LYDIANSKÉ ŽENY

LYDIANSKÉ ŽENY

Kapitola 3



Motor Inn.


Kolem půl čtvrté se ve zdejší restauraci objevil pár, který se stal hned středem pozornosti. Byla to doktorka Blommenová, kterou ve městě samozřejmě každý znal a nový doktor Tereng.

„Jsem rád, že jste souhlasila, abychom šli do této vyhlášené restaurace. Chvíli budou koukat, ale pak je přestaneme zajímat,“ pronesl Tereng, když si všiml reakce místních štamgastů.

Přesto byl z takové reakce překvapen.

„Říkala jsem vám to,“ špitla mu do ucha, když si všimla, jak ho to překvapilo a přitom hledala stůl, který si telefonicky zamluvila.
„Máte pravdu, přesto si myslím, že by si lidé měli zvykat na nové tváře.“
„Neznáte, jací jsou lidé v Leonoře.“
„Věřím, že je poznám.“

Doktorka Blommenová jen pozvedla obočí a pokračovala dál kolem obsazených stolů.

„Váš stůj je zde, slečno Blommenová,“ ozvala se sympatická brunetka.

Svou rukou ukazovala na stůl u okna.

„Děkuji,“ ozvala se žena v zelené halence a přistoupila ke stolu.

Doktor Tereng k ní přistoupil a jako pravý gentleman jí odsunul židli.

„Zvládnu to sama,“ ozvala se rázně.

Někteří z místních to ocenili úšklebkem. Doktorku Blommenovou znali, stejně tak jako jejího otce. Byl to vážený a úspěšný muž. Seděl také v radě města Leonora. Tento rok se rozhodl dokonce kandidovat na starostu města.

„Dobře, omlouvám se,“ šeptl Tereng a vrátil se ke svému místu.

Odsunul židli a posadil se ke stolu. Jakmile dosedla i Seiwa Blommenová, objevila se před nimi sympatická brunetka. Usmála se a pohybem hlavy se zbavila ofinky, která jí padala do čela.

„Zde je jídelní lístek,“ spustila servírka a podala dvoustránku z tvrdého papíru doktorce Blommenové.
„Už mám vybráno,“ pousmála se doktorka a podala nabídku doktoru Terengovi.
„Děkuji,“ přikývl Tereng a pohlédl na servírku. „K pití nějakou minerálku.“
„Dám si ten Medvědí steak,“ pronesla Blommenová.
„Myslela jsem si to,“ ozvala se servírka.
„K pití minerálku, prosím!“ zamával Tereng rukou před sympatickou brunetkou.
„Ale já vás slyšela,“ poznamenala s úsměvem na tváři.
„Já si dám pivo,“ řekla Blommenová.

Servírka pokynula hlavou a odešla.

„Myslíte, že mám šanci si vybrat nebo jsem bez jídla?“ zeptal se Tereng.
„Máte v ruce nabídku, tak vybírejte.“
„Cítím se tu divně.“
„Jste tu nový a každý se na vás dívá.“
„Každý?!“ šeptl a nenápadně se ohlédl do strany.

Měla pravdu, sledují nás jako bychom byli nějaké celebrity, pomyslel si Tereng.

„Proč nás tak sledují?“ zeptal se Tereng tiše, jak jen mohl, ale tak aby ho doktorka Blommenová slyšela.
„Jste tu nový.“
„To jste už říkala.“
„Kdybyste poslouchal, neptal byste se.“

Hm!

„A teď, když jste mě pozval na večeři, tak byste mi mohl říct, proč jste odešel z Perthu. A proč zrovna sem,“ spustila.
„To já jsem potřeboval pomoci…“
„…to patří k tomu,“ přerušila ho pohotově.
„Zpověď?“
„Vypadám jako kněz?“
„Ne.“
„Tak to berte jako přátelskou zvědavost.“
„Jsme přátelé?“
„Budeme se potkávat ve stejné nemocnici a na stejném oddělení…“
„…to ještě neznamená, že bychom museli být přátelé.“
„Nechcete se přátelit?“ pousmála se na něho a otočila se do strany ve chvíli, kdy se ke stolu blížila servírka s tácem, na kterém měla pivo a minerálku ve sklenici.

Doktor Tereng se chystal promluvit, když ho přerušila dívka s tácem.

„Vaše pivo,“ pronesla a podívala se na doktorku Blommenovou. „A to je vaše minerálka, pane neznámý,“ poznamenala s úsměvem na tváři a nahnula se k němu.
„Děkuji,“ promluvil a čekal, až její ruka položí láhev a sklenici na stůl.

