EROTH SANDWALKER - Epizoda III. - Valominská obchodní cesta

EROTH SANDWALKER - Epizoda III. - Valominská obchodní cesta

Kapitola 7



ŠANCE NA PŘEŽITÍ.


Přečkal jsem na Morelu další noc. Kybernetický pavouk byl nastaven do bojového módu. Ačkoliv to byl opravárenský stroj, měl v sobě i tento mód z důvodu ochrany. Byl jsem v bezpečí.

Zřejmě musím sejít dolů, abych něco ulovil, pomyslel jsem si.

Zvedl jsem se a přerušil bojový mód. V krajině vládlo překvapivé ticho. V dálce jsem zahlédl jen pohyblivé písky, jinak nic, co by mě mohlo znepokojovat.

Vrrz!

Zaregistroval jsem povědomý zvuk. Otočil jsem se směrem k obloze a zahlédl dlouhou loď.

„Sakra!“ vyhrkl jsem a spustil na přístroji signál SOS.

Signál byl spuštěn, ale loď pokračovala dál.

„Zřejmě ho nezaznamenali!“ vyhrkl jsem. „Musím něco udělat, neotočí se.“

Spustil jsem program letu. Chytl jsem se madel a nasedl na stroj. Kybernetický pavouk se vznesl. Jeho rychlost nebyla však dostatečná, abych je dostihl. Musel jsem vymyslet plán, jak na sebe upozornit. SOS nepomohlo. A použít bojový mód jsem nezvažoval, protože pavoučí kyber nohy plní funkci trysek.

Ssst! Sst!

Jedna tryska přestala pracovat. Opravárenský pavouk se naklonil do strany.

„Sakra!“

V tu chvíli bylo jasné, že už to nevyrovnám a spadnu se strojem zpět na zem. Neznámá loď se natáčela doprava. Už to vypadalo, že by mě mohli zahlédnout. To se však nestalo.

Gušt! Gušt!

Motor vysadil úplně. Trysky si dvakrát odplivly a během následujících vteřin jsem se s opravárenským pavoukem zřítil dolů.


* * *

Když jsem procitl, uviděl jsem nad sebou muže v montérkách.

„Vy jste, šílenec!“ pronesl muž stojící za ním-

Měl na hlavě kapitánskou čepici.

„Jsme Sandwalker,“ představil jsem se a chytl se za bok.
„Měl jste štěstí, že jsme váš signál zachytili. Pravděpodobně byste tady zemřel.“
„Komu mám poděkovat?“
„Jsem kapitán Fugun.“
„Odneseme ho?“ zeptal se muž v montérkách.
„Samozřejmě,“ kývl kapitán.
„Určitě jen tak neprolétáte touto pustinou, že?!“ zeptal jsem se a rukou si držel zranění.

Krvácel jsem. Rána byla opravdu hluboká.

„Přiletěli jsme ulovit nějaké pouštní krysy.“
„Vážně?!“
„Viděl jste nějaké?“
„Ano, ale všechny jsem zabil.“
„Vtipálek,“ dodal kapitán a odešel.

Jeho muži mě odnesli do lodi. Krátce na to jsem usnul. Loď se mezitím znovu natočila a zahájila odchyt Morelských krys. Jakmile ulovili čtyři kusy, vesmírný tanker vyrazil do kosmu.


* * *

Když jsem se probral, znovu jsem byl středem zájmu. Kapitán Fugun stál u lehátka. Skoro to vypadlo, jako čekal, až se proberu.

„Oh, sakra,“ zaklel jsem a chytl se za břicho.
„Jste velmi houževnatý jedinec,“ řekl kapitán.
„Odvezete mě na Herru?“
„Vracíme se na Valominskou obchodní cestu a Herra je tím směrem, ale nebudete zadarmo.“
„Když se uzdravím, zaplatím.“
„A čím. Když nic nemáte?“
„Pokusím se získat, co nejvíce baccanu pro vaši posádku.“
„Chci baccanovou nádrž!“

Aha!

„Dobře,“ přikývl jsem, aniž bych tušil, kde ji seženu.

Baccan byl jediná moje šance na přežití.

„Takže se dohodneme?“
„Ano.“
„Jestli nedodržíte své slovo, předhodím vás krysám.“
„Krysám?!“
„Pouštní krysy z Morelu,“ dodal. „Ty, co jste údajně zabíjel!“

S hlasitým smíchem opustil ošetřovnu.

