EROTH SANDWALKER - Epizoda III. - Valominská obchodní cesta

EROTH SANDWALKER - Epizoda III. - Valominská obchodní cesta

Kapitola 10



GVANTARIANŠTÍ HRANIČÁŘI.


Wertaa měla ohromnou radost, když nás viděla přicházet. Rozeběhla se k nám a s Wissou se objaly.

„Až se uzdraví Baryss můžeme odletět,“ poznamenal jsem a vstoupil do lodi.
„Takže ses seznámila se svým otcem?“ zeptala se Wertaa ačkoliv bylo jasné, že k tomu muselo dojít.
„Nezemřeli všichni,“ řekl Wissa.
„Kdo všichni?!“ podivila se její matka.
„Twecká žena. Měla kruh Pravdy.“
„Sandwalkere, o čem to mluví?“

Zastavil jsem se mezi dveřmi.

„Netuším,“ odvětil jsem.
„Nezemřeli všichni,“ zopakovala Wissa.

Stále jsem tomu nerozuměl.

„Zabil jsem všechny v té místnosti,“ pronesl jsem a zmizel v chodbičce vedoucí ke kapitánskému můstku.

Znovu jsem se mohl posadit do křesla, které bylo do této chvíle místem mé mimozemské kočky. Jako bych předpověděl, že bude potřebovat naučit se létat s touto jachtou.

„Přišli sem muži!“ zaslechl jsem ve své mysli.

Okamžitě mě napadlo, že je Wissa opět v nebezpečí a opatrně jsem vyšel ven z lodi. Měl jsem pravdu. Před lodí stálo pět mužů. Byli to Gvantarianští hraničáři.

„Co potřebujete?“ zeptal jsem se a snažil se, být přátelský.
„Jsme…“
„…vím, kdo jste!“ přerušil jsem ho.

Wertaa stála před Wissou v ochranitelském postoji.

„Přišli jsme si pro tu dívku,“ ukázal na Wissu.
„Ale to je naše dcera!“ ohradil jsem se a vystoupil z lodi.

Jeden z mužů sáhl po zbrani.

„Odejděte!“ pozvedl jsem ruku a muže odhodil do strany.

„Přišli jsme…“
„…nechci to vědět!“ znovu jsem ho přerušil. „Jak jsem řekl. Ona je naše dcera a nevidím důvod, proč byste jí měli odvést s sebou.“
„Potkali jsme se s Lassy, kteří o ní mluví jako Prorokovi,“ vysvětlil muž.

Neptal jsem se ho. Nezajímalo mě to, ale on mi to stejně musel říct.

„Lassové vědí, jak je citlivá k Síle,“ řekla Wertaa směrem ke mně.
„To ale nezmění můj názor, abyste odvedli mojí dceru pryč.“
„Čas našeho shledání přijde,“ pronesla Wissa k muži v hnědé bundě.
„Kdy?“ vyhrkl překvapeně.
„Až začne bitva o Aavin!“

Uh!

V tu chvíli se hraničáři zarazili.

„Ona je opravdu Prorok,“ řekl jeden z nich.
„V tom případě je opravdu rozumnější, když půjde s námi. Postaráme se o ní,“ naléhal hraničář, který mluvil na začátku.
„Čas vašeho shledání přijde, neslyšel jste?!“ ozvala se Wertaa.

Muž pokynul a vytáhl z kapsy blýskavý placatý předmět. Záznam se spustil během několika vteřin. Byl to hologram. Objevila se tvář ženy v kapuci.

„Jsem Uunna zastupuji bratrstvo, které se snaží nastolit v Galaxii mír. Jsi pro nás důležitá a ráda bych, abys navštívila můj chrám,“ pronesla.

Během chvilky záznam zmizel.

„Věřím, že tento záznam je důkazem, že nechceme dívce ublížit. Jsme jen poslové a máme ji doprovodit do posvátného chrámu,“ řekl hraničář.
„Kam?“
„Chrám Tulla v Neznámé oblasti,“ odvětil.

Wertaa se podívala na mě a nechtěla se vzdát své dcery. I když tvrdí, že je Prorok. I kdyby mohla pomoci nastolit mír.

