Sedmero krkavců

(pendejo Noise , 22.07.2019 , baladyromance)

 
Sedmero krkavců kroužilo nad roklí
kde dva se choulili, prochladlí, promoklí
 
jak supi čekali na chutnou hostinu.......
 
On jí chtěl ochránit, v náručí rozehřát
ona se vysmekla, nechtíc mu teplo brát
 
v tu těžkou hodinu...............................
 
Jeden chtěl dýchat i pro toho druhého
klidně mu život dát, byť by bral ze svého
 
jen aby nezažil ten strašný okamžik.....
 
Když ztrácíš lásku svou cos chtěl mít napořád
když se ti rozplyne sen co jsi měl tak rád
 
a hlavou burácí zoufalý děsu křik.......
 
A tak se oba dva navzájem chránili
očima střetli se a v nich jen na chvíli
zářila naděje jiskřičkou poslední
ale pak zemřela, už se nerozední
 
poslední okamžik společně prožili
naposled v náručí něžně se stulili
naposled vydechli v jediné vteřině
a už byli hosty na krkavčí hostině.
 
Všichni jim můžeme ten osud závidět
není nic horší než smrt lásky uvidět
vydechli najednou, do chvíle poslední
ona tam byla s ním a on byl také s ní.