„Proč mu pomáháme?“ zeptal se zdravotník. „Můžeme s ním rovnou nakrmit náš úlovek.“
„Na Herru stejně míříme, a jestli dokáže sehnat baccanovou nádrž, chci toho využít,“ odvětil kapitán a už se s ním o tom dál nechtěl bavit.

Vesmírný tanker vstoupil do hyper prostoru a za několik hodin se ocitl na Valominské obchodní cestě.


* * *

Herra.


Tanker zakotvil v doku 12a-x. Jakmile kapitán oznámil posádce, že mají dva dny volno, loď se okamžitě vyprázdnila. Bůh ví, jak dlouho jsou na cestách, pomyslel jsem si.

„Teď jste v tom sám,“ pronesl zdravotník.
„Vážně mě tu necháte?!“ udivil jsem se.
„Rozhodně vám nebudu dělat chůvu!“ odsekl odměřeně a odešel.

Pokud chci přežít, musím pryč. Herra je moje šance na přežití. Bez ohledu na to, jestli mi někdo pomůže ven nebo ne. Musel jsem vstát. Silná bolest prostupovala mým břichem, ale to mě nezastavilo. Držel jsem si bok a opustil loď. Tak trochu jsem očekával, že si mě kapitán půjde zkontrolovat. Nikdo nepřišel. Nikdo se o mě nezajímal. Došel jsem k železným schodům. Rozhlédl jsem se a pak po pomalých krůčcích kráčel dolů.

Venku bylo rušno. Přepravníky nakládaly lodě a údržba doků se snažila odstranit nečistoty, které sem jiné lodi přivezly.

„To už blouzním?!“ vyhrkl jsem v momentě, když jsem zahlédl vesmírnou jachtu HATAR.

Zastavil jsem kolem jdoucího muže a zeptal se ho, jestli loď, kterou jsem mu ukazoval, mám jméno HATAR.

„Ano,“ řekl a pokračoval dál.
„To je neuvěřitelná náhoda,“ dodal a vyrazil k lodi.

U lodi nikdo nebyl a uvnitř také ne. Dveře nešly otevřít, protože měly nový vstupní kód. Pochopitelně, pomyslel jsem si.

„Jste člen posádky?!“ ozval se muž v modrém obleku.


Zřejmě místní bezpečnostní složka.

„Ano, ale šel jsem napřed,“ zalhal jsem.
„Jak se jmenuje kapitán lodi?“ zeptal se.

Mám mu říct, že to je Wertaa? Věřil by mi, že kapitánem lodi je žena? Co když se o nás bude zajímat? Nemohu je ohrozit,“ prolétlo mi hlavou.

„Vše je v pořádku, příjemný let,“ ovlivnil jsem jejich mysl a posadil se na zem.

Bolest mě táhla k zemi.

„Vše je v pořádku…,“ opakoval poslušně muž a s dalšími dvěma muži odešli pryč.

Prošli kolem mě a zamířili k doku 9a-x.


* * *

Seděl jsem opřený o trup lodi a odpočíval. V tom se objevila přede mnou ženská postava. Viděl jsem ji rozmazaně, ale podle hlasu jsem jí znal.

„Ty…“

Omdlel jsem.

„Baryss, pojď mi pomoc!“ vykřikla Wertaa a snažila se zvednout mé tělo ze země.
„Wissa měla pravdu,“ vyhrkla překvapeně Baryss.
„Cítila jeho Sílu.“
„Odvezeme ho do Centra, tam se o něho postarají. Bude potřebovat baccanovou nádrž.“
„Ještě, že máš ty známosti.“

Baryss přikývla.

„Tomu se ani nedá říct štěstí,“ podotkla.

Wertaa jen pokynula hlavou. Věřila Baryss, když řekla, že baccanová nádrž je jeho jediná šance přežití.












Kapitola 8



ZÁZRAČNÁ TEKUTINA.


Dva dny jsem byl v baccanové nádrži. Nejenže tekutina uvnitř této nádrže podporovala rychlou regenerací poškozených tkání, ale dokázala zabránit vzniku jizev. Byl jsem jako znovuzrozený. Byla to opravdu zázračná kapalina. Třetí den mě Wertaa s Baryss dopravili na loď.