„Jaký mír?“ vyhrkl jsem. „Kdo bude vládnout potom?“
„Dnes není čas, abych s vámi odešla. Řekni, prosím Uunně, že se shledáme.“

Jakmile to Wissa řekla, odešla do lodi. Wertaa jí následovala.

„Nesouhlasím!“ ohradil se hraničář.
„Slyšel jste!“ pozvedl jsem ruku a můj pohled znamenal jediné.

Postavíš se mi, a zemřeš!

„Můj úkol je…“
„…už dost! Odejděte!“ ovlivnil jsem jejich mysl.

Gvantarianští hraničáři uposlechli a odešli. Vrátil jsem se do lodi a požadoval jsem od Wissy vysvětlení k bitvě o Aavin.


„Viděla jsem jen krátkou vizi. Nic určitého,“ odvětila.
„Dobře,“ pokynul jsem hlavou. „Zajdu do Centra a zjistím, jak je na tom Baryss. A přitom si nechám ošetřit nohu.“
„Jsi si jistý, že se hraničáři už nevrátí?“
„Ano!“

Zvedl jsem se a vyrazil do města.


* * *

Centrum.


Setkal jsem s doktorem T´apalem, který mi řekl, že Baryss se velmi rychle uzdravuje a mohla by jít už zítra domu.

„To je dobrá zpráva,“ pronesl jsem.
„Už jste našli svou dceru?“ zeptal se zájmem,
„Ano. Twekové ji unesli.“
„Zaslechl jsem od místních, že se v poslední době ztrácejí děti.“
„Myslím, že tomu je už konec.“
„To rád slyším, a co potřebujete? Omlouvám se, ještě jsem se vás nezeptal.“
„Potřeboval bych ošetřit nohu,“ ukázal jsem střelné zranění.
„Dám vám na to baccanový obvaz.“
„Díky.“

Vyhrnul jsem nohavici a doktor mi obvázal nohu bílým obvazem.

„Nechte si to na noze tak dva dny a noha bude jako nová.“
„Moc děkuji.“
„A ještě jste mi neřekl, jak se vám tu líbí?“
„Město se nám líbí, ale máme jiné plány.“
„Rozumím.“
„Zítra se stavím pro Baryss.“
„Určitě,“ přikývl.

Když jsem odcházel, zaslechl jsem hovor mezi doktorem T´apalem a jeho asistentkou, která mu sdělila, že HSA řeší skupinu mrtvých Tweků, která byla nalezena v jedné z městských budov.

Znamená to, že už je našli, pomyslel jsem si. Zřejmě to musel někdo nahlásit.


* * *

Dok 7a-x.


Vesmírná jachta HATAR stála na svém místě a světlo z reflektorů se odráželo od jejího trupu.

„Zítra odlétáme,“ pronesl jsem.
„A Baryss?“
„Zítra pro ni zajedu. Doktor říkal, že se uzdravuje rychle.“
„To jsem ráda.“
„A mrtvé Tweky už HSA našla.“

Aha!

„Snad je to nepřivede k nám.“
„Jedna je stále na živu,“ promluvila Wissa.
„Jestli mě viděla, přivede je k nám.“
„Možná, tě neviděla.“
„Zjistím, co opravdu chtěli.“
„Buď opatrný.“

Kývl jsem a opustil znovu loď. Transportérem jsem se nechal odvést do města.












Kapitola 11



ŽENA DVOU TVÁŘÍ.


Blížil se večer, ale díky osvětlení, které tu v Herra City měli, to tady vypadalo jako ve dne. Postavil jsem se k pojízdnému krámku s jídlem. Muž s vidličkou a nožem mi samozřejmě hned nabídl jednu ze svých specialit.

„Dáte si Kaaru?“
„Ne, děkuji,“ odmítl jsem.
„To děláte chybu, je to opravdu kvalitní maso.“
„Z jaké potvory to je?“ navázal jsem hovor, abych nebyl tolik nápadný, že tam stojím a pozoruji budovu, ve které jsem nalezl svou dceru a před kterou stojí dva uniformovaní muži zdejší bezpečnosti.
„Z dovozu, pane,“ odvětil.
„Já si dám dvě Kaaru,“ promluvil ženský hlas.

Byl jsem k ní otočený bokem, takže jsem nevěděl, že je Twecká žena.

„Hned to bude, paní,“ řekl muž ve voze a začal smažit kousky masa, ke kterým přihodil kusy nějaké zeleniny.

Když jsem se otočil, setkal jsem se očima s ženou, co měla červenou kůži a podivné ocasy na hlavě. Teď jsem si jí mohl prohlédnout z blízka. Její hlavové ocasy byly opravdu zajímavé. Takové měli i ostatní Twekové, které jsem dnes zabil. Nebyl jsem na to pyšný, ale neměli unést moji dceru.

„Nejste místní, že?“ zeptala se s úsměvem na tváři,

Měla hezkou tvář. Ta rozhodně nemá problém, že by o ní muži neměli zájem.

„Stejně tak jako vy,“ odvětil jsem.
„Bydlím tu už dlouho.“
„Opravdu?“
„Díváte se na mě jako byste mě už někdy viděl.“
„Jestli to tak vypadá, omlouvám se.“
„Líbím se vám?“
„Jste hezká žena, ale nemám zájem.“
„Na někoho tu čekáte?“ ptala se zvědavě.
„Seznamuji se s městem.“
„Mohla bych vás provést.“
„Jste odtud?“ zeptal jsem se.
„Tady je vaše Kaaru,“ vstoupil do toho muž v pojízdném voze a předával jí krabici, ze které se linula příjemná vůně.
„Děkuji,“ pousmála se a převzala krabici.

Nezaplatila?

„Voní to lákavě,“ poznamenal jsem.
„Je to velmi dobré,“ podotkla.
„A odkud jste?“
„Planeta se jmenuje Ayloth a nachází se ve Vnějším okraji,“ odpověděla.

Jen jsem jí zkoušel. Moc dobře jsem věděl, odkud Twekové pocházejí. Nehledě na to, že jsem na Aylothu už byl.

„Proč Herra?“ ptal jsem se.
„Líbí se nám tady.“
„Máte zde rodinu?“
„Jestli kousek mě doprovodíte, ráda vám o své rodině povím.“

Na chvíli jsem zaváhal. Žena v tom měla zřejmě praxi, takže se ujala iniciativy. Chytla mě za paži a hlavou kývla dopředu. Bylo to samozřejmě směrem, kde věznili Wissu.


* * *

Souhlasil jsem, ale jen z důvodu, že jsem chtěl najít ženu, která mě viděla, nebo zjistila, jako první, že jsou Twekové mrtví. Mohla to být ona? Podíval jsem se na ní se zájmem. Její krása byla opravdu okouzlující.

„Doprovodím vás, jen kousek,“ navrhl jsem a ukázal rukou k vysoké lampě, které osvětlovala velkou část této ulice.
„Dobře.“

Očekával jsem, že mi začne vyprávět o té své rodině. Mlčela. Dívala se do oken zdejších budov. Skoro to vypadalo jako by chtěla, aby každý viděl, že se vede s obyčejným člověkem. Po chvilce se otočila ke mně a s úsměvem mi oznámila, že by se mnou chtěla strávit noc. Slušně jsem ji odmítl.

„Nelíbím se vám?“ zeptala se.

Nevím, proč to říkala. Musela moc dobře vědět, že je krásná.

„Víte, že to není pravda,“ odvětil jsem.
„Tak proč mi nechcete věnovat trochu svého času?“
„Co kdybyste mi řekla vaše jméno?“
„Oh. Ovšem. Jsem Usabbi,“ odvětila.
„Já jsem Sandwalker.“
„Zvláštní jméno.“
„Neřekl bych.“
„Měl byste navštívit taneční klub Ho´olla. Patří k tomu nejlepšímu, co můžete ve městě vidět,“ pronesla s nadšením a pustila se mé paže.

Udělala několik kroků do strany a poté se vrátila pohybem ke mně. Jako by chtěla ukázat, že je dobrá tanečnice.

„Evidentně umíte dobře tancovat,“ poznamenal jsem.

Jakmile dokončila svou zkrácenou taneční sestavu, vynořili se z vedlejší ulice vojáci Galaanského impéria.


„Co ty tady chtějí?!“ podivil jsem se.
„Možná hledají vrahy těch Tweků,“ šeptla.

