Amnesie 2

Amnesie 2

Anotace: 2/ Vádiím v nekonečno

Sbírka: Amnesie

2/ Vádiím v nekonečno

 

     Dívám se do temné chodby a koberec hladí mé bosé nohy. Evidentně se jim nechce postoupit dál. Nejtěžší je vždy prý udělat ten první krok, řekl kdysi jeden statečný a moudrý muž.

 

     Sklopil tehdy hlavu a podíval se pod sebe. Vypadalo to téměř, jako by cosi měřil, tak těkal očima sem a tam. Poté hlavu pomalu zvedl, narovnal shrbená záda a s hrdým pohledem přehlédl očumující dav. Z jeho okoralých úst, se stopami zaschlé krve, jejíž dráha, se jako vyschlé vádí, táhla z levého koutku, jinak smyslných úst, dolů bradou, se k překvapení davu ozvalo: „Tak co lidi, nechce jít náhodou někdo místo mě? Už jsem tam byl mnohokrát a vřele Vám ten výlet doporučuju“ a slova zakončil dobrosrdečným uchechtnutím.

 

    Dav se zavlnil podoben moři vzdutému větrem emocí. Vlny empatií se přetlačovaly s vlnami škodolibosti a jejich energie pěnily ve vzájemných interakcích. Ojedinělé ostrůvky idiotů sice na muže hulákaly, ať už prý letí, ale byly rychle přelity novou vlnou empatie. Muž se jen lehce usmál a trochu nervózně přešlápl z nohy na nohu. Zvedl hlavu k nebi a chvilku tak setrval. Dav uklidnil své vlny a naprosto ztichl, pln očekávání budoucích pravd. Těch, které až je prověří čas, zůstanou tiše ležet v bezpečí, na dně oceánu.

Lze stěží určit původ, ale melodie je to povznášející, a tak když k překvapení všech, začala znít i zde, zdálo se, že vychází přímo z muže. Ten, vědom si daru, jehož se mu dostává, sepjal ruce před svou hrudí. Do jemu oblíbeného postoje Angel Mudra už muži chyběl jen stoj na jedné noze. Muž chvilku zaváhal, snad nad rozhodnutím, která že to bude, aby vzápětí již stál, jak čáp, jen na té levé.  Když píseň dospěla do refrénu a dav, jak unisono zpíval a prožíval: „ Haleluja, už otvírá se brána“ náš muž elegantně, svou levou nohou, zvrátil vysokou stoličku, na které tu celou dobu stál. Dav, sjednocen alespoň na chvíli, zážitkem viděné pravdy, vstřebával tento „oka mžik“.

 

     Nikomu z přítomných v té chvíli nijak nevadilo, že na ně muž, už nějakou tu dobu, s šibalským výrazem ve tváři, vyplazuje jazyk. Poslední, opozdilá krev pomalu naplnila vádí a se vší důstojností kapala do nekonečna.

 

    Utřel jsem si lehce uslintanou bradu a udělal krok. Dveře vzdálené sotva pět metrů ode mne, na to nijak nereagovaly. Bušení a lomcování klikou zcela ustalo a dveře se tvářily, jako že nic. Ano, předpokládáte správně. Přesně tak se tvářily

„Já nic, já ... lampička“. Posunoval jsem nohy po zemi jako provazochodec na napjatém laně a bez jištění

 

„Česťo - jsi tam?“, odhodlaně zavolám směrem ke dveřím. „Jsi tam ještě chlapče?“,a chce se mi  dodat „můj“, ale nejsem  si tím vůbec jist a na otázku mi odpoví jen ticho.

 

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                       

 

Autor CeP, 31.03.2020
Přečteno 63x
Tipy 4 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: jenommarie, Amonasr, vlnka, Frr
ikonka Komentáře (3)
ikonka Komentujících (2)

Komentáře

Dávám palec a drž se;-). Zas vše se do lepšího kroku chystá, vždyť TY jsi optimista.

02.04.2020 09:43:51 | jenommarie

:)

03.04.2020 02:06:36 | CeP

;-)

03.04.2020 11:32:21 | jenommarie

© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.9 | Facebook, Twitter