Kámen

Kámen

Postavy:
Slepé dítě
Šašek

Jeviště je v přítmí. Uprostřed leží v kaluži krve (rudý šátek) mrtvá srna slabě ozářená světlem. Přítmí je temně zelené - les. Několik replik stromů stojí ve stínu. V šeru lze rozeznat, že některé z nich jsou břízy, jiné jsou tmavé a splývají s temným pozadím. Nalevo a daleko od srny se v přítmí u jednoho stromu krčí drobná postava - slepé dítě. Má na sobě bílou nemocniční košili, oči má ovázané bílým šátkem a je bosé. Dítě se pomalu zvedá, rukama hmatá po siluetách stromů, až se dostane k osvětlenému místu, kde leží srna. Dojde až k ní, bosýma nohama se dotkne její teplé krve a zastaví se. Poklekne, ohmatá její tělo, pak si sedne na zem, položí si její hlavu do klína a začne jí hladit. V tu chvíli přichází z opačné strany šašek. Na sobě má zářivé oblečení ve žluté a červené barvě, na hlavě čepici s rolničkami. Pomalu kráčí lesem, rolničky tiše cinkají. Přichází až ke světlu, ve kterém leží srna, pokládá jí hlavu na bok a poslouchá.

Dítě: Slyšíš?

Šašek: (Zvedne hlavu, rolničky cinkají)
Tepání pražců. Vlak.

Dítě: Přijela z velké dálky.

Šašek: Myslím, že přišla z hor, odkud vane sníh. Po té samé cestě jako tenkrát.

Dítě: Jsou takové vlaky. Vlaky projíždějící skalami...

Šašek: (Vstává, přechází okolo, pak se zastaví u hlavy srny)
Jaké má oči?

Dítě: Bílé.

Šašek: Barvy se po tmě těžko hledají, a ještě hůř rozpoznávají.

Dítě: Je to jako obtahovat rysy známé tváře. Vím, jaké má oči.

Šašek: Jaké?

Dítě: Bílé.

Ticho. Dítě stále drží srnčí hlavu na klíně a hladí ji, oči jakoby zahleděné do velké dálky. Šašek si sedá na zem a opírá se o strom, dlouze naslouchá, pokyvuje hlavou, pak se několikrát rozhlédne okolo a opět naslouchá.

Dítě: Cítím tvé oči.

Šašek: Slyšel jsem příběh.

Dítě: Byl o princezně?

Šašek: Byl o muži. Za nocí procházel lesem s velkým bílým psem.

Dítě: A zemřel?

Šašek: Ne, ale hrála smutná hudba.

Dítě: Já slyšel o princezně... A zemřela. Ležela uprostřed lesa. Jeho stromy byly z kamene a její oči zářily do tmy. Pak je zavál sníh. Nebylo vidět vůbec nic.

Šašek: Ruce máš pořád horké od její krve.

Začíná padat sníh, světlo se vyjasňuje, okolo se míhají drobná světýlka.

Dítě: (Pouští hlavu srny na zem a vstává. Nemocniční košile je celá od krve.)
Slyšíš? Padá sníh.

Šašek: Ano.

Dítě: Slyšíš?

Šašek: Ano.

Dítě: (Rukama od krve si protírá oči přes šátek. Je celý zakrvácený.)
Tak krásně se třpytí!

Dítě se dívá svýma slepýma očima do nebe, slepýma očima za bílým zakrváceným šátkem. Šašek si sundavá z hlavy svou čepici s rolničkami a pokládá ji na zem. Padá sníh. Srna se zvedá ze země a mizí mezi stromy i se světlem, které se dosud na ní soustředilo. Kaluž krve jako rudý šátek letí za ní a společně zmizí mezi stromy. Tma.
Autor Duhová Rybička, 23.02.2020
Přečteno 149x
Tipy 1
Poslední tipující: Krahujec
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2020 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter