Šarga - 4. Nepodceňujte slepice

   Potom zamířil Dolák na ošetřovnu. Zaklepal a když se nikdo neozýval, vešel. Doktor stál v místnosti, měl přes ramena nějaký kus látky, v ruce knížku, něco drmolil a rytmicky se kýval. Dolák chvíli počkal a pak zakašlal. Doktor zanechal své činnosti a mrzutě se na kapitána podíval.

   „Vy jste ten nový kapitán? Já jsem Ezechiel Solomon, váš palubní lékař, máte nějaký problém?“

   S těmi slovy se doktor vrátil ke své knížce a pokračoval v přerušené modlitbě. Dolák pokrčil rameny a vyšel z ošetřovny. Takže je sobota, nepracuje se, na tohle si bude zvykat těžko.

   „Zdravím vás kapitáne. Kontrolujete své ovečky?“

   „Já jsem dcera českého inženýra a ruské matky. Vyrůstala jsem na Kavkaze a u Černého moře, ale do Prahy si ráda zajedu. A nejenom služebně.“

   „Vlastně ano. Kapitáni hvězdných lodí se nežení, pořád někde na cestách a není to tu žádná Enterprise, kde by manželka mohla bydlet s vámi.“

   „Ale vůbec ne, kapitáne. Přiznám se vám, že mě se taky velice líbila poradkyně Troi a barmanka Guinan. Nejsem žádný telepat, ale snažím se.“

   Dolák se rozloučil a vyšel na chodbu osvěžen. Po setkání s tím židovským doktorem byla Habrovská jako balzám na duši, neminula se povoláním.

   Kapitán došel k výtahu a sjel do strojovny. Prohlédl si všechny agregáty a promluvil si s techniky. Všechno se jevilo být v pořádku. Šéf strojovny Jan Poterman byl novou lodí nadšený a sliboval kapitánovi bezproblémový let. Dolák měl stále pochyby. Pod leskem se může skrývat odfláknutá práce stejně jako ve staré ošuntělé strojovně. Oba technici pohonu si pochvalovali nový diagnostický systém a ukazovali kapitánovi všechny divy nadsvětelného pohonu. Našli si v něm pozorného posluchače. Dolák se vždycky zajímal o warp a měl o něm nastudovánu spoustu knih. Šarga byla vybavena standardními generátory warpového pole, zhroucení prostoru bylo přesně monitorováno. Dittmannová bude jistě spokojená, pomyslel si Dolák a vyšel ze strojovny.

   Navštívil ještě sklad. Mistrem skladu byla mladá dívka s velkýma očima Jane Donaldová. Usmívala se na Doláka a povídala si s ním o stavu skladu. Běžné zásoby měla přesně katalogizované a palety byly všechny srovnány s ukázkovou přesností. Náklad kolonistů byl už taky zčásti ve skladu a i o něm měla Donaldová dokonalý přehled.

   „Nejhorší jsou ta vejce, kapitáne. Ti osadníci trvají na tom, aby byla uložena ve speciálních kontejnerech s hlídanou atmosférou a teplotou. Vypadá to, jakoby si chtěli dovézt slepice, co budou snášet zlatá vejce. Mám ráda pořádek, ale tolik povyku se slepicemi, to jsem ještě nezažila.“

   „Možná jde opravdu o nějaké vzácné plemeno, máte někde záznamy, co tu mají?“

   Donaldová se taky usmála a ladným pohybem zavřela obrazovku počítače. Takže to bychom měli, řekl si kapitán dlouhou cestou výtahem na můstek. Hotelové služby si nechá na zítřek. Teď už jen rychlá kontrola na můstku a pak společenská povinnost – oběd s ředitelem Orbitaru.

pokračování