Co o nich může vědět?

„Od kdy se o to starají vojáci Galaanského impéria?“
„Zřejmě je o to zdejší bezpečnostní složka HSA požádala.“

Přikývl jsem.

„A nejsou tu sami,“ dodala.
„Jak to myslíte?“
„Přiletěl s nimi i Rezinistor.“
„A to je kdo?“ dělal jsem hloupého.
„Vy vážně nevíte, co je tohle za chlapa?!“
„Ne.“

Zakroutila hlavou.

„Je možné, že jsem narazila na takového neználka?!“ poznamenala s úsměvem na tváři.

Jen jsem pokrčil rameny. Četa grooverů mezitím prošla kolem nás. Nevšímali si nás.

„Kdo je ten Rezinistor zač?“ zeptal jsem se a snažil se zjistit, co tahle žena všechno ví.
„Rezinistor je pověřen Galaanským impériem, aby lovil rebely a Stoupence Verity,“ odvětila.
„Jak to že toho tolik víš?!“
„Jsem velmi všímavá.“
„A velmi tajemná.“

Žena se jen pousmála.

„A kdy mi začneš vyprávět o své rodině?!“ pobídl jsem ji.
„Už jsem si myslela, že se nezeptáš. Přece ses s nimi taky setkal,“ odvětila.

Je to žena, o které se zmínila Wissa. Ta, co přežila, prolétlo mi hlavou.

„To je pravý důvod, proč jsi se mnou chtěla strávit noc. Zabít jsi mě chtěla,“ šeptl jsem, aby to Fanborané, kteří se právě blížili k nám, neslyšeli.

Uh!

„Půjdeme tudy,“ ukázal jsem směrem do další uličky.

Nikdo tam nebyl. Kromě odpadků a jednoho velkého kontejneru na odpad, který už přetékal.

„Zabil jsi je všechny!“ ohradila se a snažila a utéct, ale zastavil jsem ji.

Stála na místě a nemohla se hýbat. Přistoupil jsem k ní blíž.

„Proč jste unesli moji dceru?“
„Nahlásila jsem to. Neunikneš!“
„Odpověz, nebo budeš trpět velkou bolestí!“
„Nikdy.“
„To si nemyslím,“ pronesl jsem a znovu použil Sílu.

Cítila uvnitř svého těla velký tlak. Nemohla dýchat. Přesto nepromluvila.

„Vybrali jste si špatné dítě!“
„A-ano.“

Povolil jsem tlak, aby mohla promluvit.

„Zjistili jsme to, když přinutila jednu z nás vyskočit z okna,“ řekla a vydechovala.

Chtěl jsem se na něco zeptat, když se v uličce objevila skupinka tří vojáků v bílých oblecích.

Nemohli si vybrat vhodnější dobu?

„Okamžitě se rozejděte!“ nařídil jeden z nich.
„Co zde pohledáváte?“ zeptal se jiný groover.
„Odejděte! Tohle se vás netýká!“ ovlivnil jsem jejich mysl.

Groover sklonil svou zbraň a zopakoval to po mně: „Tohle se nás netýká!“

Poslušně pak odešli.

„A teď zpátky k tobě, ženo!“ zazubil jsem se a cítil, jak se mi to líbí.

Začínal jsem mít pocit, že v mých žilách se vaří vášeň jí mučit, než ji nakonec zabiju. Stejně jí musím zabít!

„Myslel sis, že se přidáš ke Světlé straně Síly a zapomeneš, kým skutečně jsi?“ pronesla a uvolnila se z mého sevření.
„Cože?!“ vyhrkl jsem překvapeně.
„Snad sis nemyslel, že jsi jediný, kdo tady umí ovládat Sílu.“
„Co jsi zač?!“ vykřikl jsem a zaujal bojový postoj.

Bylo pravděpodobné, že se utkáme.

„Není důležité, kdo jsem,“ odvětila a v její ruce se objevil laserový meč. Zářil rudě.
„Jsi Asith?“
„Stejně jako ty Sandwalkere!“
„Ne. Mistr Grelion…“
„…och, samozřejmě, ten odvržený mistr Grelion,“ podotkla se jemným posměškem.
„Znáš mistra Greliona?“
„Znám spousty mistrů, ale on je hanbou našeho bratrstva, když se přidal ke světlé straně.“

Překvapila mě. Sledoval jsem její pohyby, které byly téměř koordinované s vlasovými ocasy. Zatřepala hlavou a objevil se třetí ocas.

