(Lighter, 04.11.2021, aforismuscitatrikanka)
Moudrý je ten, kdo ví nic! Tedy přesněji zapomene na všechny blbosti, neskutečné
výmysly, které mu společnost a svět cpe do hlavy, aby mu logicky udělala
informační husto a temno, znemožnující samostatně myslet a jen poslušně
konat dle tradic a nařízení dříve naučených. Pokud možno bez myšlení.
Zákony mocných se nezpochybňují, to by byl hřích! Ale když už člověk
nic z toho neví a vše otravné z hlavy vypudí, tak se mu najednou
rozjasní smysly, když zůstane jen to podstatné a skutečné v mysli.
Je to ale ta vysněná moudrost nebýt úplně zabedněný?
Nebo dokonce příčetnost? Je to málo?