„První noc na lodi a už jsi vykřikoval ze snu,“ pronesla Wertaa.
„Vážně?!“ nechápavě jsem na ní zíral.
„Bylo to jméno,“
„Jaké jméno?“
„Fugun.“
„Aha.“
„Kdo je to?“
„Je to kapitán vesmírné lodi, kterému jsem slíbil baccanovou nádrž, za to, že mě tady vysadí.“
„Jak můžeš slibovat něco, když to nemáš?!“
„Věděl jsem, že mě to může zachránit.“
„Ale našli jsme tě my, a to díky naší dceři.“
„A kde je vůbec Wissa.“
„Je s Baryss ve Herra City.“
„Wissa má tetičku,“ poznamenal jsem s úsměvem na tváři.
„Teď už ano,“ přikývla Wertaa a podala mi plastovou láhev s čirou tekutinou.
„Co je to?“
„Voda.“
„Obyčejná voda?“
„Jo.“

Pozvedl jsem obočí a plastovou láhev chytil do své dlaně.

„Myslím, že musím kapitána Fuguna najít, než on najde mě,“ pronesl jsem ještě, než jsem se napil.
„Vždyť pro něj nemáš tu baccanovou nádrž!“
„A kdo říká, že mu ji přinesu.“
„Bude tě hledat.“
„Nebojím se ho. Zažil jsem toho opravdu hodně.“
„Vážně? Povídej mi o tom,“ vybídla mě.
„Dobře,“ kývl jsem.

Mé vyprávění začalo tréninkem na Kaaffu, kde jsem se naučil rovnováhu Síly a pokračovalo to uvězněním na obchodní lodi, pobytu na Morelu, kde to končilo souboji s písečnými krysami.

„Mistr Grelion odvedl dobrou práci, protože jsi to všechno přežil,“ řekla a padla mi kolem krku.
„Moc jste mi obě chyběli,“ špitl jsem.
„Nechci, abys to všechno ohrozil kvůli pomstě.“
„Není to pomsta. Ale neboj, zařídím to tak, že nebude vědět, že jsem to byl já,“ pronesl jsem se a v duchu připravoval plán, který kapitána Funguna dostane do velmi nepříjemné situace.

Nebyla to pomsta za to, že mi vyhrožoval, když mu nedodám, na čem jsme se dohodli, ale spíše odplata za to, že mě nechali na lodi. Kdyby Wissa nezjistila, že jsem tady, a Wertaa mě nehledala, asi bych zemřel.


* * *

Herra City.


První návštěva města se Wisse moc líbila. Vzhledem k tomu, že Baryss město znala, provedla jí těmi nejzajímavějšími místy, o kterých si myslela, že by malou dívku mohly zaujmout.

„A tudy vede Valominská obchodní cesta?“ zeptala se Wissa.
„Ano.“
„Je takových planet více?“
„Samozřejmě,“ přikývla Baryss hlavou. „Valominská obchodní cesta je jednou z hlavních hyper prostorových tras. Začíná to planetou Aterius, pokračuje přes Herru, Roon, Syrenu a končí v Ebbo. A to jsem zmínila jen ty nejdůležitější,“
„Páni, chtěla bych je poznat všechny.“

Baryss se pousmála.

„Můžeš se podívat do budoucnosti, přece,“ napadlo ji.
„Není to tak jednoduché, jak si myslíš.“
„Nevím,“ pokrčila Baryss rameny. „Nikdy jsem nic podobného nezažila, abych viděla něčí budoucnost.“
„Ale víš, že jsi s námi, protože jsi k tomu předurčena.“
„Jak to mohu vědět?“
„I můj otec o tom přemýšlel, jako o podivném spojení mezi ním a tebou.“
„Ano, já vím. Tvá matka mi o tom říkala.“
„A další fragment vašeho spojení je Valominská obchodní cesta,“ řekla Wissa důležitě a pozvedl prst.
„Tím, že jsme ho našli zde a pomohli mu?“
„Ano.“
„Vidíš budoucnost, kde budeme všichni spolu?“
„Je to teď.“

Baryss se pousmála. Skoro se bála, že by jí Wissa řekla něco ošklivého.

„Nekoupíte si šátek?“ přerušil je muž s košem dámských šátků.
„Ne, děkujeme,“ odvětila Wissa a ukázala směrem k lavici, kde stál muž s dvěma ženami.

Muž se pousmál a vyrazil k nim. Tam prodal hned tři šátky.

„Věděla jsi to?“ zeptala se Baryss.
„Ne, poslala jsem ho tam.“
„Umíš číst myšlenky druhých a ovládat je?“
„Vnímám spoustu věcí, ale ještě nevím, co to všechno znamená.“
„Jsi silnější, než si dokážeš představit.“
„Vím, že mají o mě rodiče starost.“
„A právem,“ přikývla Baryss.
„Už nebudu říkat, co vidím.“
„Můžeš to říct jen mně a svým rodičům. My to udržíme v bezpečí.“

Wissa pokynula hlavou a vykřikla radostí, když viděla malého pejska, který stál na chodníku.

„Chtěla bych takového pejska,“ podívala se k Baryss.

Už to byla zase ta malá dívka, která se jednou stane velkou hrozbou pro celé Impérium, pomyslela si Baryss Limetee.

„Zeptáme se maminky,“ navrhla a ukázala směrem k zastávce, kde staví transportér, kterým se budou moci přesunout zpět k přístavišti, kde stojí jejich vesmírná jachta HATAR.


* * *

Přístaviště.


Wertaa s mým plánem nechtěla mít nic společného. Zůstala v lodi a já vyrazil do doku 12a-x, kde stál vesmírný tanker. Nebyl opuštěný, jak se zdálo. Byl tam T-mech, který hlídal vstup do lodi.

Nemohl mi tehdy pomoci, neměl to v programu, prolétlo mi hlavou.

Přiblížil jsem se k lodi a požádal T-mecha o povolení ke vstupu.

„Nemáte povolení ke vstupu!“ ozval se elektronicky hlas v reproduktoru.
„Nesu zásilku pro kapitána Fuguna!“ zalhal jsem.
„Položte to ke vchodu!“
„Tu zásilku potřebuji předat osobně!“
„Položte to ke vchodu a já to vyzvednu!“

Hm!

„Dobře, ponechám to před vchodem. Vezměte to prosím, co nejrychleji do lodi. Nechci, aby se to ztratilo.“
„Rozumím,“ ozval elektronický hlas a během několika vteřin se objevil ve dveřích.

Ustoupil jsem stranou a sledoval, až se objevil T-mech, automatizovaný mechanik na vesmírné lodi. Bylo mi skoro líto vyřadit ho mimo provoz, ale jinou možnost jsem neměl.

Gřžt!

Zajiskřilo se. T-mech se zastavil. Přerušil jsem mu obvody a ukončil jeho činnost. Prošel jsem kolem něho do lodi a vyrazil přímo k titanovým klecím, kde měl kapitán Fugun své zboží. Z bezpečnostních důvodů je uspal plynem. O to byl můj plán mnohem jednodušší. Pouštní krysy spokojeně spaly a o mé přítomnosti vůbec nevěděly. Odemkl jsem zámky všech klecí a odešel.


* * *

Na palubě HATAR.


Když jsem se vrátil do lodi Werta seděla u panelu, kde byla znázorněná Valominská obchodní trasa.


„Zřejmě máš nějaký plán?“
„Ano,“ přikývla.
„Povídej,“ vybídl jsem ji.
„Planeta Esena.“
„Ale to není na této trase?“
„Ano, já vím.“
„Co o té planetě víš?“
„Jen to, že na ní žijí Eseni a jsou velmi podobní lidem.“
„Myslíš, že tam by nás nikdo nemusel hledat?“
„Je to vnější okraj. Nejméně obydlená a prozkoumaná část galaxie. Do těchto končin se Impérium vydává jen občas. A tato oblast je plná rozmanitých světů, o kterých toho ještě málo víme.
„Neměly by tu Baryss a Wissa už být?“
„Vím, že se chceš setkat se svou dcerou, ale nemusíš se o ni bát. Dokáže si poradit.“
„Vyprávěj mi o ní.“
„Dobře, ráda,“ přikývla.

Wertaa mi tak začala vyprávět, jak se Wissa narodila a jak už od útlého věku ukazovala, že je citlivá na Sílu. I přes nebezpečí, které jí hrozí ze strany Galaanského impéria, to byla naprosto zdravá dívka, která svou vizáží spíše připomínala Laadanstkou kočku s lidským charakterem.

„Tak taková je naše dcera,“ pousmál jsem se a byl jsem rád, že jsem podstoupil všechno to nebezpečí, abych se s ní setkal.

Nebýt však baccanu, té zázračné kapaliny, nikdy bych se této chvíle nedožil.
Autor Danny Jé, 03.11.2019
Přečteno 15x
Tipy 2 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Krahujec
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter