(Gabika, 24.05.2007, basne)
S dalekohledem v ruce
a úsměvem na tváři,
jsem vyšplhala po tyči,
hledajíc inspiraci.
Sedla jsem si na kraj střechy
a užívala si ty krásné věci,
západ slunce za lesy či
oranžovou záři na nebi.
Ptáci zpívali své jarní písně
a já se konečně zbavila těsné tísně.
Hruď se mi rychle uvolnila,
dech zklidnil- film mohl začít.
Někde zakřičel dravec a
ze zeleného pole vylétl bažant.
Obilné klasy se zavlnily,
hodně dlouho neutichly.
Spustil se prudký déšť
a velké kapky dopadly
na můj zmuchlaný sešit.
Rozmazaly písmenka
neforemné básně
a já se cítila..
tak nějak zvláštně.
Zůstala jsem tam sedět dlouho,
zpívajíc si do ticha,
dokud oranžová zář
pomaličku nezmizela.
Setřela jsem slané slzy,
sjela po požární tyči
a vydala se někam jinam,
kam mě myšlenka zavane.