„Než se utkáme, řekni mi, proč jste unesli mojí dceru?“
„Byl to jen obchod.“
„Nebyla jsi v místnosti, kdy jsem zabíjel tvé sestry.“
„Byla jsem na druhé straně města, kde jsem se setkala se členy našeho bratrstva, kteří mě informovali o tom, že se zde nachází dívka, budoucí Prorok…“
„…hraničáři!“
„Co prosím?“
„Navštívili nás hraničáři a chtěli Wissu odvést. Jeden z nich nám předal vzkaz od Uunny…“
„…ochránkyně Chrámu Tulla!“ přerušila mě.
„Jsi citlivá na Sílu, jak to že jsi necítila Sílu z mé dcery?“
„Uspala jsem jí, abychom ji mohli odvést. Nepředpokládala jsem, že by Laadantská kočka mohla být citlivá na Sílu.“
„Chápu.“
„Nezeptáš, co se stalo s mistrem Grelionem?“

Zpozorněl jsem.

„Jestli to víš, pověz!“
„Je mrtvý.“
„Zabilas ho?“
„Ne. Já ne.“
„Kdo tedy?“
„Rezinistor.“
„Proč ho zabil?“
„Byl to zrádce!“
„Jak se dozvěděl, kde ho najde?“
„Získala jsem informaci od jednoho Kaala, tak jsem jí prodala.“
„Mrcho!“ vyhrkl jsem a cítil, jak se vaří krev v mých žilách.

Už to nebyla chuť ji mučit. Už to byla chuť jí zabít nejstrašlivější smrtí, aby si uvědomila, kdo jsem.

A kdo vlastně jsem?

Hlavou mi proběhlo několik myšlenek vracejících se k výcviku s mistrem Grelionem. Cítil jsem, že se se mnou něco děje. Jako by se vracela má temná strana.

„Když je tvůj mistr mrtvý, můžeš přijmout za mistra mě!“
„To je hodně odvážné!“
„Jsi Asith, ať se ti to líbí nebo ne. Můžeš si nalhávat, že ses změnil, že ses přidal ke Světlé straně, ale nakonec se stejně vrátíš k Temné straně Síly. Máš to v krvi!“
„Nevíš o mě nic!“ vykřikl jsem.

Uvnitř mého těla se rozpoutala bouře hněvu a všechny ty informace, které jsem od ní získal, to je jen podpořili. Musela cítit, co se ve mně odehrává, proto držela laserový meč ve své ruce. Připravena, kdykoliv ho použít. Byla silná, věděl jsem to. Jen silný Asith by dokázal zrušit mé sevření.

Vžžt!

Použil jsem Sílu a vzteky přesunul železný kontejner na druhou stranu ulice. Usabbi sledovala můj hněv, který se zvyšoval každou minutu. Stála a nechala mě být. Přepokládala, že mě to přejde a pak svolím k tomu, abych se stal jejím učedníkem.

„Nejsem jako ty!“ vykřikl jsem a vytrhal kusy ocelových šroubů ze stěny budovy.

Spoje se rozpojily a jedna stěna spadla na zem. Twecká žena se ohlédla do strany a pak se podívala na mě. V jejím pohledu jsem uzřel překvapení. Vzápětí její meč zhasl a upadl na zem. Pohlédla na své tělo, které bylo propíchané ocelovými šrouby.

„Jsi…“

Už to nedořekla a sesunula se k zemi. Snažila se zvednout ruku a možná i něco říct, ale už neměla sílu.

„Byla to milosrdná smrt,“ procedil jsem mezi zuby a natáhl se pro meč.

Jakmile jsem ho vyzkoušel a zjistil, že jsem kompatibilní, vložil jsem ho do kapsy. Pro jistotu jsem se ohlédl kolem a vyrazil zpět k přístavišti.

Její laserový meč mě přijal, protože mám Asithskou krev…
Autor Danny Jé, 05.11.2019
Přečteno 13x
Tipy 2 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Krahujec
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter