se vytvořila kaluž čerstvé krve. Jakmile to Evelyn zacítila, probudily se její instinkty mimozemského zabijáka a nakrmila se. Pozřela jeho srdce a za pronikavého tónu, který oznamoval narušení prostoru, vyběhla na chodbu.


* * *

Když zabila dva vojáky, kteří ji chtěli zastavit, vzpomněla si na člověka, který byl na ní hodný. Vlastně to byl jediný člověk, který byl na ní hodný. George.

Sááh!

Evelyn zasyčela a zmizela ve ventilaci, kudy se dostala na střechu a pak pryč z vojenského zařízení.
Autor Danny Jé, 09.10.2019
Přečteno 14x
Tipy 2 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Pétík
ikonka Komentáře (1)
ikonka Komentujících (1)

Komentáře

Ha, to už je konec? Bylo to príma počtení.

15.10.2019 20:18:06 | Pétíkreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter