EROTH SANDWALKER - Epizoda III. - Valominská obchodní cesta

EROTH SANDWALKER - Epizoda III. - Valominská obchodní cesta

Kapitola 5



ZPĚT NA KAAFFU.


Vesmírná jachta HATAR vystoupila z hyper prostoru. Přiblížila se k planetě Kaaffu.

„Přistaneme na stejném místě,“ navrhla Wertaa.

Baryss jako kopilot jen přikývla. To Laadantská mimozemská kočka Wertaa byla kapitán této lodi.

„Těším se, až uvidíme tatínka,“ špitla Wissa.

Její úsměv toho byl důkazem.


* * *

Wertaa navedla HATAR na přistání.

„Doufám, že ho nepřekvapíme,“ dodala Wertaa a navedla na loď na přistání.

Jakmile motory utichly, vystoupili všichni tři z lodě.

„Snad jsme tu správně,“ pronesla Wertaa a hledala obydlí, které před rokem navštívila.
„Je zde více zařízení k vytváření elektrické energie,“ ukázala Baryss směrem ke kopci.

Menší kosmoport se nacházel mezi kopci.

„Najdeme mistra Greliona a Sandwalkera, a odletíme z téhle podivné planety,“ řekla Wertaa a vyrazila po cestě vedoucí k prvnímu komplexu budov.

Před kamenným sloupem je oslovila mladá dívka.

„Jste cizinci?“
„Máš postřeh,“ odsekla Baryss s úsměvem na tváři a ukázala rukou na svůj obličej.

Měla na mysli tetování na tváři, které místní Kaalové mají již od dětství.

„Jsem Bonniku,“ řekla jim své jméno a vyrazila k Wisse, aniž by čekala, jestli se někdo z nich představí.

Jakmile se dotkla její ruky, zkolabovala.

„Co se to s ní stalo?!“
„Wisso?“
„Chtěla mi číst myšlenky.“
„Co?“

Během chvilky se tam objevily dvě ženy. Přiběhly k Bonnice, zvedly ji ze země a beze slova ji odnesly. Wertaa chtěla něco říct, nadechovala se, ale přerušil ji muž. Kaalský bojovník.

„Odejděte!“ ukázal rukou zpátky k naší lodi.
„Chceme mluvit s mistrem Grelionem,“ řekla Wertaa.
„To je ten hlupák, co trénoval toho člověka?“ zeptal se.
„Ano.“
„Není tady.“
„Mistr Grelion?“
„Ne, Sandwalker.“
„Co se stalo?!“
„Odletěl pryč.“
„A mistr Grelion?“
„Také odešel.“
„Té holčičce jsme nechtěli neublížit, chtěla číst myšlenky mé dceři. Omdlela.“
„To není možné.“
„Slyšela jsem, že u Kaalů se vyskytuje schopnost číst vzpomínky z předmětů dotykem,“ vstoupila do rozhovoru Baryss.
„Na to je Bonniku ještě mladá.“
„Zřejmě už dospěla.“

Kaal se zatvářil, jako by přemýšlel. Pak se otočil za ženami, které odnášely dívku do jedné z budovy.

„Jak říkám…“
„…rodí se děti s neuvěřitelnými schopnostmi,“ přerušila ho Wertaa.

Podívala se po Wisse. Dívka se jen usmála a pak řekla, dvakrát nahlas jméno, při kterém muž ztuhl.

Saisann Oos.

„Kdo je to?“ zeptala se okamžitě její matka, Laadantská kočka.
„Je stejný jako otec.“
„Vysvětli to?“
„Byl posedlý temnou stranou, ale vrátil se zpět a uvědomil svou slabinu.“
„Víš, kde je otec?“
„Ne.“
„A mistr Grelion?“
„Je mrtvý.“
„Co se stalo?“
„Oni ho předali!“ Wissa ukázala rukou na Kaala.
„O ničem takovém nevím.“
„Někdo jiný jako on,“ řekla Wissa a obrátila se k nim zády jako by chtěla odejít.

Měla to v plánu.


„Kam jdeš Wisso?“ zastavila jí matka.
„Není třeba se zde zdržovat,“ řekla a vyrazila k lodi.

Baryss zakroutila hlavou a jen ukázala směrem za ní.

„Má pravdu,“ dodala Wertaa a následovala svou dceru.
„Zřejmě ano,“ přikývla Baryss a přidala se k nim.

U lodi se Wissa podívala na svou matku a tiše pronesla.

„Jméno jeho zní Mord Xader!“

Oh!

Wertaa byla rozhodně překvapená, že mistra Greliona prodali právě tomuhle muži. Že by ho zajímal nějaký Kaal?

„Čím by mohl být důležitý?“ podivila se Wertaa.
„Možná se chtěl dostat k Sandwalkerovi,“ špitla Baryss.
„Mistr Grelion byl Stoupenec Verity,“ upřesnila Wissa.
„Tak o tvém otci ani neví.“
„Ví,“ kývla a vstoupila do lodi.
„To znamená, že je tvůj otec v nebezpečí.“

Wissa už neodpověděla. Wertaa se podívala na Baryss a společně nastoupily do lodě.

Cítila jsem se v tu chvíli tak bezmocná, prolétlo Laadantské kočce hlavou.

* * *

Vesmírná jachta odlétla z planety Kaaffu a vstoupila do hyper prostoru.

„Ta dívka na Kaaffu…,“ spustila Wertaa směrem k Wisse.
„…Bonnika!“
„Bude žít?“
„Ano. Jen omdlela.“
„Jsem ráda, že si jí neublížila.“
„Já taková přece nejsem,“ podívala se na ní Wissa se slzami v očích.

Její matka jí objala, ale v hloubi duše se právě takové chvíle obávala. Wissa byla mocná, její mimosmyslové vnímání, předvídání budoucnosti, to všechno byly schopnosti, které by rádi získali nebezpeční lidé.


* * *

Valominská obchodní cesta.


HATAR vystoupila z hyper prostoru. Přiblížila se k planetě, ke které mířilo dalších pět lodí.

„Co je to za planetu?“ zeptala se Wertaa a podívala se na mapu.
„Je to Herra,“ odvětila pohotově Baryss.
„Jak to víš?“
„Nacházíme se na Valominské obchodní cestě a Herra je jedna z nejvýznamnějších planet na této trase.“
„Jak to víš, že je tohle zrovna Herra?“
„Už jsem tu byla.“
„To jsi měla říct hned,“ podotkla Wertaa a jen ze zvědavosti zadala počítači příkaz k seznamu všech planet na trase Valominské obchodní cesty.

Začátek této trasy je na Ateriu a končí v Ebbo.

„Neměla jsem možnost se dostat do těchto končin,“ poznamenala smutně Wertaa.

Bylo vidět, že jí to mrzí.


„Všechno máš před sebou,“ usmála se Baryss na Laadantskou kočku.

Její dcera Wissa se podívala zkoumavým pohledem na Baryss Limetee, ale neřekla ani slovo.

„Přistaneme,“ navrhla Wertaa.
„Ovšem. Můžeme tu počkat nějakou dobu, jestli zde neobjeví Sandwalker.“
„Jaké planety jsi ještě navštívila na této cestě?“
„Ariad a Roon.“
„Viděla jsi Roony?“
„Roonané jsou podobní lidem. Planeta je pokryta velkými oceány a rozdělena dlouhými kontinenty. Zdejší obyvatelé mají modrou kůži i rty a žluté oči. Jsou menší než lidé.“
„Nejsou jako lidé,“ podotkla Wertaa.
„Když si odmyslíš tu modrou barvu, jsou jim velmi podobní.“

Ha ha!

„Proč ses smála?“ zeptala se Baryss.
„Jsem i já velmi podobná lidem, když si odmyslíš mojí barvu kůže a vzhled?!“
„Líbilo by se ti tam,“ dodala Baryss a opřela si hlavu o sedadlo, kde právě seděla.
„Chtěla bych se vrátit do Neznámých oblastí, tam jsem se narodila a byl tam klid. Dokud se Gallanské impérium nezačalo roztahovat po celém vesmíru.“
„Ukážu ti zajímavý klub a pohostinnost místních…“
„…Herrané?“
„Původní obyvatelstvo prošlo evolucí. Teď si říkají Atixové.“
„Aha.“

Wertaa souhlasně pokynula hlavou a posadila HATAR na titanovou podlahu doku 7a-x













Kapitola 6



PACH SMRTI.


Noc přišla na Morelu velmi brzy. Zabydlel jsem se v lodi a z kapitánského můstku jsem si udělal útočiště. Dveře jsem zajistil několika silnými sloupky, aby se ke mně nedostali nezvaní hosté. Krysy v noci nepřišly. V klidu jsem se vyspal. Připravil jsem se tak na ráno, které mi zpestřila skupinka zdejších predátorů. Jeden z nich vyskočil na střechu lodi. Dovnitř se nedostal.

Zasyčel a seskočil dolů. Věděli, že jsem tady, proto nechtěli odejít.

„Ty jen tak neodejdou,“ procedil jsem mezi zuby a poslouchal, jak obcházejí vrak lodi.

Občas jsem se zaslechl dupání za dveřmi, když se odvážily vstoupit do poničeného trupu. Několikrát narazily do trupu, ale když zjistily, že ho neprorazí, zasyčely a odešly. Musel jsem vymyslet, jak se jich zbavit.

„Možná bych je mohl odlákat nějakým zvukem nebo výbuchem,“ zamyslel jsem se. „Ale co tady mohu použít?!“ podložil si rukou bradu a přemýšlel.

Mohl bych je samozřejmě zabít Silou, ale měl jsem špatné výchozí místo. Pobíhali kolem a hledali cestu dovnitř. Kdyby se mi povedlo dostat ven, mohl by mě někdo z nich překvapit a jejich drápy by mě mohli smrtelně poranit. Síla by mě pak nevyléčila. Musím být opatrný. Jsou to velmi nebezpeční predátoři.


* * *

Po chvilce se objevil jeden z predátorů na střeše. Pokoušel se prorazit drápy trup, ale ani on neuspěl. Ocelové pláty byly spojené velmi silnými sváry. Pouštní krysák zasyčel a seskočil dolů. Jak dopadl, svým dlouhým ocasem praštil do boku lodi. Proud kyslíku, který vyšel z otvoru, ho vylekal.

Co to bylo? Pomyslel jsem si a představil si v mysli rozlomený vrak.

Jediné, co tam mohlo být, jsou nějaké náhradní součástky, napadlo mě. Nebyl jsem mechanik ani strojní inženýr, takže to byla jen domněnka.

Vssst! Vssst!

Zvuk, syčící v krátkých intervalech přilákal ostatní písečné krysy, které se ze zvědavosti přišly podívat, co to je.

„Kolik jich tady ještě je?“

Slyšel jsem jejich drobné syčení. Obcházely vrak lodi, jako mrchožrouti. Po nějaké chvilce jeden z těch tvorů vyskočil nahoru. Procházel se po trupu a hledal cestu ke mně.

„Jsem se jen tak nedostaneš!“ vykřikl jsem.

Tvor několikrát zasyčel a seskočil dolů. Takhle se zřejmě vystřídaly všichni, aby se přesvědčily, že ze shora cesta nevede. Další jejich pokus byl zepředu. Silný průhledný plast plnící funkci okna byl však dostatečně silný, aby odolal škrábání jejich drápů. Zvuk to byl nepříjemný, ale dovnitř se nedostaly.

Po nějaké době jsem zaregistroval podivný zápach. Obyčejný jedinec by to asi nepostřehl, ale vzhledem k tomu, že jsem byl citlivý na Sílu, tento pach mi neunikl. Došlo mi, že je to způsob, jak spolu ti krysožravci komunikují.

„Pach smrti!“

Tento název odpovídal svému významu, když jsem si uvědomil, že jsem v úkrytu před nimi, ale zároveň v pasti. Tato komunikaci začala probíhat před několika minutami. Následně poté, co zjistili, že se ke mně nedostanou.

„Tak vy jste si zavolali o pomoc?“

V tom případě to znamená jediné, boj. Rozhlédl jsem se po místnosti a snažil se najít nějaké předměty, které bych mohl použít proti nim. Síla a dobrá strategie mě z toho můžou dostat.


* * *

Jakmile jsem byl připravený, použil jsem Sílu a zbavil se zátarasů kolem dveří. Pouštní krysy okamžitě zpozorněly a vyrazily k místu, kde se ozývalo skřípění a praskání.

Žuch!

Silné dveře dopadly na zem a zabily jednoho tvora.

„O jednoho méně,“ pronesl jsem a vykročil proti nim.

Vyslal jsem všechny ostré předměty, které byly poblíž. Predátoři se rozutekli. Jenom se však rozdělili a postupně se pokoušeli zabít svou oběť. Pomalu a s rozvahou kráčeli ze všech stran. Jako by věděli, co jim hrozí.

„Tak pojďte!“ vyzýval jsem je.

Byly však zdrženlivé. Byl to jejich plán. Snažily se mě obklíčit, ale vždycky narazily na vrak lodi, kterým jim tam překážel. Nebýt jeho bylo by to hodně krvavé. Měl jsem dobré postavení. Jen jsem vyčkával, co udělají. Jakmile jsem zaznamenal opět ten pach smrti, musel jsem se jich zbavit, než povolají další.

Bylo rozhodnuto!

Nečekal jsem, až zaútočí a využil své Síly. Vytvořil jsem vír z písku a přemístil se na střechu vraku. Na chvíli je to zmátlo, ale někteří jedinci vstoupili do víru a zjistili podle čichu, že tam nejsem. Sledoval jsem je. Viděl jsem, jak se pohybují kolem lodě. Pozorují, přemýšlí. Pak se jeden z nich podíval směrem ke mně. Vzápětí ostatní krysáci, jako by byli napojeni na jednu mysl, oběhli vrak lodi a vytvořili kruh. Teď jsem byl uvnitř kruhu. Měl jsem však výhodu, byl jsem nad nimi a viděl všechny ty hladové predátory, jak si brousí zuby a drápy na mé tělo. Kus masa, který jim rozhodně bude chutnat soudě podle toho, jak sežrali oba muže z obchodní lodi.

Rozhlédl jsem se do stran. Žádné posily zatím nepřicházely, proto jsem se rozhodl ukončit tento boj. Uvažovali stejně. Jakmile jsem použil svou Sílu a vyzdvihl několik kamenů, kterým jsem složil dva tvory, zbylých pět zaútočilo. Snažili se dostat ke mně nahoru. Dvěma se to podařilo. Ostatní sklouzli po hladkém povrchu ocelového trupu.

Sááách!

Slabé zasyčení povzbudilo oba krysáky, kteří se na mě okamžitě vrhli. Opět jsem využil svých schopností, a jelikož byli vedle sebe, vlétl jsem mezi ně jako vítr a tlaková vlna je srazila dolů.

Žuch!

Dopadli do písku. Ostatní se pokusili o to samé a chtěli se dostat ke mně. Nedovolil jsem jim to a rozhodl se ukončit tuto úmornou honičku smrti.

Gřžt!

Využil jsem všem ocelových částí vraku lodi, které se válely kolem lodi, a zmasakroval jsem všechny pouštní krysy. Do jednoho jsem je pobil. Možná jsem to mohl udělat už dříve, ale stále jsem doufal, že si to rozmyslí a odejdou.

Neodešly.

Zřejmě stále věřily, že mě dostanou,“ pomyslel jsem si a seskočil dolů.


* * *

Procházel jsem se kolem mrtvých těl, které budou potravou pro další masožravce, jestli tu nějací jsou. Při té příležitosti jsem zjistil, že je na boku lodi pootevřený kryt.

„A co pak to tu máme?!“ zeptal jsem se sám sebe a vyrazil to zjistit.

Abych se mohl podívat dovnitř, co tam je, mi bránily dveře.

„Jak tohle funguje?“

Sáhl jsem na senzor, ale přístup byl odepřen. Rozhodl jsem se rozbít ovládací panel. Sebral jsem nejbližší kámen a několikrát do něho udeřil.

Křup!

Panel praskl. Dostal jsem se ke drátům a zkratoval je. Dveře se posunuly do strany o deset centimetrů. Bylo to málo, ale stačilo to, abych tam strčil prsty a úplně otevřel vstup do oválné kapsle.

„Vážně?!“ vyprskl jsem překvapením.

Uvnitř oválné kapsle byl stroj. Na první pohled to vypadalo, jako nějaký záchranný modul oválného tvaru. Zřejmě v případě nouze, pomyslel jsem si.

Vrzz!

Klapky, které držely ten stroj u stěny, zavrzaly. Ale povedlo si mi ten přístroj vyndat. Stroj vypadl do písku. Zůstal ležet a nehýbal se. Co jsem také čekal, je to stroj a čeká na povel.

Co to sakra, je?

Chvíli jsem ho pozoroval, když jsem si všiml tří barevných tlačítek.

„Co ty jsi zač?“ procedil jsem mezi zuby a zmáčkl zelené tlačítko.

Stroj se najednou rozsvítil. Ustoupil jsem stranou. Z otvorů na boku mu vylezly nohy. Šest otvorů šest nohou. Na oválném těle se objevila nějaká madla.

„Je to snad nějaký kyber pavouk?“ podivil jsem se.

Pak jsem se rozhodl zmáčknout modré tlačítko. V tom se na jeho čtyřech nohách objevily přísavky. Okamžitě jsem to vypnul.

„To vážně nebudeš na písku potřebovat.“

Když jsem zmáčkl žluté tlačítko, otevřel se ovládací panel na těle toho mechanického stroje. Vzápětí mi došlo, že je to nějaký opravárenský přístroj. Panel jsem si prostudoval.

„Ty mě můžeš odsud dostat,“ pronesl jsem a posadil jsem se na něho.

Chytl jsem se madel a navolil program, který změnil pavoukovi nohy na trysky. Stroj se vznesl. Nastavil jsem kurz k vysokým horám, kde bych mohl nějakou dobu přečkat, kdyby se objevily další pouštní krysy a chtěly by si mě dát k snědku.
Autor Danny Jé, 02.11.2019
Přečteno 10x
Tipy 1 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Krahujec
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter