(lamiela, 11.10.2007, basne)
Bílá malířka
rozmazaná touhou horké noci
vpíjí své oči do plátna...
černý jezdec
černý kůň
černá hříva
a černé oči se v mlze noří
Obzor kalí karmínová červeň
rudé slunce zakončilo svou dlouhou pouť
a krev nechává za sebou
V dálce tuší křehké děvče
jemné tahy bělobou
jen horké rty jí zvýrazňuje
před cudnou nahotou
místo něhy jen krvavá rána
halí jezdce s dívčí čistotou
smolná hříva a její černé vlasy
vlají temnotou
marně jí bílou dlaní rozdírá
zda v plamenech vášně
dvě srdce ukrývá
V chrámu bledé noci
pokorná před svým knížetem
svádí bílá malířka
věčný souboj stínu se světlem...