(Adam_Musil, 12.01.2017, baladyromance)
Slunečné obydlí s vodní hrou v zahradě –
květnatá kolébka ve zlatém pokladě;
na dně té kolébky stříbrné penízky;
kolkolem vzkvétají zelené dvě lísky.
Zelené dvě lísky, lípy a platany,
javory, jírovce, jilmy a jasany;
na nich si zpívají hnědaví skřivani –
polední vánek, jenž pohladí po dlani.
Dny se s dny sečetly, v týden se změnily,
měsíce za týdny bez řečí pádily;
a nežli prvý rok k druhému přiletí,
záhy se vyvinou v celičké století.
Kolem se rozhlížím, nevida zahrady –
stojím před řešením podivné záhady;
pískový domeček stával tu – vzal ho čas;
teď tady místo něj pole a na něm klas!
Slunečný domečku, chovám tě v vzpomínce –
vodotrysk, zahradu, i stříbrné mince;
roky tě zradily, dočista zničily,
ach, tebe k zániku zcela odsoudily.
Bez ptaní vkročily tam, kde jsi stával kdys –
tebe zahubily jako bezbranný hmyz;
léta tě ranila, v posledku zabila –
pohledu na sličné obydlí zbavila!