(prostějanek, 06.06.2007, basne)
Kvůli Tobě
bych možná odhodila
vypočítavou mrchu,
která ve mně dříme.
Objevila bych skryté taje
osobnosti své stinné,
snad i našla
snílka - tam kdesi vzadu.
Zamyšleně si podepřela bradu,
potají se koukla
do poštovní schránky,
v tuctovém románu
bych vytrhala stránky
o nevěře.
Do vlasů dala bych si luční kvítí,
po louce běžela -
bosá a šťastná,
padla bych ti do náruče,
která by voněla po růžích.
Řekl bys-jen pro tebe dnes slunce,
měsíc, hvězdy svítí.
Kdyby byla láska zboží,
byl by náš svět asi jiný,
teď občas je prý vážně "Boží",
někdy vrhá jenom stíny...