(Zane, 04.06.2007, basne)
A strom mluvil a povídal, pěl
vzpomínal se mnou minulost
jakoby na to zlé zapoměl
jakoby odpustil
co odpouštět se nesmí...
Seděl jsem překvapen, snad snil
sekeru stále třímal v ruce
On umíral a přece odpustil
mluvil o mládí
a zpíval píseň písní...
Kdysi snad mne miloval, pro mne žil
vyrůstal v mém stínu
Avšak to jen já se v jeho stín kdy uchýlil
nebyl pro mne druhem
však ukrýval mne listím.
A když jeho vlastní duch jej opouštěl
já teprv pochopil,
že on byl poslední
kdo mi zbyl...