(prostějanek, 11.07.2007, basne)
Studený má čenich
ale srdce vřelé,
snad proto lidé považují
psy své za přátele.
K obraně se vydají
nebojácně, směle,
pak si klidně skočí
přímo do postele.
Zahřejí na duši,
někdy i na těle,
když je nám nejhůř
přiběhnou vesele
olíznou na tváři,
nose i na čele,
možná to jsou naši
přítulní andělé...