Když se zvedala, podívala se mu do očí a mrkla na něho. Doktor Tereng to přešel a znovu poděkoval.

„Už víte, co si dáte k jídlu?“ zaútočila na něho ve chvíli, kdy se zvedla.
„Něco s rýží,“ odvětil.
„Tak to zde máme kuřecí směs s rýží nebo grilované jehněčí kousky,“ nabídla.
„Tak to kuřecí, díky,“ pousmál se a otočil se k doktorce.

Servírka odešla.

„Pane neznámý?!“ vylétlo z úst doktorky Blommenové.
„Nevím, co k tomu říct.“

Jako by nechápal, že mu servírka vyslala jasné signály.

„A co kdybychom se vrátili k mé otázce, proč jste odešel z Perthu?“
„Jste velmi neodbytná, doktorko.“
„Cílevědomá, upřímná a zvědavá.“
„To jsou vaše kladné stránky?“ zeptal se s úsměvem na tváři.
„Co myslíte, vy?“
„Tak dobře vás ještě neznám.“
„A to se nechcete přátelit.“

Oh!

„Tohle jsem neřekl!“ ohradil se proti tomu doktor Tereng.

Doktorka Blommenová se jen pousmála a usrkla si trochu piva ze své sklenice.

„Proč tak moc chcete vědět, proč jsem odešel z Perthu?“
„Jsme malé město.“
„Změna je život.“
„Blbost.“
„Co prosím?!“ vyhrkl překvapeně.
„Slyšel jste dobře.“
„Nevěříte mi.“
„Ne.“
„Ani mě neznáte.“
„To nemusím, abych věděla, že tohle není pravda.“

Tereng pozvedl obočí a pravou rukou chytl láhev s minerálkou a nalil část jejího obsahu do prázdné sklenice. Doktorka Blommenová ho pozorovala. Sledovala jeho pohyby a přitom sledovala jeho ústa. Vlastně to byly rty. Byly tak smyslné, až se jí chtělo ho políbit.

Co se to se mnou děje?

„Jednou vám to řeknu,“ šeptl.

Vzápětí se napil. Byl neopatrný a jako na potvoru několik kapek mu zůstalo na rtech.

V tom doktorka Blommenová měla živou představu.

„Mohla bych vám je utřít? Jazykem bych vám je olízla!“ pronesla a během chvilky stála před ním.

Její ústa se blížila k jeho rtům, když její představu přerušil doktor Tereng.

„Velmi perlivá,“ dodal jako by tím chtěl zamaskovat, že byl nešikovný.

Doktorka se zaculila a myslela si o tom své.

„Víte, rád bych…“

Jeho slova byla přerušena telefonátem. Doktor Tereng se otočil za zvukem drnčení, odkud vyházel. Po chvilce se objevila u stolu sympatická brunetka.

„Volají vám z nemocnice, doktorko Blommenová,“ spustila.
„Jak vědí, že jste tady?!“ udivil se Tereng.
„A je to tady,“ vzdychla doktorka a vyrazila k telefonu.

Za chvíli se vrátila.

„Musím do nemocnice. Přivezli neobvyklý případ a doktor Drawer mě požádal o konzultaci.“
„Jste nepostradatelná.“
„Někdy.“
„Půjdu s vámi, jestli to nevadí.“

Servírka stála u stolu a čekala, až jí doktorka Blommenová požádá, aby jí jídlo poslali do nemocnice.

„Pošlete mi to do nemocnice, viďte?!“ pousmála se doktorka směrem na dívku.
„Je to kvůli tomu, co se stalo v supermarketu?“ zeptala se.
„Ne.“
„A můžete mi říct, co se tam stalo? Slyšela jsem, že tam někdo zabil spoustu lidí.“
„Musíte se zeptat šerifa Hurtona. Já o tom nevím nic,“ odvětila doktorka Blommenová.
„Chápu. Zařídím, aby vám to do nemocnice odvezli.“
„A mě také, děkuji,“ řekl Tereng a dal jí peníze.
„Zaplatím si to sama, doktore!“ ohradila se Blommenová.

Tereng se však nenechal odbýt a vložil dívce peníze do ruky.

„Zbytek si nechte!“
„Děkuji,“ poděkovala servírka.

Doktorka Blommenová a doktor Tereng opustili restauraci. Na rohu si mávli na taxíka, který je odvezl do nemocnice.












Kapitola 4



Leonora, místní nemocnice.


Policejní vůz zastavil před vchodem do nemocnice. Nečekaně však narazil do lampy. Motor ještě chvíli běžel. Pak najednou utichl. Dveře u řidiče se pomalu otevřely a muž v uniformě vypadl na zem.

„Rychle doktora!“ vykřikla paní, která stála před nemocnicí.

Během několika sekund se objevila ve dveřích zdravotní sestra, která zavolala na zdravotníka stojícího u recepce, který rovnou přivezl pojízdné lehátko.

„To je Bryan Mullenski,“ vyhrkla sestra.
„Co se mu stalo?“ udivil se zdravotník.
„To musíme zjistit.“

Nemocniční personál naložil bezvládné tělo seržanta Mullenskiho a odvezli ho dovnitř.

„Co tu máme?“ zeptal se doktor konající službu.
„Seržant Mullenski.“
„Co se stalo?“
„Přijel svým vozem, pak vypadl ven a nejevil známky života…“
„…co ta modrá ruka?“ poukázal doktor na seržantovu ruku, která byla modrá až po zápěstí.
„Sakra!“ vyhrkla sestra. „Vypadá to jako nějaká alergická reakce.
„Odeberte mu krev. Odvezte ho na CT…“
„…i když je v bezvědomí?“ udivila se sestra.
„Nemůžeme čekat, Lydie. Jeho bezvědomí má možná na svědomí ta ruka,“ ukázal na modrou barvu, která postoupila o centimetr výš.
„Postupuje to.“
„Všiml jsem si.“
„Dobře, pošlu ho na CT a odebereme mu krev.“

Doktor Drawer přikývl a vyrazil k telefonu.


**

„Tady doktor Drawer, mohl bych mluvit s doktorkou Blommenovou?“
„Zavolám jí,“ odvětil dívčí hlas na druhé straně.

Byla to servírka z restaurace Motor Inn. Po chvilce ticha se ozval ženský hlas, který patřil doktorce Blommenová.

„Blommenová.“
„Moc se omlouvám, doktorko, že vás ruším, ale mám zde velmi zvláštní případ, a chtěl bych ho s vámi konzultovat,“ promluvil doktor do telefonu.
„Opravdu to nezvládnete sám?“
„Až to uvidíte, pochopíte.“
„Dobře, přijedu.“
„Děkuji.“


**


Doktor Drawer zavěsil a vyrazil za sestrou Lydií, která byla s pacientem na CT.


* * *

O dvacet minut později.

Místní taxík zastavil u vchodu do nemocnice. Jako první z něho vystoupila doktorka Blommenová. Hned za ní doktor Tereng.

„Děkuji, Franku,“ poděkovala a strčila mu bankovku do ruky.

Taxikář se pousmál a ve chvíli, kdy oba doktoři vstoupili do budovy nemocnice, odjel.

„Jsem rád, že jste přijela, doktorko,“ pronesl doktor Drawer.
„Přišla jsem i s doktorem Terengem.“
„Jste ten nový doktor z Perthu?“ zeptal se Drawer.
„Ano.“
„Těší mě, doktor Randolf Drawer,“ představil se a podal mu svou ruku.
„Tak kde ho máte?“ přerušila ho Blommenová.

Oh!

„Samozřejmě, následujte mě!“

Co to s tím doktorem je? Je přece zadaný a jeho snoubenka je má kamarádka Sandra, prolétlo jí hlavou.

„Leží na pokoji číslo 14, v druhém patře,“ dodal Drawer a stále očima pokukoval po doktoru Teraegovi.

Ten si toho nevšímal.

„Co mu je?“ zeptala se Blommenová a cestou si vzala bílý plášť, který visel na věšáku hned vedle recepce.

Druhý plášť podala doktoru Terengovi.

„Jeho ruka je modrá a ta barva, nebo jestli je to infekce, stále postupuje.“
„Modrá?“
„Ano.“
„Kdo je pacient?“ zeptala se a vstoupila do pokoje číslo 14.

V tu chvíli nepotřebovala znát odpověď. Pacienta s podivným onemocněním znala velmi dobře. Bryan Mullenski.

„Jak se mu to stalo?“ zeptal se pro změnu doktor Tereng.
„Údajně vypadl z vozu, když otevíral dveře. Od té doby je v bezvědomí,“ odvětil Drawer a sledoval Terengovi pohyby.

To je opravdu neuvěřitelně přitažlivej chlap, prolétlo mu hlavou.

„Doktore!“ ohradila se Blommenová na doktora Drawera, který zůstal hledět na doktora Terenga.
„Oh, samozřejmě, omlouvám se, nevím, co se to se mnou děje,“ řekl a přistoupil blíž k pacientovi.

V tu chvíli to Blommenové docvaklo. Doktor Tereng musel vyzařovat něco, co ovlivňovalo myšlení druhých. Probouzel v ostatních sexuální touhu. Ona s tím byla překvapivě srovnaná. I když stále myslela na sex s ním, měla tu práci a tou dokázala přepnout. Uvědomovala si, že jako člověk dokáže pracovat v různých módech.

Ví doktor Tereng, co druhým způsobuje? Říkal, že je velmi empatický. Musí to tedy vědět, pomyslela si doktorka Blommenová.

„Ta modré na jeho ruce, zjistili jste co to je?“ zeptala se Blommenová.
„Ne.“
„Testy krve?“
„Ještě nemám výsledky.“
„Co jste…“
„…jenom CT,“ přerušil jí.“
„Co jste zjistil?“
„Oblast hlavy a krku je normální. V oblasti páteře jsme našli podivný útvar. Nejsem si jistý…“
„…chci to vidět!“
„Dobře, pojďte se mnou!“ pobídl ji Drawer.
„Já bych se podíval na pacienta, jestli mohu,“ ozval se doktor Tereng.
„Klidně, ale raději na něho nesahejte!“
„Vezmu si rukavice.“
„Dobře,“ kývl Drawer a odvedl doktorku Blommenovou do vedlejší místnosti.

Zde jí ukázal CT snímky.


* * *

Doktor Tereng si navlékl rukavice a prohlížel si pacientovu modrou ruku, když do místnosti vstoupila zdravotní sestra.

„Kdo jste?!“ ohradila se na něho.
„Jsem doktor Tereng. Nový doktor,“ odvětil.
„Ten z Perthu?“

Doktor přikývl.

„Zřejmě všichni vědí, že jsem z Perthu, že?!“
„Ano.“
„Je to město jako jiné.“
„Je to Perth.“
„Mohl jsem přijet ze Sydney.“
„Ale přijel jste z Perthu,“ podotkla. „Do Leonory. To by nikdo nečekal.“
„Chápu, ale byla to dobrá volba.“
„To uvidíte časem.“

Do místnosti vstoupila doktorka Blommenová s doktorem Drawerem.

„Už jste se seznámili?“ zeptal se aktivně Drawer.
„Ano,“ pokynula sestra Lydia hlavou.
„Určitě se vám tu bude líbit,“ poznamenal Drawer s pohledem na Terenga.
„To se uvidí časem,“ špitla sestra Lydia a odešla.

Zřejmě už nevysílá žádné vlny, pomyslela si Blommenová. Nebo na ní to nemá žádný účinek?

Pak se podívala na doktora Drawera, který doktora Terenga opět sledoval. Skoro to vypadalo, že ho hltal.

„Doktore Drawere!“ ozvala se Blommenová. „Odcházíme!“
„Ovšem,“ kývl a vyrazil ke dveřím jako první.
„Co jste zjistili?“ zeptal se doktor Tereng.
„Útvar, který má u páteře se zdá být nezhoubný, přesto bych ráda provedla biopsii,“ odvětila.

Všechny zastavil výkřik, který se najednou ozval z místa, kde ležel Bryan Mullenski. Pacient v bezvědomí.

„Co se to s ním děje?!“ vyhrkl Tereng a přiskočil k němu, aby se ho pokusil uklidnit.
„Pacient se probral,“ pronesl Drawer.
„Tohle není normální,“ oponoval Tereng.

Snažil se ho položit zpátky do postele, ale měl takovou sílu, že se mu to nepodařilo. Doktorka Blommenová se mu pokusila pomoci, ale ani s její pomocí to nedokázali. Když se přiblížil doktor Drawer, odrazil oba doktory od sebe, až dopadli na zem. Vstal z postele. Zakřičel a proskočil oknem.

„Budu chtít vidět výsledky krve. Tohle nebylo normální,“ procedila Blommenová mezi zuby, když se zvedala ze země.

Doktor Tereng stál jako první na nohou a pomohl Blommenové vstát.
Všichni se pak podívali z okna. Tělo seržanta Mullenskiho leželo na zemi. Jeho končetiny byl překroucené a kolem jeho hlavy byla velká krvavá skvrna.
Autor Danny Jé, 08.12.2019
Přečteno 38x
Tipy 0 ... Tip / Supertip
ikonka Komentáře (0)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter