Roura (I.)

Anotace: /II.- Dohady/

Uplynulo několik dní a vlastně se nic nezměnilo. Staveniště bylo tiché a bez života. Jedna změna zde však byla a to v pozadí, investor se pohádal s Radnicí a vedením města a žádal zpět peníze, které dal za koupi pozemku. Město mu vyhovělo, ale odečetlo si provizi za zbourání starého hotelu, jak bylo domluveno. Zdálo se, že zde žádný nový dům stát nebude.

Ten den pršelo. Roura byla zavřená a pod stanem. Nad ní byla postavena velká trojnožka s kladkou. Kolem Roury bylo postaveno provizorní zábradlí, aby do ní, když je otevřená nikdo nespadl. Partě dělníku z Městských služeb se nepodařilo zjistit, jak je hluboká. Zdálo se, že padá kolmo dolů a její konec je kdesi v nekonečnu. Nevycházel z ní žádný zápach a nic z ní nevyteklo. Prostě tam byla a hotovo. Úředníci si s ní nevěděli rady. Co s Rourou, která není v plánech. Zakopat ji? Rozřezat? Kde má konec? Z čeho je? Příliš mnoho otázek, avšak žádná odpověď.

K několika mužům v přilbách sestoupili dva chlápci v oblecích. Měli černá sáčka, pod nimi černé obleky a na hlavě černé klobouky. Přistoupili k čekajícím mužům a ukázali jim nic neříkající průkazy. Chvíli postávali mlčky u Roury a dívali se na její poklop. Zaujal je zaprášený mechanismus, který jej odemykal. Jeden z mužů v černém vzal ze země válející se sochor a několikrát udeřil do poklopu. Dělníci se usmáli pod vousy! Co tím chtěl dokázat?

„Kdo to tu má pod palcem?“ zeptal se vyšší z obou mužů. „Kdo tady tomu velí!“

„Jsem předák!“ podal mu ruku nejtlustší muž s přilbou na hlavě. „Kdo jste vy? Přišli jste z funusu?“

„Ne, jsme od vlády!“ řekl mu nižší muž. „Já jsem Sam a zde je John! Přišli jsem se na tu vaši Rouru podívat! Jak dlouho tu leží?“

„Si děláte srandu?“ rozesmál se předák. „Když jsme bourali ten hotel, našli jsme ji pod základy! Patrně tu byla, když se ten hotel už stavěl! Ale nepatřila k němu! Jak vidíte, je moc široká a čert ví, k čemu vlastně slouží!“

„Už jste byli uvnitř?“ zeptal se jej vyšší muž v černém. „Jak je hluboká?“

„To nikdo neví!“ pokrčil rameny předák. „Dole je tma a nic tam není vidět, jako by ta Roura sama pohlcovala jakékoliv světlo!“

„Zajímavé!“ řekl nižší muž. „Otevřete to!“

„Jak je libo!“ přikývl předák a pokynul svým mužům. „Je to jako díra do Pekla!“

„Uvidíme!“ řekl nižší muž pracující pro vládu.

Naklonil se nad Rouru a zadíval se do nic neříkající temnoty. Vytáhl z kapsy svítící trubičku, zlomil ji, zatřepal s ní a hodil ji dovnitř! Zmizela ve tmě. Na stěnách Roury nebyly žádné odlesky. Prostě neodrážela žádné světelné paprsky.

„To už jsme taky zkoušeli!“ zabručel předák.

„Jaké to má vlastně rozměry?“ zeptal se vyšší z obou tajemných mužů.

„Vnitřní průměr je asi tři metry padesát a šířka roury je tři a půl centimetru...“ řekl jim předák. „Jak je dlouhá, to nikdo neví!“

Jeden z dělníků uklouzl na suti a přepadl z výkřikem do Roury. Jeho tělo se několikrát odrazilo od stěn, než zmizelo v temnotě. Všichni muži odstoupili od okraje Roury a dívali se do jejího temného chřtánu. Spolu s mužem zmizelo i kus zábradlí.

„Potřebujeme další vybavení a zabezpečení!“ řekl vyšší muž svému kolegovi. „Musíme to tu zajistit, aby nám tam už nikdo nespadl a pořádně tu Rouru prozkoumat!“

„Samozřejmě!“ přikývl jeho kolega. „Už jste tu Rouru dali na chemický rozbor?“

„Nedá se rozřezat!“ rozhodil předák ruce. „Zkoušeli jsme to pilkou na železo, pak rozbrušovačkou a nakonec hořákem, ale marně! Bůhví z čeho to je!“

„Jde ten poklop rozmontovat?“ zeptal se jej vyšší muž v černém. Zakryjte tu díru fošnami a půjčte nám na čas ten poklop... Nezkoušeli jste ho zvážit?“

„Není moc těžký...“ zamračil se předák. „Kdyby byl ze železa, nebo slitiny, nepohnuli bychom s ním, ale je nějak moc lehký! Jako by nebyl odtud!“

„Zkuste ho rozebrat, my si ho půjčíme!“ řekl mu nižší muž v černém. „Až do odvolání se tady nic stavět nebude!“

„Stejně o tohle místo ztratili všichni zájem, když se rozkřiklo, že se tu něco našlo! Byli tu už všichni! Historici, památkáři, vojáci, lidé od Stavby města a tak dále! Nikdo si s tím neví rady! Dokud nebudou mít jasno, nepovolí tu žádnou další stavbu!“

„To je dobře!“ souhlasili oba muži v černém. „Mělo by se to tu hlídat! Ten muž, byl první, co tam spadl?“

„Jo, první!“ souhlasil předák. „Bylo tu hodně vědátorů a potentátů, ale nikdo na nic nepřišel! Spouštěli tam dolů kamery, ale na monitoru nebylo nic vidět! Několik jeskyňářů a horolezců slezlo dolů! Za chvíli se vrátili, že je to moc hluboké! Prý to nemá dno! Tohle jsem ještě nezažil!“

„My taky ne!“ souhlasili muži v černém. „Vrátíme se později! Nikoho sem nepouštějte, není to tu bezpečné!“

„A ty poklopy?“ zeptal se jich předák.

„Pošleme si pro ně!“ řekl jim menší z obou mužů. „Zatracená Roura!“